Naše myšlení ovládané heuristikou dostupnosti
Heuristika dostupnosti ve vztahu k informačnímu chování představuje důležitý psychologický jev, se kterým je dobré počítat. V dnešní době, kdy jsme přesyceni daty, musíme věnovat větší pozornost, na jakém základě stavíme svá rozhodnutí.
Koncept heuristiky dostupnosti
Abychom mohli plně pochopit, co znamená heuristika dostupnosti musíme nejdříve pochopit co znamená samotná heuristika. Heuristika pochází z řeckého „heuristiké“ tedy umění hledat. Zabývá se objevováním všeho nového bez předem daných logických postupů.[1] Heuristika je jedna z teorií rozhodování, mezi které patří i „Klasická teorie rozhodování“, „Teorie omezené racionality“ a „Vylučovací metoda“. Všechny tyto teorie se zabývají procesem rozhodování, který patří mezi důležité funkce myšlení. Profesorka Alena Plháková definuje rozhodování jako „proces výběru mezi několika různými možnostmi“.[2] Při rozhodování bychom měli zvážit všechna „pro“ a „proti“ s cílem minimalizovat náklady a maximalizovat zisky. Psychologové se shodují na tom, že člověk většinu svých rozhodnutí nevytváří na logickém základě, ale na základě omezených informací a emocí.[3]
Co znamená heuristika dostupnosti?
Dle slovníku American Psychological Association je heuristika dostupnosti (angl. availability heuristic) definována jako strategie, při níž jedinec zakládá svá rozhodnutí na informacích, které jsou snadno dostupné a jenž má v živé paměti, tyto informace se nám mohou zdát důležitější a pravděpodobnější než informace, které jsou pro nás méně dostupné. Negativním dopadem mohou být pomýlená rozhodnutí.[4] Heuristika dostupnosti lze lépe pochopit pomocí příkladu: „Lidé mají dojem, že více lidí zemře při požáru než při utonutí, jelikož si na případy úmrtí při požáru snáze vzpomenou. Snadnost vzpomínky na požár je přičítána častějšímu vizuálnímu zobrazování v médiích. Lidé si dokážou snáz představit požár a jeho sílu než člověka ve vodě, který se topí. Voda asociuje mír a klid, zatímco oheň představuje sílu a nebezpečí. Pravdou zůstává, že v roce 2017 v USA zemřelo 3709 lidí na utonutí a během požáru skoro o 1 000 lidí méně.[5] Jednoduše lze říct, že lidé se spoléhají na snadnost, s jakou si na události a příklady vzpomenou než na skutečný počet případů, které jsou známy.
Zajímavé výzkumy
Největšími osobnostmi výzkumů strategií pro rozhodování se stali psychologové Amos Tversky a Daniel Kahne. Začali se zabývat především heuristikami, o níž publikovali v 70. a 80. letech značnou řadu prací. Postupem času definovali čtyři heuristiky: heuristiku reprezentativnosti, heuristiku dostupnosti, heuristiku ukotvení a efekt kognitivního rámce.[6]
O heuristice dostupnosti vydali v roce 1973 článek A heuristic for judging frequency and probability v časopise Cognitive Psychology[7]. V jednom z provedených pokusů měly zkoumané osoby odhadnout, jestli se písmeno R ve slovech častěji objevuje na prvním nebo až na třetím místě. Skoro 70 % respondentů předpokládalo, že nejčastěji se R vyskytuje na prvním místě, avšak opak je pravdou. Tversky a Kahne si tento jev vysvětlují tím, že si člověk snáze představí slova, která začínají na R než slova, která obsahují R.[8] V roce 1979 vydali další studii Prospect Theory: An Analysis of Decisions Under Risk[9], ve které se dostávají více do hloubky základnímu lidskému rozhodování, a to především v oblasti ekonomie. Rozvíjejí zde tzv. izolační efekt heuristiky, který vede k nekonzistentním preferencím, pokud je stejná informace podávána různými prostředky a formulacemi.
Na článek Tverskyho a Kahne navazuje výzkum skupiny vědců kolem Marie Geurten. Jejich výzkum se zaměřil na heuristiku dostupnosti u dětí ve věku 4–8 let. Své poznatky reflektují v článku: Less is more: The availability heuristic in early childhood. Právě u dětí 4–8 let lze dobře sledovat změny jejich informačního chování skrz zkoumání heuristiky dostupnosti. Děti dostaly za úkol vybavit si různá křestní jména a následně ohodnotit svoji paměť. Předpokladem bylo, že osmileté děti budou obezřetnější v používání heuristiky dostupnosti než mladší děti. Výsledek studie prokázal, že čtyřleté děti hodnotí svoji paměť jako lepší, když si vzpomenou na menší počet jmen s lehkostí a rychlostí než po vygenerování velkého počtu jmen v delším časovém intervalu. Výsledky získané od skupiny osmiletých dětí naznačují, že v určitém okamžiku se slepě spoléhají na správnost subjektivního pocitu lehkosti při rozhodování. Subjektivní pocit dětí se s přibývajícím věkem a šíří kognitivních zdrojů mění a děti začínají odsouvat pocit lehkosti za vodítko pro vytváření svých úsudků. Jejich rozhodování se sice začíná proměňovat, ale pocit dostupnosti jako správného vodítka zůstává.[10]
Článek z roku 2020 Too Much Familiarity! The Developmental Path of the Fluency Heuristic in Children je navazujícím výzkumem Marie Geurten na experiment popsaný v článku Less is more: The availability heuristic in early childhood z roku 2015. Nový experiment potvrzuje zjištění z roku 2015. Malé děti se více spoléhají na plynulost svých rozhodnutí než starší děti, které tuto plynulost rozhodování využívají hlavně v případech, kdy dané věci neznají.S velmi přínosným výzkumem přicházejí doktoři Donald A. Redelmeier a Kelvin Ng, kteří svoje poznatky publikují v článku Approach to making the availability heuristic less available. Zaměřují se především na diagnostiku u soudních lékařů, která je do značné míry ovlivněna heuristikou dostupnosti, i když lékaři vycházení z velkého množství dostupných materiálů. Ve studii navrhují postup proti heuristice dostupnosti a tím zmírňování chybovosti v diagnostice.[11]
Zhodnocení slabých a silných stránek
Pozitivem heuristiky dostupnosti je schopnost rychlého rozhodnutí, proto je potřeba umět správně vyhodnocovat naše vzpomínky a získané zkušenosti. Čím lépe dokážeme pracovat se získanými daty a informacemi, tím lépe a rychleji se budeme rozhodovat. Bohužel, člověk není neomylný a spíše se setkáme s uspěchaným a nepodloženým rozhodnutím než s rozhodnutím, které je rychlé, objektivní a založené na dostatku relevantních a ověřených dat.[12]
Největší slabinou je tedy tvorba mylných dojmů na základě dat, získaných z nejdostupnějších zdrojů. Slabina v podobě mylných rozhodnutí se netýká jen heuristiky dostupnosti. S každou heuristikou je příčina chybného rozhodnutí přičítána jiným okolnostem. U heuristiky reprezentativnosti jde především o stereotypní vnímání světa kolem nás.[13] U heuristiky zakotvení a přizpůsobení se spoléháme na výchozí bod, který si vytváříme při prvním setkání s novou věcí či informací. Podle tohoto pomyslného výchozího bodu, posuzujeme další případy. V momentě, kdy je náš výchozí bod utvořen na základě omezených dat, budou i všechna další rozhodnutí odvíjena od mylných informací.[14] V případě heuristiky dostupnosti dochází k omylu v případech, kdy informace, které jsou snadno dostupné, bereme jako relevantnější než informace, ke kterým je přístup složitější. Velký vliv zde hrají informační platformy. Lidé si nejvíce pamatují všechno netradiční a šokující, například: zprávy o přírodních katastrofách, politických převratech, netradičních událostech, zvláštních lidech a dalších. V případě, kdy je zpráva i vizuálně bohatá vybavíme si ji ještě snadněji.[15]
Mezi velké hráče našeho špatného úsudku patří situace, které jsme sami prožili. Naši špatnou zkušenost máme tendenci paušalizovat i na rozdílné věci a situace, například: pokud se nám stalo, že měl vlak Českých drah několikrát zpoždění a vlak RegioJetu nikoliv, nabýváme dojmu, že zpoždění mají jen České dráhy a nebereme v potaz, že s Českými drahami jezdíme každý den a RegioJetem jednou do roka. Dalším negativním jevem je šíření neúmyslných fake news. Přístup k internetu má dnes skoro každý a při vyhledávání máme tendence brát jako relevantní první vyhledanou stránku. Bohužel se nemusí jednat o nejrelevantnější informace, a často se jedná o informace vytržené z kontextu anebo záměrně vytvořené hoaxy.[16] Živnou půdou pro mylné úsudky jsou také sociální bubliny. Člověk se ve své sociální bublině neustále utvrzuje ve svých názorech a myšlenkách. Informace nepodporující naši hypotézu odsouváme na druhou kolej a snadno na ně zapomeneme.[17] Heuristika dostupnosti je tedy to, co může ovlivňovat naše informační chování. Informační chování je proces, během kterého se proměňují naše role a činnosti.
Heuristika dostupnosti v informačním chování
Člověk se během svého života mění jak po fyzické, tak po psychické stránce. Tento vývoj se odráží i v našem informačním chování, které je ovlivněno dvěmi vzájemně se doplňujícími částmi:
a) Individuální, jenž vychází z endoceptů, zkušeností, prožitků, postojů a dalších.
b) Socio-kulturní, které nás propojuje s prostředím, ve kterém jsme vyrůstali.
Heuristika dostupnosti je ovlivněna oběma částmi informačního chování. Individuální část je pevně spjata s faktorem podlehnutí heuristice dostupnosti a vytvářením alespoň částečných obranných mechanismů, které nám pomohou s logickým rozhodováním a ověřováním informací. Socio-kulturní část nemůžeme ovlivnit. Pomocí našeho odhodlání a celoživotního učení, se můžeme ze socio-kulturní predispozice vymanit.
Doktorka Steinerová představuje komplikovanost informačního chování tímto tvrzením: „Struktura informačního chování představuje několik základních složek interakce člověka s informačním prostředím. Jejich vzájemné vazby jsou organizované jako úrovně zpracování a využívání informací, které jsou relativně samostatné, ale zároveň v sobě obsažené.“[18] Právě interakce člověka s informačním prostředím je u heuristiky dostupnosti klíčová. Dobré informační prostředí nám zjednoduší prováděnou interakci, během které zpracováváme a využíváme informace, stáváme se tvůrci i konzumenty dat a informací. Pro efektivnost našeho informačního chování bychom měli být informovaní o možných psychologických jevech, které nás mohou ovládat a odvracet od logického myšlení k myšlení a rozhodování ovládaného našimi emocemi a pocity. Heuristika dostupnosti se stává dobrým pomocníkem při nutnosti rychlého rozhodování a zlým pánem při neuvážené práci s informacemi.
ZDROJE:
[1] DUFKOVÁ, Jana. Heuristika. Sociologická encyklopedie: Sociologický ústav AV ČR [online]. 11. 1. 2018 [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Heuristika
[2] PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978–80–200–1499–3. str. 280
[3] PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978–80–200–1499–3. str. 280–281
[4] Availability Heuristic. American Psychological Association [online]. [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/availability-heuristic
[5] Death and Mortality. Centers for Disease: Control and Prevention [online]. Hyattsville: National Center for Health Statistics, 2021 [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://www.cdc.gov/nchs/fastats/deaths.htm
[6] COLMAN, Andrew M. a Eldar SHAFIR, KOERTGE, N., ed. A biography of Amos Tversky. New dictionary of scientific biography [online]. Charles Scribner’s Sons, January 2008, (7), 91–97 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/261246989_Tversky_Amos
[7] TVERSKY, Amos a Daniel KAHNEMAN. Availability: A heuristic for judging frequency and probability. Cognitive Psychology [online]. September 1973, 5(2), 207–232 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: doi:10.1016/0010–0285(73)90033–9
[8] Tamtéž. s 211–212
[9] TIKKANEN, Amy, ed. Daniel Kahneman. Britannica: The Editors of Encyclopaedia [online]. Mar 01 2021 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Daniel-Kahneman
[10] GEURTEN, Marie, Sylvie WILLEMS, Sophie GERMAIN a Thierry MEULEMANS. Less is more: The availability heuristic in early childhood. Developmental Psychology [online]. 2015, 02 September 2015, 33(4), 405–410 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://bpspsychub.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/bjdp.12114
[11] REDELMEIER, Donald A. a Kelvin NG. Approach to making the availability heuristic less available. BMJ Quality & Safety [online]. Toronto: BMJ, January 20, 2020, 29(7), 528–530 [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1136/bmjqs-2020-010831
[12] KAŠKOVÁ, Tereza. Tři zkratky k omylu. Psychologie [online]. Mindlab, 3. 9. 2018 [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: https://psychologie.cz/tri-zkratky-k-omylu/
[13]BARON, Robert A. Essentials Of Psychology [online]. 2. Pearson College Division, 1999 (s. 252) [cit. 2021–04–06]. ISBN 9780205304097
[14] CHERRY, Kendra. Availability Heuristic and Decision Making. Verywellmind [online]. November 18, 2019 [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/availability-heuristic-279482
[15] KAHNEMAN, Daniel a Eva NEVRLÁ. Myšlení, rychlé a pomalé [online]. 1. Jan Melvil Publishing, 2012 [cit. 2021–04–06]. (s. 142–143) ISBN 978–80–87270–42–4.
[16] STODOLA, Jiří. Informace, dezinformace a informační etika. [přednáška] KISK, 6. 4. 2021. [online] Záznam dostupný v: Microsoft Teams
[17] How to move outside your social bubble. University of New York in Prague [online]. Praha [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: https://www.unyp.cz/news/how-move-outside-your-social-bubble
[18] STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie: pohľady informačnej vedy. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 2005. s. 66. ISBN 80–85165–90–2.
