Design psychologické a psychiatrické pomoci a jeho implementace

V době pandemie covidu-19 se do popředí dostalo téma psychologické pomoci a její dostupnost. Terapie se zvláště v době karanténních opatření jeví jako problematická, především v kontextu sociální izolace a rizika přenosu nebo nakažení nemocí.

V současnosti existuje několik alternativních cest, jak se dostat k psychologické či psychiatrické pomoci. Můžeme mezi ně zahrnout aplikace, které se zabývají psychickým zdravím nebo chatboty. Specifickou kategorií jsou platformy, přes něž lze najít terapeuta. Z důvodu sociálního distancování se rozmáhá terapie přes platformy Teams nebo Zoom. Interakce se v těchto případech odehrávají v internetovém rozhraní.

Samostatnou kapitolou je institucionalizovaná péče. V rámci středoevropského prostředí můžeme sledovat snahy o zlepšení fyzických prostor budov nebo ústup od některých praktik, jedná se o ale hlavně o hnutí “zespodu”. (Např. na Instagramu tímto způsobem upozorňuje Marcela Izakovičová pod nickem Porušená holka na nevyhovující podmínky v Bratislavských psychiatrických léčebnách. Sama má psychiatrickou diagnózu hraniční poruchy osobnosti a sanží se svým působením na sociální síti o destigmatizaci této a dalších psychických onemocnění. Slovenský Denník N s ní udělal rozhovor v roce 2021:https://dennikn.sk/blog/2417360/porusena-holka-psychiatria-nie-je-za-trest-spoznala-som-tam-najlepsich-ludi/.)

O úloze internetu a použití digitálních technologií při poskytování širšího přístupu k psychologickým intervencím a péči o duševní zdraví se diskutuje dlouhodobě. Teprve v posledních letech však cenová dostupnost chytrých telefonů a technologie pokročily natolik, že digitální psychologii a psychiatrii umožnily přejít od teoretického konceptu k realistické možnosti globálního rozšíření tradiční péče o duševní zdraví. Tento trend uspíšil vývoj souvisejících technologií, včetně umělé inteligence a algoritmů strojového učení, chatbotů a virtuální reality, spolu s empirickým výzkumem o užitečnosti každé z nich v kontextu duševního zdraví. Zavedení tohoto bylo dále akcelerováno pandemií covid-19, která zdůraznila, jak digitální přístupy mohou nabídnout určitou úroveň adaptivní péče za okolností, kdy je přístup k osobním službám vyloučen.

Samozřejmě je pořád co zlepšovat, podle výzkumu Can Mental Health Apps Be Effective for Depression, Anxiety, and Stress During a Pandemic?, který se zabýval možností náhrady běžné terapie aplikacemi, kritizuje nízkou míru klinického testování. Marketing aplikací pro spotřebitele jako potenciální léčba stresu, úzkosti nebo deprese by si měl zasloužit vyšší míru klinických testů jako běžné lékařské standardy péče. Rovněž je zmiňován nedostatek regulačního dohledu při vypuštění aplikace a tím pádem riziko nenahlášení případných negativních dopadů. Zároveň z výzkumu vyplývá, že aplikace nejspíš nikdy nebude mít stejný účinek jako terapie “tváří v tvář”.

Designem psychiatrických léčeben se zabýval např. článek Psychiatric ward design can reduce agressive behaviour. Článek byl publikován v roce 2018, takže bohužel nereflektuje pandemickou situaci a aspekty s ní související, ale v kontextu snah Porušené holky zde lze najít mnoho styčných bodů.

V textu jsou navrženy designové prvky, které by měly minimalizovat výskyt agresivního chování u pacientů psychiatrických zařízení a tím pádem minimalizovat podání uklidňujících látek či dokonce fyzického omezení. Text se zabývá důvody, z nichž dochází k násilnému chování u pacientů, podle dat se jedná o faktory psychosociální a také vycházející právě z jejich nevyhovujícího životního prostředí.

Následuje výčet prvků, které by měly být do těchto zařízení implementovány. Ty jsou rovněž rozděleny do kategorií: redukce stresu vznikajícího ze stísněného prostoru (Reduction of crowding stress), redukce stresu z prostředí (Reducing of environmental stress), stres snižující pozitivní rozptýlení (Stress reducing positive distractions), design pro pozorování.

První kategorie (Reduction of crowding stress) navrhuje použití nástrojů, které povedou k většímu pocitu komfortu a soukromí, přičemž jako problém jsou vnímány pokoje pro více osob. Pacient ztrácí svoje soukromí a snižuje se komfort i míra odpočinku. Proto navrhuje vlastní pokoje a soukromé, oddělené koupelny. Jako další návrh jsou uvedeny společné prostory s pohyblivým sezením a dostatečným prostorem pro regulaci vztahů. Tento aspekt by umožňoval pacientům samoregulaci vztahů a interakcí.

Druhou kategorií je redukce stresu z prostředí (Reduction of environmental stress). V tomto případě navrhují design redukující hluk, snižující nepředvídatelný a nekontrolovatelný hluk, který je rovněž považován za velký stresor. Tomu lze předejít např. protihlukovým stěnám nebo dveřím. Dalším velmi zajímavým návrhem je design na podporu kontroly prostředí. Podle teorie designu zdravotní péče je možné snížit stres pacienta pomocí designu tak, že podpoříme jeho smysl pro kontrolu nad fyzickým prostředím, tedy tak, že umožníme ovládání a personalizaci pokoje. Jako příklady takových prvků se rozumí okna, která lze částečně otevírat, osvětlení a možnost personalizovat si svůj prostor pomocí obrázků.

Stress reducing positive distractions navrhuje zahrady přístupné pacientům, okna situovaná do přírody, vystavení slunečnímu svitu a přírodní umění. (V tomto případě je zajímavé, že jsou podporována díla, která zachycují krajinu nebo přírodu místo abstraktních či surreálních. Podle výzkumu v oblasti neurověd jsou přírodní vizuály mnohem jednodušší na zpracování, zatímco nepřirozené vlastnosti surrealistických obrazů mohou být fyziologicky náročné a stresující pro mozek a zrak.)