Rozhovor s Kateřinou Mašlovou

Kateřina Mašlová je vystudovaná archeoložka, která momentálně působí jako ředitelka městské knihovny v jihočeských Vodňanech. pod jejím vedením se knihovna postupně transformuje moderní instituci a svým způsobem i komunitní centrum.

Ahoj Kateřino, ty jsi vystudovala historii a archeologii na JČU, což není úplně knihovnický obor, byť nějaká vazba tu určitě je. Jak se stalo, že jsi se s tímto oborem dostala k místu ředitelky Městské knihovny ve Vodňanech?

Ve vodňanské knihovně jsem pracovala jako klasická knihovnice během studia doktorátu. Tehdy jsem k tomu přistupovala hlavně tak, že to byla příležitost být součástí něčeho zajímavého, vydělat si peníze a k tomu studovat, protože v té době pro mě byla archeologie stále prvořadá. Po dvou letech, kdy jsem v knihovně pracovala a postupně vnímala, co všechno se dá v knihovně dělat, že je to místo pro vytváření různých aktivit i hodnot pro lidi, jsem po vyhlášení výběrového řízení neváhala a do konkurzu se přihlásila. To bylo v roce 2019.

Jak vypadala vodňanská knihovna, když jsi nastupovala a jak se během tvého působení změnila?

Když jsem nastupovala, tak knihovna měla asi 850 čtenářů. Začínali jsme ve třech lidech a knihovna fungovala v klasickém režimu, kdy se pouze půjčují knihy a občas se zorganizuje exkurze pro školy.

Od letošního září se tým obměnil, přišli noví lidé a je nás teď šest a dvě studentky vysoké školy na dohodu. Několik zaměstnanců je jen na částečný úvazek. V tom vidím jistý potenciál. Začaly s námi spolupracovat například matky na mateřské dovolené a nebo studenti. Každý z těch lidí se stará o své zájmové téma a míra efektivity je vysoká. Začínala jsem s vizí a přáním knihovnu otevřít veřejnosti. Z počátku jsem sama organizovala různé akce a přednášky. A to vedlo k tomu, že lidé začali knihovnu více navštěvovat, vnímat jako hravé místo a spontánně se začali do programů a akcí sami zapojovat. To vše postupně vedlo k navýšení nově registrovaných čtenářů.

Když říkáš, že se každý věnuje svému tématu, tak ty témata sama vymýšlíš, a nebo se ozývají sami lidé?

Nevymýšlím, funguje to organicky. Jednou jsem například dala možnost aktivní mamince, aby zde začala dělat program “S knihou do života”, který je určen pro malé děti od 0 do 3 let. V rámci toho se zde začaly scházet další maminky, které si následně vytvořily vlastní klub. Dál se nám například ozvali studenti, zda pro ně nemáme práci, nebo studenti, kteří si potřebovali splnit praxi v rámci školy. Chtěla jsem dát nadšeným studentům možnost zapojit se a vymyslela příměstské tábory v duchu dobrodružného pátrání po vodňanské historii. Další student příští rok povede naopak pravidelné setkávání se seniory.

Takže tvým cílem je udělat z knihovny svým způsobem komunitní centrum?

Ano, to je podle mě způsob, jak by měly knihovny v menších městech fungovat. Celková myšlenka byla a je, knihovnu zatraktivnit a udělat ze členství něco, co je in. A to se nám daří. Není týden, kdy by se někdo nový neregistroval.

Co tedy kromě běžné agendy patří k tvojí pracovní náplni?

Díky zmíněné obměně a zvětšení týmu už teď nemusím všechno oddřít já a tak se můžu zaměřovat na celkový plán směřování knihovny. Komunikuji také s městem, s různými spolky a řídím velké akce. Momentálně také hodně řešíme různé granty a dotace, velkou část pak zabírá propagace knihovny. Věnuji se také facebookové stránce knihovny, která je poměrně dost sledovaná. Od nového roku bude naše knihovna zaštiťovat také propagaci města.

Když říkáš, že komunikuješ se spolky, znamená to, že část programu knihovny děláš ve spolupráci s nimi?

Ano, je to součást zapojování společnosti do chodu knihovny. Například se nám nabídl vodňanský spolek krampusáků, že by chtěli s knihovnou nějak spolupracovat. Napadlo mě, že máme v knihovně k dispozici velký sklep a spoustu dobrovolníků a tak jsme ve sklepě vybudovali únikovou hru. Zatím teda není v provozu, jelikož jsme ji museli přesunout na únor. Nově je pod knihovnou také spolek Fotoklub Vodňany, se kterým úzce spolupracujeme např. při příměstských táborech.

Dělat ředitelku knihovny je určitě velký závazek a vaším velkým záběrem musíš mít velmi velký přehled. Jaký způsobem se vzděláváš?

Sebevzdělávání jsou pro mě v první řadě konference a různé semináře. Mohu se zde setkávat s dalšími knihovníky, kteří jsou na stejné vlně. S nimi pak rozvíjím diskusi, z čehož vyplývá další inspirace pro nové věci. Hodně pak také jezdím do dalších knihoven na exkurzi. V neposlední řadě pak také musím sledovat různé směrnice a obecně legislativu.

Poslední rok a půl je o něco složitější kvůli koronavirové situaci, jak Vás poznamenala? Zaváděli jste kvůli ní nějaké speciální služby?

Všechno zlé je k něčemu dobré. Nám se v téhle situaci povedlo najít určité pozitivum. Měli jsme najednou dost času na dělání věcí, na které by jsme normálně čas neměli. Svépomocí jsme přestavěli dětské oddělení a vytvořili hernu, také jsme vytřídili staré knížky, které nikdo nečetl a vytvořili více místa pro prezentaci těch novějších.

Jinak jsme během lockdownu vydávali knížky na objednání “z okénka” a zavedli jsme službu rozvozu knih.

Jak fungoval rozvoz knih?

Z počátku se lidem službu využívat nechtělo. Na první výzvu se nikdo neozval. Když jsme poté osobně obvolala všechny důchodce v databázi, ukázalo se, že nás nechtějí obtěžovat. Povedlo se mi je přesvědčit, že to tak není a služba začala být využívána a je využívána dodnes.

Dále se nám povedlo navázat spolupráci s domovem důchodců, kde jsem během lockdownu pár dní pomáhala. Neustále jsem slyšela, že nemá smysl tam knihovnu propagovat, protože tam nikdo nečte. V té době tam nastoupila nová pracovnice, která si to vzala za své a teď každý měsíc chodí půjčovat tři tašky knih, neboť tam začali ve velkém číst.

Co plánujete v knihovně za další služby nebo změny? Je teď něco co bys hodně chtěla vyzdvihnout?

Momentálně je to asi projekt dvorku. Když jsme během lockdownu vyklízeli dvorek, zjistili jsme, že je to krásný prostor a teď se s ním snažíme pracovat. Zatím tu proběhly různé přednášky, koncerty, měli jsme tu noc Pecha Kucha a již zmíněný příměstský tábor. Na úpravy a provoz dvorku jsme na jaře dostali grant od Nadace Via a teď plánujeme co dál. V září jsme měli plánovací setkání, kde nám lidi sami navrhovali, k čemu by měl dvorek sloužit a jak by měl vypadat. Na základě toho už máme vypracovanou architektonickou studii a příští rok nás čeká první etapa.

Plánujeme taky rozšířit otevírací dobu, neboť teď máme otevřeno od pondělí do středy, což svádí k režimu “půjč si knížku a jdi dom”. To nechceme, cílem je, aby zde zejména děti a teenageři trávili čas při čekání na autobus nebo mezi kroužky.

V rámci knihovny jste pořádali i dost kurzů, jako je hraní na kytaru nebo jazykové kurzy. Byly jazykové kurzy pořádány s nějakou společností ve městě?

Jazykové kurzy byly naše iniciativa, ale covid nám zpřetrhal kontakty, které jsme už neobnovili, takže momentálně tyto kurzy neprobíhají. Dřív k nám ale chodilo asi devět cizinců, takže nějaká potřeba tu očividně je.

Jenom rychlý dotaz, co internet v knihovně? Využívá se tahle služba ještě?

Ano, určitá skupina lidí internet využije, ale je jich pár. V dětském oddělení jsme počítače už zrušili úplně, v dospělém se využívají hlavně pro tisk, což je naše další služba. Tu jsme rozšířili o nabídku vazby například seminárních prací, to ve Vodňanech do té doby nebylo. Spolupracujeme taky s pánem, který se věnuje vyloženě vazbě a opravám starých knih.

Můžeš mi nějak shrnout, co tě na téhle práci nejvíc baví a čeho si nejvíc vážíš?

Nejvíc mě baví, že mám možnost tvořit a vtahovat do dějství lidi, kteří jsou nadšení a šikovní. Baví mě probouzet Vodňany, ve kterých se do teď nic moc akčnějšího nedělo a vážím si toho, že to lidi zajímá.

Závěrem se ještě zeptám, ty děláš i městskou kronikářku. To je v rámci pozice ředitele, nebo je to separátní funkce?

Je to separátní funkce. V době kdy jsem ještě studovala a měla tu knihovnu na poloviční úvazek se objevila tahle možnost, tak jsem do toho šla. První rok jsem opravdu poctivě zpracovala a přinesla na úřad pět plných šanonů. Bohužel už tomu teď nemůžu dávat tolik času, kolik bych chtěla a tak přemýšlím nad novým režimem, jak to dělat. Už jsem do toho vtáhla kolegyni, která studuje historii, tak uvidíme, jak to bude.

Je něco co bys chtěla říct závěrem?

Důležitá věc kterou bych chtěla zmínit je, že od ledna se naše knihovna přejmenuje. Už rok si hraju s myšlenkou propagace Havla Gelasta Vodňanského, vodňanského rodáka, od jehož narození uplynulo 500 let a který svým dědictvím nepřímo založil první veřejnou knihovnu ve střední Evropě a to právě tady ve Vodňanech. Na jeho počest tak bude knihovna od ledna přejmenována na Knihovnu Gelasta Vodňanského.