Nové designové přístupy: spekulativní a tranzitivní design
Design jako takový je tu už od nepaměti. Počátek můžeme vidět v tvorbě nástrojů u Homo habilis (Manzini, 2015). „Všichni lidé jsou designéři, naše schopnost designování je jednou z charakteristických vlastností člověka“[1] (Stables, 2012). Design je velmi silný nástroj, který má moc změnit věci k lepšímu, reaguje na aktuální dění ve světě, na momentální problematiky. Někteří designeři dokonce uvádí, že správný design může zachránit svět.[2] Vzhledem k vývoji člověka, dochází také k transformaci designu. Vznikají nové přístupy, nové pohledy na svět, který se velmi rychle mění s příchodem novějších technologií. Tento text se blíže zabývá konkrétně spekulativním a tranzitivním designem. Jaké nové pohledy tyto přístupy přináší, na co reagují, co je jejich cílem?
Design chápeme „ontologicky v tom smyslu, že všechny designové předměty, nástroje a dokonce i služby přinášejí určité způsoby bytí, poznávání a konání.“[3] (Escobar, 2018). Hezky toto tvrzení potvrzuje i výrok Manziniho (2015), který říká, že design nám lidem pomáhá být lidmi[4]. Design jako takový chápeme jako radikální a to proto, že přináší zásadní změny v našich životech (Stables, 2012). V určité době si designeři uvědomili, že chybí nástroje pro tyto radikální změny, které by měly přesah do budoucnosti a tak vznikla subkultura designérů, kteří razili tzv. „design for transition“ (design pro změnu) (Escobar, 2018). Tento akt je považován za počátek tranzitivního designu.
Spekulativní i tranzitivní design mají za cíl řešit tzv. wicked — zapeklité problémy, které jsou složité, komplexní, otevřené, globální. Může se jednat o udržitelnost, socio-ekonomické problémy apod. Na tyto problémy je třeba se dívat s vizí do budoucna, což oba přístupy zohledňují. Svým přemýšlením rozvíjí design služeb, který má také za cíl lepší budoucnost díky kolektivnímu přičinění, avšak aplikace spekulativního kritického designu posouvá praxi dále. Problematika je poté uchopována z komplexnějšího hlediska (Villari, 2022). Cameron Tonkinwise, velký propagátor obou směrů, chápe spekulativní design jakožto aplikovaným příkladem filozofie designu — snaží se o materializaci určitého druhu budoucnosti. Jak uvádí „Design vytváří budoucnost. To, co designéři vytvářejí, se stává budoucností, kterou obýváme.“[5] Spekulativní design pracuje totiž s každodenními rutinami — výrobky — co a jak používáme. Patří sem však i komunikace a prostředí ve kterém se pohybujeme (Tonkinwise, 2015).
Pěkným příkladem studie, která aplikovala spekulativní design za cílem pochopit problematiku spojenou s péčí o seniory je studie s názvem Příběhy o péči: Porozumění nadějím a obavám lidí z technologií péče prostřednictvím zjišťování příběhů[6] (Schulte & Hornecker, 2022). Studie byla založena na doplňování příběhu fiktivní osoby Lor, která bude slavit 189. narozeniny. Participanti si pomocí nedokončených vět měli představovat budoucnost. Výzkumníci cíleně neoslovovali experty — pečovatele, ani seniory, kteří již tuto péči potřebují, ale naopak oslovili respondenty různým věkových kategorií (18 +), širokou veřejnost (Schulte & Hornecker, 2022).
Přestože se studie zabývala technologickými řešeními pro podporu péče seniorů, mapovala obecně péči jako takovou. Co všechno participanti berou za důležitou součást péče? Díky tomu výsledky byly komplexnější a dokázaly pokrýt mnohem více oblastí než v současné době péče o seniory zahrnuje. Díky imaginaci se podařilo dotazovaným oprostit se od nynějších zvyklostí a mnohdy skrze kritiku současných služeb poukázat na nedostatky, které je třeba v budoucnosti podchytit (Schulte & Hornecker, 2022).
Tonkinwise, také hovoří o tom, že dlouhou dobu panovalo přesvědčení, že design je nepolitický, to je ale omezující, není pak možné řešit zapeklité problémy, které jsou s političností mnohdy velmi úzce spojeny. Jak uvádí “design je všechno; jsou to rozhodnutí, která stojí za tím, co a jak se děje v každém jednotlivém vybudovaném prostředí, ve kterém žijeme”[7] (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019). Rotmans mluví o tzv. Tranzitivním managementu (Transition management) líčí, že je třeba, aby vláda inspirovala proces kolektivního učení. Měla by povzbuzovat ostatní aktéry, aby se zapojovali a společně přemýšleli, jak na transformaci s ohledem na sociální a environmentální dopady. (Rotmans et al., 2001) Tonkinwise vysvětluje pojetí transitivního designu jako přístup, který se snaží skrze změnu prostředí a komunikace dojít ke změně lidské povahy (Tonkinwise, 2021).
Příklad tranzitivního projektu můžeme uvést projekt The Transition Town Initiative (TTI — Tranzitivní městská iniciace), který probíhal v městě Totnes ve Velké Británii. Tento projekt vznikl na základě problematiky fosilních paliv. Vize navrhuje udržitelnější cestu, kterou by se města měla ubírat (Escobar, 2018).
„Klíčovým prvkem TTI je relokalizace potravin, energie, bydlení, dopravy a rozhodování. TTI uvažuje o znovuoživení komunit tak, aby se staly soběstačnějšími, o pečlivě plánovaném, ale soustavném “útlumu” či “energetickém sestupu” lidské činnosti a o nástrojích pro obnovu ekosystémů a komunit, které byly erodovány staletími delokalizovaných, experty řízených ekonomických a politických systémů.“[8]
Tento projekt byl spuštěn na několika místech po světě. Cílem je vytvořit odolnější a udržitelnější společenství prostřednictvím spolupráce a zapojení obyvatel. (Escobar, 2018)
Podobnou myšlenku má také třeba organizace TransitionUS[9]. Snaží se skrze projekty podporovat společnost, aby došlo k systémové transformaci, kterou náš svět tak potřebuje. Mají filozofii, která staví na následující vizualizaci. Sami si však uvědomují, že pokud chceme dojít k nějaké systémové změně je třeba začít u sebe, u jednotlivců (Transition US, 2010).
„Potřebujeme více filozofie designu, v designu i ve filozofii, která by ukázala, že stav člověka je podmíněn designéry; každý navržený výrobek nebo systém zase navrhuje určité typy lidí, nebo alespoň určité způsoby lidského bytí“[10] (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019). Designéři se snaží ignorovat co vidí a naopak imaginují, co by mohlo být. Vytvářejí alternativní reality. Někdy jsou designeři označováni za optimisty, jelikož jejich představy o budoucnosti počítají s dokonalostí, takže vznikají vize o idealistické utopistické budoucnosti (Tonkinwise, 2015).
Pomocí prototypování, vizualizací se designéři snaží ohodnotit, zda se jim daří docílit lepší budoucnosti, než je současnost. „Design kritizuje (současnost) tím, že vytváří (budoucí) alternativy.“[11] Aby však mohlo dojít k nějaké změně potřebují designéři podporu od ostatních lidí, proto součástí designu je i přesvědčování mnoho dalších lidí. Skrze různorodou participaci v různých částech procesu se snaží přesvědčit o hodnotě, kterou daný projekt má pro budoucnost. Pokud se podaří sehnat podporovatele, spojence, nastává čas zhmotnění, realizace. Nejedná se však o konec procesu, protože design se týká praxe, na základě které je pak výsledek přetransformováván, aby byl co nejefektnější a nejudržitelnější (Tonkinwise, 2015).
Co tedy spekulativní kritický a tranzitivní design přinášejí nového? Tyto přístupy vznikly na základě poptávky řešit globální problémy, krize s přesahem do budoucnosti. Mají sloužit jako nástroje k radikálním změnám. Spekulativní kritický design hodně pracuje s nějakými uměleckými projekty, které poukazují na konkrétní problematiky, často skrze kritiku současné situace. Transitivní design jde ještě o krok dál a snaží se tyto zapeklité problémy řešit, snaží se najít odpovědi na otázky, navrhuje řešení, jak udržitelně dojít k cíli. Přichází s alternativními radikálními změnami, které však mnohdy vyžadují změnu společnosti, takže úkolem designérů je podněcovat tyto projekty. Design nám může pomoci udělat svět lepším místem, zachovat ho i pro další generace v nějak schůdném, udržitelném stavu. Jen je potřeba podpořit radikální změny, které k tomuto cíli mohou dojít. Imaginovat si budoucnost a předcházet možným problémům. Je to výzva, která je však v našich rukou.
Zdroje:
Escobar, A. (2018). Designs for the pluriverse: Radical interdependence, autonomy and the making of worlds (FF — ustredni knihovna (volný výběr) 504-ESCO1–1). Duke University Press.
Manzini, E. (2015). Design, when everybody designs: An introduction to design for social innovation (R. Coad, Přel.). The MIT Press.
Rotmans, J., Kemp, R., & van Asselt, M. (2001). Transition Management: A promising policy perspective. In M. Decker & F. Wütscher (Ed.), Interdisciplinarity in Technology Assessment: Implementation and its Chances and Limits (s. 165–197). Springer. https://doi.org/10.1007/978-3-662-04371-4_11
Schulte, B. F., & Hornecker, E. (2022). Care Stories: Understanding People’s Hopes and Fears for Technologies of Care through Story Elicitation. Proceedings of the 25th International Academic Mindtrek Conference, 117–128. https://doi.org/10.1145/3569219.3569309
SpeculativeEdu, & Mitrović, I. (2019, červenec 22). Cameron Tonkinwise: Creating visions of futures must involve thinking through the complexities. SpeculativeEdu. https://speculativeedu.eu/interview-cameron-tonkinwise/
Stables, K. (2012). Designerly Well-being: Implications for pedagogy that develops design capability. 20. https://files.eric.ed.gov/fulltext/EJ1119763.pdf
Tonkinwise, C. (2015, srpen 21). Just Design. Medium. https://medium.com/@camerontw/just-design-b1f97cb3996f
Tonkinwise, C. (2021). Design in transition: Interview with Cameron Tonkinwise. Archis. https://archis.org/volume/design-in-transition/
Transition US. (2010). Our Vision. Transition US. https://www.transitionus.org/vision
Villari, B. (2022). Designing Sustainable Services for Cities: Adopting a Systemic Perspective in Service Design Experiments. Sustainability, 14(20), 13237. https://doi.org/10.3390/su142013237
Seznam obrázků
Obrázek 2 — https://www.transitionus.org/vision. 4
[1] Originální text: all human beings are designers — that our design capability is one of the defining characteristics of being human.
[2] Cameron Tonkinwise v rozhovoru uvádí, že designéři jsou „spasitelé světa“ (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019)
[3] Design is ontological in that all design-led objects, tools, and even services bring about particular ways of being, knowing, and doing.
[4] design helped to make us human.
[5] Design makes futures. What designers make becomes the futures we inhabit.
[6] Care Stories: Understanding People’s Hopes and Fears for Technologies of Care through Story Elicitation
[7] “design is everything; it is the decisions behind the what and how of every single thing in every one of the built environments in which we dwell”
[8] The relocalization of food, energy, housing, transportation, and decision making is a crucial element of the tti. Te tti contemplates the reinvigoration of communities so that they become more self-reliant, a carefully planned but steady “powering down” or “energy descent” in human activity, and tools for rebuilding ecosystems and communities eroded by centuries of delocalized, expert-driven economic and political systems.
[9] https://www.transitionus.org/
[10] We need more design philosophy, in design and in philosophy, demonstrating that the human condition is conditioned by designers; every designed product or system in turn designs certain kinds of humans, or at least certain ways of being human.
[11] Design criticizes (the present) by making (future) alternatives.
