Informační horizonty
Informace jsou všude kolem nás, obklopují nás a jsou středobodem všeho. Někteří pociťují přehlcení informacemi a z nedostatku informační gramotnosti a z nedostatečné šíře informačního horizontu je někdy těžké určit relevantní informace. Informace jsou však fenoménem, od nichž se nelze odříznout. Potřebujeme je ke svému životu, k provedení správných rozhodnutí a orientaci ve světě. Z toho důvodu je nutné zmapovat informační chování jedinců, tedy i informační horizontů jedinců. Bez znalostí způsobů hledání informací, informačních horizontů a způsobu používání informací, by bylo poskytování informačních služeb založeno pouze na dohadech a předsudcích.
Cílem tohoto textu je vysvětlit a přiblížit teorie a metodologie informačních horizontů, představení výzkumů v tomto oboru, jejich srovnání a nastínění možného směru využití v informační vědě. Pro tyto účely jsem pro vás vybrala výzkumy informačních vědců Dianne Sonnewald, Isto Huvila, Reijo Savolainen a Jarkko Kara. Jejich práci vám krátce v mém článku představím. Všechny tři skupiny uskutečnily empirický výzkum, na jehož základě vznikla grafická mapa informačních horizontů účastníků výzkumu. Každý výzkum byl něčím výjimečný a obohatil informační vědu o zajímavé poznatky.
Představení konceptů informačních horizontů:
- Vznik teorie informačních horizontů — Dianne Sonnenwald, 1999 — (1)
Teorii informačních horizontů poprvé představila Dianne Sonnenwald v roce 1999, jako vyvíjejí se rámec informačního chování. Tento rámec vychází ze studií informačních věd, komunikace, sociologie a psychologie a uvažuje se v něm o třech konceptech, které mají zásadní vliv na informační chování, tedy i informační horizonty — kontext, situace a sociální sítě. (1) Klíčové jsou informační horizonty, které se vyskytují za jakéhokoliv kontextu a situace. Informační horizonty si můžeme představit jako různé informační zdroje a jsou určovány sociálně a individuálně.
Tento první teoretický rámec Dianne Sonnenwald navazoval a byl stavěn na myšlenkách práce vědců Kuhlthau, Wilson, Belkin a Ingwersen, kteří poukazují na to, že výzkum z více oborů vede ke zvýšení porozumění informačního chování.
Krátce představím trojici konceptů kontext, situace, sociální sítě, které jsou pro pochopení této první podoby informačních horizontů užitečné.
Kontexty můžeme chápat jako minulou, aktuální, budoucí situaci, která nás během informačního rozhodování ovlivňuje. Kontexty jsou poté složené ze situací, kterou může každý jedinec vnímat odlišně, ze svého úhlu pohledu a vnímat tak i jiné informační potřeby. Sociální sítě pomáhají vytvářet kontexty a situace a zároveň jsou jimi i utvářeny v rámci sociální interakce. (1)
Podívejme se na příklad recenzentů akademických prací. Recenzenti pomáhají určit reference, tedy informační zdroje, které by mohly být použity v akademické práci. Ale naopak mohou snížit hodnocení akademické práci, pokud jsou v ní použity “neakademické” zdroje, např. obchodní časopisy, v práci citovány jako spolehlivé informační zdroje. V jiných situacích a kontextech jsou však obchodní časopisy považovány za vynikající zdroje informací.
V jiných situacích a kontextech může být informační horizont ohraničen sociální ekonomikou a politikou. Například studenti na univerzitách s omezenými zdroji nemají přístup k online bibliografickým službám nebo jiným informačním zdrojům dostupným na větších výzkumných univerzitách. (1)
Jednotlivci samozřejmě také formují své informační obzory. Například individuální znalost možných zdrojů a preferencí může pomoci určit informační horizont jednotlivce. Informační horizonty jsou tedy určovány sociálně a individuálně.
Jako příklad informačních horizontů uvádí Sonnenwald informační horizonty inženýra, které se mohou skládat ze sociálních sítí, kolegů, odborníků, knihovníků, dokumentů, webových stránek, knih, nástrojů pro vyhledávání a pozorování světa. Tento příklad informačních horizontů Sonnenwald graficky znázornila následovně:
Sonnenwald se ve své práci dále zmiňuje, že informační zdroje v informačním horizontu mohou mít navíc znalosti samy o sobě navzájem. Např. kolega může doporučit jiného kolegu jako zdroj informací nebo moderátor televizních zpráv může doporučit jako zdroj informací webovou stránku. Dalo by se tím říci, že informační zdroje mohou rozšiřovat informační horizont jedince.
Na její teoretické práci mi schází návrhy na případné zjištění potřebných informací, metodologii k vytvoření mapy informačních horizontů a popsání, jaké informace přesně potřebuji. Ale přesně tyto informace Sonnenwald poskytla v její další práci.
2. Navazující výzkum Dianne Sonnenwald, 2001 — (2)
Dianne Sonnenwald na svůj teoretický rámec navázala 2 roky poté, kde představuje informační horizonty jako novou metodu výzkumu informačního chování, metodologii doplňující kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu informačního chování.
Informační horizonty v tomto modelu obsahují sociální sítě, dokumenty, vyhledávací nástroje, ale právě i experimentování a pozorování. (2)
Ve svém výzkumu zkoumala skupinu studentů mezi 19–23 lety s nižším socioekonomickým statusem. Samotný sběr dat vypadal následovně. V první kroku byl každý účastník požádán, aby popsal několik nedávných situací hledajících informace pro několik daných kontextů. Byli dotazováni na typ potřebných informací, proč ty informace potřebovali, jaké používali informační zdroje, proč a v jakém pořadí, zda byli s výsledky spokojeni, jak dále informace použili, co by příště udělali jinak. Cílem bylo, aby se účastníci studie podělili o své procesy vyhledávání informací, informační zdroje a jejich preference. V druhém kroku byli účastníci požádáni, aby v této souvislosti nakreslili mapu svého informačního horizontu a graficky představili informační zdroje. Výsledky jejich práce konfrontovala s daty z rozhovoru. (2)
Zde cituji část výzkumného rozhovoru:
“Tazatel: Další věc, o kterou se v této studii snažíme, je, že žádáme lidi, zda by mohli nakreslit to, co označujeme jako jejich informační horizont nebo mapu informačního horizontu: napsat se na tento kousek papíru a pak přidat lidi a další zdroje, ke kterým obvykle přistupujete, když hledáte informace pro vaše kurzy nebo pro vaši práci. A pokud byste mohli určit, ke kterému zdroji byste mohli jít jako první, nebo byste mohli jít k několika současně, nebo kterým z nich dáváte přednost — a mluvit o tom, jak to kreslíte.
Účastník studie: Dobře; uprostřed, „samozřejmě to jsem já.“
Všechny studenti byli schopni nakreslit a popsat svoje informační horizonty. Takto vypadalo grafické znázornění jednoho ze studentů:
Z této studie vyplynuly preference a podobné vzorce chování. Např. 73 % účastníků si vzpomnělo na internet jako na první zdroj informací. Hned poté následovala rodina, fakulta a přátelé.
Podívejme se na grafické znázornění informačních horizontů studentů na následujícím obrázku č. 3. Všimněte si např. rodiny, internetu a univerzitní knihovny, mají více odchozích šipek k jiným zdrojům než příchozích šipek. Lze je tedy považovat za zdroje doporučovací. Jsou takovým výchozím bodem a buď přímo doporučují jiné zdroje nebo je sami poskytují. Naopak fakulta, informační místa, odborníci, knihovny a časopisy mají více šipek příchozích a buď žádný nebo minimum odchozích. Lze je považovat za soustředění zdrojů.
3. Informační horizonty a zdrojové preference — Reijo Savolainen a Jarkko Kari 2004 — (3)
Savolainen a Kari navázali ve své studii na výzkumy Sonnenwald 2001. Studie vychází z rozhovorů uživatelů internetu, kteří umístili různé informační zdroje do kružnic, do tří relevantních zón.
Aby bylo možné pracovat s relevantními zónami, informační horizonty umístili graficky do tří kružnic. Jednotlivé zdroje a kanály zde takto získají jasnou pozici. Informační zdroje jsou do kružnice umístěny od nejrelevantnějšího k nejméně relevantnímu. Nejrelevantnější bude nejblíže k jedinci. Podle Savolaina a Kariho je z jejich grafického znázornění lépe vyčíst pořadí oblíbenosti informačních zdrojů. S tím plně souhlasím.
Dotazováni byli účastníci s průměrem 34 let. Společné pro všechny účastníky bylo, že jejich projekty seberozvoje se víceméně zabývaly rekreačním studiem. Hledání informací proto zaujímalo v jejich projektech ústřední postavení. (3)
“V rozhovoru byli respondenti požádáni, aby popsali své způsoby používání internetu při každodenním hledání informací. Byli také požádáni, aby nakreslili obrázek popisující jejich zdrojové preference. V tomto bodě dostali diagram se třemi kružnicemi. Rovněž jim bylo doporučeno, aby napsali nejdůležitější zdroje do vnitřnějšího kruhu (což odpovídá zóně 1 na obr. 1). Respondenti byli požádáni, aby lokalizovali druhé nejdůležitější zdroje v zóně 2, tj. V prostřední sféře, a nejméně důležité zdroje v zóně 3. Při psaní byli informátoři požádáni, aby nahlas přemýšleli a vysvětlili preference každého zdroje.” (3)
V tomto modelu informačních horizontů byly upřednostňovány lidské zdroje (přátelé, kolegové), následováni tištěnými médii (noviny, knihy), síťové stroje byly až na třetím místě. Síťové zdroje byly vítané díky jejich snadné dostupnosti a schopnosti šetřit čas.
4. Informační horizonty a pracovní role — Isto Huvila 2009 — (4)
Isto Huvila se přímo ve své práci odkazuje na teorii a výzkum informačních horizontů Sonnenwald z roku 1999 a 2001. Navazuje na ni záznamem 25 tematických rozhovorů finských a švédských archeologů, jejichž pracovní povinnosti sahaly od vzdělávání, terénní archeologii, muzejní práci až ke správě kulturního dědictví. Cílem bylo strukturování, popis a analýza typického informačního chování souvisejícího s prací účastníků.
Účastník byl v rámci polostrukturovaného rozhovoru nejdříve vyzván k popsání své profese a doptáván na to, kdy a jak využil různé druhy informačních zdrojů, ke své práci, co dělal, když šli ráno do práce. V další části rozhovoru byl účastník vyzván k popisu jeho procesu informačního vyhledávání — jak a kdy použili různé druhy informačních zdrojů. Byl dále dotazován na motivace a cíle ke své práci. Jako poslední otázka byla, jak si představuje ideální zdroj informací pomáhající v jejich práci. Mapu analytických informačních horizontů kreslili sami výzkumnící až po provedených rozhovorech z analyzovaných sebraných dat. (4)
Analýza dat vyústila v 7 základních informačních rolí v kontextu archeologické práce. Mezi nimi vzdělávání na univerzitě, archeologický obor, správa arch. sbírek v muzeích a dalších institucích, veřejné šíření informací, akademický výzkum, správa kulturního dědictví a infrastruktura vývoje. (4)
Zde již grafické znázornění informačního horizontu pracovní role archeologa.
Při analýze se ukázalo, že způsob sběru dat byl vhodný a odpovídající. Postup sběru zvýšil počet relevantních informačních zdrojů a objasnil jejich postavení v informačních horizontech. (4) Na obrázku č. 5 můžete vidět informační horizont role terénní archeologie. Horizont se rozprostírá od osobního pozorování a samotná informační práce probíhá využíváním různých zdrojů informací, cyklickými návraty a neustálým procesem získávání informací právě během pozorování. Typickým přijímačem je informační zdroj, který uspokojuje okamžitou informační potřebu nebo zájem nezávisle na jeho formě.
Podobná schémata informačního horizontu vytvořili výzkumníci ke každé roli archeologické práce.
Bylo zjištěno, že mapy analytických informačních horizontů specifické pro všechny pracovní role jsou vhodnými reprezentačními vzorci informačního chování v rámci pracovní role a že jsou dostačující pro pochopení informačního chování zkoumaných jedinců.
Srovnání výzkumů
Za slabou stránku těchto výzkumů považuji nízký počet dotazovaných. Např. Huvila provedl svůj výzkum na 25 účastnících. Sonnenwald se ve své práci z roku 2001 dotazoval ve výzkumu 11 vysokoškolských studentů.
Všechny zmíněné přístupy a teorie informačních horizontů se snaží o zmapování informačního chování jedinců na základě rozhovorů a grafického znázornění informačních horizontů dotazovaných. V případě přístupu Isto Huvila (4) bylo grafické znázornění provedené samotným výzkumníkem, až na základě sebraných dat z rozhovorů. V ostatních modelech, nechali výzkumníci nakreslit své informační horizonty účastníky výzkumu.
Studie Sonnenwaldové z roku 2001 postrádá dle Savolainen (3) zahrnutí svého vlastního potenciálu jako zdroje informací. Oni jako uživatelé informací mohou být zároveň i samotnými zdroji informací pro jiné jedince.
Výzkum Huvila (4) mi přijde ze všech zmíněných v této práci za nejpodrobnější — viz obrázek č. 5. Zamlouvá se mi rozdělení činností do různých rolí a dává mi smysl pro každou roli vyhotovit vlastní mapu informačních horizontů, směrů získávání informací a jejich preference.
Za nejpřehlednější grafické znázornění oblíbenosti a preference informačních horizontů považuji kružnici autorů Savolainen a Kari z roku 2004, obrázek č. 4. Z kružnice je na první pohled patrné, jaké zdroje účastníci výzkumu mají nejoblíbenější a po jakých sahaji jako první. Na druhou stranu účastníkům předkládá šablonu, která může být vysvětlena účastníky výzkumu různě a mohla by být zavádějící.
Zajímavé by mohlo být porovnání informačních horizontů, které dali dohromady sami účastníci výzkumu, s informačními horizonty vytvořenými výzkumníky po rozhovorech s těmi samými účastníky. Lišily by se?
Možnosti využití informačních horizontů v informačním chování
Využití grafického znázornění při mapování informačního chování shledávám velmi efektivní cestou získání představy o informačních zdrojích jedinců, jejich zdrojových preferencí. Z map informačních horizontů lze na první pohled vyčíst, jaký zdroj je převážně doporučující a který převážně poskytující a lze s grafických schémat vyčíst tzv. informační uzly.
Z hlediska digitální i tradiční knihovny se jeví rozpoznání informačních horizontů jejich uživatelů za klíčové. V takovém případě je možné doporučit správné zdroje k uspokojení potřeb uživatelů. Dianne Sonnenwald (1) navíc tvrdí, že by digitální i tradiční knihovny měly nabízet komunikační a kooperační nástroje pro usnadnění vyhledávání a šíření informací mezi jednotlivci, sociálními sítěmi, odborníky na danou problematiku apod.
Výzva nejen pro knihovníky vyplývající z problematiky informačního horizontu je zřetelná — Jak bychom mohli rozšířit informační horizonty jednotlivce, aby zahrnoval informační zdroje, které povedou k efektivnímu získání potřebných informací?
Problémem však není nedostatek informací, ale rozpoznání nejefektivnějšího možného zdroje relevantních informací a nabídnutí řešení dalším informačním zdrojům, či šíření informačního řešení mezi jedince.
Jako hlavním problémem přístupu ke kvalitním informačním zdrojům se jeví jejich nepřístupnost z hlediska finančních nákladů nebo odmítnutí přístupu, např. z důvodu vyhodnocení žádajícího jedince jako neodborníka. Ale také jejich nevědomost výskytu.
Informační horizonty se zdají být výbornou pomůckou při zkoumání informačnícho chování jedinců. Při jejich rozpoznání, lze jedincům ve fázi hledání informací pomoci s nalezením relevantních informačních zdrojů, či doplnit jejich informační horizonty. Myslím si, že zmapování informačních horizontů svých klientů je důležité pro každou instituci. Ať se jedná o knihovnu, univerzitu, či jakoukoliv jinou instituci. V případě státních institucí by se nemělo zapomínat na jakkoliv handicapované jedince např. zrakově, a ostatní menšinovou populaci.
Rozpoznáním informačních horizontů našich klientů, můžeme docílit jejich lepší informovanosti, rozšíření informačního horizontu a tím pozitivně ovlivňovat informační chování jedinců a šíření relevantních informací. To by mohlo mít pozitivní dopad i na boj s cíleným šířením desinformací.
Informační zdroje:
- SONNENWALD, Diane H. Evolving Perspectives of Human Information Behavior: Contexts, Situations, Social Networks and Information Horizons. Chapel Hill, NC USA, 1999. University of North Carolina at Chapel Hill. [online] Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Diane-Sonnenwald/publication/28805117_Evolving_Perspectives_of_Human_Information_Behavior_Contexts_Situations_Social_Networks_and_Information_Horizons/links/0fcfd512fd55a48132000000/Evolving-Perspectives-of-Human-Information-Behavior-Contexts-Situations-Social-Networks-and-Information-Horizons.pdf
- SONNENWALD, D. H., B. M. WILDEMUTH a G. L. HARMON. A research method to investigate information seeking using the concept of information horizons: An example from a study of lower socio-economic students’ information seeking behaviour. Chapel Hill, NC 27599–3360 USA. 2001. University of North Carolina at Chapel Hill. [online]. Dostupné z: http://eprints.rclis.org/7969/1/2001-info-beh-sonnenwald.pdf
- SAVOLAINEN, Reijo a Jarkko KARI, 2004. Placing the Internet in information source horizons. A study of information seeking by Internet users in the context of self-development. Library & Information Science Research. Roč. 26, č. 4, s. 415–433. [online]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0740818804000520
- HUVILA, Isto, 2009. Analytical information horizon maps. Library & Information Science Research. Roč. 31, č. 1, s. 18–28. [online] Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0740818808001345?via%3Dihub
