Recenze knihy: Understanding How Designers Think and Work
Nigel Cross je považovan za jednoho ze zakladatelů akademického přístupu k designérskému myšlení a ke studiu “zapeklitých problémů”. Díky tomu patří mezi nejdůležitější postavy v historii designu. Ve své knize Design Thinking: How Designers Think and Work ilustruje na několika detailních případových studiích způsoby myšlení profesionálních designérů, z nichž je možné načerpat značnou dávku inspirace.
Kniha Understanding How Designers Think and Work je sbírkou několika případových studií, které sledují designéry při jejich práci. Kniha je určena komukoliv, kdo chce lépe porozumět myšlenkovým postupům vedoucím k řešení komplexních problémů. Zkušenému designérovi nabízí možnost reflexe vlastních postupů a porovnání se způsobem práce významných osobností v oboru. Pro studenty designu služeb, mezi něž se řadí i autor této recenze, je kniha skvělým úvodem do kognitivní podstaty designového myšlení, na níž stojí všechny soudobé Design Thinking metodiky využívané v byznysovém prostředí.
Cross na několika případových případových studiích ilustruje způsoby, které nazývá designerly ways of knowing. To můžeme chápat jako myšlenkové postupy, pomocí nichž designéři objevují řešení problémů. Jedná se o specifické přístupy a kognitivní strategie, které se u designérů rozvíjejí po celý život a zlepšují se s rostoucími zkušenostmi. Pro studium těchto způsobů využívá Cross dvou hlavních metod — rozhovorů a experimentů.
Asking designers about what they do
První výzkumnou metodou jsou rozhovory s designéry. Cross provedl detailní hloubkové rozhovory s emeritními profesionály, kteří se mnoho let věnují designérskému řemeslu v oblasti technologického a průmyslového designu. Vyzpovídal automobilového designéra Gordona Murraye působícího zejména v prostředí Formule 1 a Kenetha Grange známého svým inovativním designem každodenních věcí. Na základě srovnání jejich práce nalézá Cross řadu podobností v jejich myšlení a definuje společné charakteristiky těchto dvou osobností v oboru.
Oba designéři zastávají přístupy, které by se daly shrnout jako learning by doing. V takovém případě inovativní nápady často přicházejí až ve chvíli, kdy se designér naplno pustí do své práce, zkouší různé cesty, objevuje možná řešení a zkouší si “hrát” s různými variantami produktu, na němž pracuje. Další důležitou charakteristikou designérů je velká míra sebejistoty a odvahy, kterou lze shrnout jako I can do it attitude. Nejdůležitějším nástrojem designéra je jeho vlastní kognitivní aparát, a proto musí disponovat značnou mírou sebejistoty, aby se dokázal ve správný moment zastavit ve svém přemýšlení, identifikovat funkční koncepty pro další rozpracování a posunout je dále ve vývoji.
Zkušení designéři také mají na paměti nutnost pracovat na základě tzv. first principles. To znamená, že se dokážou vracet k základním principům fungování produktu, na němž pracují, a oprostit se od principů odvozených z určitého zarámování problému. Oba designéři upozorňují, že je snadné ukotvit se na určité řešení problému, které například vidíme u konkurenčního produktu, nebo které je v daném odvětví obvyklé. Často je ale potřeba položit si otázku “Proč to tak je?”, abychom se dokázali na problém podívat z jiného úhlu pohledu a nalézt nové řešení.
Watching what designers do
Druhou výzkumnou metodu Cros snazývá experimentálním výzkumem. V rámci svého experimentu porovnal rozdíly mezi prací zkušeného jednotlivce s prací tříčlenného týmu pracujícího podle zadání. V obou případech Cross poskytnul designérům zcela stejný brief a časovou dotaci pro návrh nové součástky na jízdní kolo. Oba týmy pracovaly ve stejné místnosti a měly k dispozici stejné pomůcky. Na tomto srovnání Cross ilustroval jak podobnosti mezi prací jedince a prací týmu, tak odlišnosti zejména v poměru různých aktivit, kterým se tým designérů věnuje oproti jednotlivci.
Jedním z hlavních rozdílů mezi individuální a týmovou prací byl čas věnovaný vzájemné diskuzi a koordinaci týmové práce. V rámci týmu se často setkávají designéři využivající různé přístupy, což může vést ke zdlouhavým diskuzím. Je také potřeba reflektovat kompatibilitu různých osobnostních charakteristik v rámci týmu. Někteří designéři mohou chtít rychle hledat řešení, jiní naopak preferují co nejdelší stav nejistoty a zkoumání problému. Naopak velkou výhodou týmové práce je sdílení kognitivních úkolů. Členové týmu si mohou vzájemně klást otázky, věnovat se práci na různých částech problému a navzájem si poskytovat zpětnou vazbu. Samotný designér se musí všem těmto kognitivním úkolům věnovat sám, což může vést k ukotvení na určitý rámec, k němuž nedostává žádnou průběžnou zpětnou vazbu.
Cross v této experimentální studii zjišťuje, že aktivity jednotlivce jsou velmi podobné týmovým aktivitám. V obou případech procházejí designéři stejnými fázemi designového procesu (prozkoumávání, definování, návrh a výběr řešení, iterativní vylepšování). Jako velmi zajímavý hodnotí Cross rozdíl mezi týmovou a individuální spočívající v časové separaci těchto fází. Zatímco při týmové práci dochází k častějšímu přeskakování mezi jednotlivými fázemi, jednotlivec spíše pracuje v časové posloupnosti, neboť nejprve definoval problém, poté hledal řešení a nekonec své řešení upravoval.
Postřehy Nigela Crosse považuji za velice podnětné pro rozvoj designérských kompetencí. Díky této knize jsem získal cenné poznatky pro reflexi vlastních projektů v rámci studia designu služeb. Ačkoliv v současnosti existuje řada různých byznysově orientovaných metodik z oblasti designového myšlení, považuji za zásadní nejprve porozumět základním principům kognitivních strategií zkušených designérů. K tomu určitě může pomoci číst právě případové studie publikované Nigelem Crossem.
Kniha Design Thinking: Understanding How Designers Think and Work vyšla v roce 2019 v nakladatelství Bloomsbury (ISBN 978–1–3500–9266–2). Autor je studentem distančního oboru Design informačních služeb na Katedře informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
