Information Behaviour of People with Visual Impairment During the Covid-19 Pandemic
The Covid-19 pandemic forced many people around the globe not only to change their day-to-day activities but also their information behaviour. The measures implemented by the Czech government to limit the spread of Covid-19 were changing frequently, sometimes even daily, and many people found it difficult to know what rules and restrictions are currently in force. The situation was even more challenging for people with different types of disabilities, whose access to information may be limited by their disability.
Introduction of the Research
To understand how this situation affected people with visual impairments, we conducted research on the information behaviour of people with visual impairments during the Covid-19 pandemic in the Czech Republic. We were mainly interested in the accessibility of information sources (especially those managed by the government), potential barriers that people with visual impairments may have faced, and the most frequently used sources. The research was conducted by a team of four people consisting of Teresa Bilanová, Zuzana Hlisnikovská, Hana Malinová and Monika Teichmanová as part of their studies at Masaryk University and in collaboration with the Teiresiás Centre.
The research consisted of two research activities. First, we conducted four semi-structured interviews with visually impaired respondents to get a deeper understanding of the challenges they face. Based on the analysis of these interviews, we then constructed a research questionnaire. In total, 85 respondents over the age of 18, the majority of which (70) were either completely or practically blind, participated in the survey. The data collection took place between May and July 2021.
Obstacles Encountered by People with Visual Impairment
The first group of questions in the questionnaire related to the barriers that the visually imapaired faced when searching for information about the government’s actions in response to the Covid-19 pandemic. Approximately a quarter of respondents reported that they had encountered obstacles and barriers that made it difficult for them to react to the newly introduced measures adequately and in a timely manner. The most frequently cited barrier was the inaccessibility of information to screen readers. This was common with interactive maps, infographics, but also the government’s Twitter account (where text was often inserted as an image), or PDF files on the Ministry of Health’s website.
Another significant issue perceived by our respondents was the incompleteness of information, due to unclear and often chaotic communication from the government and incorrect or misleading interpretation in the media. Visually impaired people, for instance, often lacked information about the exemptions for people with disabilities, and whether these exemptions applied to them or not. A quarter of respondents (across all types of visual impairment) needed help from another person to get information about current government regulations. Awareness was also poor amongst staff in supermarkets, where they did not know how to approach visually impaired people, especially when it came to keeping physical distance or obeying the one-shopping cart-per-person rule. Respecting visual impairment was, therefore, a subjective decision of the shop assistant rather than a measure clearly defined by the government.
Most Frequently Used Sources of Information
People with visual impairments used a variety of information sources: websites, TV news, mobile apps, radio and text messages sent by the Ministry of Health of the Czech Republic. The most frequently listed source was the online news service Novinky.cz, followed by the TV channel ČT24 and the E-rouška app. None of the respondents mentioned the website of the Ministry of Health of the Czech Republic as a source of information they use. One of the respondents commented on the choice of information sources as follows: “Because of the lack of clarity in the pandemic-related information on the Ministry of Health website, I usually preferred other sources, such as www.novinky.cz, where the information was presented in a much clearer and understandable manner.”
Almost half of the respondents were not satisfied with the accessibility of the Ministry of Health website. The problem was not exclusively with the accessibility of information, but also with the clarity and logic of the government’s measures in the various stages of the pandemic. As one respondent aptly put it: “In situations like this, where everything can change from one day to the next, it is necessary to create or designate one information source where all relevant information is published in a concise and clear way, so that it is not time-consuming to search for it.”
Suggestions for Improvement
The main suggestion for improvement emerging from our research is to comply with legislation and to pay attention to website accessibility rules, e.g., where possible, eliminate double headings, advertisements, capcha, infographics, and the use of pdf files. Surprisingly, it turns out that these basic accessibility criteria are not always adhered to. About half of our respondents appreciated being informed about government regulations via text messages. However, due to network congestion, these messages were sometimes delayed by many hours. Here, it might be worth considering sending these messages only on demand to those who want to receive them, as this was clearly an effective and accessible source of basic information for the visually impaired.
Other Insights
Finally, we would like to present some insights from the respondents, which were not primarily related to information behaviour, but are nonetheless worthy of attention. For example, the respondents indicated that they faced problems with the acquisition of new technological aids due to unreasonably long waiting times in the approval procedure. In the initial interviews, a university student also pointed to problems with accessibility of documents through the Kramerius National Library. The library made some publications available to students in a digital form as part of the Covid programme, as libraries were closed. However, due to copyright protection, these documents were not provided in a format compatible with screen readers. Visually impaired students could, therefore, not access these documents, which made studying difficult for them.
The respondents were also asked if they would like websites to have a special section for the visually impaired. Only ⅓ of the respondents would like this, the remaining ⅔ said that websites should be accessible to all. Majority of respondents expressed a worry that the information in the section for the visually impaired would not be updated regularly. Lastly, we found that half of our respondents across all types of visual impairment who wanted to register for vaccinations needed assistance from another person. In terms of vaccination centres, the majority of respondents arrived with an escort. If they did not have an escort, they often had problems with orientation, especially in large hospitals, and they needed assistance. Staff in vaccination centres were, however, generally perceived as very positive and helpful.
Conclusion
To conclude, we are aware that our research does not cover all problems that visually impaired people have encountered and are encountering — we focused mainly on information behaviour and related topics. This was aptly expressed in the questionnaire by one of the respondents: ‘The questionnaire does not address several important things. What also affected some people significantly was the loss of employment, the loss of the feeling of security, so the visually impaired had to cope not only with this crazy chaos, but also with existential problems. Also, the questionnaire doesn’t address the fact that a sighted person living with a blind person might have a sighted child, and it was also a huge burden for blind parents to manage distance education for their children and the information involved, both technically and psychologically. The questionnaire only takes up a very small range of problems that blind people have encountered and unfortunately still encounter.” Although we are aware of the limitations of our research, we believe it opens a range of important topics that may be addressed in greater detail in further research.
Informační chování lidí se zrakovým postižením během pandemie Covid-19
Pandemie Covid-19 přinutila mnoho lidí na celém světě změnit nejen svůj každodenní život, ale také své informační chování. Opatření zavedená českou vládou k omezení šíření Covid-19 se často měnila a pro mnoho lidí bylo obtížné vyznat se v aktuálně platných opatřeních. Situace byla ještě náročnější pro osoby s různými typy postižení, jejichž přístup k informacím může být omezen.
Úvod do výzkumu
Abychom pochopili, jak tato situace ovlivnila osoby se zrakovým postižením, provedli jsme výzkum informačního chování lidí se zrakovým postižením během pandemie Covid-19 v České republice. Zajímala nás především dostupnost informačních zdrojů (zejména těch, které spravuje státní správa), možné bariéry, s nimiž se lidé se zrakovým postižením mohli potýkat, a nejčastěji využívané zdroje. Výzkum prováděl čtyřčlenný tým ve složení Teresa Bilanová, Zuzana Hlisnikovská, Hana Malinová a Monika Teichmanová v rámci studia na Masarykově univerzitě a ve spolupráci se střediskem Teiresiás.
Výzkum se skládal ze dvou výzkumných aktivit. Nejprve jsme provedli čtyři polostrukturované rozhovory s respondenty se zrakovým postižením, abychom hlouběji porozuměli problémům, kterým čelí. Na základě analýzy těchto rozhovorů jsme pak sestavili výzkumný dotazník. Výzkumu se zúčastnilo celkem 85 respondentů starších 18 let, z nichž většina (70) byla buď zcela, nebo prakticky nevidomá. Sběr dat probíhal od května do července 2021.
Překážky, se kterými se setkávají osoby se zrakovým postižením
První skupina otázek v dotazníku se týkala překážek, s nimiž se zrakově postižení setkávají při vyhledávání informací o opatřeních vlády v reakci na pandemii Covid-19. Přibližně čtvrtina respondentů uvedla, že se setkala s překážkami a bariérami, které jim ztěžovaly adekvátní a včasnou reakci na nově zavedená opatření. Nejčastěji uváděnou překážkou byla nepřístupnost informací pro čtečky obrazovky. To bylo běžné u interaktivních map, infografik, ale také u vládního účtu na Twitteru (kde byl text často vložen jako obrázek) nebo u souborů PDF na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví.
Dalším významným problémem, který naši respondenti vnímali, byla neúplnost informací v důsledku nejasné a často chaotické komunikace ze strany vlády a nesprávné nebo zavádějící interpretace v médiích. Zrakově postižení často postrádali informace o výjimkách pro osoby se zdravotním postižením a o tom, zda se na ně tyto výjimky vztahují, či nikoli. Čtvrtina respondentů (napříč všemi typy zrakového postižení) potřebovala k získání informací o aktuálních nařízeních vlády pomoc jiné osoby. Špatná informovanost byla také mezi zaměstnanci supermarketů, kteří nevěděli, jak přistupovat k lidem se zrakovým postižením, zejména pokud šlo o dodržování fyzické vzdálenosti nebo dodržování pravidla jednoho nákupního vozíku na osobu. Respektování zrakového postižení bylo tedy spíše subjektivním rozhodnutím prodavače než opatřením jasně definovaným vládou.
Nejčastěji využívané zdroje informací
Lidé se zrakovým postižením využívali různé informační zdroje: webové stránky, televizní zpravodajství, mobilní aplikace, rozhlas a SMS zprávy zasílané Ministerstvem zdravotnictví ČR. Nejčastěji uváděným zdrojem byl internetový zpravodajský server Novinky.cz, následovaný televizním kanálem ČT24 a aplikací E-rouška. Žádný z respondentů neuvedl jako zdroj informací o pandemii webové stránky Ministerstva zdravotnictví ČR. Jeden z respondentů se k výběru informačních zdrojů vyjádřil následovně:
Kvůli určité nepřehlednosti a složitosti informacích týkajících se pandemie na stránkách MZ jsem většinou dával přednost jiným zdrojům, např. www.novinky.cz, kde byla sdělení daleko srozumitelnější a přehlednější.
Téměř polovina respondentů nebyla spokojena s přístupností webových stránek Ministerstva zdravotnictví. Problém paradoxně nebyl výhradně s dostupností informací, ale se srozumitelností a logičností vládních opatření v jednotlivých vývojových etapách pandemie. Jak trefně uvedl jeden z respondentů:
Myslím, že v situacích jako je tato, kdy se vše může ze dne na den změnit, je nutné vytvořit a jasně pojmenovat jeden informační zdroj, kde budou stručně a přehledně zveřejňovány všechny důležité informace, aby jejich vyhledávání nebylo časově náročné. Stejně tak by byla praktická možnost zasílání newsletteru e-mailem, případně SMS.
Návrhy na zlepšení
Hlavním návrhem na zlepšení, který vyplynul z našeho výzkumu, je dodržovat legislativu a věnovat pozornost pravidlům přístupnosti webových stránek, např. neužívat dvojité nadpisy, reklamy, capcha, infografiky a omezit používání pdf souborů. Překvapivě se ukazuje, že tato základní kritéria přístupnosti nejsou důsledně dodržována. Přibližně polovina našich respondentů ocenila informování o vládních nařízeních prostřednictvím textových zpráv. Kvůli přetížení sítě však byly tyto zprávy přicházely s několikahodinovým zpožděním. Zde by stálo za zvážení zasílat tyto zprávy pouze na vyžádání, jelikož to byl zjevně účinný a dostupný zdroj základních informací pro zrakově postižené.
Další poznatky
Na závěr bychom rádi uvedli některé postřehy respondentů, které se sice primárně netýkaly informačního chování, ale přesto stojí za pozornost. Respondenti například uvedli, že se setkávají s problémy při pořizování nových technologických pomůcek kvůli nepřiměřeně dlouhým čekacím dobám při schvalovacím řízení. Jedna vysokoškolská studentka také poukázala v úvodním rozhovoru na problémy s přístupností dokumentů prostřednictvím Národní knihovny Kramerius. Knihovna v rámci programu Covid zpřístupnila studentům některé publikace v digitální podobě, protože knihovny byly uzavřeny. Z důvodu ochrany autorských práv však tyto dokumenty nebyly poskytnuty ve formátu kompatibilním s odečítači obrazovky. Studenti se zrakovým postižením proto neměli k těmto dokumentům přístup, což jim ztěžovalo studium.
Respondenti byli také dotázáni, zda by si přáli, aby webové stránky měly speciální sekci pro zrakově postižené. To by si přálo pouze ⅓ respondentů, zbylých ⅔ uvedlo, že webové stránky by měly být přístupné všem. Většina respondentů vyjádřila obavu, že by informace v sekci pro zrakově postižené nebyly pravidelně aktualizovány. Také jsme zjistili, že polovina našich respondentů napříč všemi typy zrakového postižení, kteří se chtěli zaregistrovat k očkování, potřebovala pomoc jiné osoby. Pokud jde o očkovací centra, většina respondentů přišla s doprovodem. Pokud doprovod neměli, měli často problémy s orientací, zejména ve velkých nemocnicích, a potřebovali asistenci. Personál očkovacích center byl však obecně vnímán velmi pozitivně a vstřícně.
Závěr
Na závěr bychom chtěli říci, že jsme si vědomi toho, že náš výzkum nepokrývá všechny problémy, se kterými se zrakově postižení lidé setkávali a setkávají — zaměřili jsme se především na informační chování a související témata. Výstižně to v dotazníku vyjádřil jeden z respondentů:
Dotazník neřeší několik důležitých věcí. Co taky pohlo nejedním lidským osudem, byla ztráta zaměstnání, ztráta životních jistot, takže nevidomí se museli vyrovnat ne jenom s tímhle šíleným chaosem, ale ještě i s existenčními problémy. Taky dotazník neřeší to, že vidící osoba bydlící s nevidomým může mít vidící dítě a taky bylo obrovskou zátěží pro nevidomé rodiče, abychom zvládli distanční výuku dětí a informace s tím spojené, jak technicky, tak psychicky. Dotazník zabírá jen velmi malý okruh problémů, s kterými se nevidomí setkali a bohužel pořád setkávají.
