Recenze: Feminist Designer — On the Personal and the Political in Design (Alison Place)

„Feminist design is not just a thing you do; it’s how you do every thing.“ [1]

Alison Place je designérka, vysokoškolská vyučující a výzkumnice. Působí jako odborná asistentka grafického designu na School of Art na University of Arkansas, kde také zastává funkci garantky programu grafického designu. Má více než desetiletou praxi v oboru jako kreativní ředitelka a designérka pro vysokoškolské instituce a neziskové organizace. Ve své praxi se zaměřuje na průsečíky designu a feministické teorie, specializuje se na nové technologie v designu a na spekulativní design.

Kniha Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design vyšla v září 2023 v nakladatelství MIT Press. Prostřednictvím esejů, případových studií a dialogů kniha zkoumá design jako feministickou praxi. Obsahuje příspěvky 43 různých autorů*ek z 16 zemí světa, které nastiňují, jak využívají feministické myšlení ve své designerské činnosti, tvorbě, ale i v životě.

V předmluvě knihy Place v duchu feministické teorie naprosto transparentně představuje okolnosti jejího vzniku. Prezentuje sama sebe nejen jako designérku, ale také jako bílou, cisgender ženu ze vzdělaného prostředí, matku a především feministku. Popisuje, co ji vedlo k sepsání knihy i jak vznikala — jak vybírala přispěvatele*ky, jaké společenské i osobní události formovaly vznik knihy — od pandemie COVID-19, přes zrušení rozsudku Roe v. Wade, až po narození jejího dítěte.

V úvodní eseji On the personal and the political in design se Place zamýšlí jednak nad tím, co je design v dnešním světě, ale také co je feminismus — a jak spolu souvisí:

„The two [feminism and design] share mutually beneficial objectives; design provides a medium for putting feminist theory into action, and feminism provides a framework for making that action more equitable and beneficial to the lived experiences of real people.“ [2]

Ve snaze alespoň rámcově pro účely knihy definovat feminismus — s uvědomováním si, jak složité, resp. téměř nemožné to je, Place porovnává různé významy tohoto pojmu v různých kontextech a zamýšlí se nad tím, že právě nemožnost feminismus definovat je tím, co ho definuje nejvíc — totiž schopnost adaptovat se a vyvíjet, měnit tvar, směr i obsah podle toho, co je v danou chvíli ve společnosti potřeba. Nakonec Place navazuje na citát Sary Ahmed z knihy Living a Feminist Life:

„Feminism might mean asking questions about how to live better in an unjust and unequal world, how to find ways to support those who are not supported or are less supported by social systems.“ [3]

V duchu této „definice“ feminismu Place tak v knize Feminist Designer navrhuje, že být feministickým*kou designérem*kou znamená klást si otázky — jak v kapitalistických podmínkách dělat design eticky, jak navrhovat spravedlivá a rovná řešení pro opravdu všechny skupiny lidí, jak prostřednictvím designu projevovat péči. Jak vyučovat a předávat znalosti s respektem, jak spolupracovat na proměně celého oboru designu. Kniha má být výzvou k tomu, abychom se ptali, co je design — a abychom si ho představili jinak. Jednotlivé příspěvky v knize jsou proto opravdu pestré — jednak svými autory*kami a jejich profesním i osobním pozadím, ale také myšlenkami, přístupy i oblastmi designu, kterým se věnují. Nezřídka jsou jednotlivé eseje a myšlenky v knize téměř protichůdné.

Kniha je rozdělena do šesti oddílů podle klíčových témat — témata se ale prolínají a svým způsobem jsou přítomná průběžně v celé knize. Každý z oddílů je uvozený esejí přímo od Alison Place, ve kterém představuje historické, ale i současné souvislosti k danému tématu a zamýšlí se nad ním. Každý z příspěvku je pak záměrně analogicky nazvaný On + téma (např. On calling yourself a designer, On community as a process of working toward, On being a male feminist designer, …). Texty jsou totiž většinou reflektivního charakteru, nemají působit autoritativně ani nechtějí představovat žádný konečný a jediný správný pohled na danou problematiku. Autor*ka každého textu spíše představuje svou osobní zkušenost, sdílí svůj pohled na věc a propojuje ho se širšími souvislostmi designu a feminismu, které jsou pro něj nebo ni důležité.

1. První kapitola s názvem Power reflektuje, jak v naší společnosti funguje moc, a jakým způsobem je design její součástí. V úvodní eseji se Place zamýšlí nad domnělou neutralitou designu a designérů a osvětluje, jak mnoho metod a způsobů designu vychází většinou ze západních, heteropatriarchálních struktur — aniž by si to designéři nutně uvědomovali. V jednotlivých příspěvcích si pak autoři*ky kladou otázky o své vlastní roli v utváření mocenských struktur — každý designér je totiž kromě profesionála také obyčejný člověk se svými názory a předsudky, které s každým designovým rozhodnutí může přenášet dál. Operuje s mocí buď udržovat, nebo měnit zaběhlé pořádky — umožnit svou prací větší volbu, větší zastoupení, větší svobodu pro různé skupiny lidí.
2. Druhá část s názvem Knowledge popisuje, jakou roli hrají znalosti a vědění v designovém procesu, ale také jak design formuje vědění. Pojmem knowledge (znalosti, vědění) zde Place myslí především výzkumnou, „discover“ část designového procesu — v úvodní eseji ke kapitole popisuje, jak je výzkum pro design důležitý, a jak důležité je do výzkumu zahrnout uživatele, kterých se designové řešení bude skutečně dotýkat (z feministického hlediska reflektuje například to, že ve spoustě vědeckých a lékařských výzkumů se nebere ohled na účinky léků/vakcín na ženské tělo, ale jen na mužské). Z jednotlivých příspěvků vyplývá, že když navrhujeme řešení pro někoho, měli bychom ho navrhovat s ním — protože se svým omezeným úhlem pohledu, i když si myslíme, že věci vylepšujeme, to může být přesně naopak.
3. V podobném duchu se nese třetí kapitola s názvem Care — totiž že péče a zájem jsou jedny z nejdůležitějších motivací, se kterými je třeba k designu pro někoho — a s někým — přistupovat. V průběhu kapitoly autoři*ky zdůrazňují, že zájem a péče jsou především vědomá rozhodnutí, snaha přemýšlet o věcech v dlouhodobější perspektivě, a nejen předcházet dalšímu útlaku nebo diskriminaci, ale také napomoct hojení toho, co se již odehrálo nebo odehrává.
4. Čtvrtá kapitola Plurality je především o tom, že na mnoho problémů neexistuje pouze jedno správné řešení — přestože je v designu často snaha komplikované problémy rozpadávat na co nejjednodušší kroky a přijít s jedním řešením. Autoři*ky zde zdůrazňují, jak důležité je otevírat debaty, vnímat odlišné názory, ale také přemýšlet nad řešením problémů ve více úrovních:
   „The task for designers is to respond to trouble with trouble — to stir up debate, interrupt what we are doing, disturb thinking patterns, and trouble the story in order to change it.“[4]
5. V páté kapitole Liberation se Place i další autoři*ky zamýšlí nad jedním z ústředních témat feminismu — totiž nad osvobozením (se) od zažitých způsobů přemýšlení, znevýhodňování, od předsudků a tradičního uspořádání společnosti. Osvobození zde znamená jednak konečný výsledek, ale také proces, kterým je feminismus i design. Je to kapitola o budoucnosti — o tom, jak si ji představujeme, k jaké budoucnosti směřujeme, ale také pro koho ji vytváříme.
6. Poslední kapitola s názvem Community rozebírá, jak můžeme pomocí designu pracovat společně na tom, abychom dosáhli změny — v úvodní eseji Place píše, že feministický design je nejen o tom, jak designéři přistupují k lidem, uživatelům, ale i k sobě navzájem. Příspěvky v této kapitole rozebírají, že feminismus není vždy jen proti něčemu — ačkoliv je se slovy jako je boj nebo protest často spojován. Feminismus (a feministický design) je také velká tvořivá síla, komunita, která staví na základech položených předchozími generacemi a tvořící pevné základy pro generace následující, aby se celý obor designu a skrze něj postupně naše okolí, svět a společnost, stávaly lepšími.

Pro mě osobně byla kniha skvělým vhledem nejen do světa designu, ve kterém se ve svém běžném fungování v podstatě vůbec nepohybuji, ale především také do současného feminismu. Myslím si, že velmi citlivě, přemýšlivě a s velkým sebeuvědomováním reflektuje (nejen) ženskou zkušenost v dnešním světě — díky příspěvkům autorů*ek z různých zemí celého světa nabízí opravdu rozmanitý pohled na současnou designérskou praxi a na to, co v současnosti znamená být feministou*kou.

Z celé knihy, všech studií i rozhovorů pro mě vyplývá jako nejzásadnější schopnost každého dobrého, feministického designéra*ky schopnost sebereflexe. Schopnost uvědomit si, jakou moc má designér*ka v rukou při navrhování nových řešení — a to v jakékoliv oblasti designu. Jedná se o moc ve smyslu možnosti ovlivnit, jestli budeme jako společnost pokračovat ve vyjetých kolejích dosavadních stereotypů, předsudků, zkušeností (ač třeba s dobrým prvotním úmyslem), nebo jestli dokážeme z těchto „kolejí“ vystoupit a nacházet nová, lepší řešení.

Zásadní je dle mého názoru zejména schopnost uvědomit si ve své praxi, z jaké pozice vycházíme, v jaké společenské a (ne)privilegované pozici se nacházíme a jak to může ovlivňovat náš pohled na svět, resp. na to, co designujeme. Domnívám se, že největší lekcí, kterou se kniha snaží předat je to, abychom měli pokoru, sebereflexi, a především byli otevření jiným názorům a prožitkům, než jsou jen ty naše a našeho blízkého okolí.

Kniha Feminist Designer otevírá prostor pro diskuzi, snaží se pokládat otázky, spíš než na ně odpovídat. Skládá mozaiku názorů a zkušeností designérů z celého světa a ukazuje — nebo spíš navrhuje — co znamená být feministickým designérem*kou v dnešní společnosti. V přeneseném smyslu ale podle mě také skvěle vystihuje, jak být dobrým designérem*kou v současném světě. Jak píše Place hned v úvodu knihy:

„Our task is to stay vigilant, stay open, and stay curious. To be a feminist designer is to see the world as it is and to continually imagine it otherwise.“ [5]

_

[1] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 2.

[2] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 6.

[3] AHMED, Sara. Living a Feminist Life, s. 1.

[4] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 120.

[5] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 8.