Jak pracuje UX designér, když nemá k dispozici uživatele?

Studovala informatiku na FI MUNI. Dělala 5 let UX designérku v letecké divizi Honeywellu. Na rodičovské si Markéta Szydlowská vyzkoušela i neziskový sektor a navrhovala redesign aplikací v Czechitas.

Co byla tvoje první designová pozice? Byl to Honeywell nebo jsi měla nějaké předchozí zkušenosti?

Před Honeywellem jsem dělala UX, aniž bych věděla, že dělám UX a že se to tak jmenuje. Navrhovala jsem kamarádům weby a dost jsem se plácala hlavně v UI. Teď už ty weby neexistují, takže se ani nemůžu s aktuálními znalostmi podívat, jestli to bylo správně. To jsou zkušenosti, které už dneska nikde nezmiňuju, ale byla to cesta, kterou jsem se k UX dostala.

Když jsi nastupovala do Honeywellu, tak jsi jim ty weby ukazovala?

Tehdy jsem studovala grafiku na doktorátu, při tom jsem začala učit v Czechitas a u toho jsem dělala drobné grafické návrhy, a právě pro Honeywell jsem dělala malé grafické obrázky. A protože se jim hodilo mít tam někoho takového interně, tak mě zaměstnali. Díky tomu se mě na UX portfolio vůbec neptali. Následně mě oslovil jeden kolega, když se rozšiřoval projekt, na kterém pracoval jako UX designer.

V honeywellu jsi pracovala v letecké divizi a to i na projektech, kde jste neměli k dispozici potenciální uživatele. Jak se pracuje UX designérovi, když nemůže testovat?

Jo, občas jsme měli projekt, u kterého bylo těžší se s respondenty potkávat. Měla jsem kolem sebe system engineery, kteří produktu hodně rozuměli, ale samozřejmě to nejsou uživatelé, byť nějakou zpětnou vazbu mi dali. Pracovala jsem vždy se zapálenými product ownery, kteří prakticky pokaždé vedli produkt správným směrem. Velice často se v rámci těchhle projektů dalo testovat i na běžných lidech, například při vytváření nového operačního systému pro chytré brýle. Nebo na jiném projektu, kde jsme řešili problematiku černých skříněk, jejich nastavení a zobrazení dat, které skříňka zaznamenává, jsem mohla testovat na kolezích, protože sami při práci používali podobný systém, jen ta skříňka byla virtuální. Složitější úkony by se testovaly až po nasazení. Takže to, co šlo, se testovalo na těch, kteří byli k dispozici.

Aktuálně jsi na rodičovské dovolené, končíš v Czechitas a sháníš malý úvazek. zároveň ale vzhledem k tomu, co jsi dělala nemáš k dispozici žádné portfolio. Jak se shání práce v designu, když nemáš nic, co bys mohla ukázat?

Hodně jsem se toho bála, protože s pohovory vlastně nemám moc zkušeností. Doufala jsem, že mi na pohovoru dají nějaký úkol, to se zatím nestalo. Jednou jsme rozebírali, co jsem dělala a jak celá má práce vypadala a v druhém technickém kole si mě pak na místě vyzkoušeli na příkladu, kde jsem popisovala, jak bych postupovala. Pro další teď chystám portfolio, ne z Honeywellu, tam to bohužel nejde, ale z Czechitas.

V Czechitas od začátku učíš grafiku a navrhovala jsi i redesign interních systémů. To je to, co teď chystáš do portfolia?

Ano, ale není to tak, že bych řekla, tohle je moje Figma, tak se podívejte. Popisuju postup. Jak jsem na to došla, co jsem měla na začátku za vstupy, jak vypadaly rozhovory, výstupy z rozhovorů, co jsem odevzdala programátorům.

Jaký byl vývoj UX v Czechitas?

V Czechitas jsem byla od úplného začátku, učila jsem tam všechno kolem grafiky a pak jsme chystali i UX kurzy, jak samostatné, tak jako součást dlouhodobých kurzů. Práce na UX v rámci webu a interního systému přišel až mnohem později. Byla jsem u toho, když se vytvářel interní is, ale bohužel z časových důvodů všech zúčastněných nebyl prostor se UX dlouhodobě zabývat. Taková klasika…

Potom, když se dělala komunita pro lektory a portál pro účastnice tak, hodně věcí se rovnou programovalo ve stylu “jsme taky uživatelé”. Fungovalo to, ale nebylo to ideální. Já jsem k tomu přišla až po mnoha měsících a po dohodě redesignovala to, na co si uživatelé nejvíc stěžovali.

Jak probíhal výzkum?

Dohodli jsme se, že nejprve zjistíme, co uživatele trápí. Já jsem oslovila pět uživatelů každé té aplikace. Jsem si vědoma, že ideální by bylo větší číslo, ale v rámci vyhrazených kapacit, to bylo stihnutelné maximum. Dělala jsem s nimi rozhovor, ptala jsem se, jak to používají, co se jim tam nelíbí, co jim chybí. To jsem všechno zaznamenávala a snažila jsem se dělat soupis toho, co se opakovalo. V Czechitas je několik druhů kurzů a každý je něčím specifický, takže jsem se snažila vybírat tak, abychom pokryli všechno. Naštěstí se odpovědi začali poměrně brzy opakovat. Potom když jsem se zaměřila konkrétně na formulář pro zpětnou vazbu, tak jsem dělala rozhovory znovu už s konkrétnějším cílem. Tam už jsem i tušila jaké budou problémy, a protože jsem sama lektor, tak jsem trochu vycházela z toho, co bych chtěla já…

To je trochu nebezpečné…

Je, ale vycházela jsem z formuláře od Googlu, který byl velká inspirace. Takže jsem navrhla prototyp a ten jsem potom ukazovala. Bylo to v rámci úspory času a toho, že lektoři v Czechitas jsou velmi specifická skupina, která by to nejraději měla podle sebe.

Mají i ostatní účastníci procesu vývoje potřebu mluvit do návrhu?

Stává se to. Občas si myslí, že ví, jak to má být, jenže nejsou jediný uživatel, případně vůbec nejsou uživatel. Například když programátor má obrovskou obrazovku a v klidu si vše nakliká, ale uživatel potom, má iPad a potřebuje v hotelu rychle něco vidět, tak pohled programátora není úplně ideální. Někteří programátoři hůř snášeli, když jsem jim řekla, že takhle to není použitelné. Dost pomáhalo, když viděli to testování naživo. Někdy, ale měli i dobré nápady, přece jen s aplikací pracují denně.

Vnímáš nějaké zásadní rozdíly mezi korporátem a neziskem? Vím, že Honeywell resp. tvoje projekty jsou hodně jiné, ale v čem vnímáš hlavní rozdíly?

Dělala jsem na dost specifických projektech, které byli takové trochu startupové, takže jsme tam měli hodně volnost, to bylo pěkné. Já osobně, ale pociťuju rozdíl v tom, že v Czechitas jsem měla lidi na testování, kteří byli ochotni a chtěli to zlepšovat. V Honeywellu se, jak už jsem říkala, sháněli respondenti hůř.

Dalším rozdílem je řád, který jsme měli v Honeywellu. Měli jsme sprinty a agile a všechno na sebe krásně navazovalo. V Czechitas jsem konkrétně ty zpětné vazby navrhovala rok předtím, než je implementovali.

Když se vrátím k hledání práce. Vím, že chceš být součástí týmu designérů. Proč je to pro tebe důležité?

V Honeywellu se mi stalo to, že designéři, kteří byli kolem mě, tak postupně odešli. Takže mi zpětnou vazbu dával system engineer, frontend vývojář nebo rovnou celý tým, což je super, ale neučila jsem se tak rychle jak bych chtěla. Mě skoro nikdy nikdo nedával zpětnou vazbu na rozhovory, nikdo seniornější mi neřekl, co mám dělat lépe. Uvědomila jsem si, že i tím, že jsem většinu dělala sama tak umím od všeho trochu, ale do ničeho jsem nešla do hloubky. Až teď, i díky Czechitas, zjišťuju, co mě nejvíc baví, protože tam mám celý proces od začátku do konce v krátkém čase. Baví mě rozhovory na začátku celého procesu nebo testování a evaluace prototypů. Teď vím, že abych se posouvala dál, tak ten tým potřebuju.

Chápu správně, že ti jde o to, že už UX děláš nějakou dobu, ale pořád z velké části sama?

Dělám UX skoro 9 let let, délkou praxe jsem asi senior, ale znalostmi jsem medior… doufám, že medior. Chtěla bych být seniorní na obou úrovních. Doteď jsem se učila povrchově a nešla do hloubky, chci, aby mi někdo pomohl se do toho dostat. Třeba AI si myslím bude hodně pomáhat designérům a je to něco, co já vím, že nemám kvůli dvěma malým dětem čas teď studovat a chtěla bych, aby mi někdo řekl, hele takhle to funguje, pojď to zkusit. Potřebuju, abych nemusela všechno dohánět ve svém volném čase, který teď prakticky nemám, ale abych se učila pomocí relevantní zpětné vazby za pochodu i v práci.

Když jsi zmínila umělou inteligenci. jak by ti mohla pomáhat?

Zatím spíš tak předběžně přemýšlím, protože nemám žádné zkušenosti. Ale může pomoc třeba nakopnout na co se ptát. Mohla by mi pomoc vytvořit otázky do rozhovoru, potom s tvorbou vizuálů. Nebo třeba s přepisy rozhovorů. Zajímá mě to, ale nemám s tím praktickou zkušenost.