Information Grounds: spontánní sdílení informací
Vaše blízké okolí má v sobě jakousi mystickou svébytnost, kterou sotva tušíte, natož abyste si ji dokud tam žijete, uvědomovali, neboť život sám vás připravuje o všechen váš čas i pozornost. (W. Saroyan, 1996)
Jádro a kontext vzniku teorie Information Grounds (Informační zázemí) Karen E. Fisherové
Nezáměrné interakce člověka a informace v dočasně utvářeném společenském prostředí vedly na konci 90. let ke vzniku teorie informačního zázemí Karen E. Fisherové (t. č. Pettigrewové). V kontextu s tehdejšími teoriemi se již reflektuje neformální informační výměna mezi lidmi, jako například v modelu informačního chování T. Wilsona (1999) nebo J. Krikelase (1983), avšak nezahrnují právě aspekt náhodnosti zisku hodnotné informace označované jako tzv. serendipita.
Do jaké míry je informace “hodnotná” záleží vždy na příjemci, a proto serendipita zahrnuje také onu schopnost informaci vůbec zachytit a využít. Sandra Erdelezová uvádí, že existují jedinci, kteří mají určité předpoklady ke “střetu” s informací a zároveň reflektuje náhodné objevení informace (information encountering), ke kterému může dojít prakticky kdekoliv, včetně online prostředí (1997, 2004). Můžeme tak vysledovat určitou provázanost ekologického přístupu Erdelezové s teorií informačního zázemí, avšak “encountering” není nutně navázán na náhodně utvářené sociální skupiny, je spíše širším rámcem, konstatováním a připuštěním podstatnosti serendipity v procesu informačních toků.
Nezáměrnost a nahodilost pak úzce souvisí s vlivem časoprostorovosti. Prostor a čas představují nutné determinanty lidského chování a jsou elementárními dimenzemi reality každodenního života (de Certeau, 1988), nejen rámcem společenských dějů, nýbrž samotným produktem, sociální konstrukcí. V pojetí teorie informačního zázemí není jedinec chápan pouze jako nositel časoprostorové lokace, nýbrž jako interagující individuální i sociální bytost.
Viditelnou paralelu bychom tak mohli najít u Raye Oldenburga (1999) a jeho konceptu tzv. třetího místa, tedy místa, kde se nacházíme mezi domovem a prací, místa veřejná a neformální, poskytující nám určitou osobní rovnováhu. Oldenburg demonstruje stabilitu systému na trojnožce —třetí místa tedy odrážejí jak lokální sociální stabilitu, tak i tu individuální, která do komunity vstupuje. Sjednocují sousedy a jsou záchytným bodem pro nováčky a návštěvníky, sdružují skupiny se společnými zájmy, propojují generace a podporují místní kulturu (Oldenburg, 1999). Typickým příkladem takového místa může být naše oblíbená kavárna, kde se cítíme komfortně, scházíme se zde s přáteli nebo se zaposloucháváme do cizích hovorů. Takové místo může zlepšovat a ukotvovat náš osobní a sociální život (Oldenburg, 2013). Nejsme zde pod tíží pracovních i domácích stereotypů a ten šálek kávy, jako pomyslný symbol stability, ukotvuje naše bytí.
V nemocnici, kam Akiko dochází, je prosklená kavárna s výhledem na parkoviště. […] Zatímco Akičinými žilami koluje toxický koktejl ničící přemnožené rakovinné buňky, ona se dívá z okna a neznatelně se usmívá. Nechodí do nemocnice na chemoterapii, ale do kavárny. (Katalpa, 2017)
Přirozený vedlejší produkt naší návštěvy v kavárně — spontánní informační tok — spoluutváří kontext pro teorii informačního zázemí. Ve spojitosti obou konceptů však nalezneme rozdíly, které jim poskytují zcela relevantní autonomii. Třetí místa nesou mnohem více každodennosti a mnohem méně nečekané nahodilosti, odkud posléze plyne i podstatná “trojnožková” stabilita. Více reflektují časovou geografii a psychologický rozměr, než samotný obsah toku informací, byť je mnohdy přítomen.
Nabízející se varianty překladu information “grounds” jako “zázemí”, nebo “území” pak přirozeně plynou. “Zázemí” nutně nemusí asociovat fyzickou přítomnost místa, je spíše vyjádřením předem nekonkretizovaného prostoru, kde může docházet k náhodným informačním tokům, ať už se jedná o kavárnu, kostel, nebo frontu u lékaře. “Mít zázemí” pak do určité míry evokuje také optimální klima a psychický komfort.
Karen Fisherová (2006) ve svých studiích přímo odkazuje na Elfredu Chatmanovou a koncept malého světa, tedy svět ohraničený, kde je většina událostí předvídatelná a princip transferu informací probíhá mezi jeho členy za určitých normativních pravidel (Chatman, 1999). Chatmanová definuje základní čtyři oblasti zájmu teorie malého světa: sociální normy, pohled na svět, sociální typy a informační chování (Chatman, 1999). Studie Life in the Round (Život v kruhu) reflektující informační chování žen v americké věznici, výstižně ilustruje ohraničenost, sociální hierarchii i informační propojení této marginální skupiny. To vše můžeme přirozeně pozorovat také během studia informačního zázemí. Oba přístupy diskutují roli “prostoru”, avšak malé světy chápou prostor více jako omezení, naproti tomu informační zázemí spíše jako otevřenou arénu. Ačkoli oba koncepty pracují s odlišnou kontextovou rovinou, mohou se vzájemně vhodně doplňovat (Savolainen, 2009), narušují zdánlivou zřejmost informačních horizontů a k momentu změny dochází proliferací etnografických či kvalitativních metodologií zaměřených na inherentní holistický přístup (Fisher & Naumer, 2006).
Terénní výzkumy informačního zázemí
● A Day at the Clinic (1999)
Pilotní studií, která poprvé zadefinuje informační zázemí, je A Day at the Clinic. Fisherová užívá principů etnografického výzkumu a sleduje všechny formy informačního sdílení v prostředí kliniky mezi 108 seniory a 24 členy zdravotního personálu. Dalo by se předpokládat, že informační tok plyne převážně směrem od zdravotníků k seniorům. Ukázalo se však, že sami senioři jsou plnohodnotnými informátory zdravotníků a v prostředí kliniky vznikají neformální kontaktní a dočasná místa, například při čekání na léčebné procedury. Informační zázemí tak vyplynulo de facto zcela nečekaně a Fisherová si klade v průběhu pozorování zcela nové výzkumné otázky. Prostředí kliniky se stává informačním zázemím, které jak fyzicky, tak sociálně umožňuje a podporuje neformální a spontánní informační výměnu (Pettigrew, 1999).
Synergické předpoklady, které identifikují prostředí a možné podmínky vzniku informačního zázemí, shrnuje Karen Fisherová na základě výzkumu na klinice do sedmi stěžejních bodů (Fisher, Erdelez & McKechnie, 2005, s. 187):
- Informační zázemí vznikají kdekoliv a jsou nespecifikovaně dočasná. Nutná je přítomnost osob.
- Lidé se nacházejí v informačním zázemí primárně z jiných důvodů, než je sdílení informací.
- Do informačního zázemí vstupují různé osobností typy a s tím související sociální role, což ovlivňuje informační tok.
- Sociální interakce je v informačních zázemích stěžejní činností a informační tok je vedlejším produktem těchto interakcí.
- Lidé se zapojují do formálního i neformálního sdílení informací a informační tok tak probíhá různými směry.
- Informace, které lidé získávají v informačních zázemích, jsou využity nejrůznějšími způsoby a zároveň poskytují benefity fyzických, sociálních, emočních a kognitivních dimenzí.
- V informačních zázemích vzniká mnoho subkontextů plynoucí z dílčích stanovisek osob i dalších přítomných faktorů. Tyto subkontexty posléze formují a spoluutvářejí celkový kontext.
● Mobile Social Networking: An Information Grounds Perspective (2008)
Online dimenze informačního zázemí se z pochopitelných důvodů více reflektují až o dekádu později. Scott Counts a Karen Fisherová (2008) ve studii Mobile Social Networking: An Information Grounds Perspective popisují fungování virtuální komunity v aplikaci SLAM. Výzkum se primárně zaměřuje na komplexní virtuální “ekosystém” sdílení informací v kontextu výše zmíněných sedmi pravidel informačního zázemí. Přenosnost mobilního zařízení podporuje přístupnost a okamžitou možnost sdílení, což by mohlo “tradiční” fyzické informační zázemí funkčně reprezentovat. Studie se účastnilo 19 osob, průměrně po dobu 16 měsíců, všichni se vzájemně znali a pravidelně komunikovali i osobně. Přibližujeme se každodennosti a pravidelnosti, se kterou jsou sociální sítě používány, a mohli bychom tak zde vidět přítomnost virtuálního třetího místa. Jak uvedli sami autoři, ve výzkumu byl zahrnut velmi malý vzorek respondentů (Count & Fisher, 2008). Propojenost účastníků “kdykoli a kdekoli” je de facto extrémní verzí fyzického prostoru a výsledky výzkumu rozšiřují fyzické chápání informačního zázemí na virtuální prostor. Objevily se potíže s identifikací osob, které participanti osobně znali, ale na základě přezdívek a ztrátě vizuálních podnětů, měli problém známé tváře identifikovat (Counts & Fisher, 2008). Potvrdila se také přítomnost sociálních typů a dva participanti měli funkci komunitních uzlů. Fakt, že se členové znali, však významně ovlivňuje sociální strukturu a dochází k určité ztrátě náhodnosti, jak si můžeme demonstrovat na komentáři jednoho z účastníků výzkumu:
It is a “chosen” group, so there is not a lot of information being passed around that doesn’t apply to me or interest me. Also, due to the nature of texting, the messages are usually short and specific. (Counts & Fisher, 2008)
Náhodnost nevyžádaných zpráv, které se objevovaly, nebyly vnímány informativně a přínosně a pro informační zázemí nejsou příliš relevantní.
● Second Life as an Information Ground: Implications for Collaborative Information Behavior (2010)
Virtualita a informační zázemí se objevuje ve studii Second Life as an Information Ground: Implications for Collaborative Information Behavior (Lin et al, 2010). Second Life je 3D virtuální prostředí, ve kterém lidé ztrácejí svou fyzickou identitu a stávají se avatary ve vlastním ideálním světě. Přítomnost fiktivního fyzického světa, lidí a komunit přirozeně vede ke vzniku informačních toků. Reflektovaná informační mediace je jakési přínosné, náhodné nasměrování nebo poskytnutí rady (Lin et al, 2010). Lidé přicházejí do Second Life obvykle za účelem socializace a hledání zájmových komunit a končí hledáním, sdílením a používáním informací. Pozitivní emoční faktory, jakými mohou být atraktivita prostředí, přívětivost či velká míra svobody, informační zázemí významně podporují, aniž by si toho účastníci museli být nutně vědomi. V tomto kontextu může být Second Life vnímám jako místo informačního zázemí a objevují se nové designérské otázky, jak tyto informační toky cíleně podpořit. Na druhé straně individuální inklinace k vlastním členům komunit a konfrontace s osobami podobného smýšlení vedou k preferenci určitého typu informací a do určité míry ztrátě serendipity. Virtuální prostředí jistě nabízí výzkumnou příležitost informačního zázemí, avšak informační tok zde nabývá nových specifik, která je třeba brát na zřetel.
● The Conference as an Information ground for Information encoutering (2018)
Studie informačního zázemí v prostředí konference OpenAlt na VUT v Brně The Conference as an Information ground for Information encoutering (Lorenz et al, 2018) reflektuje podmínky vzniku informačního zázemí podle K. Fisherové a definuje klíčová místa s největším informačním potenciálem mimo rámec hlavního programu. Takovými místy byly zejména prezentační stánky nebo kavárna a potvrdila se tak důležitost společnosti i atmosféry místa. Neformálně sdílené informace se převážně týkaly tématu konference a pouze 15% respondentů si odnášelo zcela “náhodný” poznatek. Většina dotazovaných získala subjektivně hodnotnou a využitelnou informaci. Významnou roli sehrál také čas, který účastníci konference měli mezi hlavním programem na neformální kontakty (Lorenz et al, 2018). Potenciál vedlejšího informačního toku by byl podpořen delší pauzou mezi přednáškami a kultivovaným prostorem k diskuzi. Nabízí se tak komplexnější design vědeckých konferencí, kde informační zázemí zcela přirozeně vznikají a významně se tak podílí na sdílení informací i pozitivním naladění účastníků.
Výhledy
Obsažená entropie ve spontánnosti informačního toku naznačuje, že přítomné informační zázemí nabývá nejrůznějších podob a povětšinou nám proklouzne mezi prsty, aniž bychom ho zachytily. Teorie i výzkum K. Fisherové do jisté míry umožňuje konstruktivně definovat i tyto náhodné vazby a potvrzuje jejich společenskou validitu. Inter i trans disciplinární průniky vědních oborů do zkoumání informačního zázemí umožňují nalézat nové spojitosti a otevírají prostory k diskuzi.
Zajímavý by byl například vliv informačního zázemí na difúzi inovace jakožto „procesu, v němž je inovace přenášena prostřednictvím určitých kanálů v průběhu času mezi členy sociálního systému“ (Rogers, 2003, s. 11). Zatímco difúzní proces probíhá na úrovni sociálního systému, tak proces přijímání inovace probíhá na úrovni jedinců nebo sociálních skupin (Rogers, 2003). Britský sociolog Anthony Giddens (2003) upozorňuje na nezamýšlené důsledky lidského jednání: lidé přetvářejí svět zpravidla neúmyslně. Každodenní myšlení a jednání je nejen odrazem světa, ale současně ho i vytváří. (Toušek, Kunc & Vystoupil, 2008). Myšlenky, nápady a poznatky jedné skupiny mohou vyřešit problémy skupiny druhé, ale jen za předpokladu existence vzájemných vazeb. “Tyto kombinace znalostí vytváří novou kvalitu, neboť vznikají na základě existujících, ale dříve navzájem nepropojených poznatků” (Hardagon & Sutton, 1997, s. 716). Princip transferu znalostí vychází z předpokladu, že znalosti jsou nedokonale sdíleny v čase a mezi lidmi, organizacemi a odvětvími. Diverzifikace sociálních interakcí realizovaných v rámci kyberprostoru jako místa informačního zázemí, může nabídnout zcela nové perspektivy.
Vazby informačního zázemí a fyzického třetího místa mohou vést k širším otázkám vhodného urbanistického plánování, které informační chování obyvatel úspěšně ignoruje. Byť si těchto zákonitostí všímá již Christopher Alexander (1977) v knize A Pattern Language: tedy, že městský design by měl primárně podporovat vztah lidí a místa a zároveň vztah mezi lidmi samými.
Dostát hlubší zodpovědnosti někdy znamená vzdát se okamžitých módních trendů, dílčích a krátkodobých zájmů, stejně jako zdánlivých samozřejmostí, ve prospěch dlouhodobého, podstatného, komplexního a společenského. (Melková & Cikán, 2020, s. 71)
ALEXANDER, CH., ISHIKAWA, S., SILVERSTEIN, M., JACOBSON, M., FIKSDAHL-KING I. & SHLOMO, A. (1977). A Pattern Language: Towns, Buildings, Construction. New York: Oxford University Press.
COUNTS, S. & FISHER, K. E. Mobile Social Networking: An Information Grounds Perspective. Proceedings of the 41st Annual Hawaii International Conference on System Sciences (HICSS 2008), Waikoloa, HI, USA, 2008, pp. 153–153. https://doi.org/10.1109/HICSS.2008.320
DE CERTEAU, M. (1988). The practice of everyday life. University of California Press, Berkeley. Dostupné z: https://monoskop.org/images/2/2a/De_Certeau_Michel_The_Practice_of_Everyday_Life.pdf
ERDELEZ, S. (1997). Information encountering: a conceptual framework for accidental information discovery, In P. Vakkari, R. Savolainen and B. Dervin (Eds.), Information seeking in context, Proceedings of an international conference on research in information needs, seeking and use in different contexts, (14–16 August, 1996, Tampere, Finland). 241–412. London: Taylor Graham.
ERDELEZ, S. (2004). Investigation of information encountering in the controlled research environment, Information Processing and Management, 40(6).
FISHER,K. E., DURRANCE, J. C. & HINTON, M. B. (2004). Information grounds and the use of need‐based services by immigrants in Queens, New York: A context‐based, outcome evaluation approach. Journal Of The American Society For Information Science And Technology, 55 (8), 754–766. https://doi.org/10.1002/asi.20019
FISHER, K. E., ERDELEZ, S. & MCKECHNIE, L. (2005) Theories of information behavior. Medford, N.J.: Published for the American Society for Information Science and Technology by Information Today
FISHER, K. E. & NAUMER, C. M. (2006). Information Grounds: Theoretical Basis and Empirical Findings on Information Flow in Social Settings. In: Spink A., Cole C. (eds) New Directions in Human Information Behavior. Information Science and Knowledge Management, vol 8. Springer, Dordrecht. https://doi.org/10.1007/1-4020-3670-1_6
GIDDENS, A. (2003). Social Theory and Modern Sociology. Malden: Polity Press.
HARDAGON, A. & SUTTON, I. R. (1997). Technology Brokering and Innovation in a Product Development Firm. Administrative Science Quarterly, 42 (4) 716–749. https://doi.org/10.2307/2393655
CHATMAN, E. A. (1999). A theory of life in the round. Journal Of The American Society For Information Science And Technology, 50 (3), 207–217. https://doi.org/10.1002/(SICI)1097-4571(1999)50:3<207::AID-ASI3>3.0.CO;2-8
KATALPA, J. (2017). Doupě. Brno: Host. s. 40.
KRIKELAS, J. (1983). Information-seeking behaviour: pattern and concepts, Drexel Library Quaterly, 19 (1).
LIN, P., EISENBERG, M. B. & MARINO, J. (2010). Second Life as an Information Ground: Implications for Collaborative Information Behavior. Proceeding Of 2Nd International Workshop On Collaborative Information Seeking, Florida. http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.575.1395&rep=rep1&type=pdf
LORENZ, M. KUBALÍKOVÁ, E., WÖLFELOVÁ, V., VOZÁROVÁ, V. & HABARTOVÁ, N. (2018). The Conference as an information ground for information encountering. ProInflow: časopis pro informační vědy, 10(1), 24–48. https://doi.org/10.5817/ProIn2018-1-3
MELKOVÁ, P. CIKÁN, M. (2020). Architektura Reciprocity. Praha: Kant.
OLDENBURG, R. (1999). The great good place: cafes, coffe shops, bookstores, bars, hair salons, and other hangouts at the heart of a community. Berkeley: Marlowe and Company.
OLDENBURG, R. (2013) The Café as a Third Place. In: Tjora A., Scambler G. (eds). Café Society. Palgrave Macmillan, New York. https://doi.org/10.1057/9781137275936_2
PETTIGREW, K. E. (1999). Waiting for chiropody: contextual results from an ethnographic study of the information behaviour among attendees at community clinics. Information Processing and Management, 35(6), 801–817. https://doi.org/10.1016/S0306-4573(99)00027-8
ROGERS, M., E. (2003). Diffusion of Innovations. New York: Simon and Schuster. 5th Edition.
SAROYAN, W. (1996). Náhodná setkání: vzpomínky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 96–97.
SAVOLAINEN, R. (2009). Small world and information grounds as contexts of information seeking and sharing. Library & Information Science Research, 31(1), p.38–45. https://doi.org/10.1016/j.lisr.2008.10.007
TOUŠEK, V., KUNC, J. & VYSTOUPIL, J. (2008). Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk.
WILSON, T. D. (1999). Models in information behaviour research, Journal of Documentation, 55 (3).
