Co je designér?, ptá se ve své knize Norman Potter

Tato kniha je určena pro studenty, kteří se zabývají navrhováním artefaktů v oborech studia designu a architektury. Kromě otázky obsažené v názvu se kniha soustředí na schopnosti a dovednosti, které by mohly být pro designování nejvhodnější. Začíná obecným pojednáním o těchto otázkách, včetně detailního doporučení další četby, na něž pak navazuje sekce praktická, která se soustředí na základy a nejrůznější aspekty techniky navrhování.

V knize chybí ilustrace, což mi nejprve trochu vadilo, ale následný obsah toto prázdné místo zcela zaplnil. Podle mě to byl autorův záměr, díky kterému samotný obsah vtáhne čtenáře do centra dění a mohou díky tomu vyvinout vlastní iniciativu a zmíněné věci/příklady si sami dohledat. Díky tomu si čtenáři vše lépe zapamatují a přečtené informace lépe vstřebají.

Je třeba také zmínit, že kniha není politicky neutrální — na to nás upozorňuje autor hned v úvodu a přiznává, že jeho publikace jednoznačně zastává přístup liberální levice. Je to pochopitelné, protože kniha vznikla v 60. letech 20. století.

Kniha kromě klasického obsahu obsahuje také část s názvem „Doporučení“ a „Přílohy“. Jelikož má být shrnující obsah na 5 normostran, budu se převážně věnovat jen klasické části knihy a ty další zmíním pouze v důležitých bodech.

1. Co je to designér?

Každá lidská bytost je designér. Toto prohlášení je hned doplněno tím, že jde vlastně o všechny obory, které před začátkem práce a uchopením prostředků k jejímu uskutečnění vyžadují zamyšlení, pečlivou úvahu a odhad výsledků. V základě tedy musíme rozlišit pojem „vyrábění“ a designérství. Ono vyrábění je spíše spontánní činnost, ale design jako takový musí odkazovat na produkty a činnosti zjevné, jinak zůstane beznadějně abstraktní.

V rámci jediného oboru se objevuje hned několik designérských rolí. Funkční klasifikace umělců by mohla vypadat takto: Impresáriové získávají zakázky, organizují ostatní k práci a prezentují jejich výsledky. Šiřitelé pracují kompetentně a efektivně a mají široký obor působnosti, který zpravidla vychází se stabilního prostředí rozmanitých zájmů. Tvůrci bývají horlivé osobnosti a často pracují v zákulisí, kde formulují nové myšlenky, nezřídka ku prospěchu kolegů než veřejnosti. K asistentům patří často začátečníci, ale spadá sem i velká skupina administrativních pracovníků a konstruktérů. Cizopasníci se krmí povrchem práce druhých a mají z ní slušné živobytí. První čtyři skupiny jsou na sobě závislé a jedna bez druhé se neobejde. Každý designér ale může roli několikrát vystřídat. Může je změnit i v rámci jediného projektu. Vše souvisí s místem působnosti. Ve velkém ateliéru bude rozložení funkcí fungovat vždy jinak, než v ateliéru malém.

2. Je designér umělec?

Designér je tu kvůli druhým lidem a pro ně. Spíše se tedy zabývá problémy druhých, než těmi svými a s tím přichází tedy určitá odpovědnost. Tu má designér vůči klientům, zadavatelům i veřejnosti (která je uživatelem konečného výrobku) a vůči mnoha dalším odborníkům a kolegům, kteří se procesu zúčastnili. Designér se tedy zabývá „potížemi“ — velká část jeho práce spočívá v analýze problémů, i když zpravidla jiného, než je tomu u vědců. Designér vybírá, řadí a propojuje informace a neobejde se bez uvážlivosti, schopnosti rozlišovat ani bez živé fantazie. Stejně tak během své práce neustále používá slova — vyjadřuje své myšlenky a diskutuje o nich. Slova jsou důležitá a musí se používat jasně, trefně a přesvědčivě. Odpovědí na otázku, zda je tedy designér umělec, by mělo být to, že designérům by mělo stačit vnášet do své práce umělecké kvality.

3. Vzdělávání v designu

Designér, podobně jako další poctiví občané, v sobě musí nést víru a vizi, stejně jako schopnosti bystré analýzy, které mu umožní zacházet se životem efektivně a svou prací uskutečnit něco dobrého. Může škola designu přispět k tomuto cíli i jinak, než jen technickou průpravou? První věc, kterou by se měl student naučit, je jak pomoci sám sobě — jak rozpoznat přednosti a hranice akademické instituce. V oblasti vzdělání designu i v jeho praxi velmi často překáží fixace na vlastní identitu. K tomu se řadí i představa vlastní důležitosti a její podobné prvky našeho každodenního sociálního života, takže není divu, že je tím ovlivněno i vzdělávání. Vzdělání je tak rozděleno do nejrůznějších specializací, které mají leckdy jen diskutabilní vztah k tomu, čemu se studenti nakonec věnují. To však neznamená, že by mělo existovat jen obecné vzdělání. Spíše jde o to, že by se dovednosti v rámci kategorizovaného oboru měly rozvíjet současně s porozuměním a vyvíjet se organicky. Kde je tedy funkce formálního designérského vzdělávání zvláštní? Studenti se neučí jen z knih a pod vedením svého lektora, učí se toho hodně i jeden od druhého. Dobrý učitel designu tedy dává studentům prostor promýšlet problémy vlastním tempem a na základě vlastních dovedností.

Ve vzdělání je tedy nejdůležitější umožnit vznik dobrého díla a být pozorný vůči jeho nástupu — neklamat sám sebe pocitem, že všechno dobré přichází snadno a lehce. Dobré dílo znamená dílo vytvořené s láskou.

4. Co je dobrý design?

Dobrý design je velkorysou a relevantní odpovědí na celkový kontext designérské příležitosti, ať velké či malé, a kvalita výsledku spočívá především v těsné a pravdivé shodě mezi formou a významem. Integrita designérského díla vychází ze zjištění, že každé lidské rozhodnutí ve prospěch druhého má svou implicitní kulturní historii. Dá se tedy říci, že dobrý design dobře funguje a zároveň k nám promlouvá. Designérova práce je „místem hodnoty ve světě faktů“ a její výsledek by měl mít i formu výpovědi — ne však verbální. Jeho dílo používá prostředky jazyka a umožňuje své pochopení skrze mimoslovní ekvivalenty pro záměr, tón, smysl a strukturu.

Dílo musí být nejen zhotovitelné, ale musí také respektovat veškerá lidská a ekonomická omezení, která se pojí s výrobou a distribucí. Ale i dobrý návrh je mnohdy odmítnut ze zdánlivě nahodilých důvodů, nebo proto, že jej nahradí povrchní produkt a větším prodejním potenciálem. Z toho také vychází fakt, že nejzajímavější díla vychází tam, kde jsou pro něj přívětivé ekonomické podmínky. Dnešní problémy produktových designéru tedy vychází z bezcharakternosti na straně výrobců a následně pak z důsledků kapitalistického systému. To může mnoho designéru odradit a ti pak mohou přestat navrhovat ve víře v lepší věci. V tomto případě pak může svou schopnost designovat ztratit — lidé se proměňují v to, co dělají. Designérova svoboda zřetelně odráží hodnoty společnosti, v níž pracuje. Designérům nepřísluší privilegium vystoupit ze své kultury, nýbrž privilegium tuto kulturu měnit. Studium designu jim pak dává nástroje pro práci pro komunitu.

Co je třeba prosazovat, když přítomnost je klaustrofobně banální a budoucnost vypadá hrozivě? Odpovědí je nám modernismus. Ten vychází z řádu formy a formy řádu. Svou jasnozřivost pak našel modernismus v těchto devíti principech, které byly zapomenuty nastupujícím komercialismem: autonomie — tento princip umožňuje našemu povolání hovořit za sebe sebevědoměji a plynuleji; druhým principem je rozumný konsenzus — dílo má být koherentní, srozumitelné a otevřené diskuzi; třetí princip říká, že hodnocení a uznání nemají vyplývat z privilegií a sociálního postavení, ale z funkční diferenciace v rámci celku; čtvrtý princip požaduje, aby se věci navrhovaly především pro jejich používání, nikoliv pro zisk; pátým principem je anonymita, jejíž ukázkou je velkovýroba kvalitních produktů za nízké ceny; šestý princip je obrozená touha po lidovosti, která vyrůstá z obecného odcizení; sedmí princip pojednává o hledání, referenci a vysvětlování; osmý princip je existenciální — nic jiného tu býti nemůže, a tudíž to, co tu je, má býti respektováno; devátý princip převádí hmotu v energii a zakládá vztahy. Diskuze o principech by však neměla smysl nebýt skutečnosti, že ke každému principu existuje přesný fyzický korelát jak v designu objektů, tak v designu obecně.

Dobrý design tedy nevychází pouze z určitých splněných definic. Realizace návrhu je vždy sociálně a ekonomicky podmíněna. Proto je tedy tolik důležité sledovat svou dobu a její východiska.

5. Potíže s metodou

Designerské možnosti jsou opravdu pestré a různorodé, díky tomu se designéři liší ve svých přirozených schopnostech — bylo by tedy velmi unáhlené zobecňovat a říkat, jak mají přistupovat ke své práci. Proto je používání metod velmi individuální.

Analytické myšlení má užitek z interdisciplinárního poznání — praktický design nemůže být jiný. A platí to až do chvíle, kdy se požadavky designérského díla shodnou s kategoriemi příslušné odpovědi. Analytické myšlení však zcela k designu nepatří — i když ne bezpodmínečně u celé šíře spektra designérské práce, a ne v některých specifických oblastech. Výsledek designérského postupuje je tedy částečně funkcí osobnosti designéra: procedury by tu bez lidí, kteří je používají, nebyly.

Závěrem by se tedy dalo říci, že nejúspěšnější metody bývají založeny na porozumění každodennímu životu, proto by se měly více prosazovat postupy jako je „myšlení nahlas“ nebo otevřené a oboustranné procedury, jakými jsou zprávy, a které doposud stály trochu v pozadí složitějších logických modelů, jež však musely podstoupit jisté změny.

Nejpodstatnější je pro designéra schopnost tvořivě reagovat, kombinovat perspektivy a klást přínosné otázky. Musí v sobě hledat osobní vlastnosti, které mu to umožní a rozhlížet se po sociálních podmínkách, které mu to dovolí.

6. Designér jako řemeslník

(Tuto část knihy shrnu velmi krátce, protože obsahuje detailní tipy pro začínající řemeslníky, což by znamenalo z pohledu důležitosti textu nutnost vypsat absolutně vše a to by mi rapidně omezilo rozložení dalších témat do 5 normostran. Pokud by to však bylo bráno jako chyba, samozřejmě vše následně napravím.)

V podstatě existují dva typy, jak být řemeslníkem — můžete mít servisní dílnu nebo výrobní. Zatím co se servisní dílna soustředí pouze na nesériovou výrobu a poskytuje také vlastní servis, výrobní dílna je mnohem běžnější a výrobní dílna, která funguje jako místo, kde má designér spoustu počátečních návrhů, které se pak následně v dílně rozhodne realizovat. (Kniha se nyní zabývá konkrétními otázkami kapitálu, umístění dílny, výhody a nevýhody)

Život provázaný s dílnou je těžká dřina, výborně vás vyškolí, často pobaví a většinou moc dobře neuživí. (což je škoda)

7. Četba pro design

Jaká kniha je pro designéra důležitá? Ta, která mu pomůže rozvinout jeho práci, a která správným způsobem posune jeho energii tam, kde její třeba. Jde o velmi osobní věc a designéři se obrací ke knihám tehdy, když hledají hlubší porozumění svému řemeslu a kulturnímu postavení, které toto řemeslo zaujímá — přestože je tato oblast v podstatě nevyčerpatelná. Podstatné jsou však i práce, které se designérského řemesla dotýkají pouze okrajově a stimulují obecně tvůrčí naladění. Příkladem může být hudba, poezie či matematika se vší svou mocí a rezonujícím vlivem.

Následuje „mapa“ literatury s 27 oblastmi:

1) Výpravná obrazová kniha „coffe-table book“

2) Důmyslná próza (High-Tech)

3) Přehledové knihy (Future from machines — Gordon Logie)

4) Historie (Pioneer sof modern design)

5) Tematické knihy ( Circle )

6) Knihy o jednotlivých designérech a jejich dílech (Life o Elu Lisickém)

7) Knihy od designérů The new vision — Moholy-Nagye)

8) Prezenční a pamětní publikace vydané na počest některé z postarších hvězd, případně k uctění jejich památky (Planning and architecture 1976)

9) Exponáty (Der Stuhl)

10) Dokumentární knihy (Domus)

11) Eseje, články, krátké monografie (Buildings and society)

12) Učební materiály ( podklady od OU)

13) Knihy příbuzné (Kulturní vzorce — Ruth Benedict)

14) Vzdálenější příbuzní (Articulate energy — Donald Davie)

15) Oblast filosofie designu a kontroverzní knihy (Dotes and antidotes — Frederic Samson)

16) Teorie a praxe designu (Design methods — John Christopher)

17) Technické knížky obecně

18) Katalogy (Guillet)

19) Zásadní naučné knihy (Science and civilisation in China — Needham)

20) Obecné zdroje (Specification)

21) Knihy o výchově a vzdělání (Aim of education — A.N. Whitehead)

22) Knihy o vzdělání designérů (The begenning of the end — Tom Nairn)

23) Časopisy a magazíny (Anarchy, Wooden boat)

24) Všehochuť a podivnosti (Whole earth catalog)

25) Alternativní přístupy (Malé je milé — E.F. Schumacher)

8. Shrnutí: studenti jako designéři

Abychom něčemu porozuměli, musíme se nejprve vzdělávat, což je velmi pozvolný, proměnlivý a zcela nepředvídatelný proces. Pokud takový není, nejedná se o vzdělání. Jestliže se student bude snažit tento proces přeskočit a rozhodne se vzdělání brát jako hotovou věc, kterou bez zanícení přebíhá, realita se mu postupně rozpadne pod nohama.

Designér časem zjistí, že jeho svět je sice hypotetický, ale jen zdánlivě. Každý designér vnímá realitu skrze prostředky své činnosti a jeho dílo stojící či padá na základě objektivních, i když těžko definovaných kritérií. Právě zde se z designéra stává filosof — učiní něco skutečným tím, že to pojmenuje, že tomu dá tvar a předvede tak, co vlastně slovo „design“ znamená a co to je býti dobrým designérem.

Poznámky:

Po této kapitole přechází barva písma v knize do červeného odstínu a tím nám autor dává najevo, že jsme se „prokousali“ do něčeho jiného.

Tato část je „Doporučení“, které obsahuje nejprve vysvětlení, proč je kniha rozdělená na tyto části, co obsahují a pro koho jsou určené. Následuje kapitola „Jak se dělá design“, která obsahuje přesné postupy, jak by měl designér začít a od čeho. Následuje „Komunikace“ a samotný „Návrh pro navrhování“ který je v knize natištěn zcela odlišným způsobem, než je zbytek knihy. V další fázi se kniha rozpovídá o konkrétnějších tématech, jako je „Strategie pro jednoduchou grafiku“, „Výkresy a modely“, „Průzkum před plátnem“, „Kladení otázek“, „Zpráva a její zpracování“ a „Seznam literatury“.

Velmi zajímavé mi přišlo zpracování Příloh, ve kterých je velmi zajímavě popsán Experiment v Bristolu. Ten opravdu stál za přečtení.

Během prvního četní jsem se velmi bála, že mi budou chybět ilustrace a kniha mě proto nebude tolik bavit. Opak byl pravdou a samotný obsah je tak detailně popsán, že člověk k tomu opravdu nepotřebuje obrázky. Na druhou stranu jsem během četby často vyhledávala zmíněné práce, autory a literaturu. Rozhodně se jedná o jednu z nejlépe zpracovaných publikací, kterou jsem o designu četla.

POTTER, N. Co je designér: věci, místa, sdělení. 1.st ed. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2018. ISBN 978–80–87989–58–6.