Břetislav Mazoch: Chci pracovat na projektech, které mají smysl a jsou lidem užitečné
Vystudoval fakultu informatiky na Masarykově univerzitě a UX designem se zabývá více než 14 let. Břetislav Mazoch si vyzkoušel práci designéra na různých projektech v Čechách i v zahraničí. V současné době žije a pracuje v Barceloně.
Jak jsi se k práci UX designéra dostal? Zajímalo tě to vždycky?
Už na střední mě bavilo vytvářet webové stránky, dělat pro ně grafiku, kódovat je a připravovat něco, co mohou další lidé používat. Tehdy šlo spíše o propagační vizitky lokálních firem nebo fun projekty mých kamarádů. Dělal jsem taky webovky pro fotbalový klub — tam si myslím, že to začalo. Z grafiky se to postupně rozšířilo na další témata (psychologii lidí, prezentační dovednosti a soft skills nebo celkový byznys pohled). Propojil se také můj zájem o grafiku a technické věci, a to potom vyústilo v to, že mám částečný vhled i do programování, což je při mojí práci užitečné.
Byl nějaký moment, díky kterému sis řekl: jo, tohle chci dělat?
Moment úplně ne, k UX designu jsem došel postupně. Když jsem v roce 2015 pracoval v Anglii, uvědomil jsem si, že chci pracovat na projektech, které mají smysl a jsou lidem užitečné. Třeba program, který používají profese důležité pro společnost nebo pro život. Proto mě tenkrát nadchlo, když jsem viděl, že ta možnost existuje.
V Anglii jsem pracoval pro firmu, kde jsme vyvíjeli systém pro nemocnice a doktory. Náš softwarový produkt jim pomáhal s informacemi o pacientech a s prací s daty a mohli tak dělat jejich práci kvalitněji. Na aktuálním projektu zase pomáháme projektovým manažerům a velkým týmům pracovat na vývoji produktů. V tom vidím ten smysl.
Na kterém projektu sis poprvé vyzkoušel pozici designéra?
Jeden z prvních projektů, na které rád vzpomínám, byly webové stránky pro náš lokální fotbalový klub. V začátcích jsem byl ponořený do web designu a sám jsem si napojil webový systém, navrhl si grafiku a zároveň jsem dělal online marketing a vytvářel videospoty. Tam jsem se poprvé angažoval jako designér většího projektu.
Začínal jsi jako designér freelancer. Jaký je rozdíl v tom, pracovat sám na sebe a ve velké firmě?
Freelancer jsem byl úplně na začátku, kdy jsem se všechno učil, a byly to spíš malé projekty, kterými jsem si přivydělával při střední škole. Jako freelancer si člověk musí spoustu věcí obchodit sám a pak teprve začíná designérská práce. Ve velké firmě například vybírá témata a projekty někdo jiný. Pro mě je to stabilnější forma a zároveň práce po delší dobu na jednom produktu. Je to firma od firmy, ale tam, kde jsem pracoval, jsme vždy dělali na jednom produktu, který se vylepšoval, doplňoval, upravoval. Freelancer může přeskakovat z různých témat podle toho, jak si je nasmlouvá.
Zaujalo mě, že jsi pracoval na designu e-learningové služby Masarykovy univerzity. Jak jsi se k projektu dostal?
Na to období rád vzpomínám, protože to byla moje první oficiálně placená práce, která mi pomáhala zaplatit nájmy a život v Brně. Narazil jsem na tu práci přes inzerát v informačním systému a zkusil jsem se přihlásit. Už jsem měl zkušenosti s webovkami, uměl jsem grafiku, tak jsem se jim líbil a pak to pokračovalo myslím pět let. Servisní středisko pro e-learning na Masarykově univerzitě pomáhá profesorům a vyučujícím s tvorbou elektronických studijních materiálů. Pokud člověk potřebuje vytvořit webové stránky, 2D a 3D animace, ilustrace nebo nahrát video, doporučuji tyto lidi zkontaktovat. Umí si s tím poradit a jsou moc fajn. Pamatuji si třeba na Jitku Daňkovou, která tehdy skvěle vedla náš tým a určitě vám i dnes dokáže dobře a profesionálně pomoct.
Tam jsem se naučil víc komunikovat s lidmi, doptávat se, co je potřeba vytvořit, jak by si to představovali, domlouvat si schůzky, vystupovat a reprezentovat naše středisko. Nejvíc mě na tom naplňovalo, že jsem pro někoho dělal užitečnou věc.
Za svou designérskou kariéru jsi dělal na řadě projektů. Jaký byl ten nejzajímavější?
Nejvíc se mi líbily projekty, kdy jsem spolupracoval s doktory, což bylo jednak v té Anglii, a pak na servisním středisku. Několikrát jsem pracoval s doktory z lékařské fakulty, pro které jsem vytvářel 3D animace, webové stránky a další různé materiály. Zajímavé na tom bylo, že mě brali na pracoviště, kde jsem měl možnost vidět, jak pracují nebo na čem. Tam jsem si uvědomil, že moje práce designéra může mít vliv na práci jiných lidí, která je důležitá pro společnost a takhle můžu přispívat já sám.
Na čem pracuješ v současnosti?
V mojí aktuální práci vyvíjíme software pro management projektů a vývoj softwarových i fyzických produktů. Mimo to, že rozšiřujeme funkcionalitu našeho produktu, se staráme o to, aby ty existující části dobře fungovaly a zároveň děláme průběžný redesign. Teď například řešíme, jak předělat navigaci tak, aby byla pro uživatele užitečnější než doposud.
Máš nějaké osobní volnočasové projekty?
Moje mimopracovní projekty jsou cestovatelské výpravy do zahraničí. Buď za nějakým dobrodružstvím nebo s partou lidí. Co se týká osobních side projektů, když jsem žil v Praze poslední 4 roky, založil jsem webovou stránku, kde jsem mapoval svoje procházky do přírody v Praze. Během toho jsem zjistil, že Praha má hodně krásných přírodních parků, kam si člověk může zajít vyčistit hlavu. Bylo to pro mě překvapení, a tak jsem začal dělat ten projekt, abych ta místa mohl mapovat i pro ostatní.
Ty jsi žil a pracoval v Brně, v Praze, v Anglii a teď i v Barceloně. Jak se dá skloubit život designéra s cestováním nebo životem v zahraničí?
Na té mojí práci je dobré to, že pokud člověk umí anglicky, má otevřené pracovní příležitosti i mimo Českou republiku. Díky tomu, že jsem anglicky uměl a měl jsem chuť zažít dobrodružství a život v jiné zemi, tak jsem se rozhodl vycestovat do Anglie, kde jsou dobré softwarové firmy a digitální design tam má velké jméno.
Skloubit se to dá, jenom člověk musí mít píli, musí umět anglicky a musí se na to připravit. Na začátku to bylo docela těžké, protože jsem tam tehdy šel jenom s batohem, bydlel jsem na hostelu a během dvou měsíců jsem hledal práci a chodil na interview. Snažil jsem se na to hodně připravit — svoje portfolio a zlepšit prezentační dovednosti. Buď jsem byl tak dobře připravený nebo to byla šťastná shoda náhod, ale vzali mě ve firmě na pozici designéra. Možná mi pomohlo právě to, že jsem v servisním středisku spolupracoval s doktory, protože to se během pohovoru majiteli firmy zalíbilo.
Stává se ti někdy, že přepínáš do designerského myšlení i mimo práci?
Určitě, je to součástí mého smýšlení. Když člověk něco designuje, snaží se, aby se to, co navrhl, dalo snadno použít i při jiném projektu. Snaží se udělat nějaký systém a vytvořit si procesy, aby ty další projekty udělal rychleji a kvalitněji. To se snažím aplikovat v mém životě. Nad čímkoliv, co dělám, přemýšlím jako nad systémem a procesem.
U designéra je také důležité naslouchání, empatie. Pokud chce člověk něco vyřešit, musí porozumět tomu druhému. Další věc, kde se to projevuje, je v kreativním řešení. Když má člověk problém, řešení má nějaké limitace, jsme v časovém presu a každému se líbí něco jiného, je potřeba najít kompromis. A to člověku umožňuje být kreativní. V normálním životě je to to samé — když chce jít člověk s někým na pivo nebo jet na dovolenou, taky se snaží najít kompromis na základě dostupných informací.
Co je podle tebe při procesu designování služby nejdůležitější?
Důležité je porozumět problému, který se člověk snaží řešit, skrze doptávání se zákazníků a uživatelů. Dále také umění spojit dohromady různé profese, které spolupracují na řešení problému — třeba spojit management, vývojáře a zákazníka skrze design thinking proces a postupnou vizualizaci řešení. Součástí je pak i prezentace, vyjadřování, obhajoba nápadů a porozumění limitacím.
Doporučil bys něco studentům, které zajímá UX design, ale neví, jak na něj nebo se bojí do něj pustit?
Když jsem začínal, nadchl jsem se pro to díky tomu, že jsem si našel materiály na internetu a pak jsem se snažil dělat grafické tutoriály. Doporučuji si najít nějakou komunitu lidí, kteří dělají UX design. V Praze existuje např. Asociace UX, která dělá pravidelné přednášky, meet-upy a člověk se tam může seznámit jak se zkušenějšími designéry, tak i s junior designéry.
Dále pak pracovat na svých projektech, snažit se naučit třeba programovat, což je podle mě důležité, protože člověk alespoň pochopí, jak přemýšlí vývojáři, kteří ten design realizují. Pak se snažit rozvíjet v dalších oblastech, protože ten design je o byznysu, o produktivitě, systematizaci, soft skills, prezentačních dovednostech, psychologii lidí a analýze.
Poslední rada by byla, že jakmile si člověk shání první práci, doporučuji si najít pozici, která je součástí týmu alespoň třech dalších designérů, protože oni vám dokáží pomoct a mohou vám předat znalosti a zkušenosti.
- LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/bretislavmazoch/
- Portfolio: https://brmadesign.com/
- Deník designéra: https://medium.com/denik-designera
