Focus Groups a World Café: nejen skupinová dynamika
Při designování procházíme čtyřmi fázemi — poznáváním, analýzou, tvorbou a testováním. Každá fáze je specifická nejen obsahem, ale i metodami, které se v ní využívají. Článek nám představí dvě z designových metod — Focus Groups a World Café — se kterými se můžeme setkat ve fázi poznávání.[1]
Poznávání je, jak již bylo zmíněno výše, první fází designového procesu. Cílem této fáze je shromáždit co nejvíce informací o uživateli, poznat jej a porozumět jeho potřebám. Designér se ptá a pozoruje, snaží se vcítit do emocí a potřeb uživatelů.[2] K tomuto účelu můžeme využít mnoho různých metod, mezi které právě patří i Focus Groups a World Café.
Obě dvě výzkumné metody využívají skupinové dynamiky, která je vyšší v případě sestavení homogenních skupin. Díky Focus Groups a World Café se můžeme dozvědět názory od více lidí zároveň, získat vhled do problematiky, zjistit příčiny problémů a získat návrhy na jejich řešení. Tyto metody umožňují získání velkého množství dat za poměrně krátkou dobu.[3]
Focus Groups i World Café patří mezi tzv. participativní metody. Participace vede ke kooperaci a je důležitou součástí nejen designování. Participativní metody jsou vhodnou volbou například pro politické reprezentanty, kteří chtějí spolupracovat se svými občany.[4]
Focus Groups
Termín Focus Groups se do českého jazyka často překládá jako „ohniskové skupiny“ či „fokusní skupiny“. Podle významu slova focus v názvu metody je však nejvhodnějším překladem spojení „zaměřené skupiny“. Tento český překlad se však téměř nepoužívá a zůstáváme u anglického pojmenování.
V případě Focus Groups se jedná o jednu z nejrozšířenějších metod kvalitativního výzkumu. Je velmi oblíbená a používaná jako metoda doprovodná k jiným výzkumným postupům, ale také jako samostatná metoda. Focus Groups byla vytvořena původně pro výzkumy v oblasti marketingu, nyní se využívá i v sociologii, psychologii, pedagogice, sociální práci, ale především se s ní můžeme setkat při průzkumu trhu a veřejného mínění.
Velmi často se tento výzkumný nástroj využívá i v knihovnách. Díky Focus Groups knihovny (především v zahraničí) získaly uživatelskou zpětnou vazbu na změny v katalozích, mohly testovat nové služby a identifikovat příležitosti. Informační věda začala metodu Focus Groups využívat pro své výzkumy vyhledávání v katalozích v 80. letech minulého století. V dnešní době se využívají především pro testování nových informačních služeb. Jako příklad využití Focus Groups v oblasti knihovnictví můžeme uvézt průzkum z university v Brisbane. [5],[6]
Focus Groups je technika pro vedení skupinových rozhovorů na určité téma. Této metody se účastní relativně malý počet navzájem neznámých účastníků pod vedením zkušeného facilitátora. Focus Groups je vhodné zařadit ve chvíli, kdy potřebujeme získat data o názorech a postojích specifické cílové skupiny. Pomocí této techniky lze též testovat koncepty nových produktů a služeb. Nevhodná je ovšem tato metoda v případě, kdy potřebujeme znát reprezentativní názor co největšího počtu uživatelů či mnoha cílových skupin.
Pro provedení Focus Groups je třeba sestavit si nejdříve scénář, jenž obsahuje informace, které je třeba výzkumem získat. Tímto scénářem se pak řídí facilitátor a snaží se udržovat diskuzi v mezích dané oblasti. Poté si musíme rozmyslet, jak by měla vypadat skupina participantů. Nejvhodnější počet účastníků je mezi osmi a dvanácti.
Rozhovory by měly probíhat v příjemném prostředí, které je pro potřeby Focus Groups vybaveno (technika, občerstvení..). Před samotným začátkem je potřeba se s účastníky domluvit na formě záznamu (diktafon, videokamera..), oslovování a pravidlech, která budou během Focus Group platit. Je nutné, aby se participanti cítili dobře a uvolněně, mohli reagovat na všechny otázky a měli prostor pro vyjádření svých názorů, postojů a myšlenek.
Žádný z účastníků by neměl nad ostatními vyčnívat a mít dominantní postavení.
Záznam z Focus Groups je třeba zanalyzovat, k čemuž může pomoci přepis diskuze.
Focus Groups obvykle trvají hodinu a půl až dvě hodiny, a kromě osobní účasti mohou mít i online podobu, tedy mohou probíhat například pomocí telekonference.[7],[8]
World Café
Metoda World Café je méně strukturovaná metoda, která vznikla v polovině 90. let minulého století v Kalifornii díky Juanitě Brown a Davidu Isaacsovi. Tato metoda je charakteristická svou neformálností a flexibilní strukturou. Využívá se ve zdravotnictví, vzdělávání, ochraně životního prostředí, ale především v oblasti sociálních inovací. S World Café se můžeme setkat jak u velkých nadnárodních korporací, tak u malých neziskových organizací či vládních úřadů po celém světě.[13]
World Café je určena pro skupiny o dvanácti a více lidech. Díky tomuto můžeme získat velké množství názorů a zpětné vazby na nějaký konkrétní produkt či službu, ale také nápady a možná řešení problémů. Je možné zapojit participanty z různých zájmových skupin, s odlišnými názory a zainteresovaností. Tuto metodu můžeme použít samostatně či jako součást konference nebo jiného setkání. Naopak nevhodné je použít World Café v případě, kdy potřebujeme skupinově prozkoumat problém do hloubky, či pokud máme méně než dvanáct participantů.
Metoda World Café se v knihovnách využívá při strategickém rozhodování například v oblasti knihovnických služeb či role knihoven ve společnosti. Příkladem může být knihovna v Aarhusu (Dánsko).
Prvním krokem pro využití World Café je uvědomit si důvod a účel využití metody a podle toho si připravit otázky. Participanti by se měli cítit bezpečně, přirozeně a pohodlně, proto je nutné zvolit příhodný prostor. Zároveň je třeba stanovit pravidla a seznámit účastníky mezi sebou.
U každého stolku sedí facilitátor, který zároveň zapisuje průběh diskuzí. Ty probíhají mezi 3–4 účastníky u každého stolku, a to vždy nad jednou otázkou. Všichni participanti by se měli do diskuze zapojovat. Diskuze mají předem daný časový limit (často 20 minut), během kterého je pouštěna hudba. Po uplynutí časového limitu hudba dohraje a účastníci se přesouvají k jiným stolkům. Zde znovu diskutují nad stejnou nebo navazující otázkou. Diskuze mohou být za sebou 3–4. V případě většího množství participantů je vhodné přesuny mezi stolky koordinovat.
Pro podporu kreativity je možné na stoly předem připravit různé psací a výtvarné potřeby a papíry.
Během World Café tak mohou vzniknout i návrhy a nákresy nových nápadů.
Závěry diskuze je nutné s účastníky sdílet. Nejdříve po každém kole shrneme závěry z diskuzí u jednotlivých stolků, na konci World Café pak závěry z celého průběhu. Výsledky můžeme sdílet i formou zápisů nebo nákresů například na zdech místnosti, kde World Café probíhá.[14],[15]
Závěr
Metody Focus Groups i World Café se řadí do třídy metod využívaných v první fázi designového procesu. Jedná se o metody, pro které je důležitá skupinová dynamika, a zároveň jsou vhodnými nástroji v oblasti participace. Mohou se využívat při sledování názorů na zavedení určitých služeb či koncepcí a je tedy důležité, aby měli účastníci k danému tématu co říct. Obě metody mohou být stejně účinné, jsou-li správně využity. Mají ovšem svá specifika, liší se v počtu a charakteristice participantů a je třeba rozlišovat situace, kdy je vhodné využít tu či onu metodu.
Zdroje:
[1] Designové metody. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2019–11–20]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/designove-metody
[2] HANÁK, Jiří. Empatie: očima designera — dialog v hlavní roli. MadeIN CZ [online]. 2014, (4), 18–20 [cit. 2019–11–20]. Dostupné z: https://www.pabeni.cz/public/2018/03/empatie.pdf
[3] Designové metody. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2019–11–20]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/designove-metody
[4] Participativní metody [online]. Brno: Centrum občanského vzdělávání [cit. 2019–11–21]. Dostupné z: http://www.participativnimetody.cz/
[5] TOUŠEK, Ladislav. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu: Přehledové studie 07/2 [online]. CAAT, 2007 [cit. 2019–11–20]. Dostupné z: http://www.antropologie.org/sites/default/files/publikace/downloads/153_153_ladislav_tousek_zamerovane_interview_a_focus_groups.pdf
[6] Focus group. 100 metod [online]. 100 metod, 2019 [cit. 2019–11–21]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/45757084845/18-focus-group
[7] Focus Group. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2019–11–20]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/metody/focus-group
[8] Focus group. 100 metod [online]. 100 metod, 2019 [cit. 2019–11–21]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/45757084845/18-focus-group
[13] The World Cafe [online]. 2019 [cit. 2019–11–21]. Dostupné z: http://www.theworldcafe.com/
[14] World Cafe. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2019–11–20]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/metody/world-cafe
[15] World Cafe. 100 metod [online]. 100 metod, 2019 [cit. 2019–11–21]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/45749732082/60-world-caf%C3%A9
Zdroje obrázků:
Obrázek 1: GERALT. Target group [online].[cit. 2019–11–20]. Dostupné z: https://pixabay.com/cs/photos/c%C3%ADlov%C3%A1-skupina-reklama-kupuj%C3%ADc%C3%AD-3460039/
Obrázek 2: How a Focus Group Works [online].[cit. 2019–11–21]. Dostupné z: https://www.questionpro.com/blog/?s=focus+group&lang=en
Obrázek 3: The Seven World Café Principles. In: Using the World Café to Improve Instructor Engagement: A Guide for Health Profession Opportunity Grants Programs. [online].[cit. 2019–11–21]. Dostupné z: https://www.acf.hhs.gov/sites/default/files/ofa/hpog_world_cafe_paper.pdf
