Rozhovor s Otakarem Hypšem, UX freelancerem a lead designerem mobilní aplikace Loono

Otakar Hypš působil pět let jako UX designér v Oracle, nejdříve v Brně a pak v Barceloně. Před rokem přešel na volnou nohu (v době rozhovoru se jako správný nomád přesouval z Portugalska do Maroka). Kromě toho Otakar pomáhá jako expertní dobrovolník s vývojem mobilní aplikace, jejíž záměrem je změnit přístup Čechů k prevenci. Aplikaci připravuje neziskovka Loono ve spolupráci s Česko.Digital, platformou pro expertní dobrovolníky.

Jak ses vůbec dostal k UX?

Asi v sedmnácti jsem se sám naučil programovat weby. Bral jsem to spíš jako takovou srandu, ale když jsem své weby ukazoval lidem, začal jsem si všímat, že občas nechápou, co se po nich vlastně chce. Nejdřív jsem nechápal, kde je problém, ale krůček za krůčkem jsem se dostal k tomu, že ti lidé za to nemohou a že jsem to já, kdo by to mohl udělat trochu lépe.

Během studia informatiky na MU jsem se pak začal více vzdělávat v oblasti user experience design a vůbec se dozvěděl, že je to obor, do té doby jsem to netušil. Využíval jsem toho, že na informatice jsme neměli příliš striktní rozvržení předmětů, a zapisoval jsem si kurzy napříč fakultami, třeba kognitivní psychologii, psychologii přesvědčování nebo semináře web designu. Snažil jsem si vytvarovat univerzitní profil tak, aby nejvíce seděl na UX, protože v té době, asi sedm nebo osm let zpátky, se tento obor nikde neučil v podobě uceleného kurzu.

V tvém CV jsem zahlédla, že jsi pracoval i v Barceloně. Jaká to pro tebe byla zkušenost?

Když jsem pracoval pro Oracle v Brně, velká část designového týmu byla v Barceloně, a tak jsem dostal nabídku od šéfa, jestli bych nechtěl pracovat poblíž, s ostatními designéry. V Brně jsme byli čtyři designéři v domě, kde bylo asi 800 programátorů, takže občas bylo těžké tam prosazovat svou práci. V Barceloně bylo deset designérů a čtyřicet programátorů. Skoro žádný projekt tam nezačal bez kvalitního výzkumu nebo bez toho, aniž by se nejdřív nerozkreslila user journey.

Druhou změnou bylo to, že jsem seděl v jedné kanceláři s těmi deseti podstatně zkušenějšími designéry, potkával je dennodenně a mohl se ptát na cokoliv. Konkrétně jsem třeba seděl vedle designérky, která dříve navrhovala experience operací mozku, při kterých je člověk při vědomí — zabývala se tím, jak postavit celou journey, aby ze zákroku lidé nebyli vystrašení. Kontakt s takovými osobnostmi, co již prošli náročnými projekty, pro mě byl velmi obohacující a kariérně mě to posunulo. Pro začátek kariéry proto určitě doporučuji se obklopovat lidmi, co toho umí podstatně víc, nebát se jim přiznat, že si s něčím nevíš rady, a na cokoliv se jich doptat.

Každému bych přál, aby si mohl vyzkoušet žít v zahraničí, Barcelona je krásné město a evropský technologický hub. Žití v zahraničí se mi ostatně dost zalíbilo, teď jsem v Portugalsku a za týden se stěhuju do Maroka.

Nyní pracuješ jako UX freelancer. Jak vypadá tvůj běžný den na volné noze?

Vstávám asi v sedm ráno, chvíli si čtu knížku a u toho popíjím čaj, pak si zacvičím jógu. Poté pokračuju ve čtení nebo dělám sport, teď jsem v Portugalsku, tak chodím surfovat. Pracovat začínám kolem desáté nebo jedenácté. Kolem poledne si dám snídani (ano, snídám dost pozdě). Odpoledne se dobře soustředím a pracuji až do čtyř nebo pěti, většinou končím nějakými meetingy. A večer… určitě nechci pracovat po večerech, ale občas mě to baví. Na šestou mám nastavený budík, co mi oznamuje, abych vypadl od počítače, někdy to dodržím, někdy ne. A o tom je pro mě freelancerství — nepamatuji si, že bych ve své dřívější práci pracoval do tří do rána, ale jako freelancer na to občas mám chuť a baví mě to… Když jsem přešel na volnou nohu, měl jsem strach, že se nebudu schopen zkoordinovat a pracovat, jak bych si představoval, ale musím říct, že se mi to celkem daří.

Co tě vedlo k tomu, že ses přidal k Česko.Digital, komunitě a platformě pro expertní dobrovolníky?

Česko.Digital jsem nějakou dobu sledoval, ale kvůli poměrně náročnému full time úvazku jsem nikdy neměl odvahu se do něčeho zapojit. Když jsem se před rokem rozhodl stát freelancerem, chtěl jsem dělat především na menších projektech, zažít větší variabilitu a rozmanitost. Dobrovolnictví s Česko.Digital do toho určitě spadá. Kromě toho jsem také získal větší možnost rozvrhnout si práci podle sebe.

Konkrétně mě motivovalo to, že mám rád Českou republiku, a Česko.Digital podporuje projekty, co působí dlouhodobě pozitivně na společnost. Zároveň svým dobrovolníkům zajišťuje vše okolo, takže pro mě jako designéra bylo lehké přijít a hned začít pracovat na projektu. Také se mi líbí to, že při dobrovolnictví člověk zpravidla není ve své práci příliš limitován, hodně věcí si může rozhodnout a vyzkoušet podle sebe.

Konkrétně jsi zapojen do vývoje mobilní aplikace, kterou Česko.Digital zaštiťuje s neziskovkou Loono. Jak spolupráce s těmito organizacemi funguje?

V Česko.Digital mají vše dobře zorganizované, promyšlené a lidé to tam dělají s láskou. Je tam obohacující, podporující atmosféra, kdykoliv s něčím potřebuješ poradit nebo chceš probrat nějaké řešení či problém, najde se někdo, kdo má chuť pomoct nebo spolupracovat. Stejně tak v Loono jsou super lidi, se kterými se dobře pracuje.

Konkrétně v našem týmu fungujeme hodně asynchronně, což se mi líbí a jsem na to zvyklý i z jiných projektů. Vždy se sejdeme na hodinu týdně, bavíme se o tom, co kdo udělal, co by se dalo udělat lépe. Kromě toho je kolem Česko.Digital i širší komunita, se kterou se propojujeme na kratší momenty, všichni komunikujeme přes Slack.

Aplikace bude uživatele informovat o preventivních prohlídkách a celkově má být takovou studnicí informací o prevenci. Proč je podle tebe taková aplikace potřebná?

Jak říkáš, aplikace bude lidem připomínat, kdy mají chodit na preventivní prohlídky. Ty jsou pouze první krok v cestě za zdravým životním stylem. Osobně to vnímám tak, že civilizační onemocnění ztěžují život lidem v produktivním věku, kteří, pokud budou zdraví, by mohli mít pozitivnější přínos pro svoje okolí. Nálada jednotlivců ve společnosti tvoří celkovou náladu společnosti. Když bude společnost zdravější, bude i pozitivnější a bude se jí lépe dařit.

Rozhodně nechci, aby naše aplikace byla pouhým budíkem nebo kalendářem, co bude pípat jednou za dva roky. Tohle řeší jen jeden problém, zachycení nemoci co nejdřív. My ale chceme aplikaci posouvat dál, dávat lidem nějaké výzvy, například “tenhle týden nepoužívej výtah, ale choď jen po schodech” nebo jim pomáhat nastavovat jídelníček. Chodit na preventivní prohlídky vnímáme pouze jako první krok, za kterým následuje snaha o změnu životního stylu české společnosti.

Co máš na projektu konkrétně na starost?

Nastoupil jsem jako lead designer aplikace. Měli jsme zadání od Loono (připomínat lidem preventivní prohlídky) a research, ale neměli jsme koncept, tedy to, jak by to aplikace měla dělat. Spolu s Jirkou z Qusion, který má hodně zkušeností s webovými aplikacemi a pomáhal mi jako konzultant, jsme vymýšleli koncept aplikace, příběh, kterým člověka chceme provést, a také gamifikační principy, aby to lidi bavilo.

Postupně se má role vyvíjela. Když jsem na práci zůstával sám, začínal jsem cítit, že nestíhám. Ono navrhnout aplikaci ve Figmě je poměrně rychlé, ale hodně času zabírá komunikace s vývojem nebo testování. Teď mám tým tří designérek a práce jde mnohem rychleji kupředu. Dohlížím na to, aby aplikace byla konzistentní, každý totiž máme na starost něco jiného, a abychom dosáhli toho, co bylo vytyčené na začátku.

S kým ještě spolupracujete na vývoji aplikace?

Kromě nás, designérů, máme v týmu programátory, markeťáky, product ownera, stakeholdery z organizace, zkrátka vše, co mívá standardní produktový tým. Spolupracuje se nám dobře, všichni si sebe navzájem vážíme a je to přátelské. Moc se mi také líbí, že na projektu nejsou namotané žádné peníze, takže nikdo se nesnaží nijak strategizovat a politikařit, jak to občas bývá například v korporátech. My pracujeme otevřeně a efektivně, protože všichni do práce věnujeme náš volný čas.

Co tě na dobrovolnictví nejvíce baví?

Hrozně mě bavilo vymýšlet koncept aplikace, příběh a gamifikaci. Měl jsem na to úplně volnou ruku, společně s copywriterkou a markeťačkou. Teď mě zase baví to, že se učím, jak se starat o tým designérů. Vždy jsem byl zvyklý zastávat roli koncového designéra, takže vedení týmu a mentoring je pro mě nová věc. Všechny mé kolegyně dostávají na starost i něco, co se nejprve musí naučit, a tento vzdělávací aspekt projektu je prý hodně baví.

Narážíš/narážíte na nějaké výraznější výzvy?

Na výzvy narážíme pořád… programátoři mají neustále s něčím problém (smích), ale to je samozřejmě úplně v pořádku. Každou chvíli objevujeme, že jsme na něco zapomněli, například pokrýt nějaký case. A vzhledem k tomu, že se jedná o dobrovolnickou práci, nedá se vždy spoléhat například na to, že všichni dodají svou práci včas, v takovém prostředí nejde po ostatních práci “vymáhat” obdobně jako v nějaké firmě.

Přijde ti v něčem práce na veřejně prospěšném projektu specifická?

Asi to, co už jsem říkal. Člověk má hodně volnou ruku, spoustu věcí si může dělat podle sebe. Je to také skvělá příležitost, jak si vyzkoušet nové věci a něco nového se naučit. Všichni se snaží být hodně efektivní, pracují na tom totiž ve volném čase. Jinak bych to přirovnal k práci u malého startupu, který má velké sny a snaží se produkt co nejlépe uvést na trh.

Lákala by tě spolupráce i s jinými neziskovkami?

Od té doby, co spolupracuji s Loono, se to celkem rozkřiklo a už jsem dostal několik nabídek práce na obdobných projektech. Nemůžu ale celý týden dělat jen pro neziskovky (smích), musím si i nějak vydělat. Spolupráce s Loono mě navíc moc baví, jak aplikace, tak tým. Chci se našemu projektu pořádně věnovat a rozvíjet aplikaci dál, máme s ní velké plány.

A otázka na závěr — jak se dál znalostně/kariérně posouváš v UX? Je pro tebe sebevzdělávání důležité a daří se ti na něj najít čas?

Pro mě osobně je vzdělávání velké téma — přijde mi, že nejlépe můžeme děti vzdělávat tak, když jim ukážeme, jak se mohou učit samy. Za mě je to nejlepší způsob učení a vždy jsem se snažil jej uplatňovat i při své práci. Když řeším nějaký problém, sám si najdu, jak jej vyřešit, uvedu to do praxe, a tak si to nejlépe zapamatuji.

Jak jsem již zmiňoval, každé ráno si snažím číst. I kdyby to bylo hloupých patnáct minut a přečetl jsem tři stránky, to je jedno, důležitější je to, že člověk si v pravidelném rytmu sedne a přečte si knížku nebo se třeba koukne na nějakou master class.

Také mám moc rád podcasty, baví mě třeba ty zaměřené na neurovědy nebo psychologii, jako je český Brain We Are nebo Huberman Lab. Hodně jsem poslouchal Masters of Scale, podcast o startupech a organizacích, co vyrostly. Často se tam mluvilo třeba o tom, jak od začátku nastavovat produkty a připravovat je na to, aby byly škálovatelné… z toho asi vychází i ten název.

Obecně na Youtube je asi miliarda informací. Pro designéra je velmi důležité se vzdělávat vzhledem k tomu, jak se vyvíjí technologie a objevují se stále nové věci. Dnes je vše dohledatelné online, přístupné k nastudování. Třeba já jsem se naposledy učil skrze videotutorialy Figmy — nejen že dělají jednoduché návody zaměřené na to, jak používat dílčí nástroje, ale také vysvětlují dopodrobna například to, jak vytvářet celé designové systémy. Snaží se tak, aby jejich uživatelé pochopili, jakým způsobem a v jakých situacích nástroje vůbec využívat.

Tímto mockrát děkuji Otakarovi za jeho čas a organizaci Česko.Digital za pomoc “ulovit” k rozhovoru designéra se zkušeností na veřejně prospěšném projektu.