Co má společného inovační design a školky?
Rozhovor s designerem Františkem Pfannem, jak inovační designeři staví školky po celé ČR.
Ahoj Františku, díky, že sis udělal na mě a náš rozhovor čas. Začneme docela zostra. Já jsem si o tobě přečetl, že děláš jeden strašně zajímavý projekt a ten projekt se jmenuje Sto skupin. Zkus nám ten projekt představit ve třech větách.
Čau Jiří, je to jednoduché. V České republice není dostatek míst v předškolní péči a vzdělávání. My zakládáme dětský skupinky/školičky po celé republice, tak abychom pomohli rodičům, uvolnili jim ruce a dětem umožnili se socializovat v kvalitním prostředí.
To zní dobře! Jak vznikl ten nápad a co bylo hnacím motorem, že budete zakládat školičky. Notabene přímo mezi lidmi z Q Designers, kteří jsou primárně obklopeni businessem, který je nastaven na růst, generování peněz a zisků.
Mě obecně v Q bavilo dělat ty věci, které tam ten růst a byznys zas tak moc nemají. A když pak přišla loni na jaře válka na Ukrajině, seděli jsme s týmem inovačních designérů a říkali si, co bychom mohli dělat. Jak bychom mohli pomoct?
A hrozně moc organizací rozjelo rychle nějaké různé aktivity a my jsme si řekli, že tomu dáme trochu času. Tak jsme 2- 3 týdny zkoumali, kde bychom mohli pomoct a tam vznikl ten záměr směřovat to do vzdělávání. Zjistili jsme totiž, že přijde cca 50 000 dětí, jestli si ta čísla zhruba pamatuji a pro ně nebude místo ve školkách.
Válka na Ukrajině ten problém akorát ještě více odhalila, ale ten problém tu je dlouhodobě, že ano? Jak jste o tomhle přemýšleli?
Přesně tak. Narazili jsme na problém, který tu byl ještě před válkou. Pro nás byla totiž důležitá i udržitelnost té služby, kdyby válka na Ukrajině ze dne na den skončila a svět byl najednou zase o trochu lepší a všechny ukrajinské děti se vrátily zpátky s rodiči, nebo s maminkami domů, tak ten problém tady vlastně zůstane. Takže jsme si řekli „OK tak je to nějaká díra, která není vyřešená a my tomu můžeme napomoct jí vyřešit. Může to fungovat i trochu nezávisle na tom ukrajinském problému.
Jaká k tomu byla tvoje vnitřní motivace a lidí z Q designers něco takového řešit? Máš v okolí někoho, koho tenhle problém pálí?
Ano, jasně mám! A od začátku nás v tom projektu bylo pět a dvě z toho jsou mladé matky, pro které je tohle téma dost aktuální a stěžejní, ale i kdybychom v týmu ty kolegyně neměli, tak bychom se do toho pustili. Kolega Jindra Fialka, jeden ze zakládajících členů, poté co jsme si udělali menší výzkum, tomu věřil natolik, že od začátku říkal, že to zvládneme.
Františku, Sto skupin má právní formu spolku. Jak se daří vznik školek a školiček ve spolku financovat? Jaké jsou tam pro vás ty největší výzvy, kterým dneska musíte čelit?
Ano, Sto skupin je zapsaný spolek. Aktuálně potřebujeme sehnat peníze, to je největší výzva ze všech. Udržet si kvalitu, tu zvyšovat a sehnat peníze i na další rozvoj.
Jak se tohle daří?
V prvním roce jsme získali docela dost podpory od různých nadací a zároveň od firem. Jednou ročně stát vypisuje dotace na vznik nových dětských skupin. Jenže třeba letos se těch 300 milionů korun vyčerpalo během ¾ hodiny a my získali dotaci jen pro dvě školičky.
Jak to finančně náročné zřízení takové školičky / dětské skupiny? Na co tam jdou primárně ty finance, které potřebujete?
Potřebujeme sehnat peníze hlavně na nové rekonstrukce prostorů. Každá rekonstrukce stojí někde mezi 200 až 500 tisíci korun. A to se pár let vrací tyhle investice. My bychom potřebovali mít ty prostředky na to, abychom skupinky mohli otevírat rychleji a mohli dělat zároveň i rekonstrukce. Zároveň se nám ale nedaří nové prostory shánět dostatečně rychle — jak bychom chtěli. Těch potíží, kterým tam čelíme, je vícero.
Co máš konkrétně na mysli?
Je to mix od inženýringu, přes kolaudace nebo stavební řízení. Stavební úřady jsou v ČR strašně pomalé a zahlcené agendami. Takže se občas pustíme do práce na stavebním úřadě, kde třeba dopředu nevíme, že to je vlastně stavební úřad, kde to vždycky trvá rok. Ale jsou skupinky, které se dají otevřít za 3 měsíce ale musí ti být nakloněny všechny úřady co existují a nesmí tě vypéct třeba dodavatel. Je třeba proto mít dobrého projektanta a taky hodně štěstí.
Když se vrátíme k tomu financování projektu. To je asi zásadní otázka, že ano? Daří se vám do toho projektu zapojovat i nějaké komerční společnosti případně jejich interní nadace?
Jo jo jo, podpořili nás a dál nás budou podporovat některé nadace. Některé z nich to mají ve svých vizích, že podporují vzdělávání a třeba tyhle nadace nám peníze už buď dali, nebo nám je dají znova opakovaně. A jiné nadace nás podpořit nechtějí, protože většina korporátních nadací má nějakou svoji vizi, kterou naplňují skrz určitou strategii. A když do toho předškolní vzdělávání nespadá, tak tam ty peníze nedají. Loni to bylo trochu výjimečné, že byli všichni ochotný podporovat jakékoliv projekty spojený s válkou na Ukrajině. Bylo to jednodušší získat finance.
Ale s firmami spolupracujeme a domlouváme různým společnostem firemní školky. My školičku založíme a oni jí nějakým způsobem finančně podporují, a tím si tam drží místa pro děti svých zaměstnanců.
Kolik školek jste k dnešnímu dni založili?
Jestli se nepletu, tak dneska otevíráme dvacátouprvní školičku.
Co bude potom až dosáhnete té mety, kterou jste si stanovili jako váš cíl 100 školiček? Jaká je ta dlouhodobá vize a strategie, kterou máte?
Pro nás je hrozně důležitý to, že my ty školky nejen zakládáme, ale my je i provozujeme. To je vlastně ta dlouhodobá a těžká práce, kdybychom jenom zakládali, tak to ještě docela jde. To by prostě stačilo jenom posílit náš lokační a produkční tým, narvat do něj hromadu lidí, který budou jenom hledat, opravovat, hledat, stavět, opravovat, to by šlo, ale my jsme i v té běžné denní provozní operativě.
Jak velký je ten tým, který se o to celé stará aby to fungovalo? A jaká je přímo tvá role v tom týmu?
Je to přes pětadvacet interních lidí + oblastní manažerky a plus ti jednotliví pracovníci ve školičkách. Moje role je provozní ředitel, takže COO.
Františku, ty ještě působíš v Q Designers, poměrně známé designerské studio. Jak se ti daří ty dvě práce skloubit dohromady časově?
U mě to je teď 99 % ku 1 % ve prospěch Sto skupin. Q Designers založilo Sto skupin, sdílíme spolu kanceláře a účastním se ještě nějakých workshopů v Q k tématům co mě baví a zajímají. Někteří kolegové ale fungují hybridně, jak v Q Designers tak ve Sto skupin.
Já když jsem koukal na tvůj LinkedIn, tak mě u tebe zaujala ta kariérní pestrost. Jak ses dostal k designu služeb a k tomu co teď vlastně děláš?
Já jsem dělal hodně prací, které mě bavily a byly jako doplněk k mému studiu. Nikdy jsem si neříkal, že tohle je přesně ono, to co chci dělat. Tohle poprvé přišlo až v Q Designers. Mě baví se vzdělávat a rozšiřovat si obzory. Celý život jsem si pořád jen rozšiřoval studiem obzory, ale necítil jsem, že bych byl v něčem vyloženě expert. Takže jsem se dostal při studiu ke gastru a k zajímavým projektům kolem toho. Vedl jsem bary a kavárnu v Kasárnách Karlín třeba. Potom jsem řekl, že chci změnu, že chci tuhle kapitolu uzavřít. Dostal jsem se k datový analýze v jednu chvíli jsem měl vysněnou práci pro datovou platformu Golemio. U toho jsem zjistil, že mě to vůbec nebaví a že to vlastně ani moc neumím. Potom jsem nějakou dobu nemohl vůbec pracovat na počítači kvůli ztuhlým rukám. No a když mě ty ruce přestávaly bolet, tak jsem si říkal, že bych mohl začít zase víc používat hlavu. Narazil jsem na inzerát nějaké firmy Q Designers, vůbec jsem v té době nevěděl co je design ale věděl jsem že hledají inovátora, tak jsem se přihlásil a dostal se tak k designu.
Jaké dovednosti z Q Designers sis přenesl do práce pro Sto skupin? Zkus nám říct alespoň top 3.
No, řekl bych, že všechny. Ale vlastně hrozně zásadní mi přijde důraz na nějakou uživatelskou spokojenost a v rámci Sto skupin nejsou ti uživatelé jen děti, ale i rodiče a naši zaměstnanci. Všichni tihle lidé mají nějaké potřeby, které potřebují nějakým způsobem naplnit. Pak určitě design služeb jako takový, vytváříme novou službu.
A ta třetí dovednost?
Asi nějaké strategické myšlení a trochu finanční, jako projektové plánování a management, ale to si myslím, že se do určité míry nejvíc učím za pochodu v procesu.
Takže by se dalo říct nějaká strukturovanost. Františku, čas nám pomalu končí. Já mám na tebe poslední závěrečnou otázku, jestli máš rád kafe?
Mám moc.
To je super, máš pro nás na závěr nějaký tip na dobré kafe?
Já mám stále rád Mamacoffe, je to můj lovebrand. Je to kafe, na kterém jsem vyrostl a při práci pro ně jsem se toho mnoho naučil. A teď tady v kanceláři piju Candycane Coffee od Jardy Slámečky.
Super, to rád vyzkouším! Díky za tvůj čas a náš rozhovor!
Taky díky, ahoj!
