Hickův zákon
Hickův zákon, většina zdrojů uvádí také název Hick — Hymanův zákon, vytvořili americký psycholog Ray Hyman a britský psycholog William Edmund Hick. Jedná se o zákon, který popisuje čas strávený člověkem při rozhodování v důsledku různých možností.[1]
Zákon, je založen na principu, ze kterého vyplívá, že čas, který potřebujeme k rozhodování je delší v závislosti na počtu možností a složitostí. Je vztahován především na situace, kdy je rozhodnutí jednoduché nebo založené na okamžité (rychlé) reakci.[2] Můžeme ho vyjádřit logaritmickou rovnicí.
RT = a + b log 2 (n)
RT znázorňuje reakční dobu potřebnou k rozhodnutí
a, b konstanty znázorňující okolnosti přijímaného rozhodnutí
n znázorňuje počet možností
Použití Hickova zákona v praxi znamená snížit počet možností, mezi kterými se rozhodujeme a tím zkrátíme čas rozhodování. Na principech Hickova zákona je tvořena velká spousta činností, na které je aplikováno rozhodování lidí. Například menu v pizzerii neobsahuje výčet všem možných pokrmů, které může kuchař připravit zákazníkům, ale jsou v něm uvedeny nejoblíbenější možnosti, které si zákazník může upravovat podle vlastních preferencí.[3]
Co říkají o Hickovu zákonu výzkumy?
Na lidskou mysl můžeme pohlížet jako na komunikační systém, který zpracovává informace od vstupu po výstup.
Hickův zákon vychází z článku W.E. Hicka, publikovaného v roce 1952 „O rychlosti získávání informací“. V článku autor demonstroval hodnotu teorie informace pro studium lidského výkonu a reakční doby člověka. Na jeho teorii je dodnes založen přístup k reakční době. Hickův zákon můžeme jako jeden z mála zákonů nalézt při řešení interakci člověka s počítačem, principy zákona jsou uplatňovány při návrhu displeje, ovládání a rozhraní aplikací.
Robert Proctor a Darryl Schneider publikovali v roce 2018 článek z výzkumu s názvem „Hickův zákon pro volbu reakční doby: recenze“. V první části je, kromě výše shrnutého, popsán také vznik zákona a jeho rovnice. První testování prováděl sám na sobě s pomocí přístroje o 10 lampách spojených s klávesnicí, ve zkušebních blocích prováděl reakční úkoly — go/no-go. Konečný model zákona, je založený na hierarchické posloupnosti rozhodnutí o binární kvalifikaci. Reakční doba je vypočitatelná, pokud se na počet stimulů může použít logaritmus k základně 2, nejvíce se uvádí 8 alternativ.
Označení zákona jako Hick-Hymanův pramení z Hymanova článku, který vydal Ray Hyman v roce 1953, v němž popsal experimenty, které měly podobné výsledky jako experimenty W. E. Hicka. Výzkumy Hickova zákona byly do praxe zaváděny už v 50. a 60. letech minulého století, zaměřovali se také na použití zákona pro výzkum inteligence. Výzkumy a studie zaměřené na Hickův zákon ve velké míře zahrnovaly požadavky na manuální stisk příslušných kláves při zaznamenání určitého stimulu. Také byly realizovány pokusy se slovy — úkolem pro výzkumný subjekt bylo například přiřazovat slova do příslušných kategorií. Takový výzkum představil v roce 1963 Irwin Pollack. V roce 1985 prováděli Longstreth, El-Zahhar a Alcorn experimenty, při kterých bylo třeba na numerické podměty reagovat různou délkou stisknutí klávesy. Zajímavý výzkum zaměřený na proměnlivou velikost souborů, provedl v roce 2016 Tim Wifall. Spolu s dalšími odborníky prováděli experimenty, které zahrnovali čínské znaky a jednoslabičná slova jako hlasové odpovědi. V jednotlivých experimentech potom používali stimuly v různých poměrech. Součástí výzkumu Proctora a Schneridera je spojitost Hickova zákona s informační teorií, kterou si přiblížíme později.[5]
Zajímavou studií zaměřenou na reakční dobu člověka publikovali Gilles E. Gignac a Philip A. Vernon v roce 2004. Tato studie se zaměřila na zkoumání rozdílu reakční doby mezi dominantní a nedominantní rukou. Výzkum vycházel z experimentálních důkazů, které naznačovali, že u praváků by měla levá ruka produkovat delší reakční čas k verbálním podmětům. Testování v rámci tohoto výzkumu se zúčastnilo 53 žen a 28 mužů, jednalo se převážně o vysokoškolské studenty prvního ročníku. Průměrný věk studentů byl 20,1, průměrné měřítko IQ pro celý vzorek bylo 110,1. Úkoly pro testování byly spravovány na počítači. Účastníci výzkumu prošli celkem 4 různými testy, které byly zaměřené na jejich:
- Jednoduchou reakční dobu — studenti reagovali na body, které se objeví na obrazovce
- Synonyma a antonyma — 2 slova na monitoru, student rozhoduje o jejich vztahu
- Ověření věty — správné seřazení vět označených písmeny (A, B)
- Shoda kategorií — účastník rozhoduje, zda předmět patří do dané kategorie
Výsledky výzkumu ukázaly, že rozdíly v reakčním čase mezi dominantní a nedominantní rukou nebyly prokázány. Dalšími výsledky výzkumu je stejně dobrá korelace inteligence s reakčním časem dominantní i nedominantní ruky a také, že velikost rozdílu naměřeného mezi rukami silně koreluje s průměrnou reakční dobou obou kombinovaných rukou. Tvůrci výzkumu, na základě výsledků předpokládají, že obě hemisféry mohou vyhovět kognitivním nárokům i náročných úkolů. [6]
Hickův zákon můžeme použít i v případech, které nás mohou překvapit a kde bychom výzkum založený na reakční době při rozhodování nečekali. Jedním takovým výzkumem je výzkum Hai Qiu a Shuping Xiong, kteří se zaměřili zpracování informací u starších lidí, kteří díky stárnutí ztrácí schopnost včas reagovat, zvyšuje se u nich reakční doba a při chůzi se může zvyšovat možnost pádu. Výzkumníci zaměřili studii na výzkum aplikace pro hodnocení kognitivních funkcí u starších lidí. Očekávanými výsledky vyvinuté aplikace je možnost využití pro hodnocení rizika pádů starších pacientů, použitelná bude také pro pravidelné sebehodnocení doma. V pilotní fázi bylo fungování aplikace testováno se studenty vysokých škol. Hlavní testování probíhalo se skupinou 100 korejských žen. Skupina byla složena z žen různého věku, část skupiny starších žen „důchodkyní“ zahrnovala i ty, které už měly zkušenosti s „pádem“. Aplikace obsahuje 4 testy, v každém testu se musí vykonat 10 pokusů. Testy jsou složeny ze zakrytých políček a otevřených políček, úkolem testovaného je vybrat z nabídky stejný symbol jaký ukáže skryté políčko, testy obsahují barvy, znaky a čísla. Výsledky testování prokázali u starších žen delší reakční dobu a nižší rychlost zpracování informací.[7]
Kritické zhodnocení Hickova zákona
Hickův zákon je jedním ze základních podkladů pro kognitivní psychologii. Jeho vznik je výsledkem práce dvou psychologů, kteří tak přispěli k pochopení rozhodování člověka s ohledem na faktory, které mohou prodlužovat nebo zkracovat čas potřebný k rozhodnutí nebo reakci. Studie a experimenty zkoumající Hickův zákon, prováděny už od jeho formování v letech 1952 a 1953, se dotkly spousty zajímavých témat (například možnost pádu seniorů).
Hickův zákon byl také společně s dvěma dalšími zákony na počátku 80 let představen jako součást psychologického příspěvku k návrhu rozhraní mezi člověkem a počítačem. Při kontaktu člověka s počítačem dochází na straně člověka k rozhodování nad jednotlivými kroky. Používání Hickova zákona je však často vyvraceno výzkumníky, kteří tvrdí, že v HCI není dobře použit a bývá často zneužíván. V závislosti na konstantnosti vykonávání úkolů s počítačem, není Hickův zákon v plné míře aplikovatelný na HCI, i když vezmeme v úvahu proměnlivost možností, aplikování zákona je možné v omezených případech pro jedince, kteří s technologiemi přišli do styku poprvé.
Principy Hickova zákona jsou také používány designéry, jejich cílem musí být designovat co nejjednodušeji a nabízet uživatelům co nejméně položek k výběru. Designéři používají pravidla Hickova zákona při návrhu hierarchických struktur nabídek pro zjednodušení rozhodování. I tento způsob použít zákona je v článku How relenat is Hicks lax for HCI? částečně vyvracen.[9]
Hickův zákon a Human Computer Interaction (HCI)
V článku R.Proctora a D.Schneidera je kladen důraz na Hickův zákon jako na součást zakládajících zákonů HCI (Human Computer Interaction). S Hickovým zákonem se v tomto případě pracuje jako s principem informační teorie. V kapitole HCI and interface design najdeme zmínky o výzkumech a studiích, které použití zákona v oblasti HCI potvrzují. Využívá se například v oblasti designu, kde jsou metody zákonu používány ke zjednodušení rozhodování v situacích, kdy se designéři rozhodují mezi různými možnostmi. Dále zákon poskytuje zásady pro navrhování struktur hierarchických nabídek, kategorizování a vizualizaci dat. Na Hickův zákon se také odvolávají pokyny pro navrhování aplikací pro mobilní zařízení a jeho principy jsou zmiňovány i v knize o koučování Startupů. S ohledem na potřebu minimalizovat možnosti a zkrátit čas k rozhodování, se setkáme s názorem, že použití Hickova zákona je neomezené.[10]
[1] SOEGAARD, Mads. Hick’s Law: Making the choice easier for users. In: Interaction design foundation [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/hick-s-law-making-the-choice-easier-for-users
[2] Hick’s Law. In: Laws of UX [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://lawsofux.com/hicks-law/
[3] SOEGAARD, Mads. Hick’s Law: Making the choice easier for users. In: Interaction design foundation [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/hick-s-law-making-the-choice-easier-for-users
[4] SOEGAARD, Mads. Hick’s Law: Making the choice easier for users. In: Interaction design foundation [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/hick-s-law-making-the-choice-easier-for-users
[5] PROCTOR, R. W. a D. W. SCHNEIDER. Hick’s law for choice reaction time: A review. Quarterly journal of experimental psychology (2006) [online]. 2018, 71(6), 1281–1299 [cit. 2021–04–07]. ISSN 17470226. Dostupné z: doi:10.1080/17470218.2017.1322622
[6] GIGNAC, Gilles E. a Philip A. VERNON. Reaction time and the dominant and non-dominant hands: an extension of Hick’s Law. Personality and Individual Differences [online]. 2004, 36(3), 733–739 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01918869. Dostupné z: doi:10.1016/S0191–8869(03)00133–8
[7] QIU, Hai a Shuping XIONG. New Hick’s law based reaction test App reveals “information processing speed” better identifies high falls risk older people than “simple reaction time”. International Journal of Industrial Ergonomics [online]. 2017, 58, 25–32 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01698141. Dostupné z: doi:10.1016/j.ergon.2017.01.004
[8] QIU, Hai a Shuping XIONG. New Hick’s law based reaction test App reveals “information processing speed” better identifies high falls risk older people than “simple reaction time”. International Journal of Industrial Ergonomics [online]. 2017, 58, 25–32 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01698141. Dostupné z: doi:10.1016/j.ergon.2017.01.004
[9] LIU, Wanyu, Julien GORI, Olivier RIOUL, et al. How Relevant is Hick’s Law for HCI? CHI ’20: Proceedings of the 2020 CHI Conference on Human Factors in Computing Systems ; CHI ’20 — CHI Conference on Human Factors in Computing Systems ; https [online]. 2020 [cit. 2021–04–07]. ISSN edsbas. Dostupné z: doi:10.1145/3313831.3376878
[10] PROCTOR, R. W. a D. W. SCHNEIDER. Hick’s law for choice reaction time: A review. Quarterly journal of experimental psychology (2006) [online]. 2018, 71(6), 1281–1299 [cit. 2021–04–07]. ISSN 17470226. Dostupné z: doi:10.1080/17470218.2017.1322622
