Jak knihovny naplňují a mohou naplňovat cíle udržitelného rozvoje, související s demokracií, lidskou rovností a důstojností

Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) je soubor 17 cílů, jež si stanovilo OSN v dokumentu Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 (Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development), což je strategický dokument pro období 2015–2030. Přehled jednotlivých cílů se nachází v obrázku níže. Tento článek se bude zabývat prostředí knihoven a jejich přispívání k demokracii, lidské rovnosti a důstojnosti.

Zdroj: OSN.cz

Knihovny naplňují cíle lidské rovnosti a důstojnosti už ze své podstaty — podle knihovního zákona 257/2001 Sb. [1] musí poskytovat tímto zákonem dané veřejné knihovnické a informační služby (VKIS) bezplatně či s pouze vynaloženými náklady. Registrace do knihovny stojí tím pádem často méně, než je průměrná cena knihy (podle zprávy o českém knižním trhu 2016/17 [2] je to něco málo přes 250Kč, v novějších zprávách už tento údaj uváděn není) a za tuto cenu poskytuje přístup ke svému fondu — za méně než cenu jedné knihy tedy má člověk možnost si za rok přečíst desítky knih, které by ho jinak stály dohromady v řádu (deseti)tisíců. Díky knihovně může být i chudý člověk sečtělý nebo v případě odborných knih se dá říci i vzdělaný. V dnešní době tomu přispívá také to, že v knihovnách má člověk (občas dokonce i neregistrovaný) přístup k internetu — zkrátka knihovna pomáhá lidem budovat kulturní kapitál i lidem, kteří moc nedisponují tím ekonomickým. Kromě přístupu k fondu a internetu zahrnují VKIS podle zákona také „poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší“ a „zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy“.

Rovnost a důstojnost

Knihovny mají sloužit všem. Mají obsluhovat všechny bez rozdílu v pohlaví, věku, sexuální orientace, náboženského vyznání či politických preferencí a nesmí nikoho diskriminovat ani na základě jiných faktorů. Aby to bylo možné, je nutné, aby byly bezbariérové. Národní knihovna vydala například metodickou příručku Rovný přístup — Standard Handicap Friendly [3], která má pomoci knihovnám zlepšit dostupnost služeb pro osoby se zrakovým, sluchovým, tělesným či mentálním postižením. Další metodickou příručkou vydanou Národní knihovnou je Rovný přístup — Knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením [4], která nabízí přehled služeb, které knihovny mohou poskytovat sociálně vyloučeným lidem či skupinám, které jsou sociálním vyloučením ohrožené. Mezi tyto skupiny řadí nezaměstnané, chudé, lidi bez domova, na rodičovské dovolené, rizikové děti a mládež, seniory, etnické menšiny, cizince, uprchlíky, lidi s postižením, nemocné, lidi se závislostí nebo osoby v režimu výkonu spravedlnosti.

Knihovna by také měla (stejně jako ostatní zaměstnavatelé) dbát o rovnost také při přijímání nových zaměstnanců, nikdo by neměl být diskriminován na základě pohlaví, věku nebo například toho, že má doma malé děti. Toto je ale bohužel věc, která se nedá úplně vymýtit, protože vždy se dá argumentovat, že důvod pro přijetí někoho jiného byla jeho určitá dovednost či schopnost, kterou měl na základě životopisu a pohovoru na lepší úrovni, než nevybraný jedinec, přestože finální rozhodnutí padlo právě na základě diskriminace. Nezbývá než doufat, že k tomu ve většině knihoven nedochází.

S rovností a důstojností se pojí také chování zaměstnavatele k zaměstnancům. V České republice má podle výzkumu společnosti STEM/MARK zkušenosti se šikanou na pracovišti 21% osob starších 15 let — za nejčastější projevy se podle něj počítá „zadávání nesmyslných pracovních úkolů a povinností neodpovídající pracovní kvalifikaci, nedoceňování pracovního výkonu vedoucího postupně ke ztrátě sebevědomí, neustálou kritiku práce nebo pomlouvání a zesměšňování postiženého v rámci pracovního kolektivu.“ [5] Bohužel ani knihovny nejsou výjimkou, případ z Městské knihovny Ladislava z Boskovic v Moravské Třebové se případ šikany knihovnice, která v knihovně pracovala už 40 let, dostal až k Ústavnímu soudu. [6] Proto je velmi důležité, aby v každé knihovně byla možnost se v případě šikany mít kam obrátit a aby nejlépe knihovna dbala na prevenci a cíleně vytvářela takové pracovní prostředí, kde se riziko šikany minimalizuje.

Demokracie

Knihovny musí být apolitické, nesmí propagovat a podporovat žádnou konkrétní politickou stranu. Co ale můžou, je podporovat lidi k aktivnímu občanskému životu. Pokud totiž k volbám půjde jen malá část lidí, tak se nedá úplně říct, že by výsledek byl volbou občanů České republiky jako celku, ale je to volba jen těch pár procent, kteří se rozhodli k volbám jít. Často se můžeme setkat s tím, že lidé k volbám nejdou, protože se zkrátka o politiku nezajímají, takže netuší, koho by měli volit. V době před volbami například knihovna může propagovat Volební kalkulačku, což je nezávislý nástroj, který formou dotazníku vypočítá, která politická strana má nejvíce podobné názory danému člověku. Pro uživatele, kteří s počítačem běžně nepracují, pak mohou vyvěsit v knihovně přehledové tabulky s názory politických stran, které ale musí dodržovat nezaujatost a zůstat nestranné.

Městská knihovna v Praze například vytvořila akci Festival demokracie: knihovny — média — občanská odpovědnost, jehož cílem bylo zvýšit mediální a informační gramotnost, protože je prý v České republice nízká a podle nich „neschopnost práce s informacemi a ověřování zdrojů je v současné době jedním ze závažných sociálních problémů, které ve svém důsledku přímo ohrožují demokratické uspořádání v České republice.“ [7]

Co se demokracie v rámci fungování samotné knihovny týká, může v ní být do důležitých rozhodnutí zapojen kromě vedení i zbytek personálu, nebo dokonce i uživatelé, protože i jich se velká část rozhodnutí v konečném důsledku nějak bude týkat.

Kodex etiky českých knihovníků

Na závěr je potřeba zmínit, že stejně jako je tomu u jiných profesí, existuje i pro knihovníky kodex etiky. [8] Dodržování tohoto kodexu je pro plnění udržitelných cílů knihovnami naprosto nezbytné. Podle něj knihovník:

• „vždy hájí základní právo jedince na informaci. Poskytuje neomezený, rovný a svobodný přístup k informacím a informačním zdrojům, které jsou obsaženy ve fondech knihoven. Činí tak bez ohledu na politická, ideologická a náboženská hlediska a bez jakékoliv cenzury, s výjimkami uvedenými v zákonných předpisech. Nenese však odpovědnost za následky užití informací získaných z dokumentů nebo v knihovně;
• usiluje o všestrannou dostupnost informací uložených v dokumentech bez ohledu na místo jejich uložení;
• poskytuje své služby uživatelům bez ohledu na jejich národnost, rasu, náboženství, pohlaví a sociální status;
• respektuje práva autorů a nakládá s jejich intelektuálním vlastnictvím v souladu se zákonnými předpisy;
• respektuje práva uživatelů na soukromí a anonymitu, vztahy s nimi zakládá na respektu k jejich osobnostem a informačním potřebám. Chrání jejich osobní údaje a uživatelské aktivity;
• svým profesionálním jednáním a loajálním chováním přispívá k dobré pověsti knihovny na veřejnosti. Formuje pozitivní obraz knihovny i profese ve společnosti;
• je si vědom své příslušnosti k profesnímu celku, respektuje kolegy z různých typů knihoven, udržuje s nimi úzké kontakty a spolupracuje s kolegy, kteří patří do širší sítě paměťových institucí;
• sleduje aktuální problematiku své profese a usiluje o celoživotní vzdělávání a profesní zdokonalování;
• slovy a činy podporuje kolegy a kolegyně, kteří se ocitli v nesnázích proto, že respektovali zásady tohoto etického kodexu.“

Zdroje

[1] Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2019 [cit. 15. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-257

[2] Zpráva o českém knižním trhu 2016/2017 [online]. Svaz českých knihkupců a nakladatelů, 2017 [cit. 2019–12–15]. ISBN 978–80–907020–0–4. Dostupné z: https://www.sckn.cz/zpravy-o-ceskem-kniznim-trhu/

[3] CERNIŇÁKOVÁ, Eva a Helena HUBATKOVÁ SELUCKÁ, ed. Rovný přístup — Standard Handicap Friendly: metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut, 2014. ISBN 978–80–7050–641–7.

[4] BUREŠOVÁ, Jarmila a Miroslava SABELOVÁ, ed. Rovný přístup — Knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením [online]. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut, 2018 [cit. 2019–12–15]. ISBN 978–80–7050–709–4. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/normy-standardy-doporuceni/Rovnypristupvylouceninaweb.pdf

[5] VEČERKOVÁ, Barbora. Šikana na pracovišti. STEM/MARK [online]. [cit. 2019–12–15]. Dostupné z: https://www.stemmark.cz/mobbing_2013/

[6] ŠMERAL, Jiří. Šikana v knihovně? Soudní spory už přišly Moravskou Třebovou na milion. Deník.cz [online]. 14.4.2019 [cit. 2019–12–15]. Dostupné z: https://www.denik.cz/regiony/sikana-v-knihovne-soudni-spory-prisly-mesto-na-milion-20190414.html

[7] Festival demokracie: knihovny — média — občanská odpovědnost. Městská knihovna v Praze [online]. [cit. 2019–12–15]. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/akce/e25514-festival-demokracie/?knihovna=&knihovna=0

[8] Kodex etiky českých knihovníků. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky [online]. [cit. 2019–12–15]. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/co-je-skip/kodex-etiky/kodex-etiky-ceskych-knihovniku?searchterm=kodex