Karetní metodiky pro design služeb
Jaké karetní metodiky existují? Kdy a jak se dají při designování využívat? A co vlastně jsou?
Pod karetní metodikou se skrývá vše, co je vytvořeno v karetním formátu a vztahuje se k dané oblasti — v tomto případě designu služeb. Karetní metodiky jsou velmi oblíbeným pomocníkem (nejen) při designovém procesu, a podle Robina Roye s Jamesem P. Warrenem [1] je to dáno právě tím, že jsou kartami. Umožňují tedy „přehledně shrnout informace, metody nebo ověřené postupy“, které pak designéři mohou snadno aplikovat [1].
A jak to funguje? To už záleží na jednotlivých balíčcích.
Roy a Warren ve své analýze karetních metodik odkazují na kategorie, do kterých své balíčky dělí Ola Möller v MethodKit. Jsou jimi „framework cards“ (tedy karty se seznamem úkolů), „index cards“ (přehledy informací/metod), „libraries cards“ (důležité údaje), „strategy cards“ (myšlenkové strategie), „grid cards“ (kritéria výběru) a „visual inspiration cards (obrázky s textem) [1].
Toto rozdělení podle formátu ale je z roku 2014. Dnes jsou už balíčky na stránkách MethodKitu rozděleny do kategorií, které reflektují spíše jejich účel než formát. Mají tak balíčky pro:
- mapování a plánování,
- plánování workshopu,
- práci s architekturou a městy,
- nebo tzv. „labs“, které slouží pro různé situace i mimo projekty [2].
Takovýchto rozdělení je spousta, třeba zmiňovaní Roy a Warren na základě dělení MethodKitu a své analýzy vytvořili kategorie „systematické designové metody a postupy“ pro analýzu a řešení designu, „human-centered design“ pro design zaměřený na uživatele produktu, systému nebo služby a „design specifický pro určitou oblast“, například pro grafický design, designování pro muzea, designování služeb vedoucích ke snížení kriminality apod. [1].
Posledním rozdělením, které tu zmíním, jsou kategorie vytvořené Haritaipan [3]. Podle ní se dají karetní metodiky pro design služeb rozdělit do dvou hlavních kategorií — 1) poskytující inspiraci a širší záběr a 2) vyzývající k akci. Obě se pak dělí ještě do dalších podkategorií. Po docela dlouhém úvodu se konečně dostávám k přehledu různých karetních metodik a jejich zařazení do kategorií.
V současnosti má již 82 různých karetních balíčků, ať již k service designu, brandingu, behavior design nebo i třeba gender equality. Jejich slovy „tvoří nástroje, které jsou sluhy, nikoli pány“ [2]. Kvůli svému provedení by je Haritaipan zařadila do kategorie „poskytující inspiraci a širší záběr“, pomáhají totiž s mapováním, plánováním i nahlížením na projekt z jiných úhlů.
Při práci na projektu můžete pracovat s hodnotami jeho budoucích uživatelů. Může se vám hodit, abyste žádnou důležitou nevynechali, případně si s týmem zkonkretizovali, co jaká hodnota představuje. I tyto kartičky by spadaly do kategorie „poskytující inspiraci a širší záběr“. A kvůli zaměření na hodnoty uživatelů, se dá mluvit o Human-centered design kategorii Roye a Warrena.
Balíček přímo pro webdesignéry. Pracovat s ním můžete na víc způsobů — například vybrat 3 karty, které musíte v ten den „splnit“. Zasekli jste se na problému? Kartičky vám pomohou zamyslet se nad ním i jinak.
75 Tools for Creative Thinking
Celkem obsahuje 5 různých balíčků barev, rozdělených podle fáze designování. Formátem jsou velmi podobné KISKovým Libdesign kartám. Obsahují grafiky ke konkrétním metodám na jedné straně, přesný návod s dalšími podrobnostmi na straně druhé.
Od 75 Tools se liší tím, že proces rozdělují proces do 4 fází namísto 5. Jinak mají ale podobný formát — konkrétní metody s návodem, časovou náročností a vším, co byste mohli potřebovat. Taky je můžete libovolně kombinovat a namyslet si postup projektu. Na webu si jimi můžete rovnou prolistovat.
Chcete porozumět grafickému designu? Nebo hledáte inspiraci pro váš vizuál? Edukativní balíček 52 karet by vám mohl vytrhnout trn z paty. Věnuje se od typografie, přes vzory, po barevné palety. Celý designový proces s ním sice nevytvoříte, ale pro ty grafické části na projektu poslouží dobře. A také si s ním zahrajete Prší.
Dalším z balíčku, který obsahuje různé metody rozdělené do 5 fází projektu. Přidává i fázi „fundamentals“, ve které se například věnuje náboru zaměstnanců nebo soukromí. Oproti 75 Tools a Libdesign sadám, je tato sada plná textu. Spíše než na workshop se hodí na porozumění jednotlivým metodám. Také neobsahuje žádné grafické prvky.
Jedná se sice o e-book, ale je plný 40 „kartiček“ se 40 metodami, které se vám mohou při designovém procesu hodit. Nedohledala jsem, jestli existuje i analogická verze — což může být někdy výhoda, jindy naopak. Nemůžete je třeba poskládat vedle sebe, ale zase je můžete mít vždy při ruce.
Tento balíček vám přímo neprozradí jednotlivé metody, ani z něj nepřipravíte postup designování vašeho projektu. Místo toho vám ale napoví, co řešit a na co nezapomenout při cirkulárním designování. A proč bychom měli designovat hlavně tak.
Také e-book, ale i v něm je popsáno 20 metod způsobem, který by balíčkem karet klidně mohl být. Přestože je kniha zaměřená na reproduktivní práva dospívajících dívek, dá se aplikovat na více projektů, které problémy dívek řeší. Metody už jsou totiž navržené/upravené přímo pro ně.
Tento balíček můžete využít například pro rychlý brainstorming nápadů nebo vytváření příběhů. Jedná se o hravější formu designování, může dopomoci při přemýšlení nad situacemi, ve kterých bude projekt fungovat.
COOPER HEWITT Collection
Trošku jiný pohled na designování můžete získat pomocí tohoto balíčku, ve kterém je 12 jmenovek, 12 otázek a 36 taktických karet. Díky tomu můžete lépe identifikovat, co můžete zlepšit, a případně rovnou i metody, jak. Oproti například 75 Tools nebo 18F Methods, mají tyto karty minimum textu, máte tedy více prostoru k interpretaci.
Karty o udržitelném designu, které si můžete stáhnout a připravit sami. Provedou vás metodami z kategorií strategie, problém a inspirace. Stejně jako cirkulární design, i toto bychom měli řešit všichni.
Rozhodně by se v tomto přehledu měl objevit i projekt Gamestorming, a to proto, že i on se dá využívat jako karty. Na ozvláštnění designového procesu super, navíc tím můžete zase jinak zapojit představivost. Třeba pomocí Show and tell.
Pomocí dvou skupin karet — společnosti a produkty/služby — můžete vytvořit svůj business plán. Jeden člověk bude hrát investora, ostatní podnikatele, kteří se snaží svými nápady (začínajícími „It’s like the *Netflix* of *plants*“) investora oslovit. Ten nejlepší nápad s plánem vyhrává. Možná váš vlastní business plán nenapadne hned, ale proč nevyzkoušet další způsob, jak jej vytvořit?
Oblique Strategies
A na konec kartičky, které vznikly už v roce 1975. Nevíte už, co ani jak? Na překonání kreativního bloku doporučuji. Oproti předchozím zmiňovaným balíčkům nemáte na těchto napsaný konkrétní postup a veškeré sdělení předají v 1 větě, někdy ani to ne. Třeba „think of the radio“ nebo „cluster analysis“. P.S.: a jejich generátor je i online. Víckrát.
Toto není přehled veškerých karetních metodik pro design služeb nebo jejich kategorizací. Pro něco takového doporučuji pročíst Robina Roye a Jamese P. Warrena, ti jich analyzují rovnou 155. Nebo Laritu Haritaipan, ta se zabývá 112 existujícími balíčky. Případně Christian Wölfel s Timothy Merrittem.
Zdroje:
[1] ROY, Robin; WARREN, James P. Card-based design tools: A review and analysis of 155 card decks for designers and designing. Design Studies, 2019, 63: 125–154. Dostupné z: https://reader.elsevier.com/reader/sd/pii/S0142694X19300171?token=A08086CC1560378DDA333B003BCA8617BC40265E005D7F448331B952B5E2DA177558E0E17F3E3D2076EEEBA6D71F7DFC&originRegion=eu-west-1&originCreation=20211110124221
[2] MÖLLER, O. (2021). 82 creativity card decks. MethodKit. Dostupné z: https://methodkit.com/research-method-cards/.
[3] HARITAIPAN, Lalita. Towards the creation of creativity tools for real-practice: A review of 112 design tools in the market. The Design Journal, 2019, 22.4: 529–539. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/14606925.2019.1613800
[4] WÖLFEL, Christiane; MERRITT, Timothy. Method card design dimensions: A survey of card-based design tools. In: IFIP conference on human-computer interaction. Springer, Berlin, Heidelberg, 2013. p. 479–486. Dostupné z: https://link.springer.com/content/pdf/10.1007/978-3-642-40483-2_34.pdf
