Klikatou cestou k produktovému managementu
Johana Šperlová má vystudované společenské vědy a praxi v technologických startupech. Miluje nové nápady a rozjíždění smysluplných projektů, které pomáhají spoluvytvářet změny ve společnosti. Je spoluzakladatelkou aplikace Mamio, která spojuje mámy. Studuje Design informačních služeb na Katedře informačních studií a knihovnictví (KISK) na Masarykově Univerzitě v Brně.
Můžeš mi říct něco málo o tom, čemu se aktuálně profesně věnuješ?
Momentálně většinu svého času věnuji aplikaci Mamio. Mamio je mobilní aplikace, která pomáhá mámám na mateřské a rodičovské dovolené, a to zatím dvěma způsoby.
Jedním z nich je, že se tam mohou seznamovat a předcházet tak osamocení a jakési sociální izolaci, která často přichází po narození dítěte. A druhou funkcí je bezpečný prostor pro sdílení strastí a radostí mateřství.
To zní hodně dobře i z mého pohledu mámy malých dětí. Zajímalo by mě, jak vlastně vypadala tvoje cesta až sem? Vím, že toho máš za sebou vcelku hodně jak studijně, tak praxí.
Moje cesta je taková hodně klikatá a rozmanitá. Studovala jsem mezinárodní vztahy a blízkovýchodní studia, protože jsem jako teenager chtěla být diplomat. A potom během studií jsem si vyzkoušela pár různých stáží v mezinárodních organizacích nebo i v menších konzultačkách. A tak nějak jsem během toho období usoudila, že mě to sice zajímá tematicky, ale náplň práce v tu dobu pro mě nebyla až tak zajímavá.
Poprvé jsem se ke startupovému světu dostala, když jsem mezi bakalářským a magisterským studiem žila rok ve Vancouveru a shodou náhod jsem si našla práci v jednom tamním startupu.
Strašně mě to bavilo. Líbilo se mi, že si tam můžu vytvářet i svoji cestu. Za pár let, po ukončení studií jsem se k tomu vrátila skrze AI start-up v Berlíně.
A vlastně celou dobu mi v hlavě zrála myšlenka, že já bych někdy taky chtěla založit něco svého. V té době jsem sice neměla jasno v tom, co by to mělo být. Nevěděla jsem ani, kde začít. Nevěděla jsem s kým začít.
A pak jsem se přestěhovala zpátky do Prahy a potkala jsem se tam s mou budoucí spoluzakladatelku z Mamia. Obě jsme se přemýšlely o nějakém vlastním projektu. Chtěly jsme dělat něco svého, co má pozitivní dopad na společnost, ale zároveň je to nějak atraktivní i co se týče byznysu. Také jsme vnímaly externí impulsy od našich známých nebo rodiny a došly jsme k tomu, že chceme dělat něco pro ženy a potom konkrétně něco pro mámy. A tak vzniklo Mamio.
Na podzim jsi zahájila studium na KISKu — Design informačních služeb. Jak tvé studium a Mamio souvisí nebo jak jsou propojené?
Určitě to souvisí nejen s Mamiem, ale i celkově se směrem, kterým se chci ubírat. Chci se víc vzdělávat v tomto oboru. Za posledních pár let, jsem se v různých startupech dostala k designu, uživatelskému průzkumu i k marketingu, což jsou témata, která aktuálně probíráme i ve škole. Studium DIS vnímám tak, že si ověřím, že to, co dělám, dává smysl. Zároveň je to pro mě příležitost nasát spoustu nových znalostí a otevřít si nové pohledy, které potom můžu aplikovat.
V Mamiu mám na starost to, jak náš produkt vypadá a zajištuji, aby tam bylo přesně to, co uživatelky chtějí, aby celý projekt dával smysl. Z tohoto pohledu je pro mě program DIS hodně podpůrný, protože spoustu věcí, které se učíme, můžu okamžitě vyzkoušet a využít.
Vaše appka už stihla získat i ocenění nejlepší mobilní aplikace v AppParade 35. Vnímáš to jako velký úspěch?
Ano, v tu chvíli určitě. Hrozně moc věcí se ale děje strašně rychle. Teď už máme zase jiné cíle a řešíme jiné věci. V tu chvíli to pro mě určitě byl velký úspěch (před 8 měsíci), protože jsme byli na začátku. A to, že někomu to přišlo už v tu chvíli hodnotné a smysluplné, mi určitě udělalo velkou radost.
To vypadá, že máš opravdu skvěle našlápnuto studijně i profesně. Zní to tak, že děláš, co tě baví a nějakým způsobem tě to naplňuje. Je tento stav pro tebe finální meta nebo kam směřuješ dál?
To je dobrá otázka. Nad tím často přemýšlím a nemám odpověď. Ale z nějakého krátko — střednědobého pohledu je prostě Mamio to, co chci dělat. Máme nějakou vizi, kam se chceme dostat. Máme spoustu nápadů a bude na tom spousta práce, takže vím že v příštích pár letech tohle bude to, čemu se budu věnovat.
Zároveň si nemyslím, že to je něco, co budu dělat do konce života. Nechám si dveře otevřené. Baví mě rozjíždět projekty a počáteční fáze. Dokážu si představit, že někdy v budoucnu začnu ještě něco dalšího, co je úplně mimo tuto tématiku.
Hodně mě baví produktové věci a rozjíždění nových nápadů takže…uvidím, jakým směrem se to bude ubírat.
