Tábory 2020: hygienické peklo, nebo pohoda let minulých?
Dezinfekce, roušky a zákaz návštěv rodičů? Jaké budou letošní skautské tábory, co se podaří udržet v tradičním duchu a co pandemie nekompromisně změní? V Česku je téměř 68 tisíc skautů a skautek ve více než 2200 oddílech. Tisíce dětí i vedoucích se i letos těší na možnost pobýt s kamarády v přírodě a zažít dobrodružství. Těší se nepochybně i rodiče mající za sebou několik měsíců nadstandardních povinností. Zeptali jsme se tří skautských vedoucích, co si myslí o přípravě táborů, dodržování hygienických opatření a na to, zda pandemie nějak změní skautskou výchovu. Odpovídali politik a vedoucí tábora Jan Farský (Baghíra), vedoucí světlušek Rebeka Sgallová (Beky) a zástupce vedoucího Tomáš Lauwereys (Rozum).
Politik Jan Farský — Baghíra po náročném dni zrovna seká zahradu. Skautem je od dětství a na tábory nepřestal jezdit ani když se stal poslancem. Letos dokonce jede do přírody už potřicáté. Pandemický rok je nepochybně mimořádný pro všechny skauty světa, bude něčím speciální i pro středisko Varta Semily? „Tábor bude opět třítýdenní, začínáme 27. června a končíme 19. července. Skauti a skautky jedou na celý, světlušky a vlčata jen na půlku,“ říká Jan a dodává, že změny se chystají: „Budeme používat více dezinfekce, budeme si mnohem více hlídat, aby před každým jídlem byly dostatečně umyté ruce a vyčištěno všechno nádobí. Omezíme cesty ven a hodně zvažujeme, jestli bude návštěvní den. Zatím jsme rodičům řekli, že nebude, abychom je mohli případně pozitivně překvapit.“ Zrušení návštěvního dne je jednou z největších změn, rodiče děti brávali z tábora do „civilizace“. Při pandemických opatřeních je nicméně logicky potřeba zajistit, aby děti nepřijely zpět na tábor nakažené. Jan ale odmítá, že by koronavirus nějak výrazně změnil přímo atmosféru tábora, nechce, aby se nesl v duchu pocitu výjimečného stavu. Jako hlavní vedoucí definuje svůj úkol primárně zajistit, aby tábor fungoval a všem „chutnal“ a zároveň musí tým podchytit jakékoliv případné krize, nejlépe ještě dříve, než nastanou.
Jaká vlastně byla v roce 2020 příprava? „Náročnější to bylo v tom, že mnoho lidí si nebylo jistých, jestli tábor bude nebo nebude. A nejistota to byla obrovská. V květnu, ještě než vláda vyhlásila, že to půjde, jsme si řekli, že nás prostě nemůžou nepustit na tábor,“ líčí s tím, že logistika i přes krizový stav zůstala víceméně podobná. V jakém módu jsou těsně před táborem rodiče dětí? „Dětí jede více než minulé roky, rodiče asi přivítali, že se jim o děti na tři týdny postaráme,“ usmívá se Jan. „V březnu to bylo krásné, rodiny na sebe měly více času, ale už je to dlouhé. Budou rádi, když ratolesti na chvíli převezme někdo jiný. Jestli se těší děti, nedokážu říct, ale odhaduju, že se po školní přestávce těší taky.“ Na táboře jich bude kolem padesáti.
Dokonalou louku u Žumberka, kam se Jan i děti opět těší, objevili skauti před třiceti lety a nikam jinam nechtějí. „Máme to místo rádi. Už jsme na to tak zvyklí, že dokud nás tam majitelé louky budou pouštět, budeme tam jezdit,“ říká. Nejvíce se těší na den, kdy tradičně proběhne táborová pouť a opékání prasete: „Vyzní to hrozně požitkářsky, ale je to taková moje oblíbená chvíle (smích). V táboře je klid, všichni jsou spokojení, vyhraní, najedení, různě se scházíme, hrajeme na kytary, povídáme si…“ Jedna z výhod lokality je velká nabídka výletů do okolí, ať už jde o přírodní krásy, jako jsou Orlické hory nebo historické výlety. Na dosah jsou třeba nacisty vypálené Ležáky, kde je možné s dětmi kontemplovat historické zlo a jeho dosah do současnosti. To je důležité, protože skauti považují tábor nejen za zábavu, ale i možnost výchovy k hodnotám, jako je právě schopnosti postavit se zlu. Proto je na místě zásadní otázka — bude se tento rok nějak ve výchově odrážet i Covid-19? „Vždy se snažíme dát do programu tábora nějakou zásadně odlišnou hru, která je zážitková, prožitková i vzdělávací. V minulosti jsme hráli na totalitu, kdy jsme prožívali příběhy politických vězňů nebo jsme se v době krize vtělili do role uprchlíků, kteří přicházejí na území, kde se s nikým nedomluví, neví, kdo je okrade a kdo jim pomůže. Pokud jde o pandemii a její společenské lekce, zatím nic nechystáme,“ líčí Jan s tím, že hlavní změnou pro děti bude menší počet tzv. puťáků, výletů z tábora ven. Více času bude naopak na tábornické a rukodělné činnosti a menší rozlítanost prý naopak tento rok přijde vhod.
V roli politika Jan Farský pomohl nedávno docílit jedné pro tábory významné změny — týden hrazené dovolené navíc pro dobrovolníky (pozn. platit bude od 1.1. 2021). Ten už dříve byl snesitelný pro větší státní organizace typu ČEZ a VZP, u soukromých firem to ale často nešlo. Šance na změnu systému se ze začátku zdála malá, ale po mobilizaci České rady dětí a mládeže, Junáka i poslaneckých klubů se ji podařilo prosadit v parlamentu. „Není mnoho hlasování, po kterých všichni tleskají, ale tohle bylo jedno z nich. Když ten pozměňovací návrh prošel, tak celá Sněmovna tleskala,“ popisuje Jan. Podle něj si poslanci uvědomili, že je to velká změna, která se státu vyplatí. Odhad nákladů státu je asi 50 milionů ročně, dobrovolníci přitom odvedou práci za mnohonásobně více, změna se týká 4000 akcí se 150 000 až 200 000 účastníky. „Mám obrovskou radost už jenom kvůli tomu, že na začátku to vypadalo jako věc z říše snů. U nás paradoxně té dovolené moc nevyužijeme, protože jsou vedoucí většinou studenti,“ dodává Jan. Co vlastně Jana u skautingu drží a co mu dal do života? „Empatii a naslouchání druhým. Pocit odpovědnosti nejen za sebe, ale i za ostatní. Musel jsem se naučit motivovat ostatní a zajistit, abychom se na sebe mohli spolehnout. Spolehlivost pak šetří hrozně moc energie. Naučili jsme se správně si rozdělovat úkoly, a když to bylo správně, celý organismus začal lépe fungovat,“ vypráví s tím, že členství ve Skautu je pro něj velmi významné i dnes. Považuje jej za velký závazek, kdyby totiž v politice selhal, poškodí tím nejen sebe, ale i pověst Skautů: „Pokušení v politice přichází a jsou různá. Já jsem to měl jednodušší než jiní, protože já jsem si v tu chvíli i s ohledem na odpovědnost za skauty dokázal říct ne.“
„Jsme moc rádi, když spolu trávíme na táboře čas,“ říká jednadvacetiletá studentka psychologie Rebeka „Beky“ Sgallová. K oboru ji zavedl její zájem o práci s lidmi a k práci s lidmi ji zase přivedl Skaut. Skautkou je od šesti let a poctivě jezdí na tábory, tento rok to vychází už na patnáctý návrat. Rebeka prvním rokem vede oddíl světlušek Ignis ve středisku Horní Počernice. Na tábor pojedou do Trojmezí u Aše, kousek od Německých hranic. Co se kolem jejich tábora děje právě teď? „Už nám finišují přípravy, nebudeme mít už žádnou radu, všechny máme hotové. Dnes začíná stavba tábora,“ vysvětluje Rebeka s tím, že na tábor se chystá 24 dětí, podobný počet pojede ještě z oddílu skautek. Na nová pravidla se jako všechny oddíly připravují poctivě. Nejvíce řeší, jak bude vše fungovat okolo zdravotnictví a kuchyně, považují je za dvě oblasti nejintenzivněji ovlivněné omezeními: „Roušky podle pravidel nosit nemusíme, budou ale k dispozici společně s rukavicemi. Odstupy dodržovat taky nemusíme, budeme ale často dezinfikovat. Přemýšlíme nad tím, jak to udělat ohledně kuchyně, že bychom ji udělali méně průchozí.“
Má Rebeka z nové situace spíše obavy, nebo ji bere jako zajímavou výzvu? „Nebyla jsem z toho nadšená. Ale v kontextu toho, že na začátku karantény to vypadalo, že nebudou tábory vůbec, jsem hrozně ráda, že tábor nakonec mít budeme. Samozřejmě se toho trochu bojím, budeme si ale dávat více pozor,“ odpovídá a dodává, že díky pečlivé přípravě, jež v minulých měsících probíhala osobně i online, to zvládnou. Celý proces považuje tento rok za podstatně náročnější. Zejména v březnu nebylo lehké si udržet motivaci, plánovat a zařizovat tábor, když nebylo jisté, zda se plánuje na rok letošní či příští. Oddílová rada se potýkala s faktem, že se lidé nemohou vidět osobně a povídat si: „To u online rad nejde stejně. Ale myslím, že jsme se s tím popasovali docela dobře a neměli jsme takový problém na tom pracovat, i když jsme si nebyli jistí, jestli ten tábor bude. A s tím, jak přicházely nové informace a opatření, tím víc nadšení jsme byli, že to dělat budeme.“
Jak je na tom Ignis ohledně komunikace s rodiči? Vypadá to, že prozatím nechodí více dotazů, než je před tábory obvyklé. Pokud jsou, nesouvisí přímo s pandemií a hygienou na táborech. Spíše se řeší každoročně běžné otázky maminek a tátů: jak vyplnit přihlášky, jaké věci sbalit dětem sebou či zda nepotřebují vedoucí s něčím pomoci. Z komunikace je prý cítit, že se i rodiče těší, až děti „outsourcují“ ke skautům. Rebeka vypráví, že když oznámili, že tábor bude, byli všichni nadšení. Jsou nadšené i děti? „Starší se těší obecně, mladší možná mezi sebou díky pandemii trochu ztratily kontakt, takže tábory budou o opětovném navázání vztahů. Je tedy potřeba na začátku tábora počítat s jinou dynamikou oddílu a přizpůsobit tomu program,“ líčí.
Oblíbených momentů nabízí Rebece každoročně tábor spoustu, vždycky se těší na slavnostní ohně kvůli krásné atmosféře. Těší se i na části, kdy jsou vedoucí s dětmi a nemají žádný program. Připadá jí to paradoxně jako plodný čas, kdy se sice „nic nedělá“, ale dětem se dá mnoho předat. Co tedy potenciální speciální program týkající se skautské výchovy a pandemie? „Zatím nemáme vyčleněný konkrétní blok, ale počítáme, že se k tomuto tématu dostaneme. Bavili jsme se o tom v souvislosti hrou, která je zaměřená na přebírání informací, na to, jak některé informace mohou být zavádějící a podobně,“ odpovídá Rebeka s tím, že se s dětmi chystají bavit o mediální gramotnosti a dezinformacích. Počítají s tím, že konkrétní potřeby, o čem se bavit přesně, vyplynou i z potřeb dětí a vedoucích přímo na místě: „Necháváme tomu volný průběh podle toho, jak to bude potřeba.“ Osobně doposud pandemická omezení prožívala nejvíce právě skrz omezení skautské činnosti a nemožnost chodit do školy. Zároveň oceňuje, že měla více času být sama se sebou, svými blízkými a pracovat na sobě. Co to pro ni znamená? „Například pracovat se stresem a odpočinkem, což mi tolik nejde. Bylo na to teď více prostoru. I vzhledem k tomu, že jsem introvert, mi ty omezení zas tolik nevadily,“ směje se sympatická mladá dáma. Dodává, že zajímavé bylo sledovat společnost z pohledu psychologie, o čemž se někdy bavila i se svými univerzitními pedagogy. „Bylo zajímavé sledovat vykupování obchodů, strach lidí, jak se báli se k sobě přiblížit… Najednou jsme my, jako mladá generace, zažili stání ve frontě před galanteriemi po dlouhé hodiny,“ popisuje své nové zkušenosti a pozorování. Zároveň je prý trochu děsivé, jak se vlivem strachu z nákazy či prostým působením autorit dokážeme tak rychle smířit s omezením svobody. I proto Rebece přijde důležité u dětí podporovat kritické myšlení a mluvit o právech, která nám dnes již připadají samozřejmá.
Na otázku, co jí dal do života skaut, neváhá s odpovědí: „Myslím, že mě rozvinul v mnoha oblastech, ať už to je spolupráce nebo komunikace. Naučila jsem se spoustu praktických dovedností, samostatnost, zodpovědnost, našla jsem přátelství na celý život.“ Oceňuje, že ji členství ve skautu dalo možnost realizovat se a naučit se vystupovat z komfortní zóny. Třeba tím, že dostala i v dětství více zodpovědnosti než kdekoliv jinde. „Skaut mi dal možnost využít svůj potenciál, to, co jsem nabízela,“ uzavírá Rebeka.
Ne všichni se ale rozhodli tábory za současných podmínek uspořádat. Tomáš Lauwereys, s přezdívkou Rozum, je zástupce vedoucího oddílu o padesáti členech ve skautském středisku Uragan Zbraslav. Kluci ve věku 12 až 15 let měli jet jako každý rok na tábor společně s asi 30 skautkami. Tomáš prožil pandemii intenzivní prací v oddílu, skautští vedoucí se zapojili do výroby 3D-štítů, organizovali šití a distribuci roušek, doručovali dezinfekci seniorům a oddílová činnost se přesunula online. „Obavy z nemoci jsem neměl, ale co se týče táborů, hned při vyhlášení nouzového stavu jsem si řekl, že to v létě může být problém,“ vysvětluje s tím, že tábor připravovali už od podzimu 2019. Vedoucí na jaře ale hlavně řešili pomoc ve svých komunitách, studenti museli řešit školu, která najednou byla bez osobního kontaktu a přednášek náročnější. O prázdninách mají navíc praxe a semestry se prodloužily.
Co nakonec vedlo k finálnímu rozhodnutí tábor zrušit? „Na kvalitní přípravu najednou chybělo dostatek času, osobní schůzky týmu. Pro náš tábor je specifické to, že pokaždé jezdíme jinam, jezdíme na zelenou louku a tábor si stavíme naprosto sami. Nejezdí nám pomáhat rodiče, všechny stavby staví skauti a skautky, trvá to tak tři dny,“ líčí Tomáš. Běžně jezdí oddíl pokaždé na jiné místo, nejčastěji na Šumavu, loni byli u Liberce, tento rok měli domluvené místo u Lanškrouna. Pandemie zasáhla i novým, nečekaným způsobem. Majitel pozemku totiž domluvu nedávno zrušil s tím, že se bojí mít z důvodu možné nákazy u sebe tábořiště.
Tábor podle Tomáše není jen hraní, podíl na chodu věcí je pro účastníky podstatný, učí se při něm spoustu věcí: komunikovat, tolerovat se, organizovat si práci, ochotě hledat kompromisy nebo řešit problémy, které naskytnou. A to se zdálo jako nedosažitelné při současných nařízeních a doporučeních. „V opatření stojí, že se děti do 15 let nemají účastnit na tepelným zpracováním přípravě stravy. Oloupat brambory by mohly, ale vařit je už ne,“ říká. Skauti by tak sice mohli pomoci s přípravou, ale nemohli by se kompletně podílet na přípravě svačin, či snídaní a večeří. Děti by se správně neměly podílet na umývání společného nádobí, je také doporučeno, aby neopouštěly tábor zpět „mezi lidi“ — nemohly by tak chodit například na poštu nebo pro vodu a potraviny. Hygienická opatření by se tedy podle Tomáše sice naplnit dala, ale stálo by to nejen mnohem více úsilí a stresu na poslední chvíli, ale podkopalo by to i základ fungování oddílu na táboře.
Velkou roli v rozhodování hrála nejistota. V květnu vyšla pravidla Ministerstva zdravotnictví o podmínkách účasti na táborech. „Byl to asi osmistránkový dokument, na kterém byly všechny informace dohromady. Když jsem si to pročetl, musel jsem si to pročíst několikrát, protože několik věcí nebylo úplně jasných a spousta věcí byla v dokumentu dost otevřená. Dokument sice stanovil několik pravidel a spoustu doporučení, ale spousta věcí se mohla a dá i nyní různě vykládat,“ popisuje Tomáš svou reakci na něj. Chápe, že to není lehká situace a stanovit bezpečná pravidla není jednoduché. Některé věci jsou pro něj ale stále nejasné: „U toho vaření ale nechápu, proč když ty děti, se kterými jsme celý tábor v kontaktu a hrajeme s nimi hry, nemůžou vařit. Chápu to u táborů, kde jsou chatky a personál a kuchyně jsou oddělené, ale u stanových táborů jsou pravidla nejasná. Nešťastné taky bylo to, že od začátku bylo v pravidlech nejasné, co se bude týkat stanů a co chatek…“ Zdá se mu, že dokument naznačuje směry, ale v květnu nebylo jasné, co a jak konkrétně a přesně bude. To bylo pro zodpovědné rozhodování ztěžující a člověk do něj musel jít s osobním rizikem. „Osobně bych byl i nerad, kdybychom do toho šli a týden před táborem bychom zjistili, že najednou trvají na tom a na tom a my bychom to nebyli schopni dodržet. Rozhodně bych se snažil vyjít vstříc pravidlům a nechtěl bych je nějak obcházet, přijde mi to správné. Najednou by tak mohl nastat problém,“ svěřuje se.
Protože se Skauti ale nevzdávají, přišli v Uraganu s alternativou, na které se shodli. Uspořádají tábor příměstský. Výhodou je, že na něj mohou přizvat i Světlušky a Vlčata. Program bude od rána do večera a vyzkoušejí se i nové věci, mimo jiné se chystá programování robotů. Oddíl ale plánuje do programu zařadit i aktivity reflektující proběhlý krizový stav: „Pocítili teď hodně, jaké to je, když nemají skauting. Najednou neměli možnost se vidět s kamarády. Chceme tak dětem přiblížit i minulost skautingu, třeba jeho zákazy. Pracovat s hodnotami, řešit s nimi začátky skautingu, vrátit se k základům.“ Velkou výhodou je flexibilita pro lidi, kteří příměstský tábor zajišťují: „Kdyby najednou potřeboval někdo do práce, jít řešit školu či si odpočinout, má tu možnost. Můžeme využít rodiče a ostatní vedoucí, protože jsme na dosah a nikde daleko,“ popisuje Tomáš.
Mladému vedoucímu dal do života skauting zásadní elementy: „Dal mi mnoho příležitostí. Svým způsobem i tato překážka s táborem, kdy jsme museli učinit rozhodnutí, že nebude, pro nás nebyla jednoduchá a nebylo to bezbolestné. Rozhodli jsme s vědomím, že se to vlastně dotkne stovek lidí a zásadně jim to ovlivní průběh léta. Všichni jsme se na tábor těšili, je to pro nás srdcová záležitost. Najednou člověk musel učinit nelehké rozhodnutí, že ten tábor nebude.“ On a jeho oddíl sice tento rok přijde o své oblíbené momenty táborů v přírodě, ale příměstský tábor je alespoň částečně nahradí.
autoři: Jiří Pasz, Martin Kubíče, Markéta Křížová
foto: archivy respondentů a jmenovaných skautských středisek/oddílů
