“Design games” jako nástroj pro prototypování služby
Pojem „design games“ lze chápat více způsoby. Prvním způsobem jsou hry, ve kterých uživatel navrhuje podobu určité věci. Může se jednat o jakýkoliv přednastavený předmět, který je součástí hry a uživatel si dotváří design předmětu podle svých představ.
Při hledání informací o pojmu „design games“ jsem se setkávala s pojmem s opačným pořadím slov. Druhým způsobem je tedy pojem „game design“, kterým se označuje celý proces navrhování nové počítačové hry. Při tomto procesu je důležité dbát na čtyři základní technické vlastnosti. První vlastností jsou úhly pohledu zobrazení jednotlivých scén. Dále jsou to všechny důležité předměty vyskytující se ve hře. Třetí důležitou vlastností je vlastní naprogramování celé hry. Poslední a možná nejdůležitější částí je určení systémů pro které je hra určená.[1]
Třetím způsobem náhledu na pojem „design games“ je způsob, který je použitý v tomto článku, což je využívání her v designerském procesu.
Samotný pojem „design games“ v obecném pojetí označuje všechny nápomocné hry používané v designovém kontextu bez ohledu na použití. Mohou být používané při sbírání dat, navrhování produktu nebo služby, vytváření prototypů či prototypovacích interakcí.[2]
„Design games“ ve virtuálním prostředí použité jako nástroj pro prototypování služby nejsou příliš využívané, protože možnosti aplikací jsou přizpůsobeny designu domácností a jejich vybavení a příliš nepočítají s designem veřejných prostor.
Po vymezení pojmu „design games“ je vhodné si blíže představit proces prototypování.
Prototypování
Prototypování je součástí designerského procesu. Používá se v závěrečné fázi navrhování, kdy je již navržená poměrně přesná funkčnost a vzhled produktu či služby. V této fázi se převádí návrh do reality. Je přitom důležité, jak přesně bude prototyp odpovídat budoucí realitě aby byl výsledný produkt či služba představitelný všem kdo se na designerském procesu podílí a koncovým uživatelům.
Jedním z cílů je, aby si všichni koncoví uživatelé vyzkoušeli produkt či službu, proto by měl prototyp obsahovat části, které je potřeba posoudit. Je vhodné si stanovit důležitost jednotlivých posuzovaných částí a zvolit kompromis mezi velkým množstvím detailů ve zpracování a cenou za takto detailní prototyp.
V případě, že prototyp produktu nebo služby se nepodobá současnému provedení anebo je navržená nová služba či produkt, je prototyp nezbytný pro pochopení účelu, efektivnosti a nezbytnosti navrhovaného produktu či služby hlavně ze strany uživatelů.
V některých případech může také nastat stav, kdy v zadání prototypu došlo k nepochopení způsobu jeho použití. V takovém případě pouze praktickým vyzkoušením prototypu za účasti jak navrhovatele, tak realizátora lze tato skutečnost odhalit. Zabrání se tím zbytečným finančním a časovým ztrátám v případě pokračování vývoje nevhodně pochopeného projektu.
Pokud existují pochybnosti či nedůvěra ve fungování navrženého produktu nebo služby, je nutné tyto sporné body pomocí prototypu objasnit před samotnou realizací. Tím si lze také zajistit větší zájem o produkt či službu ze strany uživatelů.
Prototyp tedy slouží k odstraňování všech výše popsaných nedostatků již ve fázi prototypování, kdy jsou jakékoliv zásahy nesrovnatelně levnější než až po realizování.
Prototyp může mít jakoukoliv podobu. Může to být komiksový scénář, nákres, model postavený z dětské stavebnice či hraná role, kdy konkrétní scénář je ztvárněný dramaticky. Při vytváření prototypů proto není důležitá estetická stránka produktu či provedení služby a lze tedy použít jakýkoliv relativně levný materiál — například krabice, látky či tvarovatelné hmoty. Je hlavně důležité mít vytvořené něco s čím může při posuzování prototypu uživatel interagovat a své myšlenky komentovat a tím dosáhnout shody ve společných závěrech.[3]
Existuje mnoho her, které se věnují navrhování nějaké věci či prostředí, ale jsou mnohdy spojené s plněním úkolů. Takové hry nejsou pro prototypování vhodné, protože účelem prototypování není získat body ve hře, ale vytvořit vhodnou podobu pro posouzení. Vybrala jsem proto ty aplikace a hry, ve kterých má uživatel v tvorbě vyšší volnost. Bohužel rozšířené možnosti tvorby v těchto aplikacích jsou často placené. Vyzkoušela jsem si alespoň neplacené verze aplikací a her.
Při prototypování služby je značně důležitý návrh samotného prostředí, kde je služba uskutečňovaná. Pokud je uživatel vystavený zmatenému systému členění prostor a jeho nedůslednému značení, je reálná možnost, že uživatelé službu nevyužijí a dají přednost známějšímu prostředí. Vytváření architektonických celků pomocí náhradních materiálů je velmi obtížné až téměř nemožné, proto se s úspěchem využívají aplikace a hry ve kterých je možné vytvářet virtuální prostředí a doplňovat jej příslušným vybavením. Začneme tedy první, která je určená primárně pro navrhování prostor místností.
Room Planner
Tato aplikace je dostupná pro různé typy zařízení s operačním systémem iOS, macOS, Android a Windows. Vyzkoušela jsem si zdarma verzi aplikace dostupnou pro iPad.
Aplikace umožňuje pracovat ve dvou režimech. V prvním si uživatel vybere již hotový návrh prostředí, které si upravuje dle svých představ. Nabízené návrhy se týkají převážně místností v obytném domě, ale lze je použít také při návrhu přestavby domu na kavárnu nebo bar, obchod s drobným zbožím, menší knihovnu či knihkupectví nebo ubytovnu či kanceláře.
Ve druhém režimu si uživatel vybere půdorys místnosti s danými rozměry (ty lze měnit až v placené verzi) a vybavení do těchto místností si už vybírá sám.
Upravovat místnost lze ve dvou zobrazeních. Do 2D prostoru je pohled do místnosti možný jen v půdorysu a nezohledňuje se tedy výška nábytku. Ve 3D režimu je místnost znázorněna z pohledu stojícího člověka a vyobrazení veškerých předmětů je uzpůsobeno tak, aby odpovídaly tomuto pohledu. Sortiment nábytku v neplacené verzi je omezený a lze vybírat pouze z nabídky konkrétních reálných obchodů (nejčastěji obchodu IKEA a Amazon).
Po ukončení návrhů je možné si zobrazit současnou výslednou cenu nábytku a údaje o hlavních rozměrech a plochách (např. plocha podlahy nutná pro nákup podlahové krytiny). Návrh vybavené místnosti ve 3D podobě lze zaznamenat v libovolných směrech a tyto snímky uložit a sdílet.
Podobné možnosti jako předchozí aplikace má nástroj Room Styler, který je volně dostupný na webu. Zde, na rozdíl od předchozí aplikace je možné volně upravovat velikost místnosti. Návrh je možný sledovat jak ve 2D pohledu, tak trojrozměrně.
Základní prostor, ve kterém lze vytvářet prototyp může dosahovat opravdu velkých rozměrů, například 100 x 100 metrů, a proto v tomto prostředí lze modelovat i prostory pro velký počet lidí. Do těchto prostor lze umisťovat také zdi a tím je členit na menší místnosti. Z toho plyne, že si designér může udělat přibližný model reálně existující budovy. Do ní pak lze zasazovat například návrhy na sebe navazujících služeb. Je možné vybírat z poměrně široké nabídky vybavení a doplňků místností, kterou lze filtrovat dle rozměrů a barev. Druh vybavení je zaměřený na obytné prostory.
Všechny rozmístěné předměty uvnitř místností lze zobrazovat v nastavitelných úhlech záběrů při pohledu ve 3D. Po přihlášení může uživatel pořízené záběry publikovat či sdílet.
Další alternativou výše zmíněným aplikacím pro navrhování prostředí místností je online nástroj Plan your room. Tento nástroj umožňuje pouze zobrazení v půdorysu a nabízený nábytek je pouze dvoubarevný. Zobrazit lze pouze jedna místnost, která však může dosahovat i nereálných rozměrů. Pro použití při prototypování je tedy nutné každou místnost navrhovat samostatně. Není zde příliš široký sortiment nabízeného vybavení, ale spíše běžné vybavení domácnosti. Výsledný návrh je možné vytisknout či po přihlášení uložit. Nevýhodou tohoto nástroje je, že rozměry jsou pouze v jednotkách používaných v Angloamerickém prostředí, tzn. ve stopách a palcích. Což v našich podmínkách je téměř nepoužitelné.
Second life (https://secondlife.com)
Tato aplikace se liší od výše popsaných aplikací a nástrojů ve způsobu tvorby prostředí. Second life je k dispozici ve dvou verzích: základní a premium. Vyzkoušela jsem si možnosti v základní verzi, protože premium je placené. Pro přístup k oběma verzím je nutná registrace na stránkách projektu. Pro spuštění je nutné si stáhnout a nainstalovat „Second Life Viewer“ do počítače. Aplikace je dostupná pro operační systémy Windows, Mac OS a Linux. Stažená aplikace slouží jako 3D prohlížeč virtuálního prostředí projektu. Označení „projekt“ souvisí s tím, že virtuální prostředí tvoří všichni registrovaní uživatelé. Všechny virtuální budovy a jiné objekty a jejich úpravy jsou tedy společným dílem všech uživatelů. To jsem ale neměla možnost vyzkoušet, protože vytváření svého prostředí je možné jen v premium verzi a také je nutné ovládat skriptovací jazyk „Linden Scripting Language“. Základní verze umožňuje pouze upravovat vzhled avatara, procházet již vytvořené 3D prostředí a interagovat s ostatními uživateli.
Zdroje:
[1] Game Development for Noobs: Beginner Guide. In: Youtube [online]. 3. 4. 2020[cit. 2021–11–26]. Dostupné z: http://youtu.be/dR8SAFRBmcU. Kanál uživatele Flow Studio.
[2] HANNULA, Otso a J. Tuomas HARVIAINEN. Efficiently Inefficient: Service Design Games as Innovation Tools. 2016, , 241–252. Dostupné z: https://ep.liu.se/ecp/125/020/ecp16125020.pdf
[3] VESELÁ, Lenka a Marta FEDORKOVÁ. Human centered design v sociálních službách: Příručka metodiky [online]. [cit. 2021–11–26]. Dostupné z: https://www.lepsisocialnisluzby.cz/frontend/storage/files/HCD_v_socialnich_sluzbach.pdf
