Design služeb v knihovnách: cesta k otevřené dílně

“Makerspace? Tak to potřebujeme hlavně místo, vybavení, peníze, lidi,…” Takhle začínaly možná i vaše myšlenkové pochody, pokud jste někdy uvažovali o budování otevřené dílny, kreativní laboratoře či makerspace (v knihovně, ale i mimo ni). Vybudovat otevřenou dílnu působí jako velmi praktický problém, jde o konkrétní místo, fyzickou službu, kterou si sami můžeme vyzkoušet, na kterou si můžeme sáhnout. Je to také problém, který před nás staví (opět) množství velmi praktických a fyzických kroků, kterými je nutné projít a překážek, které je nutné překonat — jedním příkladem za všechny může být výběr a nákup samotných nástrojů a dalšího vybavení.

Otevřené dílny také často, přirozeně, budují nadšenci, makeři, kutilové, kteří sami vidí jejich potenciál a spatřují možnosti jejich využití. Je tedy pochopitelné, že pro samé nadšení občas budování makerspaces začíná tak nějak z druhého konce: rekonstrukcí budovy knihovny, [1] zakoupením určitého vybavení, rozvojem existujících kreativních workshopů a podobně. [2] Tento postup se často nese v duchu samovolného rozvíjení knihovny, jejích aktivit a služeb, na čemž není nic zvláštního. Možná vás už ale také napadla jednoduchá otázka, která se v tento moment nabízí, a to: “A co design?”

Na první pohled totiž možná budování kreativních prostor v knihovnách nabízí vše, jenom ne příliš designový přístup.

Designový přístup si v tomto případě můžeme vyložit jako přístup, který v sobě obsahuje prvky designového myšlení. Pokud se inspirujeme příručkou Designové myšlení pro knihovny, jež vychází z principů firmy IDEO, soustředíme se hlavně na proces inspirace — ideace — iterace. [3] Můžeme ovšem tyto části nalézt v procesu budování otevřených dílen v knihovnách? A můžeme je do něj dosadit?

Z některých dostupných zdrojů se například zdá, že při vytváření makerspace v knihovně, ať už v zahraničí či u nás, neprobíhá významný úvodní výzkum (fáze inspirace), nebo alespoň ne přímo za účelem budování této jedné konkrétní služby. Zájem, postoje a potřeby uživatelů také nemusí být zjišťovány, například z důvodu navázání služby na nějaký další projekt či grantovou výzvu, [2] kdy takový výzkum nemusí být považován za nutnost. Prototypování (fáze ideace) je pak další aktivitou, která se může zdát při budování otevřené dílny opomíjená. Kreativní prostor může vznikat přímo nákupem vybavení nebo je více kladen důraz na samotné slavnostní finální otevření dílny pro veřejnost, které je zároveň překvapením a katalyzátorem “wow efektu”. Fáze iterace je pak závislá na získávání zpětné vazby od uživatelů a v případě, kdy v makerspace nejsou nastavené mechanismy jejího sběru, se může zdát posouvání a iterování služby problematické.

[3]

Nicméně, pokud částečně změníme perspektivu a podíváme se na procesy zakládání otevřených dílen více ze široka, můžeme zjistit, že prvky designového procesu jsou v nich, i přes případné zmiňované situace, přítomny. Výzkumnice a knihovnice Rachel Ivy Clarke ve své práci věnované designu jakožto epistemologii pro obor knihovnictví a informační vědy dochází na základě příkladu konkrétních produktů a služeb k závěru, že design je ve své podstatě přítomný v celém (americkém) knihovnictví a že knihovníci jsou a byli designéři “odjakživa”, přestože se tak nutně nenazývali. Nachází styčné body mezi designem a tím, jak se ve knihovnictví smýšlelo nad službami, produkty a inovacemi a jak se knihovnictví praktikuje dodnes. [4]

Pakliže pro náhled na budování otevřených dílen v knihovnách použijeme tuto optiku a zaměříme se na celkový proces a ne na jednotlivé části, můžeme zjistit, že prvky designového smýšlení jsou často zahrnuty do tvorby této nové služby, ovšem nemusí tak být pojmenovány, případně si jich knihovníci a pracovníci nemusí být vědomi.

Většina knihovníků se například pravděpodobně shodne, že centrem kreativního prostoru, jako je makerspace, musí být komunita jeho uživatelů, a tedy komunita uživatelů knihovny. [5] Přestože tedy nemusí být při zakládání otevřené dílny proveden uživatelský výzkum jako takový, potřeby uživatelů mohou být brány v potaz na základě předchozích zkušeností nebo díky jejich účasti na dřívějších akcích či programech knihovny. Stále tedy platí, že se jedná o design služby, který je podstatně zaměřený na uživatele a o postup, kterým prostupuje pochopení, že kromě nakoupení vybavení, jež může využívat i sama knihovna, je jejím posláním nabízet prostory a nástroje veřejnosti a vytvářet tím nové příležitosti.

Za součástí výzkumu v designovém procesu kromě rozhovorů a dalších metod zaměřených na uživatele můžeme považovat také metody zaměřené na získání informací, znalostí a know-how od expertů a odborníků v dané oblasti. V této části výzkumu pak naopak knihovníci připravující otevřené dílny často excelují. Přesvědčení, že čerpání zkušeností od ostatních je hodnotné, se poté projevuje propojováním s dalšími knihovnami, které již makerspace či podobnou službu provozují, jejich rešerší a jejich návštěvou. [2] Zejména návštěvy dalších otevřených dílen opět korespondují s celkovým konceptem zkoušení věcí na vlastní kůži a čerpání zkušeností v terénu, typickým pro samotnou tvorbu a kutilství.

Vzhledem k rychlému rozvoji technologií a snaze poskytovat dostupné moderní (ale i tradiční) technologie veřejnosti je také s budováním otevřených dílen často spojena nutná flexibilita a adaptabilita. [2] Knihovny mohou pracovat s myšlenkou určité neukončenosti prostoru, s jeho přizpůsobováním rozmanitým aktivitám, programům, ale i posunu celé knihovny a rozvoji společnosti. Toto smýšlení v sobě tedy nese snahu o iteraci, ač možná nevyřčenou, a ne zcela systematicky zapracovanou.

Zmiňovaná zpětná vazba pak možná nemusí být naplánovaná zcela vědomě nebo formou rozhovorů a více kontaktních metod, nicméně pokud knihovna již chápe důležitost postavení komunity uživatelů do centra budování služby, může se snažit alespoň o sběr informací a dat, která vyplývají ze statistik. Tyto statistiky mohou zahrnovat jak ty týkající se využívání celého prostoru a jeho částí, tak i ty, které se zaměřují na využívání jednotlivých nástrojů a konkrétního vybavení. [6] Pro rozšíření a zlepšování služby je jistě výhodné zapojit i jiné metody, které umožňují zjistit například jak se uživatelé staví k nástrojům, které v dílně ještě umístěné nejsou a další potřeby komunity, nicméně sběr statistik k iteraci designu služby také přispívá.

Příkladem knihovny, která využívá designové myšlení a vybudovala fungující makerspace za využití designového procesu, ačkoli jej tak přímo nepojmenovává, může být McIntyre Library na University of Wisconsin-Eau Claire. V článku nazvaném The ‘stone soup’ approach to creating a library makerspace, popisují příběh geneze jejich kreativního prostoru, který v mnohém připomíná pohádku o sekyrkové polévce. [7] V tomto postupu jsou ovšem patrné i jednotlivé části designového procesu:

• v rámci skupiny knihovníků a akademiků, které myšlenka makerspace zaujala, byla definovány výzvy a problémy, stejně jako základní principy, podle kterých se při jejich řešení postupovalo
• základní myšlenka byla rozvíjena na základně rozhovorů s odborníky v různých oblastech tvoření, pracovníky knihovny i samotnými uživateli a studenty
• při budování makerspace byl zvolen nedokonalý a nehotový prostor, který byl následně rozvíjen podle potřeb uživatelů, kterým byly ukazovány různé nástroje i možnosti nastavení služby
• po otevření makerspace byly sbírány příběhy popisující řešení problémů a tvůrčí výzvy, které uživatelé v dílně nalezli — tyto příběhy pak byly použity pro získání informací o jejich dalších potřebách a také při advokacii a snaze zajistit pokračující financování
• v návaznosti na data o využívanosti prostoru byla navýšena otevírací doba a mezi budoucí cíle rozvoje dílny byla zařazena restrukturalizace personálního obsazení tak, aby tuto otevírací dobu dokázalo pokrýt

Kromě knihoven, kde je designové myšlení zahrnuto tiše a nenápadně v celkovém přístupu k projektům již ovšem samozřejmě nalezneme také i knihovny, které jsou si designového procesu zcela vědomy a cíleně podle něj postupují — takovým příkladem pak může být knihovna univerzity v Berkeley. Tamní pracovníci byli inspirováni iniciativou TechShop’s Makerspace Academy ve spojení s metodologií designového myšlení pro spojení s metodologií designového myšlení pro pedagogy z dílny společnosti IDEO.[8]

Ať už tedy designový proces pojmenujeme jako designový nebo ne, v přístupu knihoven k budování nových služeb a konkrétně otevřených dílen se jeho prvky a části stále objevují a pravděpodobně budou objevovat i nadále. Nyní je pouze otázkou, zda by větší zvědomení těchto principů pomohlo knihovnám systematizovat své snahy o vytváření nové služby a dokázalo je dovést například k novým doposud nevyužívaným metodám.

Použité zdroje:

[1] LI, Ming, Weiguo FAN a Xiaolan LUO. Exploring the development of library makerspaces in China. Information Discovery and Delivery. 2018, 46, 127–135. Dostupné z: doi:10.1108/IDD-08–2017–0061

[2] BURKE, John J., Ellyssa KROSKI, ed. Makerspaces: A Practical Guide for Librarians. Second Edition. London: Rowman & Littlefield, 2018. ISBN 978–1–5381–0818–5

[3] Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016. ISBN 978–80–88123–11–8.

[4] CLARKE, Rachel. It’s Not Rocket Library Science: Design Epistemology and American Librarianship. Washington, 2016. Disertace. University of Washington. Vedoucí práce Allyson Carlyle.

[5] MCGLYNN BELLAMY, Liz, Jennifer RESOR-WHICKER a Lisa VASSADY, Candice BENJESSMALL, ed. Makerspace or Waste of Space: Charting a Course for Successful Academic Library Makerspaces. In: MUELLER, Dawn M. At the Helm: Leading Transformation: The Proceedings of the ACRL 2017 Conference, March 22–25, 2017, Baltimore, Maryland [online]. Baltimore: Association of College and Research Libraries, 2017, s. 428–436 [cit. 2022–02–13]. ISBN 978–0–8389–8928–9. Dostupné z: http://www.ala.org/acrl/sites/ala.org.acrl/files/content/conferences/confsandpreconfs/2017/MakerspaceorWasteofSpace.pdf

[6] WILLINGHAM, Theresa, Chuck STEPHENS, Steve WILLINGHAM a Jeroen DE BOER. Library Makerspaces: The Complete Guide. London: Rowman & Littlefield, 2018. ISBN 978–1–4422–7740–3.

[7] MARKGRAF, Jill a Dan HILLIS. The ‘stone soup’ approach to creating a library makerspace. College [online]. 2020, 27(2–4), 305–325 [cit. 2022–02–13]. ISSN 10691316. Dostupné z: doi:10.1080/10691316.2021.1880347

[8] MCGRATH, Owen G. Making a Makerspace ; Designing User Services to Serve Designing Users. Proceedings of the 2016 ACM SIGUCCS Annual Conference [online]. 2016 [cit. 2022–02–13]. ISSN edsbas. Dostupné z: doi:10.1145/2974927.2974949