Kreativita a kritické myšlení jako principy designového myšlení
Designový proces — návrh a tvorba produktu či služby — je komplexní systém, pomocí kterého generujeme myšlenky, nápady, vylepšení a následně se pokoušíme je realizovat a zdokonalovat. V každé části tohoto procesu operujeme určitým dílem na mentální úrovni — argumentujeme pro nebo proti, dáváme podnět k tvůrčí činnosti a vzniku originální, nové skutečnosti. Dříve nebo později tak využíváme naše schopnosti myslet kreativně či kriticky, jenž nám otevírají nové možnosti a obzory a naopak vyhodnocují, který z nových obzorů je zlatou střední cestou vedoucí ke kýženému cíli.
Designový proces a kreativita/kritické myšlení
Společnost IDEO definovala 3 základní fáze designového procesu: inspirace, ideace a iterace (vyobrazeno níže).[1] Od definování problému, získávání inspirace, zjišťování dostupných metod přes vytváření prototypů až po samotné testování a získávání zpětné vazby, která následně vede k opakování celého procesu, už z vlastní podstaty těchto fází přemýšlíme kreativně a kriticky. U obou typů myšlení však zapojujeme rozdílné mechaniky.
Divergentní a konvergentní myšlení
Tyto dva druhy myšlení odkazují k samotnému procesu myšlení a jeho výstupům. Divergentní myšlení (jinak rozbíhavé či tvůrčí) “je spontánní, nepostupujete při něm předem danými kroky, které vedou k jedinému správnému řešení, ale naopak spojujete různé kousky informací a myšlenek tak, že vytvoříte něco nového.” [2] Naopak konvergentní myšlení je takové, které od počátku směřuje k jednomu nejlepšímu řešení. [2] S divergencí pracuje právě kreativní myšlení, při němž designér nebo tým designérů navrhuje mnoho různých řešení nebo alespoň jejich náznaky. Oproti tomu konvergence se uplatňuje při myšlení kritickém, kdy z tohoto množství návrhů filtrujeme to, co je dobré, užitečné, efektivní, proveditelné. Oba přístupy na sebe takto navazují a interagují za účelem navržení fungujícího produktu.
Faktory ovlivňující kreativitu
Samotné kreativní myšlení je postaveno na množině faktorů, které jsou jak vnitřního, tak vnějšího charakteru — tedy nacházejí se uvnitř jedince, jsou pevně geneticky zakódované nebo se dále rozvíjejí; nebo se na jedinci odráží sociální, kulturní a různá další prostředí, ve kterých se pohybuje. Mezi tyto faktory patří:
- biologické znaky (mikroneurony, hormony, IQ, určující geny, dominantní hemisféra, koordinace mezi hemisférami),
- rysy osobnosti (například tolerance vůči dvojznačnosti, ochota riskovat, prodleva uspokojení),
- poznávací rysy (například vzdálené asociace, laterální myšlení),
- makrospolečenské okolnosti (jako jsou vztahy s rodinou a přáteli a druh bydlení),
- makrospolečenské podmínky (obec a práce, vzdělávací, náboženské, etnické, právní, ekonomické a politické prostředí). [3]
Není proto od věci, pokud se tým designérů a vývojářů sestává z lidí různého intelektu, zájmů, názorů na společnost a její problémy, celkově z lidí pocházejících z odlišných společenských poměrů. Toto spojení přináší nové pohledy na věc a generuje širší spektrum nápadů a směrů, kterými se může design ubírat.
Faktory ovlivňující kritické myšlení
Stejně jako kreativní myšlení, tak i kritické myšlení předurčují důležité okolnosti, které jsou klíčové pro jeho realizaci. I zde figuruje z velké části vnější vliv společnosti, které jedince formuje během jeho života — z okolí přejímáme scénáře toho, co je správné a co správné není, učí nás, jak postupovat při hodnocení skutečností, které jsou pro nás nové a jak rozhodovat o jejich relevantnosti pro nás a naše záměry. Tímto vnějším vlivem se tedy formuje i náš vnitřní postoj, částečně daný biologicky/geneticky.
Ze základních předpokladů pro kritické myšlení můžeme vyjmenovat:
- testování a vědecké metody
- vyvracení mýtů
- schopnost argumentace
- hledání pravdy
- ověřování zdrojů
- mediální gramotnost [4]
Ať už se jedná o fázi inspirace, ideace nebo iterace, v každé z nich je zapotřebí kriticky pohlédnout na fakta, která jsme shromáždili a vyprodukovali, ověřit si zdroje, ze kterých pocházejí, rozhodnout, co je pro nás přínosné či naopak irelevantní, rozumně argumentovat a prezentovat výsledky.
Základní pilíře kritického myšlení jsou vyňaty z přednášky Petra Ludwiga s názvem Kritické myšlení pro lepší společnost. Ve své přednášce dále zmiňuje pět pravidel, jak správně používat kritické myšlení, aby nepůsobilo sobecky, arogantně a aby především vedlo ke smysluplnému cíli a vzájemné dohodě. Designový proces v kolektivu by se neměl zvrhnout v názorovou přestřelku a členové týmu by měli ostatní a jejich názory přijímat s pochopením a respektem. Přejděme nyní k samotným pravidlům:
- Vždy si připusťte, že se můžete mýlit. Pravidlo, které platí i mimo designovou sféru. Náš vlastní názor nebo náhled na problematiku není jediný a nemusí být ani správný. Buďme shovívaví a otevření k ostatním.
- Moudrost znamená umět říci “nejsem si jistý”, “nevím” či “spletl jsem se”. Jedna věc je připustit si, že se mýlím, ale přiznat se k tomu bezprostředně je věc druhá. Upřímnost je cennou lidskou kvalitou a pokud ve skupině někdo něco neví, možná to ví druhý a mohou vzájemně interagovat.
- Dávejte si pozor, abyste nebyli “dobroser”. Tento na první pohled vulgární termín označuje člověka neustále poučujícího ostatní o své pravdě a o tom, že by každý měl tancovat tak, jako on píská. Můžeme jen opakovat to, co bylo řečeno u prvního pravidla — nikdo z nás není středobodem vesmíru.
- Nehledejte si jen potvrzení, ale i vyvrácení. Je příjemné, když najdeme s někým společnou řeč, ale po chvílí tato konverzace nikam nevede, zvláště pokud se jedná o designový proces, ve kterém je střet názorů dobrým podhoubím pro konstrukci nových tezí. Záměrně vyhledávejme ty, kteří s námi v něčem nesouhlasí a rozumně spolu konverzujme a předkládejme argumenty. Někdy tak můžeme dojít ke kompromisu nebo stvořit úplně nový prvek.
- Ověřujte fakta a kvalitu zdrojů informací. Pokud do designového procesu přinášíme zdroje k podložení našich návrhů, pokud pracujeme s výzkumy, odbornými pracemi nebo jinými médii, je třeba vždy kontrolovat jejich relevanci, pravdivost, aktuálnost. [4]
Metody kreativního a kritického myšlení
Na předchozím výčtu a vysvětlení klíčových faktorů můžeme pozorovat vzájemnou spolupráci a prolínání kreativity a kritického myšlení — tvořivě, divergentně přicházíme s novými možnostmi a následně je kriticky, konvergentně korigujeme a předkládáme racionální argumenty, proč si myslíme, že něco nějak má nebo nemá být a jaké navrhujeme řešení či zlepšení (opět například kreativní formou).
Nejen pro procvičování, ale i v samotném procesu designového myšlení můžeme využít některé z metod, díky nimž můžeme dosáhnout hodnotných výsledků. Rozhodl jsem se metody nedělit podle míry zaměření na kreativní nebo kritické myšlení, neboť si myslím, že ve většině z nich je zastoupen podíl obojího tím, že provedením metody kreativně vytvořím nějaký výstup a ten poté kriticky zhodnotím a beru si z něj, co se mi zrovna hodí.
Jednou z často využívaných metod je myšlenková mapa. Můžeme ji využít jako startovací bod, od kterého se můžeme odrazit v budoucnu. Doprostřed papíru/psací plochy napíšeme hlavní téma, kterým se zabýváme a pomocí spojení čar — větvením — spojujeme s hlavním tématem témata navazující, která se mohou dále větvit do dalších samostatných částí. Důležitým prvkem této metody je vizualizace, díky které máme přehled o vztazích mezi tématy, jejich důležitosti a posloupnosti. Nyní máme nastavené priority, víme, na kterou část se zaměřit a čím se detailněji zabývat.
Myšlenkové mapy mohou být aktivitou jak pro jednotlivce, tak aktivitou skupinovou. V početnějším tvůrčím kolektivu můžeme takto využít i brainstorming či brainwriting. Brainstorming je metoda často využívaná v prostředí firem a organizací. Vyžaduje aktivitu skupiny regulovanou vůdcem skupiny, v našem případě vedoucím designového týmu, nazývejme jej facilitátor. Ten na začátku položí otázku či definuje téma/problém. V následující časově ohraničené části členové nahlas říkají své odpovědi, názory, možnosti řešení, které facilitátor zaznamenává na psací plochu, nejlépe tabuli. Každý názor je hodnotný, nikdo nikoho nesoudí. Po skončení časového limitu všichni společně debatují a rozebírají sepsané odpovědi, například formou řízené diskuse. Na tomto příkladu opět vidíme propojení kreativního myšlení v první části a kritického myšlení v části druhé — proto jsem záměrně nechtěl metody klasifikovat. Metoda brainstormingu se dá provést i psanou formou, které se říká brainwriting. Princip je stejný, ale místo odpovídání nahlas členové skupiny zapisují své myšlenky na papír, který následně koluje mezi ostatními. [5]
Z velkého množství metod a technik můžeme zmínit ještě asociace, které můžeme rozdělit na asociace sériové a centrované.[6] Sériovou asociaci tvoříme z prvního slova, našeho tématu a vytváříme si asociace za sebou jako jeden řetěz. Pokud uvolníme svou mysl a zapisujeme si první slovo, které nás napadne ke slovu předchozímu, může nám vzniknout zajímavý řetězec s novými nápady. Centrované asociace jsou ve své podstatě myšlenkové mapy — od jednoho termínu vytváříme různé množství sériových asociací.
Poslední technikou, kterou uvedu v tomto článku, je kreativní abeceda.[6] Pokud jsme jako jedinec či jako tým zaseknutí na mrtvém bodě v jakékoliv fázi designového procesu, rozepíšeme si pod sebe jednotlivá písmena abecedy a ke každému z nich se snažíme vymyslet jedno nebo dvě slova začínající na dané písmeno, vztahující se k našemu tématu. Tímto do principu brainstormingu či myšlenkové mapy přidáváme něco jako výzvu, soutěž. Nad některými písmeny je nutné více přemýšlet, což nás ale může dovést k novým neotřelým nápadům.
Závěr
Tyto základní metody rozvíjejí jak kreativitu, tak kritické myšlení a napomáhají nám se posunout dál, blíž k úspěchu. Klíčový je ale vždy moment rozpravy nad výstupy těchto metod, protože vzájemnou hodnotnou a inteligentní diskusí vznikají nová řešení a nové cesty, kterými se vydáváme, abychom realizovali náš plán, abychom jej testovali a zjistili přednosti a nedostatky, na které se zaměříme v novém kole designového procesu.
Designový proces je už ve své podstatě kreativní a kriticky nahlížející na skutečnost, musíme si ale v něm svou kreativitu uvědomit, musíme umět správně používat kritické myšlení a selský rozum, a nakonec musíme umět i komunikovat. Komunikovat slovy, komunikovat svými výtvory, přenášet hodnotné informace. Na druhou stranu je ale důležité naslouchat a interpretovat sdělení druhých. Komunikace je důležitým prvkem designového procesu a kreativita a kritické myšlení ji pomáhají umocnit.
Zdroje
[1] DESIGN THINKING IN A DAY: AN AT-A-GLANCE GUIDE FOR ADVANCING YOUR LIBRARY. IDEO [online]. [cit. 2019–11–05]. Dostupné z: https://www.uni-due.de/imperia/md/content/innovationhub/designthinking.pdf
[2] Lekce 1: Co je to kreativita. Youniversity.cz [online]. 2019 [cit. 2019–11–06]. Dostupné z: https://youniversity.cz/modul/kreativita/lekce/1
[3] DACEY, John S., Kathleen LENNON a Lisa B. FIORE. Kreativita: [souhra biologických, psychologických a sociálních faktorů]. Vyd. 1. čes. Praha: Grada, 2000. Psyché (Grada). ISBN 80–7169–903–9.
[4] LUDWIG, Petr. Kritické myšlení pro lepší společnost. In: Red Button Zoom [online]. 2016–07–29 [cit. 2019–11–06]. Dostupné z: https://zoom.rba.cz/prednasky/kriticke-mysleni-pro-lepsi-spolecnost
[5] Brainstorming a brainwriting. KISK: Kreativní práce s informacemi [online]. 2019 [cit. 2019–11–06]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/kreativita/temata/kreativni-techniky/brainstorming-a-brainwriting
[6] LOJA, Radka. Tvorba asociací — základ kreativních technik. Radka Loja [online]. [cit. 2019–11–07]. Dostupné z: https://www.radkaloja.cz/portfolio/tvorba-asociaci-zaklad-kreativnich-technik/
