Stezkou odvahy: Jak skauti šijí proti krizi
Do šití roušek, nákupů jídla a léků pro seniory nebo výpomoci tísňovým linkám se zapojily skautské oddíly a družiny po celé zemi. V situaci, kdy poptávka po pomoci roste, skautky a skauti reagují na nečekanou krizi službou zranitelným. Není to v historii naší země poprvé. Kromě odbojářů proti totalitám má hnutí také své důležité „anonymní“ postavy - ty, které se nikdy nedostanou na první stránky novin.
Rajče, známá taky jako Klára Procházková, strávila víkend ještě kvůli obavám z nadcházející karantény s rodiči. Jenže už během slavení svátků sourozenců a společného sledování Netflixu jí něco trápí. „Celý den jsem přemýšlela nad tím, jak pomoct,“ říká provozní Čítárny Skautského institutu v Brně a dodává: „Brněnská bohéma se už zaktivizovala a chrlí nápady o sto šest, někdo šije roušky, někdo vaří jídlo lidem bez domova, někdo tlačí na samosprávu, aby něco dělala.“ V pondělí se situace nabídne sama: z Masarykovy univerzity přichází mail, že dobrovolníci nemají dostatek ochranných pomůcek. Rajče se spojí s kamarádem Martinem z Institutu a svolávají celý tým dohromady do sdílené dílny k šicímu stroji. Po příspěvku na Facebook je brzy v akci deset lidí, v průběhu večera a rána seženou stohy látek, vystojí hodinovou frontu na bavlněné nitě před galanterií a schází se v sále, kde běžně pořádají kulturní akce i pro 50 lidí. „Když jsme přišli, zaskočily nás prázdnota a smutné ticho. Během pár minut jsem se sebrali a radost z toho, že se vidíme a budeme dělat něco smysluplného ovládly prostor,“ popisuje Rajče.
Brněnský tým Institutu, podobně jako další skauti po celé zemi, reaguje na nečekanou krizi podle třetího principu zákona skaut je prospěšný a pomáhá jiným. To, co jindy může nezasvěceným znít heslovitě a nekonkrétně, nabývá v současné vážné krizi zřetelných kontur. „Cílem je udržet seniory a ohrožené skupiny obyvatel co nejvíce doma,“ říká skautská mluvčí Barbora Trojak pro týdeník Respekt. V Praze se skauti zapojují do úsilí magistrátu, Českého červeného kříže a nadace Život 90, dobrovolníci se registrují přes www.pomahamepraze.cz a rozjela se seniorská linka, kam můžou zájemci volat. Ve Zlíně vytvořili skauti krizové centrum s přibližně padesáti členy. Zajišťují nákupy či donášku léků pro seniory nebo lidi, kterým zdravotní stav neumožňuje vyjít z domu. Skauti také roznášejí letáky, vyřizují poštu, na Blansku například spustili internetový portál www.pomahameblansku.cz. Někteří se pouštějí i do odbornější pomoci, třeba Martin Holenda ze střední Masarykovy školy chemické pomáhá vyrábět dezinfekci.
Skautský institut zatím spouští online pořady jako NEBÁT SE., SI v cizině nebo SI Inspirace, které mohou lidem pomoci trávit čas v karanténě a inspirovat je. „Vůbec neskládáme ruce do klína. Prostě je to nová situace, a tak budeme hledat nové způsoby, jak naplňovat naše poslání. Poslání Skautského institutu je stavět mosty mezi tradicí a zkušeností skautského hnutí a potřebami a životním stylem společnosti. Společnost byla nucena změnit životní styl a my budeme hledat způsoby, jak stavět mosty i v této době. Třeba různě tematicky zaměřenými pořady v on-line prostředí,” říká Miloš Říha - Šípek, ředitel Skautského institutu. Pořady můžete sledovat na YouTube, Facebooku nebo Spotify Skautského institutu.
Mezitím Rajče s ostatními ladí procesy v Brně a sestavují „manufakturu“. Po počátečních zmatcích a neefektivních pokusech se daří se sladit. Ve sklepě v pozadí hraje jazz, do nějž se mísí hukot staršího šicího stroje Tur 2, v tlumeném osvětlení se na práci soustředí několik mladých lidí v rouškách. „Lemuju látky, v místnosti se ustaluje soustředěné ticho prokládané historkami a povídáním o tom, jak se máme. Makáme, co nám síly stačí,“ vysvětluje Rajče a řeší i bezpečnost: „Ze začátku se vyskytovaly protichůdné názory, některým z týmu se nelíbilo porušení karantény, větší počet lidí na jednom místě, zvyšování rizika přenosu nákazy, zcela pochopitelně.” Nakonec se ale všichni domluví na nejzákladnějších podmínkách hygieny. Roušky jsou samozřejmostí, stejně jako desinfekční mýdla a gel, počet lidí se drží kolem 10, mezi jednotlivci jsou velké rozestupy, větrá se a když přivezou jídlo, každý se s ním někam odklidí a jí v soukromí. Po pěti hodinách je hotových dvacet roušek, náročnost jejich správné kompletace je pro tým trochu překvapením. Když se po desáté večer tým rozchází, je jasné, že to nebyla jednorázová akce, protože přibývají prosby kamarádů a známých — roušky nejsou ani v nemocnicích, ani v sociálních službách, po Brně je odhadem potřeba 3600 roušek denně. „V noci jsem nemohla spát. Přemýšlím, jak efektivněji šít,“ unaveně, ale s úsměvem dodává Rajče.
Není to zdaleka poprvé
V situaci, kdy šijí nejen skauti, ale celá republika, je zajímavé nalézt paralely v minulosti. Ty dokazují, že skauti mezi sebou nemají jen po zásluze známé příběhy bojovníků proti totalitám, kteří v nejhorších případech položili životy v boji za svobodu, nebo odseděli dlouhé roky mládí v nacistických či komunistických lágrech. Je tu spousta nenápadných a často bohužel neviditelných hrdinů všedního dne, kteří stmelují společnost, nabízejí pomocnou ruku a nikdy se nedostanou na titulní stránky novin.
„Skauti se v krizových období národa vždy zapojili k pomoci. Byla to většinou drobná, neviditelná práce, tisíce malých dobrých skutků, o nichž se někdy ani nezachovala žádná zpráva, ale zapsali se do srdcí těch, kterým pomohli,“ potvrzuje vedoucí Skautského archivu Roman Šantora - Bobo. V roce 1918 šily skautky tzv. kokardy jako označení nových československých státních policistů. To se možná zdá jako banální, ale v kritickou dobu panovaly velké obavy z chaosu a násilností po vyhlášení nezávislosti Československa. Prvním krokem bylo právě odlišení československých a rakouských policistů. Po nacistické okupaci a zmrzačení první republiky v roce 1939 šily skautky prádlo pro lazaret československého červeného kříže.
O tom, že se skauti nechtěli poddat ani v nehorší a ničivě demotivující situaci těsně před válkou svědčí i tato výzva: „Bratři a sestry bývalého karlovarského okresu! Zlý osud zničil naši práci. Museli jsme vše opustit a rozejít se. Byly to těžké chvíle. Není však na místě, abychom se poddávali truchlivé náladě. Je třeba další práce a proto očekávám, že všichni se přihlásíte do skautských oddílů v místě svých nových domovů. Děkuji Vám za dosavadní spolupráci a přeji Vám mnoho zdaru k nové. Buďte připraveni!“ V roce 1968 to byly vlajky pro oddíly a družiny, podobně jako při druhé obnově skautingu v roce 1989. Šití jako forma pomoci má tedy velkou tradici, rok 2020 je ale možná vůbec první, kdy šijí i muži, jako třeba Martin ve Skautském institutu v Brně.
Brno teď ale řeší nový problém: jak efektivněji ušít proužky k rouškám a jak zrychlit celou „manufakturu“, roušek je potřeba dodávat co nejvíce. Skautka Zvonek má kamaráda spojeného s brněnským FabLabem, sdílenou dílnou řízenou počítačem, kde je možné tisknout na 3D tiskárnách a zkoušet další technologické vychytávky. FabLab nabízí nařezat látku na laserové řezačce. „Navíc jeden nevinný příspěvek na Facebook s prosbou o tom, že chceme efektivněji proužky řezat, rozběhne lavinu,“ popisuje další vývoj Rajče.
Postupně přijde neuvěřitelných 38 nabídek na 3D tisk speciálních součástek k šití šikmých proužků. „Překvapilo nás i to, že se nám začali ozývat lidé, kteří za námi chtěli dorazit šít, nebo už od rána šijí proužky sami, jen nám to původně zapomněli říct,“ směje se Rajče a doplňuje: „Korunu tomu dodala nabídka z Fakulty architektury, že nám začnou do naší improvizované manufaktury posílat na směny studenty. Jsme doslova zavaleni tou hromadou pomoci, která se na nás ze všech hrne a dost nás to dojímá.“ Celý tým těší, že po malých krůčcích strhli k pomoci celou řadu lidí, kteří možná doteď jen sbírali odvahu, či možná hledali svůj konkrétní způsob pomoci. „Ostatně jako ještě my včera,“ uzavírá Rajče.
Připravili Jana Zavřelová & Jiří Pasz
