Adam Melničák: Z KISKU designérem v House of Řezáč i v Národním pedagogickém institutu
Adam Melničák je UX a servis designer, student VŠE a absolvent Katedry informačních studií a knihovnictví FF MU. Ještě před dokončením svého studia na KISK začal pracovat jako designer pro House of Řezáč. Momentálně se věnuje už jiným projektům a studuje magisterské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde nadále rozvíjí svůj designerský potenciál ve specializaci na UX design a výzkum.
Mimo jeho práci se Adam zajímá taky o biohacking a taktéž o sobě říká, že je “Notion freak” (tzn. bez Notionu by nemohl žít).
Adame, nedávno jsi změnil práci. Aktuálně pracuješ pro Národní pedagogický institut České republiky jako servise designer. Z UX designera servise designerem, z firmy do vládní organizace, to zní jako velké změny.
Jsou to velké změny. Samozřejmě. Potřeboval jsem nějakou změnu a agenturní prostředí nebylo nic pro mě.
Co tedy tvoje práce nyní obnáší? Co je jinak?
Moje práce teď spočívá v objevování nových cest — hledání způsobů, jak vlastně tu práci vůbec dělat. V tuhle chvíli jde spíš o to věci zkoušet, spálit se, poučit se a jít dál.
V Housu člověk dostal projekt a měl jasně strukturovaný proces, kterým musel projít od začátku až do konce. To tak v NPI není. V NPI jsem dostal na starost projekt, kde je cílem zmapovat všechny služby, které NPI nabízí, abychom měli ucelenou databázi toho, co vlastně NPI doručuje, v jaké kvalitě, jak ta služba vypadá, pro koho je určená a podobně. Na základě toho pak vybrat části, které potřebují udělat líp a ty redesignovat. V podstatě moje úloha je malýma krůčkama nastavit proces.
Chceme naší prací mít dopad na koncového uživatele, to je typické pro designování. Designové myšlení je pro nás klíčový nástroj k zvyšování dopadu na interní a externí služby, které NPI nabízí. Pracujeme s reálnými potřebami našich uživatelů a dalších stakeholderů, kteří jsou v procesu zainteresovaní.
Další oblast mojí práce je být jakýsi průvodce procesem designového myšlení. Hledáme cesty, jak podpořit organizaci v implementování nástrojů designového myšlení do každodenní práce. Samozřejmě to nejde změnit ze dne na den a je to poměrně složitý a dlouhý proces. Je to pro nás v tuhle chvíli úplně ta největší výzva, kterou musíme podstoupit. Ve vzdálené budoucnosti se jako designéři vidíme na pozici konzultantů. Chceme, aby v nás měli pracovníci NPI důvěru a brali nás jako rovnocenné partnery. Teď to funguje spíš tak, že mají nějaké svoje zaběhnuté procesy a moc neví, proč by se mělo něco měnit. Takže i vzdělávání o designu v rámci organizace je naše úloha. Je nutné změnit ten mindset.
To zní, že ještě máte co dělat. Každopádně, jaká je tedy aktuálně situace NPI, k čemu jsi v tom mapování služeb zatím došel?
V tuhle chvíli má NPI zhruba 44 webů, které spravuje a každý ten web je nějaká jedna služba. My v tuhle chvíli nevíme, co všechny ty weby dělají — pro koho ty služby jsou, jestli tam třeba není nějaká služba, která řeší úplně stejné téma a podobně. Velmi pravděpodobně tam jsou služby, které vlastně dělají úplně to stejné. My teď v rámci designu služeb máme třeba 4 konkrétní weby, respektive 4 konkrétní služby, a cílem je to spojit, protože řeší podobná témata — například specifické potřeby žáků a studentů.
Chápu teda dobře, že v NPI ty hlavní koncové výstupy atd. dělají pedagogové a metodici, role vašeho týmu je nějakým způsobem zefektivnit procesy, nastavit je nějakým uchopitelným způsobem, podle čeho by pak jednotliví metodici mohli postupovat, což by jim například ulehčilo práci, nebo tu práci nějakým způsobem zosnovalo?
Je to přesně tak. Já si myslím že tohle je nějaký stav, do kterého se chceme dostat, že ti lidé nám budou věřit natolik, že my už jenom budeme obstarávat ty procesy “za tím vším”.
Pojďme se ještě vrátit trochu zpět do minulosti. Jaké byly tvé designerské začátky ještě předtím, než ses dostal do House of Řezáč?
Ještě, než jsem se dostal do Housu, tak jsem absolvoval stáže. První v sledovanitv.cz a to bylo skvělý a měl jsem tam skvělého mentora, který do nás nalíval UX teorii a povídal nám o všem, co se v UX děje. Bylo to hodně teoretické, na tu praktickou část jsem si sáhl velmi málo, ale jsem za to hrozně vděčný. Mimochodem jsem se tam dostal díky KISKU, protože vlastně na Jobboxu sdíleli tuhle nabídku. Druhou stáž jsem si našel sám ve Futured.
Jak sis stáž našel sám?
Vyhledal jsem si konkrétní firmy v Brně, který dělaly, co mě zajímá a jednoduše je prostě oslovoval. Nebo teda já jsem oslovil konkrétně toho design lídra na Twitteru.
Na Twitteru? Ne na LinkedIn?
Na Twitteru v té době. Teď bych to udělal přes Linked In.
Pracovat pro House of Řezáč, to zní jako dream job na začátek kariéry, jak ses k takové práci dostal?
Na Slacku v kanálu jobs Terez Navarová v té době sdílela nabídku práce. Tak jsem jim napsal a oni mi odepsali, že tak jo, tak to pojď zkusit. Respektive „pojď projít tím kolečkem, který zde máme“. A ono to klaplo.
To zní, že to bylo docela jednoduchý.
Nebylo. (smích)
Ke Katedře informačních studií a knihovnictví máš velmi blízký vztah. Máš pocit, že ti tvoje začátky KISK zjednodušil? V jaký moment svého studia sis uvědomil, že tohle je profesní dráha, kterou se toužíš vydat?
Určitě mi ty začátky zjednodušil. Hlavně z toho důvodu, že mi vlastně KISK ukázal, co to UX vůbec je.
UX jsem objevil v prváku vlastně díky Petrovi Škyříkovi. Pak jsem se objevil úplně náhodně na job fairu, co pořádali na KISKU pro lidi z UX. Něco mě tam táhlo, nejspíš špatný počasí. No a byla tam Tereza Navarová, která v té době pracovala v Housu a mluvila o UX. A já jsem si řekl „ty jo hustý, to chci dělat“.
KISK mi asi i zjednodušil kariérní cestu, třeba když jsem v Housu na pohovoru zmínil, že jsem z KISKU, tak to vypadalo, že pro dalšího „kiskaře“ mají otevřené dveře.
Ke své současné práci jsem se taky dostal skrz sdílení Laďkou Zbiejczuk Suchou na LinkedInu. Takže mi KISK dal taky i kontakty, nějakou základnu.
Absolvoval jsi nějaké předměty a kurzy, ze kterých můžeš říct, že čerpáš do dnes?
Co se týče předmětů, tak to byl právě asi terénní projekt.
Na závěr obligátní otázka. Co bys doporučil studentům KISK, kteří by se chtěli vydat stejným směrem jako ty?
Vyždímat z toho studia maximum. Potkávat se s lidmi. Využít příležitostí, které KISK nabízí. Neabsolvovat pouze povinné předměty, ale podívat se i třeba na ten Jobbox, absolvovat stáže. Být otevření, to je možná už cesta k tomu designu. Prostě obepisovat firmy nebo ty lidi, kteří je lákají. Bavit s nimi. Zeptat se, jak oni vlastně začínali. Tvořit si kontakty. Pak je všechno jednoduší.
