Vychovává skauting v dostatečné míře k aktivnímu občanství?
Skauti — více či méně aktivní — jsou často veřejně velmi angažovaní lidé. Slova Roberta Baden-Powella Zanechat svět lepší zanechávají velký otisk především v tom, že skauti často na rozdíl od jiných lidí věří, že něco opravdu mohou změnit k lepšímu. Daří se nám předávat hodnoty aktivního občanství opravdu v dostatečné míře? A jaká míra to je, aby skauti skutečně co nejlépe přispívali k lepšímu světu?
Pro tento Skautský otazník jsme vyzpovídali místonáčelníka Junáka, autorku odborky Občan, koordinátora skautských Fór, krotitelku pražského vizuálního smogu a vrcholového politika.
Bilbo: Aktivní občanství začíná u uklizených odpadků
Ladislav Pelcl — Bilbo se v loňských online volbách stal místonáčelníkem Junáka — českého skauta. Není to u něj zdaleka poprvé, co se veřejně angažuje. „Není mi jedno, kam svět a společnost směřují, a považuji za smysluplné přispívat ke změně tím směrem, který považuji za posun k lepšímu.“ Něco jiného pak samozřejmě je převádět tyto hodnoty do každodenní reality. Podle Bilba ale stačí i málo: „Hodně je to spojené třeba i s pouhým poskytováním zpětné vazby. Místo nadávání na přeplněné kontejnery na plasty jsem napsal na radnici a ta brzy doplnila další. Aktivní občanství prostě začíná u toho, že člověk není líný vyhodit odpadky z ulice do koše.“
Do základního arsenalu správného aktivního občana podle Bilba patří chození k volbám všech úrovní, komunikace s volenými zastupiteli, a také schopnost vycítit bezpráví a umět se mu bránit — v demokracii pro to existuje řada účinných nástrojů. V jistých ohledech by se za aktivního občana podle něj měl považovat úplně každý: „Člověk by měl mít aspoň takové osobní naladění, které je otevřené dialogu a přispívá ke zlepšování prostředí, ve kterém žijeme,“ popisuje Bilbo ideální minimum a dodává: „Osobně se do toho opřít, na to člověku může v některých životních etapách chybět elán. Ale třeba trvalý příkaz na stokorunu vybrané organizaci si může nastavit skoro každý.“
Je si jistý, že ho k těmto postojům do značné míry formoval i skauting. „Princip toho, že silnější chrání slabšího. Setkání se skauty, kteří byli za své postoje v 20. století pronásledováni. Rekonstrukce kaple poblíž našeho tábořiště, příprava Postavme školu v Africe, nebo zkušenost z různých skautských funkcí. To všechno mě dlouhodobě utvrzuje v přesvědčení, že má smysl věci ve svém dosahu posouvat k lepšímu.“ Naše organizace si také ve Strategii 2022 dala za úkol toto přesvědčení co nejlépe předávat všem svým členům. Pod garancí odboru Skauti na Zemi tak v minulých letech vznikla řada metodických materiálů. „Teď je myslím řada hlavně na střediscích a oddílech, aby nové nástroje našly své využití,“ uzavírá svůj pohled na toto téma Bilbo.
Venda: Je důležité dobře znát sebe a svůj vztah ke světu
Členkou zmíněného odboru Skauti na Zemi a spoluautorkou odborky Občan/Občanka je Vendula Menšíková — Venda. Skautské prostředí nebylo vždy jen zdrojem přímočarých úspěchů a inspirace, ale také cenných zkušeností. Jako skautka plnící odborku ochrany přírody se Venda například na táboře neúspěšně pokusila zamezit vypouštění jaru do řeky. „Odnesla jsem si z toho, jak důležitá je spolupráce. Do tématu, které pro mě bylo důležité, jsem nedokázala vtáhnout ostatní. Nejen, že jsem nedosáhla toho, o co jsem usilovala, ale tím, že jsem navrhla řešení, které ostatním nesedlo, jsem navíc oslabila jejich důvěru v šetrnější řešení,“ vypráví s mnohaletým odstupem. Konec je každopádně dobrý: i díky skautingu Venda postupně přišla na to, že svět není daný a neměnný a začala řešit, jakou roli v tom hraje ona.
Podstatné pro ni je, aby každá snaha o změnu k lepšímu byla pevně zakotvena v nás samotných: „V tom vidím velkou příležitost pro skautskou výchovu. Může mladým lidem nabízet bezpečný prostor poctivě si prozkoumat sebe a svůj vztah ke světu, pěstovat zájem, chuť a odvahu vědomě být jeho součástí. A pak samozřejmě nabízet příležitost pro rozvoj dovedností prostřednictvím spolupráce a postupného přebírání zodpovědnosti při realizaci čím dál ambicióznějších aktivit a projektů.“
Co by pro práci s tímto tématem poradila skautským vedoucím? „Metodických nástrojů máme k dispozici dost, a myslím, že kvalitních. Dává mi smysl se o ně opřít a po malých krocích zkoušet dělat o něco lépe aktivity, které už děláme. Myslím, že se toho můžeme ještě spoustu naučit, když zpomalíme a budeme toho dělat klidně méně, ale skutečně spolu. Když budeme hledat motivace a zájem skautek a skautů, mluvit o tom, co je skutečně potřeba a proč je to pro nás důležité, dbát na zapojení všech, vyhodnocovat, co se (ne)podařilo a co jsme se díky tomu naučili.“
Kmotr: Generace dvacátníků? Nesmírný potenciál energie pro občanskou angažovanost
Pokud už nepracujete s oddílem, ale cuká ve vás aktivní občan a se skautingem vás stále leccos pojí, pak by vás mohlo zaujmout vytváření takzvaných Fór. Tato forma skautské činnosti je určena výhradně dospělým (a občansky aktivním) skautům, a její šíření a vylepšování má ve Skautském institutu na starosti Ondra Hrubeš — Kmotr.
U toho se podle jeho slov projevují symptomy aktivního občanství už od obdržení občanky: „Tehdy jsem jako mladý a nadějný “pankáč” vyrazil s hnutím DUHA revitalizovat šumavské slatiny. A nějak se mě to od té doby drží, jen to nabývá nejrůznějších podob.“ Podle Kmotra nejde ani tak o míru zapojení, jako spíš o trvalý stav mysli: aby se člověk dlouhodobě považoval za aktivní složku společnosti a neměl to takzvaně na salámu. To je ale možné pouze z vlastní vůle a nedává smysl k tomu nikoho nutit.
Po svých pestrých zkušenostech Kmotr momentálně zakotvil ve Skautském institutu, kde má pomáhání mladým lidem v cestě za aktivním občanstvím přímo v popisu práce. „I my se nesnažíme nikoho nějak pracně přesvědčit, ale spíš vytvářet příležitosti. Do programu První krok se nám hlásí mladí lidé s nápady jako třeba uspořádání festivalu v místě, kde se nic neděje, nebo upravení nějakého zanedbaného kousku veřejného prostoru. Těm pak pomáháme dostat se k prvnímu reálnému kroku, propojujeme je s odborníky. No a pak jsou tu Fóra. Komunity lidí s aktivním zájmem o své okolí, které spolu pořádají akce pro širokou veřejnost. Takhle už veřejné dění ožívá v osmi městech a hlásí se nám další a další.“
Skautingu se podle Kmotra obecně velmi daří vychovávat občansky aktivní lidi, svědčí o tom i zapojení stovek dobrovolníků během koronavirové krize. Určitě má ale šanci dělat ještě daleko víc. „Moc by pomohlo, kdyby se skautskému hnutí dařilo efektivněji oslovovat věkovou skupinu 20–30 let. Navzdory bujnému růstu členské základny je tohle onen kritický věk, kdy notná část mladých a aktivních lidí skaut opouští. Vnímám to jako nesmírnou energii, která by šla každoročně přetavit v desítky inspirativních scénářů občanské angažovanosti: opravy zchátralých objektů, osvětové programy, charitativní akce, veřejné debaty, ekologické iniciativy… Na to bychom se podle mě měli hodně zaměřit.“
Kika: Hledat společnou řeč je důležitější než aktivizovat
Jednou ze skautek, které v dospělosti nepokračují v aktivním skautingu, ale dál žijí snahou zlepšovat svět, je Kristýna Drápalová — Kika. Ta do našeho tématu vnáší nový pohled: „Aktivní občanství podle mne není tak zvláštní hodnota. Lidé, kteří začátkem roku vtrhli do amerického Kapitolu, byli aktivní občané. Češi demonstrující proti rouškám, uprchlíkům, Evropské unii a kdečemu dalšímu jsou aktivní občané. Lidé agresivně prosazující své názory na společenské problémy po sociálních sítích jsou aktivní občané.” Podle Kristýny větší zapojení občanů do veřejného dění samo o sobě nic dobrého nepřináší. “Dřív se lidé možná báli ozvat a hájit svoje občanské postoje, ale dnes se kolem jakéhokoli společenského tématu rychle formují hlasité a nesmiřitelné tábory, a rozhodně se podle mě nedá říct, že by díky tomu byla naše společnost schopná lépe řešit problémy.“
Výchovný úkol, který tak stojí před Junákem, by Kristýna nepojmenovala jako výchovu k aktivnímu občanství, ale spíš k práci na společném světě. Spíše než probouzet společnost z letargie je podle ní důležité obrušovat hrany a hledat společnou řeč. „Než se necháme vytočit tím, co si bývalý spolužák myslí o Evropské unii, zkusme zvážit, jestli nemá v lecčems pravdu, a projevit pro to pochopení. Horším Evropanem se kvůli tomu nestaneme,“ vysvětluje a dodává: „Když se nenecháme strhnout k tomu, abychom se stali součástí jednoho názorového tábora v tom či onom střetu, čeká nás více nejistoty, napětí a možná i odsudků z jedné či druhé strany. Ale třeba se nám díky tomu podaří zahrát roli člověka, který pomůže více stranám nalézt společnou řeč — a to za to stojí.“
Skauting by tedy podle Kristýny měl nejvíc ze všeho učit překlenovat neshody, odlišná tíhnutí, jiné nálady a životní zkušenosti tak, abychom byli schopni sdílet jeden svět. Tyto své dovednost, které nyní každodenně zužitkovává při práci v pražské politice, ostatně přičítá z velké části právě dospívání ve skautingu.
Kuklič: Vstup aktivních lidí do politiky je skvělá zpráva pro naši zemi
O dost déle než Kristýna už na cestě komunální politiky kráčí Jan Čižinský — Kuklič. A nejen na té, s telefonickou prosbou o rozhovor jsme ho ostatně zastihli těsně před vystoupením v Poslanecké sněmovně. Z našich respondentů je tím nejangažovanějším, ať už se na to díváme jakkoli.
Sám důvody své cesty ze skautského oddílu až do nejvyšších pater politiky popisuje jednoduše: „Není mi jedno, co se kolem mne děje. Pokládám za povinnost se ozvat, když se děje něco špatného anebo když je třeba něčemu dobrému pomoci.“
A právě osobní účast na správě věcí veřejných je pro Kukliče cesta k řešení konkrétních problémů: „Zájem o politiku je zájmem o to, zda bude dost míst ve školkách, zda budou v ulicích stromy, zda budou lichváři okrádat zoufalé lidi, jak se budeme chovat k přírodě a zda bude dobře zorganizované očkování a lidé tak co nejdříve přestanou v naší zemi zbytečně umírat.“
Měli by tedy skauti, kteří chtějí něco změnit, opravdu vážně zvažovat právě vstup do politiky? „Skauti jsou žádaní v každé firmě a politika není výjimkou. Kdyby šli do politiky všichni skauti, tak bychom se divili, jak rychle by se vše proměnilo k lepšímu. A není to utopie. Jsou obce, kde skauti mají většinu v radách a zastupitelstvech. A funguje jim to skvěle. Pokud se takhle aktivní člověk zapojí do politiky, tak to je ta nejlepší zpráva pro naši zemi, kterou si dovedu představit,“ neskrývá Kuklič bytostný optimismus. Apolitičnost skautské organizace přitom nevnímá jako překážku: „Apolitičnost je správná a prozíravá. Ale občas mám obavu, že to skauti chápou mnohdy tak, že mají být apolitičtí i oni jako fyzické osoby. A to je špatně. Myslím si, že kdyby se třeba roveři občas podívali na to, jak funguje územní plán v jejich obci, a kdyby se někdy zašli podívat na mnohdy nesmírně nudné jednání svého zastupitelstva, určitě by to neuškodilo a třeba by někdo z nich zjistil, že pokládá za důležité nějaké téma, pro které je třeba něco udělat.“
Jak to vidíte vy?
Budeme rádi, když se k hledání odpovědí na tuto otázku Skautských otazníků zapojíte i vy. Váš pohled můžete napsat buď pod příspěvek na facebookové stránce Skautského světa nebo na redakční email skautskysvet@skaut.cz.
Přehled připravil Jakub Ambrozek — Mravenec pro časopis Skautský svět.
