Design služeb a vzdělávání: případy dobré praxe

Pokud jde o design ve vzdělávání, neexistuje jeden přesný postup, jak to udělat dobře. Tato samotná skutečnost definuje problematiku i osobitost navrhování služby jako je právě vzdělávání, které patří mezi nejdůležitější procesy, kterými člověk za svůj život prochází. Neexistuje jedinec, který by v paměti nevylovil vzpomínku na to, jak se něco musel naučit a jestli ho to bavilo nebo ne. Jestli si z toho procesu něco odnesl anebo jen ztratil čas něčím, co mu do života nic nedalo. Samozřejmě se najdou i lidé, kteří projdou totožným procesem vzdělávání a jejich názory na to, jaká byla jejich zkušenost, jsou diametrálně odlišné. Čím to je? A lze se takovým závěrům vyvarovat? Podařilo se to už někomu? Jak?

V současné situaci, kdy světem otřásá pandemie způsobená virem COVID-19, se většina studentů učí online a kurzy, které by za normální situace byly prezenční, musely během velmi krátké doby změnit formu, aby byly přístupné distančně. Ač se to na první pohled nemusí zdát, úloha je to nesnadná. V okamžiku, kdy odpadá možnost přímé prezenční interakce, vyvstávají mnohé problémy spojené s nesdíleným prostředím. V současnosti není příjemcem přednášky nebo vyučovací hodiny třída plná studentů a žáků, ale každý jeden student nebo žák individuálně u své počítačové obrazovky. V této chvíli tedy dochází ke změně příjemce informací a celá forma poddání se musí změnit tak, aby zaujala jednotlivce bez pomoci kolektivu.

Největším problémem současné situace je udržet studenty motivované. Ve velkých skupinách v učebnách je přirozené, že mezi studenty plyne konverzace na téma právě proběhlé přednášky a vzniká tak zájem dozvědět se více. Přirozená soutěživost táhne spolužáky k lepšímu výkonu nebo alespoň k pocitu, že když to zvládl tenhle, tak to zvládnu taky. V současné době však tento faktor vypadává ze hry. Pokud se aktivně studenti mezi sebou nepropojí skrz sociální sítě a nevytvoří si sami toto prostředí uměle, je vyloučeno, že v distanční výuce přetrvá stejná přirozená potřeba splnit předmět. Je vůbec možné, aby byla tato kontextuální motivace nějak suplována? Ano, úkol je to nesnadný, ale naštěstí existuje velké množství online služeb, které se vzděláváním zabývají a kterými se tedy lze inspirovat.

V několika posledních letech se objevil velký boom online škol a webů nabízejících vzdělání každému, kdo o něj má zájem. A zájem skutečně byl. Kurzy a lekce, které ovládly internetový svět jsou opravdu rozmanité a online se lze naučit vše od jazyků přes programování až po chemii. Přestože v těchto službách není žádný konkrétní studijní kolektiv, jsou jejich uživatelé motivováni k dalšímu postupu a výkonu. Úspěšnost není nikdy stoprocentní, ale to není ani na vysokých školách. Jak to tedy tyto online kurzy dělají a co jim dává sílu být mistry distančního vzdělávání?

Duolingo

Nejpopulárnější vzdělávací online službou na poli jazykového sebevzdělávání je Duolingo. Jednoduchá aplikace a webová stránka, která nabízí 38 jazyků včetně uměle vytvořených jako je Esperanto nebo Valyrijské jazyky (ze série Píseň ledu a ohně). Web Online Courses Report, který se zabývá právě hodnocením vzdělávacích stránek, poukazuje na na skutečnost, že hlavním tahákem popularity Duolinga je gamifikace vzdělávacího procesu. [1]

Uživatel za splněné lekce získává XP body, jako ve videohrách a za dobyté cíle je odměněn virtuálními odznaky. Aplikace dokonce nabízí možnost soutěžení s přáteli, a tak podporuje rivalitu jako motivaci k vyššímu výkonu. Získávání nových úrovní a sledování grafu výkonu, jako i stanovení si denního cíle a neúprosné push notifikace uživatele neustále ujišťují, že se ještě má co naučit.

Popularita samozřejmě neznamená úspěšnost, ale i o té jsou dostupné důkazy. Mimo osobní hodnocení aplikace vznikají i odporné studie, které se efektivitou Duolinga zabývají. Podle studie z roku 2012 bylo 34 hodin strávených studiem na Duolingo ekvivalentním k jednomu semestru studia jazyka na vysoké škole [2], což je fascinující výsledek a od doby, kdy byla studie vykonána přibylo Duolingu ještě mnoho nových prvků (podcast, events…).

Jako nevýhoda Duolinga se často objevují poněkud nepřirozené formulace, které jsou automaticky generovány, ale jsou to právě i tyto nepovedené části služby, které přispívají k její popularitě.

Codecademy

Pokud se člověk chce naučit programovat, je téměř nemožné vyhnout se webu Codecademy. Na rozdíl od Duolinga nabízí Codecademy různé kurzy podle toho, co se zrovna uživatel chce naučit a ne jeden dlouhý výčet oblastí toho samého. Je tedy potřeba více přemýšlet, kde začít a co zrovna nastudovat. Pro úplné začátečníky je však snadné najít si začátečnický kurz a jedinou otázkou tedy zůstává, který jazyk se naučit.

Největší výhodou učení se programování na interaktivním webu jako je Codecademy je pravděpodobně to, že není potřeba dopředu instalovat složitý software a procházet fóra a weby, aby uživatel zjistil, jaké je specifikum jeho počítače. Stačí zapnout okno, zvolit si kurz a program psát přímo do prohlížeče. Je tím ušetřena velká frustrace, kdy se něco nedaří vlastně ještě předtím, než se začne. Tento druh designu je tak k uživateli velmi přívětivý.

Mimo plnou interaktivitu a okamžitou zpětnou vazbu nabízí Codecademy i fóra, kde si uživatel může projít různá řešení zadaných projektů a konzultovat tak problematické části s ostatními uživateli. Vzniká tak online komunita, která se schází u podobných událostí, ale je to jen velmi drobná náhražka skutečného týmu. Na rozdíl od Duolinga má Codecademy menší možnosti, co se týče rozmanitosti učících strategií. Cameron Chapmanová ve svém kritickém hodnocení dokonce poukazuje na skutečnost, že v dnešní době už k výuce kódování patří a uvádění studentů do kariérních možností a to Codecademy nenabízí. Mimo jiné vytýká i nepřítomnost instruktora ve formě opravdové lidské bytosti, což je u tohoto druhu kurzů opravdu raritou. [3]
Přes všechny výtky je však Codecademy velmi populární naučnou službou v oblasti vzdělávání a prezentuje se nemalým množstvím absolventů, kteří své naučené schopnosti uplatnili v praxi.

MOOC

Velký rozmach v poslední době zaznamenaly také weby jako je Coursera a EdX, které nabízí takzvané MOOC kurzy. MOOC čili Masive open online course je webový kurz, který nabízí vzdělání v určité oblasti komukoli, kdo se do něj přihlásí. MOOC může být vytvořen v jakémkoli oboru nebo specializaci. Nesoustředí se tedy na jednu konkrétní oblast jako cizí jazyky nebo programování, ale pracují vyloženě s formou, jakou je kurz poddáván cílovému zákazníkovi. Jedná se tak o obecnou filozofii online výuky, kterou i mnohé univerzity ve světě začínají běžně praktikovat.

Velkou popularizátorkou těchto kurzů je Dr. Barbara Oakley z Oakland University a McMaster Univerzity. Jejím největším zájmem je „učit se jak se učit“ a právě forma MOOC kurzů jí v jejím zkoumání napomáhá. Na webu Coursera dokonce Oakley publikovala kurz o tom, jak by měl správný MOOC kurz vypadat a proč. [4] Klade velký důraz na interaktivitu kurzu a rozmanitost překládaných materiálů. Tvrdí, že je potřeba především správné vnitřní nastavení, ale nepodceňuje ani přívětivost prostředí, ve kterém se uživatel učí, a to jak online, tak ofline. [5] Tomuto tématu se věnuje především v knize Mindshift, podle které vytvořila stejnojmenný kurz pro web Coursera.

Weby jako Coursera nebo EdX tedy sdružují kurzy, které vypracovaly univerzitní pracovníci a poskytuje platformu, které tyto kurzy propaguje a dodává nástroje k dobrému zpracování. Oakley na webu Coursera vyzvedává jeho strukturu, která akademikům umožňuje vkládání titulkovaných videí, vkládání souborů, ale také možnosti vytvářet fóra, peer assessment nebo časované testy. Tyto dva zmíněné weby jsou tedy téměř identické, co se designu týče. Coursera je poněkud složitější v hledání konkrétního kurzu, zatímco EdX obsahuje úvodní stránku plnou až přehlcenou informacemi o tom, co vše je možné na webu studovat. Kategorizace pod obory je však totožná — oba weby kladou důraz na to, co se chce uživatel učit a tvůrce kurzu je sekundární. Dokonce i souhrn kurzu je, až na detaily, identický.

Rostoucí popularita online vzdělávacích služeb ukazuje, že i distanční výuka má mnoho podob, které jsou uživatelům atraktivní nehledě na jejich věk či zkušenost s oborem. V univerzitním vzdělávání se tato forma stává stále více zvažovaným tématem a je jen otázkou času, kdy bude považována za klasickou součást studia či kvalifikace. Vzhledem k mnohým příkladům funkčních, a především fungujících příkladů těchto služeb je výborným ukazatelem zájem společnosti o vzdělávací služby a zároveň rychlost jejich vývoje pro uživatelskou spokojenost.

[1]Online Courses. (n.d.). Retrieved November 9, 2020, from https://www.onlinecoursereport.com/duolingo-the-most-popular-language-learning-app/

[2]VESSELINOV, R., & Grego, J. (2012, December). Duolingo Effectiveness Study [PDF].

[3]Chapman, C. (n.d.). Considering Learning to Code with Codecademy? Read this First. Retrieved November 9, 2020, from https://skillcrush.com/blog/codecademy-learn-to-code/

[4]Oakley, B. (2020, June 29). About Me. Retrieved November 9, 2020, from https://barbaraoakley.com/about-me/

[5]Learning How to Learn: Powerful mental tools to help you master tough subjects. (n.d.). Retrieved November 9, 2020, from https://www.coursera.org/learn/learning-how-to-learn