Dark Patterns: Jak podvádět uživatele snadno a rychle
Přestože jsme si jako uživatelé internetu zvykli dávat pozor na hoaxy, fake news a spamy, scameři přicházejí se stále novými a propracovanějšími způsoby, jak nás ošálit. Jedním takovým jsou triky webových stránek a aplikací, které mají za úkol zmást jejich uživatele natolik, až si zakoupí nebo zaregistrují službu, kterou nikdy nechtěli.
Co jsou to dark patterns?
Dark pattern je uživatelský interface, který se na první pohled zdá příjemný a ničím vymykající se standardu. Je však pečlivě vytvořený k tomu, aby zákazníky navedl směrem, který je donutí zvýšit provozovateli zisky, a to většinou takovým způsobem, že si to ani neuvědomí.
Každý z nás určitě zažil situaci, kdy si chtěl z nějakého důvodu smazat účet na vybrané webové stránce nebo e-shopu a strávil touto činností mnoho a mnoho únavných minut, než se k oné toužené funkci proklikal. Když se nám to konečně podařilo, občas až po dlouhém googlování nebo s pomocí redditu, řekli jsme si, že tak špatný uživatelský design jsme dlouho neviděli.
Omyl.
Velké procento těchto „špatně nadesignovaných“ webových stránek a aplikací jsou výborně propracované a postavené s porozuměním psychologie uživatelů. Bohužel však ne s ohledem na uživatele a jejich pohodlí a bezpečnost.
Jak tedy dark patterns fungují?
Odpověď zní, velmi jednoduše. Tvůrci webových stránek a aplikací prostě spoléhají na to, že uživatelé texty pouze letmo prostudují a zaměří se na klíčová slova, na základě kterých učiní — bohužel špatné — předpoklady. Ve výsledku tedy stránka působí, že říká něco úplně jiného, než ve skutečnosti.
Jak se proti této taktice můžeme chránit?
Jako první musíme umět dark patterns rozpoznat:
Jedním z nejčastějších příkladů dark patterns, na které můžeme narazit, jsou chytáky (trick questions). Jedná se o fintu, kdy při vyplňování formuláře odpovídáme na otázku, kterou jen letmo proletíme a zdá se nám, že odpovídáme na jinou věc, než na jakou se otázka ptá. Přimějí nás tak k odpovědi, kterou jsme neměli v úmyslu.
Na obrázku níže si například můžeme všimnou, že je úmyslně prohozené pořadí možností, které chce uživatele co nejvíce zmást.
Dalším hojně používaným trikem je nesprávné směřování (misdirection), které záměrně vede naši pozornost k jedné věci, abychom si nevšímali dalších, důležitých, detailů.
Asi nejvíce známou kauzou, kdy byla využita další podvodná technika, bait and switch, je příklad z roku 2016, kdy chtěl Microsoft donutit své uživatele upgradovat počítačový software na Windows 10.
Při kliknutí na křížek v pravém horním rohu uživatel souhlasil s tím, že chce upgradovat místo toho, aby proběhlo klasické zavření okna.
Klasickým způsobem jak oklamat nakupující je propašovat do košíku (sneak into basket) nechtěný produkt. Ať už se jedná o dárkové balení nebo pojištění, každý z nás se s touto technikou už jistě setkal.
Velmi zajímavým dark patternem je roach motel. Jedná se o techniku, která nás při chvilce nepozornosti může stát hodně peněz a následně spoustu úsilí při snaze tuto chybu napravit. Prodejce se nás snaží nalákat do situace, ze které je poté velmi těžké vycouvat. Ve většině případů si při nákupu nevšimneme, že nám s vybraným zbožím do košíku přibylo například i předplatné další služby nebo produktu. Toto předplatné je pak nastavené tak, že je prakticky nezrušitelné.
Na obrázku níže je ilustrovaný příklad, kdy si zákazník zároveň s lístkem na koncert zakoupil i předplatné časopisu. Aby ho mohl zrušit, musel v omezeném časovém období zaslat vyplněný specifický formulář poštou na uvedenou adresu.
Další dark pattern je věnovaný spoluzakladateli sociální sítě Facebook Marku Zuckerbergovi. Pod pojmem privacy zuckering se skrývá trik, který nás donutí sdílet více informací, než jsme původně zamýšleli. Problém s tímto fenoménem měla ve svých začátcích právě platforma Facebook, která svým uživatelům neumožňovala jednoduše kontrolovat nastavení jejich soukromí.
V mnoha případech pak uživatelé této sociální sítě nechtěně sdíleli svá citlivá data a osobní údaje. V odpověď na stížnosti uživatelů Facebook nastavení soukromí zpřehlednil a zjednodušil, privacy zuckering se však na pozadí Facebooku stále odehrává, a to v podobě zprostředkování dat.
Pokud například používáte nadstandartní služby Facebooku, skrytým drobným dodatkem ve Smluvních podmínkách dáváte povolení k prodeji vašich osobních údajů třetím stranám, které jsou potom porovnávány s veřejně dostupnými údaji z vašeho profilu za účelem zjistit co nejvíce konkrétních informací, které pomáhají firmám lépe cílit na uživatele.
Podvodnými taktikami jsou i skryté reklamy (disguised ads), kdy webové stránky donutí uživatele trikem kliknout na odkaz, který jej přesměruje úplně jinam, než zamýšlel. Pod tímto odkazem se pak vždycky skrývá nechtěná reklama.
Pojmem nucené pokračování (forced continuity) můžeme popsat taktiku, kdy nám je jako uživateli bez upozornění opakovaně účtován poplatek za předplatné (například po skončení zkušební lhůty zdarma), které nejde jednoduše zrušit.
Pokud po vás služba požaduje zadání e-mailové adresy nebo propojení s účtem na sociálních sítích, nemusí se vždy jednat o nevinný požadavek. Se spamováním přátel (friend spam), kdy jim vašim jménem chodily nevyžádané zprávy, se potýkala například služba Linkedin, která v roce 2015 musela zasaženým uživatelům zaplatit 13 milionů dolarů.
Prevenci srovnávání cen (price comparison prevention) využívají obchodníci k tomu, aby nám zákazníkům co nejvíce znemožnili porovnávat ceny nejen s konkurencí, ale i s jejich vlastními produkty, které mohou vycházet výhodněji. Jedná se například o nejasné označení ceny za kus versus ceny za balení. V praxi potom můžeme za stejný balený výrobek zaplatit za kilo daleko více, než kdybychom si ho koupili samostatně.
Skryté poplatky (hidden costs) na nás obvykle vyskočí až na samém konci procesu nákupu zboží nebo služby. Prodejci počítají s tím, že když už jsme strávili tolik času procesem nakupování, nad třiceti korunami za balné a deseti korunovým poplatkem za manipulaci unaveně mávneme rukou.
Posledním zachyceným dark patternem je Confirmshaming. Taktika, kterou se nás prodejci snaží donutit přijmout službu navíc tím, že se v nás budou podvědomě snažit vyvolat pocit studu, pokud ji nepřijeme. Můžou nás tak přemluvit zapsat se na odebírání news letterů nebo si do internetového prohlížeče nainstalovat nepotřebné funkce, které nás budou přemlouvat utrácet u konkrétního prodejce více penež.
Kde se dark patterns vzaly?
Termín dark pattern poprvé pojmenoval v roce 2010 UX designer Harry Brignull. Na základě vlastních zkušeností identifikoval a pojmenoval 12 nejčastěji využívaných triků, které jsme si zde představili.
Za účelem šíření povědomí o těchto nečestných praktikách založil webové stánky darkpatterns.org, na kterých se snaží uživatele varovat před společnostmi, které je používají. Pokud vás tedy toto téma zaujalo a chcete se dozvědět víc, navštivte Brignullovu Síň hanby, ve které veřejně pranýřuje společnosti klamající své zákazníky.
Pokud se bojíte, že na seznamu najdete svůj oblíbený obchod, nebo dokonce sami sebe, podívejte se alespoň na video:
Informace obsažené v článku byly čerpány v webu darkpatterns.org
