Designové přístupy, principy a procesy
Design zaměřený na člověka
Design zaměřený na člověka je designový přístup. V rámci něho lze hovořit o designovém myšlení (design thinking), což je designový proces. Podle Donalda Normana (NNGroup) platí principy HCD (Human Centered Design) i přesto, že se přesně neřídíte procesem HCD. Mezi ně patří to, že je design zaměřený na člověka ve smyslu komplexního posuzování celého systému. Zajímají nás v něm lidé. Další princip je řešit ten správný problém, nikoliv jeho symptomy. Opravdu ten základní původní problém. A poslední princip říká, že všechno je systém, všechno je propojeno a všechno se vším souvisí.
Z pohledu designu zaměřeného na člověka, tedy z hlediska tohoto designového přístupu, neexistuje chyba na straně uživatele nebo jeho neschopnost, je to vždy chyba designera. Nejznámější firmou, která tento přístup reprezentuje je mezinárodní organizace IDEO. Roman Novotný uvádí, že firma IDEO pro tyto účely shromáždila poznatky z průmyslového designu, behaviorální psychologie, neurobiologie, sociologie a dalších odvětví, aby jejich propojením vyvinula jedinečný přístup k řešení problémů za účasti potenciálních uživatelů v každé fázi procesu. Takovéto nastavení designového procesu je unikátní v tom, že jej lze aplikovat na problém jakékoliv škály, přičemž jeho limitem je snad jen odvaha designérů a jejich schopnost správně metodicky uchopit jednotlivé fáze. K tomu mimo jiné slouží jejich design kit.
Design thinking
Pojem designové myšlení (z angl. design thinking) se často používá v souvislosti s designem zaměřeným na člověka, jakkoliv se jedná o starší a mnohem širší přístup. Zatímco designové myšlení řeší tvorbu nových produktů a služeb mnohdy i sociální povahy, design zaměřený na člověka se vztahuje spíše ke zlepšování použitelnosti a uživatelské zkušenosti konkrétního produktu či služby.
„Designové myšlení je přístup k inovacím, který je zaměřený na člověka a který skrze nástroje designu propojuje potřeby lidí, možnosti technologí a požadavky na úspěšný byznys“
Tim Brown, IDEO
Jan Plíšek vysvětluje, že designové myšlení se vyvinulo z původního akademičtějšího designerského myšlení, jenž bylo přiřazováno praktické aplikaci designerství. Zjednodušeně lze designové myšlení chápat jako přístupnější verzi designového procesu, která je určena pro širokou veřejnost, která nedisponuje akademickým vzděláním, přinejmenším většinově. Zřejmě právě z důvodu uživatelské přívětivosti se tento způsob myšlení rozšířil také pomocí informačních technologií.
Modely procesu designového myšlení dodnes vychází z textu Herberta Simona z roku 1969, která nese název „The Science of the Artificial“. Autor zde nastínil jeden z prvních formálních modelů procesu designového myšlení, který se skládá ze sedmi hlavních fází. Ty měli do jisté míry vliv na formování dnešních modelů, které mají různé počty fází (od tří do sedmi), ale všechny jsou založeny na stejných principech, jaké uvádí zmiňovaný model z roku 1969.
Například organizace IDEO v rámci přístupu HCD hovoří o následujícím postupu designového myšlení:
· Vytvořte otázku: najděte takovou otázku, která bude podněcovat ostatní k hledání kreativních řešení
· Nasbírejte inspiraci: inspirujte se objevováním toho, co lidé doopravdy potřebují
· Vymýšlejte nápady: posuňte původní řešení k průlomovým nápadům
· Zhmotněte svoje nápady: sestavte hrubé prototypy, abyste se na nich naučili, jak svoje nápady vylepšit
· Testujte a učte se: získáváním zpětné vazby, testováním a experimentováním zkonkrétněte svoje nápady
· Podělte se o příběh: vytvořte příběh a inspirujte tak ostatní k akci
Tento proces však není lineární, tak jak se zdá. Naopak některé kroky je potřeba dělat opakovaně a různě mezi nimi přeskakovat. Tak jako zmiňuje Interaction Design Fundation, tento proces není lineární, ale iterativní. Obecnější proces tak lze rozdělit na pět fází:
· Vcítění se = pochopení lidských potřeb
· Definování problému = rámování a definování problému cestou HCD
· Ideování = vymýšlení nápadů a ideační workshopy
· Prototypování = praktický přístup k prototypování
· Testování = vývoj prototypu a řešení problému
Takovýchto modelů designového myšlení je mnoho a často je mají i velké firmy, které si jej upravily dle svých potřeb (např. Design Sprint Kit od Googlu).
„Je jedno, zda tomu říkáme design služeb, designové myšlení, service design thinking a podobně, záleží jen na tom, že to opravdu děláte“
autoři knihy This is Service design dioing
Vývoj designových principů
To, s čím designeři přišli před deseti lety už nemusí dnes úplně dobře odpovídat realitě. Svět se mění, vyvíjí a stejně tak se zlepšují a vyvíjí služby a všechny produkty, které podléhají designu, o kterém se tu bavíme. To, že se s vývojem a zlepšováním služeb mění i designové principy je nasnadě, avšak je dobré to zdůraznit, neboť pokud bychom jako designeři zamrzli na nějakém procesu či principu, který budeme opakovat stále dokola, ačkoliv lze mnohem lépe nahradit jiný, nebudeme schopni reagovat na změny potřeb uživatelů. Většina dnešních frameworků však vychází z léty prověřených diagramů a myšlenek, což nemusí být špatně. Chce to prostě jen kritické myšlení a umět pružně reagovat na výzvy, které před sebou jako designeři máme. Jednou cestou může být třeba úprava designového procesu tak, aby lépe vyhovoval tomu, co zrovna jako designeři řešíme.
Změny principů, o kterých je tu řeč, jsou dobře popsány v knize This is Service Design Doing, odkud jsem si vypůjčila následující obrázek.
Některé změny v přístupu k designu služeb jsou méně zřetelné, avšak poměrně zásadní. Hned první přístup zaměřený na uživatele, tak jak byl chápán v roce 2010 je dnes (tedy v roce 2017, jak uvádí autoři knihy) nahrazen přístupem, v jehož středu je člověk. Dnes, tedy v roce 2020 se už ale bavíme o tom, zda je vlastně ve středu pouze člověk, jako lidská bytost, zda tam nemohou být také zvířata či příroda obecně. To jen dokazuje, že by měl design kriticky reagovat na společnost a na její problémy. Tímto se ale dostáváme k trošku jinému tématu a tím je něco, co nazýváme jako udržitelný design, což je bezpochyby směr, kterým se budeme muset anebo budeme chtít zabývat.
Z těch ostatních změn okomentuji pouze některé. Zásadní změna je například v druhém bodě. Původní přístup, že všichni stakeholdeři mají být zapojeni do procesu je nahrazen tím, že stakeholdeři různých profesí a funkcí mají být aktivně angažování v procesu návrhu služeb. Navíc je zde nový bod, který nově nutí designery vnímat proces jako iterativní. Bez neustálé zpětné kontroly toho, zda řešení fungují, jak mají, nemůžeme vytvářet kvalitní design. Je to experimentální proces a měli bychom k tomu tak přistupovat (a nebát se dělat experimenty).
Spekulativní design
Spekulativní nebo někdy také kritický design si klade za cíl podněcovat ve společnosti debatu o tom, jak by mohly věci fungovat a jako prostředek k této debatě využívá spekulace. Zajímavým zdrojem informací je bezpochyby článek od Benjamina Brattona, kde tvrdí, že prediktivní modely jsou adaptivní, protože musí být popisné, ale pro spekulace jsou modely normativní, protože se musí stát normativními.
Design tedy není jen myšlení a zlepšování věcí, ale je to prostředek k efektivnějším vztahům mezi systémy, řetězci a v podstatě čímkoliv. Spekulativní design pracuje s krátkodobými a dlouhodobými přístupy k budoucnosti.
Klára Peloušková však o spekulativním a kritickém designu říká, že navzdory jeho zdánlivé autonomii a abstraktnosti, je třeba vnímat jej vnímat jako politicky situovanou praxi, která nám může pomoci vytvářet konkrétní vize budoucnosti. A to obzvláště dnes (což mimochodem píše v době první vlny pandemie koronaviru) kdy aktuální krize zostřuje základní rozpory dominantního politického, ekonomického a společenského uspořádání a v kontextu designu stupňuje naléhavost otázky, jaké spekulace vlastně potřebujeme.
Jessica Bland and Stian Westlake z organizace Nesta hovoří ve vztahu ke spekulativnímu designu především o tom, že přemýšlení o budoucnosti není ani zbytečné ani nebezpečné. Je potřeba se sžít s myšlenkou, že je to naopak užitečné a podstatné, pokud se přemýšlení o budoucnosti řeší nějakým strukturovaným konceptem. K přemýšlení o budoucnosti lze podle nich přistupovat jako k výzkumu, metody zkoumání budoucnosti se totiž opírají o data, která máme dnes a na základě nich je možné predikovat. Definují tři možné budoucnosti: možnou budoucnost (blízkou budoucnost), pravděpodobnou budoucnost a takovou budoucnost, kterou preferujeme.
Predikovat budoucnost pomocí výzkumných metod na základě reálných dat z přítomnosti se zdá, navíc ještě v koronavirové krizi, jako nezbytný nástroj pro mnohé firmy, společnosti, ale i školy, knihovny, veřejné instituce apod. V praxi to pak může vypadat tak, že existuje více možných scénářů, ke kterým se vyvinou návody — co dělat, když budeme v této situaci — což má za následek rychlejší reakci a zmírnění negativních následků.
Zdroje:
BLAND, Jessica a Stian WESTLAKE, 2013. Don’t stop thinking about tomorrow: A modest defence of futurology [online]. Londýn: Nesta Operating Company [cit. 2020–10–31]. Dostupné z: https://media.nesta.org.uk/documents/dont_stop_thinking_about_tomorrow.pdf
BRATTON, Benjamin H., 2016. On Speculative Design [online]. [cit. 2020–10–31]. Dostupné z: http://dismagazine.com/discussion/81971/on-speculative-design-benjamin-h-bratton/
DAM, Rikke Friis a Teo Yu SIANG, 2020. 5 Stages in the Design Thinking Process [online]. Interaction Design Foundation, 28.7.2020 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/5-stages-in-the-design-thinking-process
NORMAN, Don, 2018. Principles of Human-Centered Design. In: Www.youtube.com [online]. NNGroup, 10.8.2018 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rmM0kRf8Dbk&feature=emb_logo&ab_channel=NNgroup
NOVOTNÝ, Roman. Design pro veřejnou správu: mezi designem zaměřeným na člověka a spekulací. ARTALK REVUE PODZIM 2020 [online]. 14.9.2020, 1(5) [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://artalk.cz/2020/09/14/design-pro-verejnou-spravu-mezi-designem-zamerenym-na-cloveka-a-spekulaci/#_ftn5
PELOUŠKOVÁ, Klára, 2020. Lesk a bída spekulativního designu. ARTALK [online]. 27.4.2020 [cit. 2020–10–31]. Dostupné z: https://artalk.cz/2020/04/27/lesk-a-bida-spekulativniho-designu/
PLÍŠEK, Jan, 2020. Designový proces podle IDEO. MEDIUM: Design Kisk [online]. 28.1.2020 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://medium.com/design-kisk/designov%C3%BD-proces-podle-ideo-c4a53e9b0225
SIMON, Herbert, 1996. The Sciences of the Artificial [online]. 3. [cit. 2020–10–28]. ISBN 9780585360102. Dostupné z: https://monoskop.org/images/9/9c/Simon_Herbert_A_The_Sciences_of_the_Artificial_3rd_ed.pdf
STICKDORN, Marc, Markus HORMESS, Adam LAWRENCE a Jakob SCHNEIDER, 2019. This is service design doing. Sebastopol, CA 95472: O´Reilly Media. ISBN 978–1–491–92718–2.
https://designthinking.ideo.com/
https://www.ideo.com/post/design-kit
https://www.ideou.com/blogs/inspiration/what-is-design-thinking
https://www.interaction-design.org/
