Moje poslání je pomáhat designerům růst, říká Milan Chvojka
Designér Milan Chvojka v rozhovoru odkrývá jaká byla jeho cesta od designu k mentorství.
Ahoj Milane, díky za to, že sis udělal čas na rozhovor. Vybral jsem si Tě pro náš rozhovor z celé plejády odborníků na UX a design, na které jsme dostali tip v rámci zakončení kurzu Role designera v organizacích. A protože už při prvním průzkumu tvého LinkedInu jsem tušil, že to bude asi jízda, tak pojďme na to!
Milane, jaká byla Tvoje profesní cesta?
Letos to bude už dvacátá pátá sezóna, co se jsem se začal zabývat vývojem digitálních produktů a služeb. Díky tomu jsem prošel přes stovky projektů, potkal u toho spousty zajímavých lidí včetně designerů a měl příležitost se toho hodně naučit. Když se ohlížím zpátky, tak většinu zkušeností jsem získal v agenturách. Výjimkou je jedna bezmála pětiletá zkušenost z produktové firmy.
Co Ti přijde dobré na práci v agentuře?
Na agenturách mi přijde dobré, že máš možnost si vyzkoušet práci v různých oborech a prostředích. Od velkých korporací, přes státní organizace, až po malé začínající firmy. Díky tomu jsem si vyzkoušel dělat informační weby, menší jednoúčelové aplikace, ale i komplexní B2B systémy. Na projektech jsem si vyzkoušel, jak roli designera, tak roli leadera — člověka, který odpovídá za to, že projekt dobře dopadne.
Funguješ takhle i dneska?
Už skoro vůbec. Dneska na projektech moc nepracuji. A když jo, tak funguju víc jako buddy nebo mentor — pomáhám ostatním uspět. Moje zodpovědnosti se dneska týkají spíš strategie designu a design leadershipu. To jsou asi hlavní věci, kterými se teď zabývám a ve kterých se snažím zlepšovat.
Ty jsi říkal, že se v tomhle oboru pohybuješ už 25 let. To je spoustu let zkušeností, ale v minulosti, jestli si dobře pamatuji, se moc o rolích jako designer nebo UX designer nemluvilo. Jak se stalo, že sis řekl, že budeš UX designer?
Pojem UX nebo UX designer jsem tenkrát neznal. Poprvé jsem se s nimi setkal až bezmála 10 let potom, co jsem začal v tom oboru pracovat. A později jsem také zjistil, že třeba Steve Krug nebo Don Norman už v době, kdy jsem začínal, psali knížky o UX designu (Don’t make me think a Design of everyday things). Vůbec jsem netušil, že ty knížky existují.
Jinak moje cesta k designu ale nebyla krátká. Začalo to na střední škole, kdy mi do života vstoupil internet. To byl moment, kdy jsem si začal uvědomovat, že tohle by mohla být moje životní cesta. To bylo v době, kdy jsem trávil čas výrobou zesilovačů. Představa, že budu někdy vyrábět weby nebo třeba programovat byla fascinující. Když jsem na přelomu let 1998/1999 dostal nabídku jít pracovat do agentury SorcererWare, neváhal jsem. Byl to pro mě dream job. Chvíli jsem programoval a pak dělal projekťáka. Celou dobu jsem ale spolupracoval s designery a mohl jsem jim koukat pod ruce. Postupně mě začalo bavit s nimi přemýšlet, jak weby nebo appky navrhnout. Od té doby jsem se začal přibližovat k práci designera. Nejdříve mě to táhlo k vizuálnímu designu a později jsem se setkal s prvním člověkem, který o sobě říkal, že je UXák a dělal wireframes. Přišlo mi skvělý, že je možný přemýšlet o uživateli ještě před tím, než se začne něco kreslit. To byl moment, kdy jsem se rozhodl udělat změnu a o 2 roky později už jsem sám navrhoval první prototypy webů a aplikací. To byl pro mě zlom, jak jsem se dostal k UX.
Na mě to trochu působí, že jsi prožil vlastně takový přirozený vývoj od projekťáka někam dál, což sleduji dlouhodobě, že je poměrně častý jev.
Přesně tak to bylo. Koukal jsem okolo sebe a zjistil jsem, že někteří kolegové — hlavně teda designeři — dělají věci, které mi přijdou zajímavé a postupně jsem si je začal osvojovat. Weby jsem upravoval o spoustu let dřív, než jsem se začal designem živit. Sice jsem tehdy neměl žádné pořádné nástroje ani postupy, ale prostě jsem přemýšlel o tom, jak lidem naservírovat informace, aby jim lépe rozuměli nebo aby dokázali nějaký rozhraní lépe ovládat. Akorát jsem teda vůbec nevěděl, že designuju (smích) a vůbec jsem nevěděl, že se tomu později bude říkat UX.
Milane co Tě na UX nejvíc baví?
Hm. Nad touhle otázkou jsem dlouho nepřemýšlel. Rozhodně mi přijde skvělý, že dělám práci, která mě baví a děkuju, že jsi mi to tou otázkou připoměl. Vlastně si vážím toho, že mě práce baví. Vím, že ne každej takovou práci má. Těch konkrétních věcí, kvůli kterým mě to baví, je spousta. Tak uvedu alespoň pár příkladů.
Začnu možností poznat zajímavý lidi. Ať už se jedná o klienty, pro které pracujeme. Kolegy v týmu, se kterými pracuju nebo uživatele, pro které navrhujeme. Ta pestrost je obrovská.
Taky si sáhnu na různé obory, ve kterých nejsem specialista, jako je třeba psychologie, nebo sociologie. Můžu poznat experty, kteří umí něco, co já ne a můžu se toho od nich spoustu naučit. To je skvělé.
Potom si myslím, že práce v UX nabízí možnost mixovat svět technologií, byznysu a designu. Baví mě analytická práce, kdy přemýšlím nad informacemi, které jsem se dozvěděl. A baví mě i práce kreativní, kdy se snažím z toho, co jsem se dozvěděl, navrhnout nové řešení. Možnost vymýšlet, jak něco zlepšit a mít pak možnost vidět změnu v reálném životě lidí. To mě na tom baví.
Baví tě designovat v nějakém konkrétním oboru? Nebo je ti to jedno a spíš tě zajímá ten konkrétní produkt a dopad, který to potom má?
To je otázka, u které bychom mohli zůstat asi dlouho. Nemůžu úplně říct, že mám oblíbený obor nebo produkt, ale rozhodně mi není jedno jakou práci dělám. Určitě na to má vliv víc věcí jako třeba lidi, prostředí nebo odměna. Nicméně pokud bych si měl vzpomenout na projekty, kde jsem měl pocit, že dělám práci, která má dopad, která dělá svět lepší, jmenoval bych dva příklady.
První příklad je redesign webu Městský knihovny v Praze. Věřím, že stovkám tisíc lidí, kteří web každý měsíc navštíví, pomáháme s přístupností ke knížkám i k dalším službám a aktivitám knihovny.
Druhý příklad je z oblasti Healthcare, kde jsme českému med-tech start-upu Stimvia (dříve Tesla Medical) pomáhali navrhnout službu, která lidem trpícím inkontinencí, nabízí neinvazivní léčbu z pohodlí domova. V tomhle případě to nebyl jenom software, který ovládá vlastní léčbu skrze mobilní telefon, ale taky hardware, tzn. přístroj (tzv. stimulátor), který léčbu provádí. Je to mimochodem jediný přístroj svého druhu na světě a mám radost, že jsem se mohl podílet na jeho vývoji.
Jinak jsem zažil spoustu dalších projektů, které byly zábavné a zajímavé, kdybych měl najít nějaké společné znaky, které mě baví, tak jsou to spíš ty komplexnější a dlouhodobější. Preferuju kvalitu nad kvantitou. Baví mě práce, kde můžu jít do hloubky. Práce, u které mohu přemýšlet strategicky, postupovat strukturovaně a během které se mohu něco nového naučit.
Kde teď vlastně působíš? V jakých organizacích, společnostech, agenturách?
Většinou jsem v 2FRESH. To je pražská design agentura, ve které pracuji od roku 2011. V 2FRESH jsem založil a spoluvedl UX team, který jsme ale v posledních letech spojili s UI týmem a máme jeden velký tým, kde je zhruba 25 designerů. O tenhle tým se starám společně s Lukášem Pitterem, který 2FRESH zakládal. Naše práce se točí hlavně okolo design leadershipu a design operations. S designem pomáháme jak našim designerům, tak i našim klientům. Zbývající čas dělím mezi startup Body Moody a UX Well.
Body Moody vyrábí hřejivé bodýčko, co pomáhá holkám při menstruačních potížích. Stojí za ním průmyslová designerka Katka Rydlová, se kterou jsem se poznal během práce pro Stimvia. Spolupráce nás bavila a po dokončení projektu jsme se domluvili, že budu Katce pomáhat jako mentor. Takhle fungujeme už třetí rok. Spolupráce s Body Moody se rozjela o trochu později. Katka o mě s nadsázkou říká, že jsem “Zoom-out manažer”. Vlastně to znamená, že pomáhám navrhovat dlouhodobou strategii a společně s Katkou plánuju, jak našich priorit dosáhneme.
A pak UX Well, který spoluzaložil a vede Petr Štědrý, UX designer a současně můj bývalý kolega z 2FRESH, se kterým mě spolupráce taky moc bavila a od kterého jsem se toho sám hodně naučil. Petr říká, že UX Well není škola, ale spíš profesní akcelerátor pro začínající designery nebo obecně pro lidi, co se chtějí naučit dělat UX řemeslo. Studium zahrnuje devět víkendů a letos běží šestý ročník. Mimo teorie se účastníci dostanou např. i k práci na testovacím projektu a mají podporu zkušeného mentora. Jedním z mentorů jsem i já a vedle toho se starám i o mentoring jako takový. To znamená, že zajišťuju, abychom měli k dispozici dostatek mentorů a aby naši mentoři měli všechno, co k práci potřebují. Letos jsem si navíc vyzkoušel i práci lektora a účastníky seznámil se způsobem, jakým můžou řešit začátky projektů a taky jak jako designer pracovat s hypotézami.
Když Tě Milane poslouchám, tak vlastně všechny ty Tvé aktuální angažmá hodně spojuje vzdělávání, mentoring a leadership. Jak ses to všechno naučil Ty sám?
Jo je to tak, tyhle oblasti mě teď baví nejvíc. No a jinak se to spíš pořád učím, než že bych to už uměl. Začal jsem asi před těmi 10 lety, kdy jsem si vzal na starost UX tým a od tý doby se v tom krok za krokem zlepšuju. Nejdřív se mi do toho moc nechtělo, chtěl jsem spíš designovat. Ale postupně se moje preference změnily. Rozhodnutí věnovat se vzdělávání a leadershipu naplno, jsem udělal teprve nedávno. Jsou to necelé tři roky. Teď už moc na projektech nejsem a když jo, tak spíš pomáhám ostatním.
Pak ses ptal, jak jsem se to naučil. No já jsem do žádné designerské školy nechodil. Ke zkušenostem jsem se dostal jenom díky práci na projektech. Jeden bývalý kolega říkával, že se ke zkušenostem postupně “profailoval”. Vidím to stejně jako on (smích). A jinak jsem měl štěstí a potkal několik zkušených lidí, kteří mi na cestě pomohli. Čím dál víc si uvědomuju, že to chci teď poslat dál. Zjišťuju, že jsou okolo mě začínající designéři, kteří tu pomoc oceňují a to mi dělá radost.
Jak se liší vzdělávání designerů v jednotlivých organizacích, ve kterých aktuálně působíš?
V UX Well se zaměřujeme na designery, kteří jsou na začátku své cesty. Řešíme základy. Trénujeme na testovacím projektu. Zkoušíme si různé techniky a vůbec nevadí, že něco trvá dýl, než jsme čekali, nebo, že to není v nejlepší možné kvalitě nebo že se to vůbec nepodaří. Je to tak v pořádku. Cílem je objevit co je v UX možný a rozhodnout se, čemu se chce účastník dál věnovat.
V 2FRESH i v Body Moody je to jiný. Tam pracujeme v komerčním prostředí. To znamená, že designer nemá ten komfort, kdy si může dovolit dělat hodně chyb. Pokud se chyby dělají (a to se samozřejmě stává), tak musíme být výrazně opatrnější a určitě nechceme, aby za ty chyby platil klient. Klienty zajímá, jakou hodnotu jim design přisene, jaký bude mít dopad na jejich business. Proto, pokud se na projektech něco nového učíme, tak to oddělujeme a náklady jdou za náma. Na druhou stranu možnost učit se přímo na projektech je způsob učení, který podle mě funguje dobře.
Jaký způsob vzdělávání je podle Tebe nejefektivnější a může zajistit rychlejší posun designerských dovedností?
No to myslím záleží na individuálních potřebách každého z nás. V prostředích, ve kterých se pohybuju, designery nejrychleji posouvá práce na projektu se zkušenějším kolegou doplněná mentoringem. Pokusím se vysvětlit proč.
Zkušenější kolega, říkáme mu buddy, na projektu zodpovídá za to, že projekt dobře dopadne. Vymýšlí postup a rozhoduje, co se kdy bude dělat. Pro designera, který je méně zkušený, je to bezpečné prostředí. Dozví se, jak se daná technika dělá a hned si ji vyzkouší na reálném projektu. Jakmile má hotovo, může se s buddym ohlédnout zpátky a reflektovat, co fungovalo a co ne a uvědomit si, co příště udělá jinak. Ideální je, když má příležitost si třeba hned další den danou věc vyzkoušet znovu a udělat to líp. Je to taková práce a učení přímo v terénu.
Na druhé straně mentoring dává designerovi možnost se na události na projektech podívat s větším odstupem. Obvykle reflektujeme zkušenosti a události z projektů. Povídáme si o motivacích, to znamená, co se vlastně chce učit a proč. Dáváme do kupy profesní rozvojový plán. Dostáváme se taky ke kurzům, knížkám a nebo školám, kde se designer může zlepšit v tom, kam ho to táhne. Koneckonců ty sám studuješ Design informačních služeb na KISKu, stejně jako můj kolega David. David si při přípravě svého profesního rozvojového plánu uvědomil, že chce zjistit víc o tom, co je v UX designu možné, chtěl mít přehled. Myslím, že k rozhodnutí jít studovat právě tenhle obor naše metroské sezení přispěly.
Myslím, že možnosti vzdělávání jsou dneska skvělé. Můžeš si vybrat mezi hromadou video tutoriálů, online kurzů, workshopů, konferencí, kempů a škol. Na pohovory do 2FRESH dnes běžně chodí designeři, kteří studovali design ve Velké británii, ve Skandinávii nebo Holandsku, tj. mají formální vzdělání. To se dříve stávalo vyjímečně a ještě dříve vůbec.
Oklikou se vrátím zpátky k samotnému designování. Máš nějakou fakt oblíbenou techniku, kterou bys upřednostnil před nějakou jinou? A jestli jo, tak proč?
Oblíbenou techniku? Hm, to asi nemám. Výběr techniky podle mě záleží na situaci. Ne vždycky dává smysl postupovat úplně stejně nebo používat nějaké techniky jenom proto, že jsou oblíbené. Mě tato otázka vede spíše k principům, kterými se snažím řídit. My tomu v 2FRESH říkáme Standardy. Je to něco, co je pro nás nebo naši práci běžné, co ale taky očekáváme, že budou umět designeři, se kterými spolupracujeme.
Aby sis to lépe představil, tak jeden takový oblíbený standard je například, že používám design proces. To znamená, že nepřeskakuju k řešení, dokud nerozumím problémům, které mám na stole. To mi přijde hodně důležitý a ne každý designer to dělá. Další příklady standardů, které ctím jsou: nebát se říkat ne, ptát se proč nebo dělat rozhodnutí na základě dat.
Pomalu se nám chýlí čas ke konci. Mám pro Tebe ještě dvě otázky. Ta první je takový pohled do budoucnosti. Jak vidíš budoucnost UX designu a designérů v ČR?
To jsou dost složité otázky. Ale zkusím se nad tím zamyslet.
UX design je podle mě stále mladý obor, když ho třeba srovnám s průmyslovým designem, tak je tady zatím jen několik desítek let. Roste, ale teprve dospívá. Vznikají různé specializace, školy, kurzy a díky tomu na trhu práce přibývá designérů i příležitostí si najít práci jako designer. Takže obor jako takový si myslím, že tady bude dál a bude růst.
Co se týká budoucnosti práce designérů, tak s nástupem AI se dá očekávat, že bude vznikat daleko víc konverzačních rozhraní. To znamená, že už nebude vznikat tolik návrhů obrazovek pro displeje telefonů nebo počítačů. Je to jenom pár týdnů, co se objevil nový produkt ai.pin od Humane, který místo obrazovky používá dlaň ruky a ovládáš ho hlasem nebo gesty.
Další směr jsou produkty, které budou využívat augmentované nebo virtuální reality. Apple už ukázal, že se tímhle směrem chce vydat, když představil brýle Apple Vision, kdy se najednou pohybuješ v jiném prostředí, které vidíš a ovládáš jiným způsobem než doteď.
Myslím, že by to mohla být zábava. Těším se na to.
“Přál bych si, abychom my designeři víc přemýšleli nad dopady naší práce. Abychom si uvědomovali, k čemu svými znalostmi a dovednostmi přispíváme.”
Existuje něco jako etický kodex designera? Nebo aplikujete něco přímo vy v rámci své práce?
Pokud vím, tak nic takového neexistuje. Ale mimochodem nad touhle otázkou se zamýšlí Mike Monteiro v knížce Ruined By Design. Mike si myslí, že by měl etický kodex existovat a sloužit pro rozhodování, která přispějí k tomu, že práce designérů bude prospěšná celé společnosti. Dokonce sám navrhuje, jak by takový designerův kód etiky mohl vypadat. V knížce ho přirovnává k lékařskému slibu Hippokratovy přísahy.
Myslím, že pokud otázku etiku dnes nějaká organizace vůbec řeší, tak spíš někde na úrovni firemní kultury nebo nějakých morálních zásad. Rozhodně to ale neplatí pro všechny a každý k tomu přistupuje podle sebe. Do té doby, než se tohle změní a bude existovat nějaký kodex nebo certifikace, musíme odpovědnost převzít my designéři sami. Přál bych si, abychom my designeři víc přemýšleli nad dopady naší práce. Abychom si uvědomovali, k čemu svými znalostmi a dovednostmi přispíváme.
Skoro se nám podařilo naplnit stanovený čas našeho rozhovoru. Tak mám pro Tebe už opravdu tu poslední otázku. Máš nějakou radu pro začínající designery do budoucna?
Do toho se raději nechci pouštět. Co já vím, co je pro koho důležité. Zkusím to obejít tím, že se pokusím dát nějakou radu mému mladšímu já, když s designem začínalo. Řekl bych mu asi tohle:
- Ujasni si, co a proč je pro tebe důležité
- Naplánuj si, jak toho dosáhneš
- Neboj se říkat si o pomoc
Super Milane, díky moc za Tvůj čas, který si věnoval našemu rozhovoru. Za mě to byla doslova nálož informací o Tobě a Tvé cestě k UX designu, i o tom čím se v rámci UX teď zabýváš a co tě baví. Ať se Ti daří!
Jirko, já děkuju Tobě, protože mě to přimělo k zamyšlení se nad věcmi, nad kterými jsem buď nikdy, anebo už dlouho nepřemýšlel, takže moc díky. A jestli znáš designera, který hledá práci v oboru, nebo se chce v oblasti designu zlepšovat, ať se ozve, rád to s ní nebo s ním proberu.
