Jak se tvoří bakalářský obor pro designéry informačních služeb — 5 principů

Na konci února skončí i možnost přihlásit se do studia bakalářského programu designu informačních služeb, který jsme na Katedře informačních studií a knihovnictví rozjeli v minulém roce.

Roman Hřebecký
DESIGN KISK

--

Taky máme za sebou první semestr studia, první vlnu zpětné vazby. A tak je na místě se ohlédnout a shrnout si principy, na kterých náš program stavíme.

1. Kompletně remote, leda že by ne

Když jsme dávali program dohromady, zadání znělo jasně. Mělo by být možné jej absolvovat kompletně na dálku. Obsah kurzů je tedy z velké části asynchronní a studentstvo jím může víceméně procházet podle svého uvážení. Jednou za 14 máme vždy v pátek dopoledne synchronní on-line setkání, kde některá témata některých kurzů probíráme do hloubky, máme prostor pro diskuzi, kritické hodnocení obsahu a společnou tvorbu.

Volání po setkávání naživo ale nejdou oslyšet, takže jsme krom neformálního piva na konec semestru zařadili dvoudenní hackaton v hybridní podobě, na který, pokud chtěli, mohli studenti a studentky přijet fyzicky.

2. Tutoring

Možná máte za sebou nějaké studium na nějaké vysoké škole. A možná si pamatujete na větší či menší pocity zoufalství, když jste jím procházeli a nevěděli tak docela, jaké jsou studijní povinnosti, kdy komu co dodat, jak vůbec studiem procházet. A že to byla dost velká procesní a administrativní zátěž.

Tu jsme se pokusili ze studentů a studentek sejmout tím, že jsme zavedli tutoring. Naše tutorka v mnoha ohledech myslí za studenty, aby se oni mohli soustředit na to nejdůležitější — studium. Připomíná termíny, komunikuje v případě, že mají jakýkoli dotaz, popohání při deadlinech, propojuje kantory a studenty… Dělá ze studia velmi lidskou záležitost.

Ze zpětných vazeb se unisono nese sdělení: Naše tutorka Simona je poklad.

3. Studentstvo se speciálními potřebami

Když jsme program dávali dohromady, věděli jsme, že cílí na studentsvo, které nepřichází primárně ze střední školy. Hledali jsme lidi, kteří mají za sebou roky praxe v různých zaměstnáních. A tak se potkáváme s podnikateli/kami, lidmi na rodičáku, designéry/kami z banky, knihovníky/cemi, edudesignéry/kami…

Speciální potřeby se projevují zejména v tom, že naši studenti a studentky musí kloubit náročné práce a péči o rodiny s víceméně denním studiem. Že fungují v různých časových pásmech. Že kladou důraz na praxi. Že podstatný není titul, ale přínos.

Po prvním semestru se zdá, že potřeby naplňujeme. Z původního počtu 28 nastoupivších (kteří na přijímačkách uspěli z celkového počtu cca 150 přihlášených) do druhého semestru nastoupilo 27 lidí. A NPSku máme vyšší než 95 procent.

4. Příjemná atmosféra

Ono to zní dost banálně, ale kdo někdy zkoušel dát dohromady skupinu lidí, kteří se neviděli nikdy naživo, a potkávají se jen on-line, tuší, že vytvořit prostředí, ve kterém je opravdovou hodnotou vstřícnost, otevřenost, sdílení… ve kterém se na sebe lidi smějou, diskutují a mají chuť se podělit o zkušenosti… ve kterém je většině dobře a zapojuje se, není úplně snadné.

Nám se to, alespoň podle zpětné vazby, daří.

Obdivuju jak vnímám svoje spolužáky a lidi z katedry jako přátele, i když řadu z nich znám jen online.😅

Důvody:

  • Výše zmíněná lidská složka tutoringu, která se přenáší i na lektory a lektorky.
  • Participativnost fungující hned od prvních synchronních setkání. Frontální výuka prakticky neexistuje. Vše se točí kolem diskuzí, práce v menších skupinkách, sdílení, které nenechá nikoho pasivním.
  • Stírání rolí vyučujících a vyučovaných. Vzhledem ke zkušenostem všech nemá smysl si hrát na to, že je někdo chytřejší než někdo jiný. Od počátku pracujeme aktivně s tím, že se dokážeme učit a posouvat navzájem.
  • Práce se zpětnou vazbou a možnost se dovolat, když… Ptáme se prakticky kontinuálně, jak studentům a studentkám je. Co si odnášejí, co potřebují. A na vyřčené potřeby reagujeme. Mimo jiné to umožňuje říkat i potřeby týmu, který vzdělávání zprostředkovává.

5. Neustálá iterace

Posledním bodem, o kterém chci dneska psát, je iterace. Když jsme připravovali první semestr, řekli jsme si: bylo by skvělé ukázat základy designového přemýšlení, systémového přemýšlení, ukázat, jaká je v současnosti role designéra ve společnosti, vysvětlit, jak fungují informace a informační věda, jak funguje psychologie v práci designéra a k čemu je možné využívat virtuální realitu… A bylo by skvělé, aby to všechno do sebe zapadalo tak, že si studenti a studentky odnesou ucelený vstup do dalších semestrů, které jdou do detailů jednotlivých designérských aktivit.

Je to vcelku velká ambice, na kterou jsme měli hodně málo času, protože obor získal akreditaci ani ne půl roku před samotným spuštěním, takže prostoru pro ověřování a testování konceptů bylo pramálo.

Proto jsme se rozhodli, že vše ověříme jednoduše za běhu.

Po každém synchronním setkání jsme sbírali zpětnou vazbu, měli pravidelná setkávání týmu, který studiem provází a průběžně upravovali často už hotové podklady pro studium, nebo obsah následujících setkání. Občas jsme na základě zpětné vazby museli přidat hodinu dvě výuky.

Na konci semestru jsme posbírali zevrubnou zpětnou vazbu.

Všechny vstupy používáme jednak pro design dalších semestrů, jednak pro to, aby ten další první, který začíná v září 2023 a ve kterém se spolu můžem potkávat, parádně fungoval.

Tak jestli chcete být součástí, pojďte zkusit přijímačky.

A jestli vás zajímají detaily o studiu, nebo o tom, jak ho tvoříme, napište nám třeba na kramosilova@kisk.cz nebo na roman@hrebecky.cz. Budeme rádi. Stejně jako budeme rádi za sdílení a za komentáře.

--

--

Roman Hřebecký
DESIGN KISK

V jižních Čechách hledám cesty k udržitelnosti. Pomocí designu služeb a strategického a participativního plánování. roman@hrebecky.cz | 777880690