5 veřejných služeb, kterým by pomohl redesign
Veřejné služby jsou v mnohém specifické. Oproti komerčnímu či neziskovému sektoru je jejich změna mnohdy časově nákladná, stávající fungování rigidní, jsou závislé na zákonech nebo musí následovat předem dané procesy. Je také poměrně obtížné definovat, která skupina má vlastně z používání veřejných služeb užitek a která ne; protože samotná jejich veřejnost samozřejmě neznamená snadnou dostupnost pro všechny; a stejně tak neznamená, že z existence veřejných služeb či případně změny veřejné služby bude všem daňovým poplatníkům plynout užitek. Veřejné služby může, ale nemusí, využít kdokoli (a v případě, že chce, by k nim měl mít snadný přístup). Veřejná služba také mnohdy přichází na řadu až jako nejzazší řešení (třeba jít na úřad práce). Jindy ji naopak bereme jako přirozenou součást našeho života (třeba vývoz popelnic).
Pojďme se ale zamyslet nad možností zlepšení veřejných služeb pomocí designového myšlení. Ač má veřejná správa jako taková pověst spíše konzervativní, veřejné služby můžeme chápat také ve smyslu public. Tím se jejich veřejnost vztahuje nejen k veřejné správě a úřadům, ale hlavně k lidem. Jako veřejný prostor tak bezpochyby můžeme označit třeba město, venkov a jeho komunitu. Níže se zamýšlím nad 5 příklady veřejných služeb, kterým by slušel redesign.
Jak bychom mohli…
- Odpadové hospodářství
…změnit systém odpadového hospodářství tak, aby byly domácnosti motivovány redukovat produkci domácího odpadu?
Současný systém odpadového hospodářství nemotivuje uživatele, ani samotné obce, k redukci odpadu. S probíhající klimatickou změnou je možnost změnit i naše nakládání s odpady.
Důležitost cirkulární ekonomiky stoupá. Cestou k udržitelnější ekonomice je hledat efektivní řešení tam, kde rozhodují miliony jednotlivců. Odvoz popelnic k tomu jednoznačně patří. Otázka tedy zní: mohou obce motivovat své občany k tomu, aby třídili odpad? A ještě dál — mohou obce nastavením vhodných procesů designovat odpadovou službu tak, aby podpořily významnou redukci tvorby odpadu?
Současný stav nemotivuje uživatele této služby dostatečně třídit nebo snižovat produkci odpadu. Uživatelé jsme v tomto případě my všichni a tak může mít Design Thinking přístup dopad skutečně na velmi širokou veřejnost. Zároveň se občanů jednotlivých obcí málokdo ptá, jak k odpadu přistupují, zda jim vyhovují časy svozů, jaké jsou pro ně překážky a zda by třeba chtěli být zvýhodněni nižším svozovým poplatek v případě redukce odpadu... Rozdíly panují také mezi nakládáním s odpadem ve městech a v menších obcích. Ve městě bývají na sídlištích většinou společné kontejnery pro celé bytovky — a jak praví známá ekonomická poučka — to je tragédie obecní pastviny. V menších obcích má každý svoji vlastní popelnici, což odbourává problém s obecní pastvinou; na obyvatele ale klade nároky například v dodržování svozového kalendáře, dovozu popelnice k dostupnějšímu místu apod.
Jak by mohli designéři pomoc? Zahájit dialog, iniciovat setkání stakeholderů, spolupracovat s obcemi a zjišťovat motivace při nakládání s odpadem. Služba by v konečném důsledku měla být navržena tak, aby vhodně motivovala uživatele k šetrnějšímu zacházení s odpady.
2. Jednání obecního zastupitelstva
…zpřístupnit občanům jednání obecních zastupitelstev, aby byli motivovaní se podílet na správě věcí veřejných?
Jednání obecních zastupitelstev bývají zdlouhavá. Může být těžké se do jednání zapojit, ať už aktivně nebo pasivně. Mezi překážky, proč se jich občan čili “běžný uživatel” nemůže účastnit, patří třeba časová náročnost nebo obyčejná obava z veřejného vystoupení či neznalosti procesů při jednání.
Jak do jednání zapojit více občanů a především proč? Víc připomínek může samozřejmě ještě více zdržovat konání, ale základem demokracie je otevřenost a občanská participace. Podílet se tak na zvyšování transparentnosti fungování obce, občanské aktivizaci a demokratizaci pomocí designérských metod zní jako výzva. Designové myšlení by možná pomohlo při vymýšlení, co udělat se zarostlým bývalým areálem nefunkční továrny. Důležitější než jednotlivý návrh by však byla metoda, JAK přemýšlet o těchto aktivitách v rámci obce. Také by mohlo pomoci samotnému procesu při jednáních, byť tady se designové myšlení jistě střetává se zákonnými povinnostmi a předem určenými náležitostmi. Nakonec se může jednat o “drobnosti” jako je třeba online přenos jednání, možnost ptát se svého zastupitele online/offline/v jídelně místní základní školy. Může obec pomocí designového myšlení zjistit, co opravdu občané potřebují?
3. Zdraví jako věc veřejná?
Debata o tom, jaký je vlastně spravedlivý systém zdravotního pojištění, doprovází společenský prostor celkem dlouho a občas nastane zlomová událost, která diskuzi znovu oživí a otevře. FinMag oslovil odborníky s otázkou, zda by ti, kteří se o svoje zdraví preventivně nestarají, neměli platit více na zdravotním pojištění. Otázka je to velmi komplexní, jak naznačují odpovědi zástupců z řad ekonomů, pojišťoven i lékařů.
Kdybychom si však nekladli ambice změnit celý systém zdravotního pojištění a spokojili se s užším okruhem uživatelů, pak by naše designérská výzva mohla znít…
…jak změnit přípravu jídel ve školních jídelnách tak, aby nutričně vyvážená jídla vedla k správným stravovacím návykům a snížení rizika obezity?
4. Design thinking při tvorbě eGovernmentu a digitálních služeb státu
Tohle je taková stálice. Zkostnatělá. Vrchnostenská. Veřejná správa. A přitom už víme, že nestačí pouze navrhnout technické řešení (o čemž svědčí například (ne)využití aplikace eRouška), ale že řešení musí být především funkční s ohledem na uživatele. Portál veřejné správy bezpochyby klade vysoké nároky na zajištění bezpečnosti a dodržení právních předpisů. Možná by snesl trochu více uživatelského testování.
5. Design thinking ve školství
Ve školství se nabízí mnoho příležitostí. Může to být jednak snaha umožnit co nejširší skupině zpřístupnění výukových materiálů nebo umožnit pohyb po škole tak, aby byl skutečně bezbariérový. Může se jednat o nastavení výuky v samotných třídách, vytvoření studijních koutků nebo třeba design podpůrných služeb. Příklady i metody nabízí průvodce designovým myšlením pro učitele z dílny IDEO.
Zároveň se můžeme designově zamýšlet nad samotným fungování organizace, vztahy mezi učiteli, vedením i rodiči. Nakročeno ke společným metodám má například tzv. střední článek MŠMT, pilotní projekt odstartoval v lednu 2021. Střední článek má podporovat školy zejména v oblasti managementu a vedení lidí.
„Střední článek bude také podporovat činnost místních akčních plánů, spolupráci aktérů ve formálním i neformálním vzdělávání, vzájemné propojování, efektivní koordinaci aktivit, vytváření příležitostí ke sdílení zkušeností, příkladů dobré praxe, ale i personálních kapacit, vybavení, zázemí atd. Za tímto účelem střední článek na místní úrovni vytvoří poradní tým regionálních aktérů.“ (Zdroj citace: edu.cz).
Takový přístup slibuje i možnost využít některou z designérských metod.
Zdroje a inspirace:
1) FinMag. Mají antivaxeři či kuřáci platit víc? Zdravotní pojištění očima expertů. 21.ledna 2022: https://finmag.penize.cz/penize/431748-maji-antivaxeri-ci-kuraci-platit-vic-zdravotni-pojisteni-ocima-expertu?
2)IDEO. Designérské myšlení pro učitele. https://designthinkingforeducators.com/Designerske-mysleni-pro-ucitele-nahled.pdf
3) MŠMT. Pilotáž středního článku podpory. https://www.edu.cz/stredni-clanek-podpory/#spolecne
