Pavel Martinovský: Service Design se stává novou konkurenční výhodou
Rozhovor s Pavlem Martinovským, Senior UX Designerem v J&T Bance a absolventem marketingových komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Mohl bys stručně představit sebe a svoji cestu k designu?
Jmenuji se Pavel Martinovský a jsem digitální designer. Když na to koukám zpětně tak jsem ke grafice potažmo designu tíhnul už jako malý kluk, kdy jsem si kreslil plakáty či se pokoušel o vlastní komiksy a další věci. Velký zlom nastal někdy na střední škole v prvním ročníku, kdy jsem dostal nejen první pořádný počítač, ale připojili jsme se skrze vytáčené připojení k internetu. V ten moment jsem věděl, že to je svět, jehož chci být součástí. A také jsem tomu začal věnovat každou svoji volnou chvíli. Stylem pokus omyl jsem se učil s Photoshopem či kódoval první stránky v HTML.
První web, za který jsem dostal opravdu zaplaceno jsem nakreslil a nakódoval někdy v roce 1999 a byla to prezentace firmy co prodávala a snad i vyráběla oděvní zipy.
Pak už to šlo docela rychle. Nastoupil jsem do menší lokální reklamní agentury jako grafik, kde jsem navrhoval loga, vizitky, různé tiskoviny, ale třeba i polepy na auta a sem tam jsem vyrobil menší internetovou prezentaci. Chtěl jsem se ale věnovat pouze webům, a tak jsem logicky odešel do Prahy. Prošel jsem si několika digitálními a marketingovými agenturami, spoluzaložil jsem dnes již neexistující webové studio a dnes jsem skoro tři roky součástí digitálního týmu J&T Banky, kde zastávám roli seniorního UX designera.
Vím, že nejsi žádným nováčkem a máš toho za sebou opravdu hodně. Jak se podle tebe design, respektive digitální design, který jsi akcentoval posunul?
Zdůraznil jsem to, ale oba víme, že i digitální design je strašně široké téma. Stačí se podívat co vše to obnáší a kolik různých profesí je možno do tvorby digitálních produktů zahrnout.
Pamatuji si doby, kdy jsem klientovi navrhl design webu. A pokud jsem se mu trefil do vkusu, tak to šlo do vývoje. Celý obor byl ve stylu líbí nebo nelíbí. Trochu přeháním, ale tak to prostě bylo. Kdekdo v tom žije do dnes, ale to je jiný příběh.
Postupem času už to nebyla jen vizuální disciplína. Jako designer ses začal ptát. Dáváš si věci do souvislostí. Potřebuješ znát své uživatele či zákazníky a nejlíp mít od nich zpětnou vazbu. Jakožto spoustu dalších informací a dat. Zkrátka už je to taková exaktní věda. Tohle je za mě ten hlavní posun.
S každým projektem se někam posunu, získám novou zkušenost, kterou mohu a využívám dále, ale pořád je to o tom, že mezi „já si myslím“ a „já vím“ je velký rozdíl.
Chápu to tak, že dnešní designer potřebuje mít dostatečný kontext, aby pochopil problém, který má před sebou. Je tedy vlastně i výzkumníkem. Na to bych oslím můstkem navázal na tvé vzdělání. Ty jsi absolventem marketingových komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jak ti studium pomohlo? A třeba v rámci výzkumu?
Je to přesně jak říkáš. Můžeš střílet na slepo, spálit spoustu zdrojů a čekat, že jednou něco trefíš. Nebo si dáš tu práci, abys zjistil, jakým směrem mířit a v zásadě, jestli vůbec, pokud se bavíme o komerčních projektech.
Co se školy týče, tak já jsem začal studovat dálkově a v pozdějším věku. Jedním ze vstupních parametrů k přijetí byla prokazatelná praxe a zkušenosti, což kvituji, protože díky tomu jsem měl a mám plno zajímavých spolužáků. To je velký benefit, který mi škola přinesla do života.
Mnou studovaný obor nemá tak vymezenou specializaci, jako máš možnost studovat ty na KISKu, to ti trošku závidím. Takže mi to zas až tak naruby profesní život neobrátilo. To ale neznamená, že bych toho litoval. To vůbec. Škola mi v mnoha ohledech pomohla dost věcí zarámovat nebo rozšířit.
My jsme hodně řešili marketingové výzkumy, psychologii chování zákazníků, etiku nebo argumentaci a další věci. Přišlo spousta „aha momentů“, jakože jsem měl z praxe některé věci naučené a zažité, aniž bych kolikrát tušil, z čeho to vychází. Ale co se třeba právě těch výzkumů týče, tak jsem si díky škole osvojil pár nových metod. Dá se říct, že jsem si takto doplnil několik hluchých míst.
Využíváš tedy jako designer ve své praxi znalosti a kompetence z oblastí, které jsou vlastní pro marketingové komunikace?
No jasně. Já to vnímám tak, že do jisté míry to jsou spojené nádoby. Komunikace v marketingu je také o tom najít relevantního příjemce, kterému doručíš správnou cestou sdělení, které ho nějakým způsobem ovlivní třeba něco udělat nebo si myslet. Když to velmi zobecním.
Takže markeťák a designer se zase tak moc od sebe neodlišují?
Jsou to parťáci. Minimálně v našem komerčním prostředí. Pokud jako designer řeším digitální produkt, službu nebo cokoliv, tak oba řešíme v zásadě to samé. Já chci abych produktem uspokojil potřebu, naplnil očekávání, a to vše v jednoduché, příjemné a srozumitelné formě. Nejlépe tak aby se z návštěvníka stal věrný uživatel. Markeťák chce z návštěvníka věrného zákazníka, který nejlépe přivede celou rodinu. Zase to hodně zobecňuji. Byl jsem 7 let součástí výkonnostní digitální agentury H1.cz, takže tam jsme logicky primárně řešili, jak ovlivnit pozitivně dopad na byznys, třeba právě díky UX aktivitám.
Díky, že jsi zmínil „Hájedničku“, protože to jsme na začátku v představení mírně opomenuli. Máš letité zkušenosti z agenturního prostředí, jaké to je nyní pracovat na straně velkého klienta? A jak ty sám vnímáš roli designu ve firemním prostředí?
Po tolika letech je to samozřejmě velká změna, to bych lhal. I po 2,5 letech v bance mě tu a tam něco překvapí, ale v zásadě je to pozitivní zkušenost. Minimálně z toho pracovního hlediska. I když jsem v rámci agentury měl s klienty blízké pracovní vztahy nedá se to srovnat. Být součástí kmene ti poskytne lepší pohled na věc i možnosti něco ovlivnit.
Jako designer vnímám roli designu stále stejně a je jedno, jestli jsem v agentuře, v malé nebo velké společnosti. Design má být důležitou součástí firemní kultury. Pokud se designové principy a myšlení stanou pevnou součástí firemní DNA, pak to má zásadní a pozitivní vliv na to, jak společnost vnímá sama sebe, ale i to, jak ji vnímá okolí. Tak to vidím já, ale co si budeme povídat. Nežijeme v ideálním světě. Takže dlouhodobý úkol designerů ve společnostech je jasný.
Vnímáš to tedy jako velkou výzvu?
Rozhodně ano. Tedy ono se to už nějakou dobu děje, vše se neustále vyvíjí. Teď nechci, aby to vyznělo cynicky, ale vezmi si jak některé společnosti nebo celá odvětví během nebo díky Covidu zařadili „digitalizaci“ na vyšší rychlostní stupeň. A s tím jde ruku v ruce poptávka po kvalitním UX. Service Design se stává novou konkurenční výhodou. Nás samotné toho v J&T Bance čeká ještě dost. Před pár lety banka našeho typu žádné ryze interní Digital Experience oddělení neměla. Jasná pozitivní ukázka změn.
Jak ale přesvědčit klíčové lidi o důležitosti designu a s tím spojených aktivit?
Rozhodně nepolevovat. Ta změna se bohužel nestane přes noc. Já se vždy snažil klíčové lidi více zapojit do samotného procesu, aby byli u uživatelských testů a viděli reálné reakce vlastních uživatelů. Aby byli u různých šetření a znali závěry z výzkumů, aby věděli, proč tohle jsme udělali tak a ne jinak. Zkrátka ukázaná platí, ta zkušenost se poté může přenést do dalších projektů nebo snažení. Zní to možná jako klišé, ale ono to často až tak jednoduché není.
Nyní trochu odbočím. Já bych si dovolil ještě na závěr jednu otázku. Co by sis jako designer chtěl vyzkoušet nebo na čem bys chtěl pracovat a dosud jsi neměl možnost?
To je zajímavá otázka. Je dost možné, že bych ti na ni za nějakou dobu asi odpověděl jinak. Ale když dnes vidíš, jak frčí strojové učení, umělá inteligence, jak Meta tlačí virtuální realitu, tak by to bylo asi něco z tohoto ranku. Líbilo by se mi pracovat nebo být součástí projektu, který má s tímto co dočinění.
Na samotný závěr je něco, co bys vzkázal studentům oboru Design informačních služeb na KISKu na Masarykově univerzitě?
Rozhodně všem držím palce ať je studium baví a je pro ně velkým přínosem, jak do běžného, tak hlavně pracovního života.
