Design Ladder jako nástroj hodnocení vyspělosti organizací
Design je považován za jeden z významných inovačních nástrojů, který do podnikatelské sféry přináší kreativní změny. Pokud jsou firmy a designéři schopni vzájemně spolupracovat, může tato kooperace dosáhnout až konkurenční výhody, a tím pádem ekonomického rozvoje firmy. Z toho důvodu je v současnosti design velmi často zapojován do dění ve světě byznysu. Jakými způsoby lze design vůbec začlenit do fungování firmy, se rozhodlo ilustrovat Danish Design Centre na modelu nazvaném Design Ladder.
Co je Danish Design Centre zač?
Danish Design Centre je národním designovým centrem, jehož snahou je propagovat využívání designu v podnikatelských a průmyslových oblastech. Toho se snaží dosáhnout tím, že poskytují společnostem a organizacím příležitost vyzkoušet, jak mohou designérské postupy podpořit vývoj inovačních produktů a služeb, jež jim přinesou úspěch a další růst. Zároveň se také Danish Design Centre snaží shromažďovat a dále sdílet znalosti o oblasti designu a hodnotách, které přináší.[1]
Design Ladder
Design Ladder představilo Danish Design Centre již v roce 2001. Byl vytvořen jakožto model, který ilustruje čtyři různé varianty využití designu ve firmách. Dá se díky němu také určit, v jaké fázi designového vývoje se jednotlivé firmy nacházejí a kam se mohou dále posouvat. Zajímavé je, že je model založen na hypotéze, že existuje vazba mezi zisky a užíváním designu.[2] Pokud by tato hypotéza byla pravdivá, znamenalo by to, že na čím vyšším stupni designové vyspělosti se firma nachází, tím více peněz vydělává.
Model Design Ladder se skládá ze čtyř úrovní (příp. schůdků, protože ladder znamená v češtině žebřík), na něž se může firma skrze své designové počínání dostat. Ty si nyní představíme:
· Úroveň 1: Non-design (nic)
Na tomto schůdku se nachází firmy, u nichž design tvoří buďto žádnou nebo pouze velmi nenápadnou část aktivit a rozhodně není systematicky aplikován do chodu společnosti. Vývoj produktů nebo služeb bývá v takových podnicích řízen zaměstnanci, kteří nejsou profesionálními designéry. Řešení produktů či služeb je založeno na vnímání funkčnosti a estetiky skupiny zaměstnanců, kteří se na vývoji podílejí. Pohled uživatele či zákazníka není na této úrovni brán v potaz vůbec či velmi málo.[3]
· Úroveň 2: Design as Form-Giving (design jako estetika)
V této úrovni se potkávají podniky, které na design pohlížejí jako na způsob, jak vytvořit na pohled hezký produkt. Design je tedy omezen pouze na konečnou estetickou rovinu a do řešení funkčnosti není zapojen. V tomto případě firmy mohou zaměstnávat designéry, které uplatní ve stylingu, nebo mají možnost najmout externisty.[4]
· Úroveň 3: Design as Process (design jako proces)
Třetí stupeň modelu znamená již pokročilou úroveň, v níž designéři nepředstavují pouhý vzhled produktu, ale jsou začleněni od velmi brzkého stupně vývoje. Na této úrovni mohou pracovat na konstrukčním řešení produktů a do nich zohledňovat potřeby koncových uživatelů. Designéři procházejí celým designovým procesem, to znamená od definování problému přes vymýšlení jeho řešení až k prototypování a samotnému testování produktu či služby. K tomu je zapotřebí využití interdisciplinárního přístupu a tím pádem zapojení lidí z rozličných oborů.[5]
· Úroveň 4: Design as Strategy (design jako strategie)
Jako ten nejvyšší stupínek se v modelu Design Ladder uvádí používání designu při vytváření firemních strategií. V této fázi designéři pracují s nejvyššími představiteli firmy, jako jsou majitelé či ředitelé, a společně plánují a budují strategii inovace pro všechny podstatné úrovně podniku. Design je tedy zapojován do vizí společnosti a má důležitou roli v jejím budoucím rozvoji.[6]
Rozšíření základního modelu Design Ladder
Od roku 2001, kdy byl model představen dánským designovým centrem, již nějaká doba uplynula a řada věcí se změnila. Proto přišel australský designér Bryan Hoedemaeckers s aktualizovaným modelem, přičemž původní čtyřstupňový žebřík přeměnil na šestistupňový.
· Úroveň 5: Design as Systemic Change (design jako systémová změna)
Na tomto stupni pomáhá design vyřešit například sociální problémy nebo masové průmyslové problémy. Design je využit k řízení systémové změny napříč řadou organizací a firem. Designéři mají za úkol pospojovat různorodé skupiny a navrhovat taková řešení, která nejlépe vyhovují danému ekosystému. Prostřednictvím spolupráce s těmito skupinami jsou schopni řídit systémové změny.[7]
· Úroveň 6: Design as Culture (design jako kultura)
Design as Culture, to je název pro vrcholné používání designu v podnikatelské sféře. Design tu slouží k vybudování kultury. Lidé v organizacích jsou posouváni tím směrem, aby dokázali inovovat, naslouchat potřebám a požadavkům zákazníků a naučili se na jedné straně jednat jako podnikatelé, ale na druhé myslet jako designéři.[8]
Design v českých firmách
Fakt, že úspěšná spolupráce s designéry přináší celou řadu benefitů, už si uvědomily i české firmy, které se znalci designu postupně začínají spolupracovat. Výrazně tomu napomáhá nevládní organizace CZECHDESIGN, jejíž cílem je nadchnout českou veřejnost a podniky pro design a ukazovat jim cestu ke spolupráci s designéry.[9]
Zlepšit spolupráci mezi firmami a designéry se snaží i jiné organizace. V rámci jejich propojování zřídila agentura CzechTrade projekt Design pro konkurenceschopnost. Ten byl určen pro malé a střední firmy, které měly zájem spojit se s profesionálními designéry a tím zvýšit kvalitu svých výrobků a schopnost prorazit na celosvětový trh.[10]
Zdroje:
[1] About The Danish Design Centre. In: Danish Design Centre [online]. 2019 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://danskdesigncenter.dk/en/about-danish-design-centre
[2] The Design Ladder: Four steps of design use. In: Danish Design Centre [online]. 2015–05–06 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://danskdesigncenter.dk/en/design-ladder-four-steps-design-use
[3] DAVIES, Matt. The Danish Design Ladder. In: Matt Davies, brand consultancy [online]. 2019–12–13 [2019–12–19]. Dostupné z: https://www.mrmattdavies.me/post/the-danish-design-ladder
[4] DOHERTY, Rohan, WRIGLEY, Cara, MATTHEWS, Judy a BUCOLO, Sam. Climbing the Design Ladder: Step by Step. Revista D.: Design, Educação, Sociedade e Sustentabilidade. Porto Alegre, 2015, 7(1), s. 66. ISSN 2177–4870. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/283992617_Climbing_the_Design_Ladder_Step_by_Step
[5] KRETZSCHMAR, Anders. The Economic Effects of Design. Copenhagen: National Agency for Enterprise and Housing, September 2003 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://pdfs.semanticscholar.org/754f/a0095d0c7ec4cb1c0c0b4cd1a95cc5b1050b.pdf?_ga=2.57733738.1533083194.1576219451-890798635.1576219451
[6] DAVIES, Matt. The Danish Design Ladder. In: Matt Davies, brand consultancy [online]. 2019–12–13 [2019–12–19]. Dostupné z: https://www.mrmattdavies.me/post/the-danish-design-ladder
[7] HOEDEMAECKERS, Bryan. Are you getting the most out of Design? In: Medium. Design for Business [online]. 2019–11–08 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://medium.com/design-for-business/are-you-getting-the-most-out-of-design-f2f47caf2339
[8] Tamtéž.
[9] Kdo jsme. In: CZECHDESIGN [online]. 2019 [2019–12–19]. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/o-nas
[10] SEDMEROVÁ, Zuzana. CzechTrade propojuje firmy s designéry. In: Hospodářské noviny [online]. 2018–04–24 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-66118720-czechtrade-propojuje-firmy-s-designery
