Forerův efekt
Forerův efekt (označován také jako Barnumův efekt podle mistra manipulace a majitele cirkusu, P. T. Barnuma) je fenomén, při kterém jedinec věří, že popis osobnosti, který mu poskytne jasnovidec, věštec nebo astrolog, sedí konkrétně jen na něho samotného, odlišuje ho od ostatních lidí a nikoho jiného se tolik netýká. K tomuto přijetí dochází navzdory tomu, že popis osobnosti, který mu byl předložen, je ve skutečnosti poměrně vágní, velmi obecný a plný informací, které platí pro velké množství lidí.[1] Lidský mozek má jednoduše tendenci přisuzovat obecnému výroku osobní význam.
Při přijímání obecných tvrzení se uplatňuje selektivní pozornost, kdy má člověk sklon zaměřit se na to, co mu připadá pro jeho osobu výstižné. [2] To znamená, že jedno obecné tvrzení může být různými lidmi vnímáno naprosto odlišně.
Tato lidská důvěřivost, nebo chceme-li předpoklad — protože Forerův efekt se podvědomě uplatňuje v určité míře u každého člověka, představuje skvělou příležitost pro tvůrce horoskopů, jasnovidce, léčitele nebo média. Na základě tohoto předpokladu jsou schopni přesvědčit lidi, že právě oni jim poskytnou ten jedinečný a vysoce specifický popis osobnosti, jejich problémů a jejich řešení. Popisy, hodnocení osobností nebo proroctví jsou ve většině případů sestaveny velmi nekonkrétně — jejich úspěch spočívá především v tom, že vedle jednoho negativního tvrzení postaví hned několik tvrzení pozitivních. Vzniká tak větší šance, že množství z těchto pozitivních tvrzení bude jejich klientovi znít pravdivě a on tím pádem nebude rozporovat posudek, který mu byl vystaven, ať už je jakkoliv vágní a obecně platný.
V některých studiích bylo dokázáno, že je pro lidi snazší uvěřit pozitivním tvrzením, která na ně (údajně) platí, než těm negativním.[3] Větší důvěru v pozitivní tvrzení než v ta negativní prokázal ve svém výzkumu také Scott Lilienfeld.[4] Ale i negativní tvrzení mají v proroctvích nebo popisech své místo, jen jsou formulována takovým způsobem, který spíše zdůrazňuje lidskou nejistotu ve formě tendence nebo sklonu k vlastnosti. Tvrzení, že lidé lépe přijímají pozitivní tvrzení však ve své studii „The ‚Barnum Effect‘ and Acceptance of Negative Personal Evaluation“ vyvracejí Dmitruk, Collins a Clinger, podle kterých jsou oba typy hodnocení přijímány stejně.[5]
Nevědomí o Forerově efektu a neschopnost rozlišit, kdy je na člověka cílen, může vést ke špatným životním rozhodnutím, která mohou výrazně ovlivnit jeho budoucnost. Jedinci, kteří jednají pod vlivem tohoto fenoménu, nebo obecně pod vlivem zkreslení, často nejsou schopni logicky analyzovat svoje rozhodnutí a jejich možné následky.[6]
Forerův efekt ale není využíván pouze ve výše zmíněných profesích. Jako další příklad mohou sloužit různé digitální společnosti, které nabízí jedinečný a personalizovaný obsah (oddíly „pro tebe“) — třeba Netflix nebo Spotify. Také zde je vytvářena jakási iluze produktu, který je vytvořen uživatelům přímo na míru, ve skutečnosti ale dochází ke kognitivnímu zkreslení[7] a využívání Forerova efektu. Dalším příkladem je třeba oslovování zákazníka vlastním jménem, což v něm může vzbuzovat pocit, že ho služba opravdu zná a že obsah, který mu nabízí, je pouze pro něj, i když je ve skutečnosti určen pro tisíce dalších lidí.
Forerův efekt ve výzkumech
První výzkum tohoto fenoménu provedl v roce 1948 americký psycholog B. T. Forer. Nechtěl zjistit jen to, proč jsou jasnovidci nebo kartáři u lidí v takové oblibě, zajímalo ho také, jakou validitu mají osobnostní testy, které byly v té době poměrně uznávané.[8] Provedl experiment, při kterém jeho studenti vyplňovali osobnostní test, po jehož analýze jim Forer slíbil individuální posudek. Namísto personalizovaného popisu osobnosti však všichni studenti dostali identický, obecný a velmi nespecifický posudek, který Forer sestavil na základě rozšířených horoskopů. Posudek obsahoval věty jako: „Máte tendenci být sebekritický.“, „Potřebujete, aby vás ostatní měli rádi a obdivovali vás“. Po obdržení posudku měli studenti na škále od 1 (nejméně) do 5 (nejvíce) zhodnotit jeho kvalitu a přesnost. I přesto, že obdrželi všichni stejné výsledky, bylo jejich průměrné hodnocení 4,26.[9] Forer tímto ukázal, na jakém principu fungují různé pseudo-diagnostické metody a jak jednoduché je pro jedince přijmou univerzálně přijatelná tvrzení jako správná a pro něj pravdivá.
Obdoba výzkumu byla od roku 1948 opakována více než padesátkrát, vždy s podobnými výsledky. Průměrné hodnocení kvality osobnostních dotazníků se pohybovalo okolo 4,2.[10] Všechny provedené výzkumy tedy bez pochyb dokazují existenci Forerova efektu a to, jak je důležité mít o něm alespoň základní povědomí. Také mohou napovědět něco o tom, proč je vůbec relevantní pro oblast informačního chování.
Některé z výzkumů se snažily zavádět do experimentu originální přístup, ale velmi málo z nich přineslo nová zjištění. Jednomu z výzkumů se podařilo obohatit Forerův efekt o aspekt jedinečnosti. Ten říká, že pokud jedinec žije v přesvědčení, že posudek, který dostal, byl vytvořen opravdu pouze jemu na míru, je větší šance, že jej bude považovat za důvěryhodnější a kvalitnější.[11]
Kognitivnímu zkreslení a Forerově efektu se věnoval třeba také Paul Stapleton, který svým studentům opakovaně ukazoval sílu kognitivního zkreslení právě pomocí přítomnosti Forerova efektu. Sám Stapleton v závěru tohoto výzkumu zdůrazňuje, jak moc se kognitivní zkreslení uplatňuje právě v oblasti informačního chování.[12]
Forerův efekt a informační chování
Souvislost s oblastí informačního chování se nabízí. Při práci s informacemi je vždy nutné kriticky přemýšlet a nepovažovat dostupné informace automaticky za správné. A právě hodnocení zdrojů je jedním z důležitých aspektů informačního chování. Forerův efekt ukazuje, jak nutné je opravdu nad informacemi uvažovat a uvědomovat si, že my všichni můžeme být k přijímání zkreslených informací podvědomě předurčováni. Samotné uvědomění si, že něco jako Forerův efekt vůbec existuje, může pomoci tuto potřebu přisuzování vlastního významu obecným informacím racionalizovat a opravdu se zamýšlet nad relevancí a pravdivostí dostupných informací.
S kritickým myšlením a s hodnocením zdrojů a informací úzce souvisí kognitivní zkreslení, které jsme v této práci již několikrát zmiňovali. Kognitivní zkreslení a také samotný Forerův efekt mají velký vliv nejen na výsledky našeho studia literatury, ale velmi ovlivňují také samotné vyhledávání zdrojů a proces rešerše. Pokud si bude jedinec vědom toho, že k tomuto zkreslení může i při práci s odbornými texty docházet, bude je schopen analyzovat více do hloubky, bude se na zdroje dívat kritičtěji a bude schopen brát v úvahu třeba také alternativní vysvětlení nebo výsledky jevů — zvláště pokud nebudou tyto výsledky odpovídat tomu, co očekával nebo čemu sám věří.[13]
Jak vychází z provedených výzkumů, celý efekt je velmi dobře popsán a stojí na pevných základech. Lze si pokládat otázku, zda se mu dá nějak bránit nebo se jím nenechat ovlivnit. Pokud se chceme vyhnout určitým kognitivním trikům, je rozhodující, abychom o nich věděli a byli při práci s textem skeptičtí. Právě znalost Forerova efektu by měla pomoci v přílišné důvěřivosti a měla by pomoci dělat informovaná rozhodnutí založená na pravdivých informacích. Nic stoprocentně nezaručí, že budeme na základě znalosti úplně odolní vůči přijetí iluze, která je nám nabízena, můžeme ale říct, že vědomí o možných taktikách nám poskytuje bod, ze kterého můžeme ve svých činech a rozhodnutích dále vycházet — to platí i v případě naplňování informačních potřeb.
[1] VOHS, Kathleen D. Barnum Effect. Encyclopaedia Britannica [online]. 2016 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/Barnum-Effect
[2] BALDWIN, J. Mark. On selective thinking. Psychological Review [online]. 1898, 5(1), 1–24 [cit. 2021–03–19]. ISSN 1939–1471. Dostupné z: doi:10.1037/h0073185
[3] O’DELL, Jerry W. P. T. Barnum explores the computer. Journal of Consulting and Clinical Psychology [online]. 1972, 38(2), 270–273 [cit. 2021–03–19]. ISSN 0022–006X. Dostupné z: doi:10.1037/h0032619
[4] LILIENFELD, Scott O., Steven J. LYNN a Jeffrey M. LOHR, ed. Science and pseudoscience in clinical psychology. New York: Guilford Press, 2003.
[5] DMITRUK, Victor M., Robert W. COLLINS a Dennis L. CLINGER. The “Barnum effect” and acceptance of negative personal evaluation. Journal of Consulting and Clinical Psychology [online]. 1973, 41(2), 192–194 [cit. 2021–03–19]. ISSN 1939–2117. Dostupné z: doi:10.1037/h0035106
[6] EHRLINGER, J., W.O. READINGER a B. KIM. Decision-Making and Cognitive Biases. Encyclopedia of Mental Health [online]. Elsevier, 2016, 2016, s. 5–12 [cit. 2021–03–19]. ISBN 9780123977533. Dostupné z: doi:10.1016/B978–0–12–397045–9.00206–8
[7] BARBERIA, Itxaso, Elisabet TUBAU, Helena MATUTE, Javier RODRÍGUEZ-FERREIRO a José César PERALES. A short educational intervention diminishes causal illusions and specific paranormal beliefs in undergraduates. PLOS ONE [online]. 2018, 13(1) [cit. 2021–03–19]. ISSN 1932–6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0191907
[8] FORER, Bertram R. The fallacy of personal validation: a classroom demonstration of gullibility. The Journal of Abnormal and Social Psychology [online]. 1949, 44(1), 118–123 [cit. 2021–03–10]. ISSN 0096–851X. Dostupné z: doi:10.1037/h0059240
[9] Tamtéž.
[10] SANDBEK, Terry. Brain Typing: The Pseudoscience of Cold Reading [online]. 2003 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://dykaandrian.blogspot.com/2015/02/brain-typing-pseudoscience-of-cold.html
[11] RUTLEDGE, Thomas R. Students’ sophistication level and confidence in testing procedures predicts susceptibility to the Barnum effect. Modern Psychological Studies [online]. 1995, 3(2) [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://scholar.utc.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1039&context=mps
[12] STAPLETON, Paul. Avoiding cognitive biases: promoting good decision making in research methods courses. Teaching in Higher Education [online]. 2018, 24(4), 578–586 [cit. 2021–03–19]. ISSN 1356–2517. Dostupné z: doi:10.1080/13562517.2018.1557137
[13] Tamtéž.
