Rozhovor s Janem Řezáčem: Design je o manipulaci lidí a pár rad pro začínající designéry
18. 1. 2023 | Josef Remeš, Kateřina Bortlová
Jan Řezáč, jméno, které netřeba představovat, neb jeho kniha Web ostrý jako břitva si našla místečko v knihovně nejednoho web designéra a nyní jakožto hlava agentury House od Řezáč (HoŘ) se snaží měnit chaos v pevný řád (= efektivně řídit proces tvorby webu či marketingovou strategii), pomáhá nastavovat cíle projektů a řadu dalších roztodivných věcí pro klienty, kteří se jej odváží poptat.
Ptali jsme se jej, jak moc se změnil design od doby, kdy začínal, co aktuálně dělá a jaké rady by dal začínajícím designérům. Pojďme na to tedy pěkně z ostra.
Jak byste sám sebe popsal v roce 2023, kým aktuálně jste, co děláte?
Jednodušší je, co dělám. 20 % času věnuju designu, , ± 50 % času jsem manažer a z 30 % marketér/obchodník. A do toho vzdělávám a píšu věci, a design už z větší části nedělám. Spíš o něm systematicky přemýšlím a měním systém v rámci firmy House of Řezáč tak, abychom designovali lépe, radostněji a kvalitněji.
Původně jsme se měli sejít u oběda, což nevyšlo, tak bychom se rádi zeptali na oblíbené jídlo a pití?
Moje oblíbené jídlo je dobré suši a oblíbené pití je víno. Třeba Frankovka 2017 z vinařství Rommer.
Pojďme zpět k designu. Co je to, co vás nejvíc baví? Co Vás baví nejvíc na designu a případně i na tom, co je aktuálně Vaší náplní práce? A co Vás nebaví?
To, co mě nebaví, tak je dělat věci opakovaně. Já jsem vlastně strašně špatný v tom sednout si a projet nějaký proces, který už někdo nastavil. To mě nebaví.
To, co mě baví, je nastavovat ty procesy nebo spíš vytvářet prostředí, ve kterém mohou být nastavovány tak, aby s tím lidé fungovali, byli v pohodě a práce je bavila.
Jak vnímáte design a byznys kolem designu v letech, kdy jste začínal, a později když jste zakládal agenturu versus nyní? Jak to vnímáte dnes?
Když jsem začínal, tak pro mě design byly obrázky, pěkný obrázky (doba cca před 20 lety). Nyní je pro mě design o ovlivňování lidí. Úkolem designéra je vytvořit nějaký artefakt, který ovlivní chování lidí tak, aby to bylo přínosné pro byznys.
Dá se designování označit i jako manipulace zákazníka? Designéři tvoří s nějakým cílem, tak aby toho cíle dosáhli.
Řekněme si to na plnou hubu. Designéři manipulují s lidmi. Dělají to zcela záměrně. Dělají to zcela cíleně. Je to jejich denní chleba. A tohle zní strašně kontroverzně. Ve chvíli, kdy řeknete, že někdo manipuluje s lidmi, tak je automaticky špatný.
Nicméně, ukažte mi někoho, kdo se nesnaží ovlivnit chování ostatních. Jednoho člověka, prosím. Designer to dělá skrze artefakty, které vytváří.
Když jsme u manipulace a ovlivňování, pak je hodně klíčové, jaké má designér nastavené hodnoty. Je hraniční čára, za kterou nejdete?
Máme hranice a hlídáme si je. Musíme je mít, protože pro naše klienty dýcháme. Hodně jsme hranice diskutovali v začátcích HoŘ. A samozřejmě se časem mění. To, s čím dnes nejsme v pohodě, je hazard nebo tabák. To, s čím naopak jsme v pohodě, tak jsou třeba zbraně nebo univerzity. A mnoho dalších oblastí.
Takže ano, máme hranice. A ne každého klienta, který nás poptá, vezmeme. V případě, že je na hranici a máme s tím nějaké pochybnosti, tak se potkáme v rámci týmu a popovídáme si o tom.
Mění se přístup k designu? 20 let je dost dlouhá doba. Mezitím se může udát spousta věcí, díky kterým se pak člověk zaměří na konkrétní oblast. Jak to máte nyní?
Já jsem v zásadě šel proti proudu padajícího ho*na. To v praxi znamenalo, že jsem kdysi dávno začínal jako programátor a programátoři dělají ty věci, které jim někdo jiný zadá. Potom jsem byl kodér, tam už jsem aspoň ovlivňoval ty věci, které jsou vidět. Pak jsem byl grafik, tam jsem kreslil ty věci, které jsou vidět. Pak jsem začal vymýšlet strukturu toho, co by mohlo být vidět a postupně to jde výš a výš až k nějaké strategické otázce toho, co má vůbec smysl vyrábět a jestli má smysl něco vyrábět. Za těch 20 let mám díky tomu o něco větší nadhled.
Zlepšila se informovanost klientů ve věci designových služeb? Ví, co jim vlastně doručujete nebo je nutné jim to pořád opakovat a vysvětlovat?
Část klientů si uvědomuje, že se nachází v prostředí, které je poměrně nejisté, proměnlivé, nejasné a vlastně se tam děje spousta věcí. Začínají vnímat to, že jako designéři jim v tomto můžeme pomoci, ať už testovat nápady nebo navrhovat nové přístupy. Můžeme jim pomoct zjišťovat, co by mohlo fungovat a co ne.
A pak je samozřejmě druhá část klientů, která nemá sebemenšího tucha. Akorát ti většinou už nechodí za námi.
Kdy je pro vás zakázka zajímavá?
Ve chvíli, kdy jsme schopni klientovi doručit dostatečný dopad za peníze, které u nás utratí.
Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu u českých versus zahraničních klientů?
Jo, jo, zahraniční klienti si myslí, že jsme levnější! Každý klient je jiný. Já vlastně strašně nerad škatulkuji stylem: „je to Čech, chová se nějak, je to amík chová se jinak, je to Němec chová se jinak“. Tyhle škatulky, aspoň pro mě, nikdy nefungovaly. Ve chvíli, kdy máte před sebou člověka, tak máte před sebou tu jedinou unikátní lidskou bytost, se kterou si povídáte.
Zažíváte designérskou frustraci, když se lidé neřídí vašim doporučením? Jak ji řešíte nebo eliminujete?
Hele tohle je ego. Designér, který dává doporučení ze svého designového pohledu a zároveň to doporučení není přijato, není to něco, co je akceptováno, není to něco, podle čeho je jednáno, tak si prostě jenom nezasloužil dát to doporučením.
Abyste mohli doporučovat, abyste mohli dávat rady, tak potřebujete důvěru. Potřebujete být tak důvěryhodní, že ten klient si řekne jo, tak tohle dává smysl. Pojďme to dělat. A ve chvíli, kdy tam ta důvěra není, tak nepomůže to, že se jmenujeme designéři, nepomůže to, že máme za sebou spoustu úspěchů, nepomůže to, že jsme to technicky dobře zvládli. Nic z toho nepomůže.
Takže je to spíš jenom vztahu s tím klientem?
Jasně, jsme v B2B. Všechno je o vztazích. Buď s vámi má ten člověk vztah a je schopen vám důvěřovat a je schopen na základě vašich rad jednat, anebo jste něco zanedbali. Pokud já jako designér chci, aby mi bylo nasloucháno, potřebuji nejdřív naslouchat.
Lze obecně říci, jaký design nebo investice do designu mění business (obrat) firmy? Je na to nějaká analýza?
Spousta věcí není dokázána, přesto funguje. Ono všimněte si, spousta z toho, co je jasné, tak je vlastně zároveň nudné, protože už to tak nějak vědí všichni. Čím víc se pohybujete na té hraně toho, co je nové, tak tím míň je tam jistoty.
Jinak ano, správná investice do designu zvyšuje obrat i zisk firmy.
Jak rychle se dle vašich zkušeností mění trendy v oblasti designu a designu služeb?
Trendy tu jsou, byly a budou. Integrace trendu do běžného života trvá asi 50 let. Dnešním mainstreamovým designovým trendem je generativní AI. Rozhodně to mění různé aspekty naší práce — sense-making, ideaci a další.
Je nějaký zdroj pro začínající designéry nebo i pro pokročilé, které byste doporučil? Ze kterého čerpat? Nebo událost, které se zúčastnit — konference?
Tím, že design tvoří v tuhle chvíli 20 % toho, co řeším, tak primárně nesleduji designéry. Primárně sleduji spoustu jiných lidí než designéry. Mám rád knihy, takže určitě bych čerpal z knih. Pěkně se rozjíždí, Cohort-Based Courses, ale jsou drahé. Moje základní rada je jednoduchá. Jako nováček nedělejte freelancera. Jděte do týmu, kde se naučíte, jak design funguje.
Pro řadu lidí jste inspirací a mě by zajímalo, kdo inspiruje vás, nebo co?
Těch lidí je spousta, třeba Simon Wardley, Dave Snowden, Ben Mosior. Z českých… Adam Hrubý, Adam Hrubý, Adam Hrubý.
Zajímalo by mě, jestli se dá říci, kde jsou v tom oboru designování nejdál. Kdo je takovým průkopníkem?
Jako designér bych sledoval třeba Teresu Torres, což je Američanka, která hodně sdílí know-how, má pěkné přednášky, je fakt dobrá. Z Evropy třeba Toma Kerwina.
Co byste doporučil studentům, kteří se chtějí stát web designérem? Kam jít na praxi? Je něco, na co by si měli dát třeba pozor, nebo co konkrétního hledat?
Ono to souvisí s plánováním individuální kariéry. Co chci dělat v budoucnu? Chci v budoucnu, to znamená ve svých naprosto nepředstavitelných 40 nebo 50 letech? Chci kreslit? Pokud jo, vrhnu se do prostředí, ve kterém je ceněno kreslení.
Jako designer bych zvažoval, co vlastně chcete. Chcete dělat produkt nebo komunikaci? V malé nebo velké firmě? Nebo pro stát? Startup? Interně nebo pro klienty? U nás nebo v zahraničí? Generalista nebo specialista?
Jděte do týmu, kde vám pomohou růst směrem, který jste si vytyčili.
Udělal byste něco na vaší cestě jinak?
Neudělal, protože to nešlo. Nemůžete udělat jiná rozhodnutí než jste udělali.
Z toho, co jsem měl vědět dřív. Mnohem lépe bych si chtěl v minulosti uvědomit, že už poslední rok dělám tu stejnou práci, jako jsem dělal před rokem. To znamená, že vlastně nerostu, že se neučím, že se nezlepšuju, že mám sice za sebou 2 roky, ale je to vlastně jeden. Tohle je bohužel případ spousty lidí, že někam nastoupíte a potom děláte 2 roky stejnou práci, takže máte za sebou vlastně 1 rok zkušeností.
Jenom vás to víc nudí, nebo vás to nenudí a v tom případě možná přibude třetí rok v té stejné práci. Naopak máte designéry s desetiletou zkušeností, který mají, ale vlastně jenom rok nebo dva zkušeností.
Potom je s nimi strašně těžká práce, protože oni jsou zvyklí na to, že jsou hvězdy. Ale vlastně nejsou.
Jak si jako designér, hlava rodu čistíte hlavu? Všichni jsme hodně zaměření na výkon, na tu efektivnost, abychom dělali co nejvíc, ale pojďme si říct i o odpočinku.
Zrovna jsem se vrátil z Egypta, kde jsme se s manželkou potápěli. Vlastně jezdím docela dost na dovolené. To je jeden aspekt, druhý je, že čtu knihy a chodím do přírody, nedělám práci o víkendech.
Můžete zmínit knihu, kterou jste naposledy přečetl?
Jako knížku jsem naposledy přečetl? Samarkand od Miroslava Žambocha.
A ještě nás napadá, kdy vyjde ta Vaše druhá kniha?
No knihy, … s knihami je potíž. Ta potíž se jmenuje GPT-3 a o něco horší bude GPT-4. Vygenerovat 60 000 znaků smysluplného textu najednou bude v rukou každého. Takže já se obávám, že čas knih pomalu končí. Ve smyslu těch knih, jak to chápeme teď a tady. Takže zatím se nechystám psát knihu, ale vyrobil jsem několik online vzdělávacích tréninků.
Děkujeme za rozhovor a otevřenost.
S Janem Řezáčem vedli rozhovor Josef Remeš a Kateřina Bortlová
