Prioritizační a rozhodovací metody v designovém procesu
Při tvorbě návrhu nového produktu přicházíme s mnoha nápady a způsoby, které zprvu jistě považujeme za hodnotné a přínosné. Ovšem při testování a občas už během samotného navrhování přijdeme na rozcestí. Které pasáže jsou pro nás stěžejní a které naopak můžeme zatím vynechat nebo úplně vypustit? Jak dále postupovat, ke které z variant se přiklonit? Dospěli jsme tedy k bodu prioritizace a rozhodování — decision-making.
Pokud stojíme před problémem v jakékoli fázi designového procesu (ale především ve fázi ideace), je vhodné si stanovit, zda je náš problém vhodné řešit nyní, nebo jej přenechat na později — potřebujeme si tedy stanovit jeho váhu, prioritu. To provedeme na základě námi stanovených faktorů, kterými mohou být faktory ekonomické, politické, technické, časové, sociální, ekologické atp. Podle přiřazených priorit ke skutečnostem pak mezi nimi rozhodujeme o jejich přijetí, provedení akce, hlubší zkoumání či odstranění.
Co ale kromě těchto faktorů ještě ovlivňuje prioritizaci a rozhodování v designovém procesu? Silně se projevuje například sociální a biologická složka designérského týmu — rodinné a kulturní prostředí, ze kterého osoby pocházejí nebo jejich klasická a emoční inteligence. Pokud máme možnost pracovat ve skupině na designovém sprintu, je vždycky lepší, když se při prioritizaci a rozhodování sejde více postojů. Samozřejmě v této situaci musí dojít k nějakému konsenzu, ale v širším výběru názorů a hledisek lze nalézt zajímavá východiska pro naši situaci.
Pokud pracujeme jako designéři pro určitou organizaci, rozhodovací proces pak také může být ovlivněnou zaměřením této organizace, její pozicí ve společnosti nebo na trhu. Důležitým aspektem je (nejen) v tomto případě znalost historie designových procesů, znalost uživatelů a jejich preferencí a snaha o realizaci vizí daných do budoucna.
V rámci nastavování priorit na základě určitých faktorů můžeme také využít několika prioritizačních metod, které nám mohou v určitých ohledech napomoci v dalším řešení problémů a posunutí designového procesu dále.
Jednou z těchto metod je metoda MoSCoW, kterou lze využít ve fázi inspirace nebo ideace. Tato metoda se zaměřuje na stanovování priorit v návaznosti na cílový produkt, proto je dobré touto metodou začít poté, až stanovíme základní myšlenku. Priority rozdělujeme do čtyř kategorií (které tvoří akronym MoSCoW):
- Must have (musí mít)— Do této kategorie zařadíme ty skutečnosti, které jsou stěžejní, ty, na kterých celý projekt stavíme a bez kterých se v přítomnosti nebo v budoucnu neobejdeme. Tato kategorie faktů, postupů, výsledných praktik a designů zaručuje přesné cílení a představuje ideální výsledek našeho snažení. Řadíme sem požadavky, bez kterých není možné práci odvést.
- Should have (mělo by mít) — Parametry, kterými by měl náš výsledek disponovat, ale nejsou tak důležité jako parametry kategorie předchozí. Jedná se o položky zásadní, ale ne nezbytně nutné k samotnému nastartování, průběhu a ukončení designu produktu.
- Could have (mohlo by mít) — Zde se jedná o skutečnosti, které jsou pozitivní pro další vývoj, ale odsouváme je spíše ke kraji — mají až terciární důležitost vůči předchozím kategoriím. Jsme schopni jejich realizace, máme know-how i prostředky, ale věnujeme se jim ve zbytku času.
- Won’t have this time (zatím nebude mít) — Aspekty našeho produktu, kterým se v tomto designovém procesu nebudeme věnovat z důvodů časových, finančních, společenských, technických či jiných, ale můžeme se k nim vrátit v příhodnější chvíli. [1]
Udělení priorit věcem, názorům, myšlenkám nám velmi pomůže v následujícím rozhodování. Samotné rozhodování však může také být zjednodušeno určitými metodami, které pracují s výsledkem akce, pro kterou se rozhodneme, jaká pozitiva a negativa s sebou přináší a jaké morální a jiné hodnoty pro nás produkt a jeho úspěch představuje.
Klasickou, nejjednodušší praktikou je seznam pro a proti. Pomocí brainstormingu nebo brainwritingu se pokusíme sestavit názory, kterými argumentujeme, proč je určitý krok dobrý nebo špatný a snažíme se o nalezení alternativy maximálně uspokojující nebo minimálně ohrožující tvůrce i uživatele.
Propracovanější verzí seznamu pro a proti je tzv. rozhodovací matice (anglicky decision matrix), která operuje s křížením námi daných faktorů srovnatelné obtížnosti a snaží se o co největší objektivizaci pohledu na náš problém. Většinou se koncipuje formou tabulky, kde sloupce označují fakta, řádky hodnotu nebo faktory je ovlivňující a do jednotlivých buňek vyplňujeme body nebo jiné znaky našeho škálovacího systému (ve smyslu od-do dobré-špatné, vyhovující-nevyhovující, proveditelné-neproveditelné atp.).
Na velmi podobném principu funguje více graficky rozpracovaná forma matice a tou je rozhodovací strom. Formou diagramu “if — then” rozepisujeme jednotlivé scénáře, které mohou nastat a hledáme ten nejschůdněji realizovatelný. [2] Osobně doporučuji kombinaci obou forem — decision matrix pomáhá hledat nové scénáře a následným rozkreslením a vizualizací můžeme viděl problém jako celek a najít spoustu dalších možností.
V dnešní době také existují rozvinuté a propracované systémy pro podporu rozhodování (DSS — decision support system) pro manažery a designéry, které lze využít v rozhodovacím procesu. Nenahrazují však úplně rozhodovatele a samy nedělají rozhodnutí, jsou to pouze pomocné softwarové doplňky, které zjednodušují cestu k cíli. [3]
Mluvíme-li o cílech, pak cílem každého z designérů je racionálně-ekonomické rozhodování. Při tomto rozhodování bereme v potaz maximalizaci dosažení našeho cíle spolu s nejvýhodnějším ekonomickým ziskem. V praxi se ale velmi často objevuje rozhodování administrativní, které mnohem více odráží skutečnost a zahrnuje v sobě množství reálných faktorů. Administrativní člověk má omezené množství znalostí a problému, který řeší, nevyhledává dostatečně, nevidí další možná řešení a spokojí se s prvním dobrým řešení, které najde nebo které se mu naskytne — tzv. princip satisfakce.[4] Mnohdy je to způsobeno nedostatečným vzděláním v oboru, někdy je ale pouze svázán vnějšími faktory, které momentálně nemůže ovlivnit.
Závěr
Stanovování priorit a následné rozhodování představuje klíčovou součást designového procesu, především na jeho začátku, ale objevuje se ve všech fázích. Vyžaduje velkou dávku úsilí, aplikaci již výše zmíněného racionálního a ekonomického myšlení, snahu vyhledávat a získávat relevantní informace důležité pro argumentační podložení našich návrhů a celkovou chuť a energii posunout se dál a tvořit. Použití pomocných metod nebo softwarových nástrojů může trénovat naši mysl v nacházení nových východisek. Neměli bychom se spokojit s první schůdnou alternativou, ale vynaložit určitou energii do hledání perfektního řešení. Může to zabrat několik iterací, ale dříve nebo později se ukáže, kam investovat čas, snažení, či peníze.
Zdroje:
[1] MACHÁČKOVÁ, Eva a Zdeněk MACHÁČEK. Metoda MoSCoW a model KANO. IT SYSTEMS [online]. 2016(12), s. 38 [cit. 2019–11–24]. ISSN 1802–615X. Dostupné z: https://www.systemonline.cz/rizeni-projektu/metoda-moscow-a-model-kano.htm
[2] Co je rozhodovací matice? Definice a příklady. Cs.mobbybusiness.com [online]. 2019 [cit. 2019–11–25]. Dostupné z: https://cs.mobbybusiness.com/2518decision-matrix-what-it-is-and-how-to-use-it
[3] Decision support system. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2019 [cit. 2019–11–25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Decision_support_system
[4] Management, rozhodování. Miras.cz/Seminárky [online]. [cit. 2019–11–25]. Dostupné z: http://www.miras.cz/seminarky/management-rozhodovani.php
