Poskytování služeb v galeriích specifickým skupinám návštěvníků

Lucie Scholzová
Nov 5 · 6 min read

Galerie a muzea již dávno neplní pouze roli instituce uchovávající umělecká díla a zpřístupňující prohlídky. Zároveň musí splňovat i sociální úlohu a poskytovat své služby tak, aby se do nich chtěl návštěvník vracet. Mnohdy může galeriím pomoci inovativní design budovy, avšak zároveň je podstatné myslet i na pohodlí (např. akustiku, teplo, světlo) a především je důležité, jak daná instituce funguje, jak poskytuje své služby a jak přistupuje k návštěvníkům. S evolucí galerií zároveň přichází nutnost poskytovat další doplňkové služby, jako je například pořádání vzdělávacích a komunitních akcí, provoz obchodu se suvenýry i občerstvení.[1] Co konkrétně může pomoci galeriím přilákat nové uživatele, je rozšíření svých služeb o služby zaměřené na specifické skupiny návštěvníků, jakými jsou děti či fyzicky znevýhodnění lidé. Následující text představí projekty, které se na tyto návštěvníky zaměřily a poznatky, které jejich úsilí přineslo.

Návštěva galerie s fyzickou indispozicí

Právě fyzicky znevýhodnění lidé, ač se to tak nemusí zdát, tvoří velké množství populace a tudíž i potencionálních návštěvníků. Toto znevýhodnění v kontextu návštěvy galerie přitom nemusí mít pouze podobu upoutání na vozík či jiné pohybové omezení, ale můžeme za něj považovat i více běžné fyzické potíže bránící si naplno užít výstavu a to zhoršený zrak či sluch. Tito lidé totiž rovněž mohou narazit v galerii či muzeu na důvod, proč si nemohou vychutnat prohlídku stejně, jako nijak neznevýhodnění návštěvníci, a tento důvod je může odradit či jim přímo zamezit návštěvu. Pohybově omezení lidé mohou mít problém s pouhým procházením výstavy, lidé, kteří mají určité zrakové omezení zase mohou mít problém přečíst vysoko umístěné či drobným písmem psané cedulky a neslyšící nemusí zcela zřetelně či vůbec slyšet výklad. Pomoci mohou v tomto případě prohlídky ve znakovém jazyce, audioprohlídky nebo třeba možnost dotknout se exponátů. Muzea se však mnohdy při plánování expozicí na tuto skupinu lidí příliš nesoustředí a tím, aniž by to tušily, přicházejí o velké množství potenciálních návštěvníků.

Mezi konkrétní projekty zaměřené na toto téma patří např. projekt soustředící se na starší návštěvníky se ztrátou zraku uskutečněný v roce 2017 v the National Centre for Craft & Design ve Velké Británii. Dále projekt The Victoria and Albert Museum nazvaný „Sensory Backpack“ z roku 2016, v rámci nějž mohli návštěvníci prozkoumat výstavu všemi smysly. Připraveny pro ně byly různé objekty vytvořené převážně z keramiky, které měly různou texturu, vůni či zvuk a dohromady předávaly ucelené znalosti o porcelánu z Číny a z Nizozemí.[2]

Obrázek: Sensory Backpack v The Victoria and Albert Museum

The Quai Branly Museum v Paříži vymyslelo „hmatové mapy“, aby se návštěvníci mohli v muzeu pohybovat bez pomoci. Problémem je, že navzdory tomu, že takovéto vylepšení výstavy může potěšit nejen nějak indisponované návštěvníky, ale i návštěvníky bez obtíží, kteří lépe čitelné texty, lepší osvětlení nebo možnost zapojit více smyslů než jen zrak, rovněž ocení, je většina takto směřovaných projektů krátkodobá, jelikož je tyto instituce vnímají jako něco navíc, co se „navrství“ na např. aktuální výstavu, nikoli jako něco, co se dá dobře začlenit do stávající nabídky.[3]

Galerie a nejmladší návštěvníci

Další specifickou skupinou, která v rámci galerií a muzeí potřebuje odlišný přístup v poskytování služeb, jsou rodiny s dětmi. Tuto skupinu může od návštěvy muzea nebo galerie odradit velké množství věcí. Typickými překážkami je strach, že dítě něco rozbije nebo že se bude nudit. Rodič se rovněž může obávat, že nebude schopný vysvětlit dítěti, co kolem sebe vidí, a zvláště rodič, který se v umění neorientuje, pokud nemá po ruce stručně a pochopitelně napsané informace (např. na kartičce u exponátu či v brožuře), může mít obavu, že nepředá dítěti základní a důležité myšlenky spjaté s vystavovaným uměním, protože je sám nezná.

Projekt uskutečněný v The Art Centre Sillicon Valley je dobrým příkladem toho, jak se dá dítě vést k umění hravou metodou, u níž se nenudí, a zároveň získává společné zážitky se svými rodiči. Tento projekt se uskutečnil v roce 2016. Po fázi brainstormingu, z nějž vznikly nápady na zajímavé aktivity uskutečnitelné v prostředí muzea, se organizátoři projektu rozhodli vytvořit kartičky s aktivitami pro rodiny. Rodiny následně v testovací fázi mohly vybírat z 24 karet, z nichž každá popisovala buď venkovní nebo vnitřní aktivitu. Počet karet byl odvozený od myšlenky, že by měli mít návštěvníci i po několika návštěvách z čeho vybírat a neopakovat tedy stejné činnosti.

Během tříměsíční fáze testování byly zúčastněné rodiny dotazovány na zpětnou vazbu (např. co jim připadalo náročné, čemu nerozuměly, co je bavilo) a rovněž byly při plnění aktivit pozorovány. Karty se osvědčily a následně se staly součástí nabídky v této instituci.[4]

Obrázek: Karty s aktivitami v The Art Centre Sillicon Valley

Dalším zajímavým projektem je projekt uskutečněný v Denver Art Museu. Ten byl zajímavý především proto, že se snažil zapojit nejmladší věkovou kategorii a to děti už od tří do pěti let. U těch rodiče často zvažují, zda je pro ně návštěva muzea či galerie vůbec vhodná a zda jim něco vzhledem k jejich věku a mentální vyspělosti přinese a právě součástí projektu bylo vymyslet aktivity, u nichž si rodiče budou jistí, že takto malé dítě umělecky rozvinou. Projekt se také pokusil identifikovat, jak smýšlejí rodiče, kteří dítě do muzea přivedou a určil dva protipóly, kdy jsou na jedné straně rodiče, kteří se svým dětem snaží v muzeu vysvětlovat informace a chtějí, aby je děti pochopily. Na druhé straně jsou rodiče, kteří vodí dítě do muzea jen z toho důvodu, aby si splnili společnou aktivitu a nějak ho zabavily. Proto je důležité poskytnout jim jak prostor pro pochopení v podobě přehledných a dobře pochopitelných informací, které mohou dítěti přečíst nebo svými slovy vysvětlit, tak dát zároveň prostor pro společné zážitky (např. společné hry) a dopřát jim možnost vychovávat i uvnitř galerie dítě tak, jak si sami přejí. Zároveň se, stejně jako předchozí projekt, nesoustředili v Denver Art Museu toliko na využití technologií, ale více na to, aby se dítě samo zapojilo a použilo své myšlení i smysly a odneslo si z návštěvy galerie zážitek. Také je důležité pro rozšíření okruhu dětských návštěvníků necílit pouze na děti a rodiče, ale i na lidi ve věku mezi 20 a 35 lety, kteří mohou v budoucnu přivést do muzea svoje děti.[5]

Moravská galerie v Brně

Nabídku pro nejmenší děti má i Moravská galerie v Brně, která nabízí dětem setkávání ve výtvarné dílničce s názvem Barevná odpoledne, kde se ve společnosti svých rodičů zlepšují ve svých výtvarných schopnostech, a zároveň pro starší kategorii od pěti do dvanácti let organizuje Sobotní ateliér, tedy sobotní kurzy, které jsou spojené s aktuálními výstavami. Jedno měsíčně probíhá v Moravské galerii také Tématické rodinné odpoledne, během nějž se děti s rodiči účastní komentované prohlídky.[6]

Zdroje

[1] ENGINEER, Altaf a Sandra BERNAL. Toward a Human-centered Approach to Art Museum Design: Learning from Volunteers’ Perceptions and Experiences. The International Journal of Architectonic, Spatial, and Environmental Design [online]. 2019, 13(3), 1–12 [cit. 2021–11–02]. ISSN 2325–1662. Dostupné z: doi:10.18848/2325–1662/CGP/v13i03/1–12

[2] MADGE, Claire. Sensory Backpacks at the V&A with Abigail Hirsch ~ Claire Madge, V&A [online]. 26. července 2016 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://www.musedcn.org.uk/2016/07/26/sensory-backpacks-at-the-va-with-abigail-hirsch-claire-madge-va/

[3] HESSELDAHL, K., C. MCGINLEY a G. MONK. Using Design Thinking to Develop New Methods of Inclusive Exhibition Making. Studies in health technology and informatics [online]. 1. 1. 2018, 258(1), 151–160 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: doi:10.3233/978–1–61499–923–2–151

[4] LARSON, Lucy. Engaging Families in the Galleries Using Design Thinking. Journal of Museum Education [online]. 2017, 42(4), 376–384 [cit. 2021–11–02]. ISSN 1059–8650. Dostupné z: doi:10.1080/10598650.2017.1379294

[5] Kids & Their Grownups: New Insights on Developing Dynamic Museum Experiences for the Whole Family [online]. Denver Art Museum, 2017 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: http://www.musynergyconsulting.com/Musynergy/About_files/IMLS_Report_final.pdf

[6] Dílny pro děti. MORAVSKÁ GALERIE [online]. [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vzdelavani/vytvarne-dilny/dilny-pro-deti.aspx

Zdroje obrázků

[1] https://www.kudyznudy.cz/files/06/06d522c0-cce8-4733-951f-b660c3f1f880.jpg?v=20200828063753

[2] https://i0.wp.com/www.musedcn.org.uk/wp-content/uploads/2016/07/photo-2-.jpg?resize=768%2C1365&ssl=1

[3] LARSON, Lucy. Engaging Families in the Galleries Using Design Thinking. Journal of Museum Education [online]. 2017, 42(4), 376–384 [cit. 2021–11–02]. ISSN 1059–8650. Dostupné z: doi:10.1080/10598650.2017.1379294, str. 7

DESIGN KISK

DESIGN KISK

Články nejen o designu informačních služeb

Lucie Scholzová

Written by

DESIGN KISK

Články nejen o designu informačních služeb