Rozhovor s Pavlou Martinkovou
Pavla Martinková vystudovala KISK na Masarykově univerzitě, se kterou i nadále zůstává úzce spjatá — působí na pozici knihovnice v Ústřední knihovně Filozofické fakulty. Již v době studia se věnovala designovému myšlení v knihovnách a podporovala jeho rozvoj prostřednictvím projektu Libdesign. Právě o tom a mnohém jsme si spolu povídali.
Nedá mi to a tak se na začátek musím zeptat. Vystudovala jste obor Informační studia a knihovnictví, nyní působíte v oboru jako knihovnice. Ovšem původně jste na MU studovala bakalářský program Obecná teorie a dějiny umění a kultury. Proč jste se rozhodla v původním studiu nepokračovat a přejít na KISK? Vidíte mezi těmito dvěma obory souvislost, nebo o tom uvažujete jako o úplně změně zaměření?
Na KISK jsem nastupovala, když jsem byla na Estetice ještě ve třeťáku. Zároveň jsem tak dělala bakaláře na Estetice i na KISKu, ale potom jsem v magisterském studiu pokračovala jen na KISKu. Nezdálo se mi tehdy, že by magisterské studium Estetiky přinášelo tolik nových předmětů a s KISKem jsem si dovedla mnohem lépe představit praktické uplatnění. Nebyla to úplná změna o 180 stupňů, nějaká propojení se najít dají, ale už jsem pak své estetické zaměření dál nerozvíjela. Jen mám třeba teď při informačním vzdělávání na starost uměnovědné obory.
Jak už jsem zmínila, studovala jste na KISKu, v roce 2017 jste studium úspěšně ukončila. Už v době studia jste se přitom aktivně věnovala tématu designového myšlení v knihovnách. Co vás k tomu vedlo?
Na KISKu jsme měli magisterský předmět nazvaný Aplikační seminář (APLS), ve kterém studenti pod dohledem mentorů pracovali na projektech. Na úvodním výjezdu se rozdělovala témata a právě tam jsem se dostala k projektu, ze kterého postupně vznikl Libdesign. Myslím, že téma původně zaměřené na výzkumy v knihovnách navrhovaly naše mentorky, Laďka Zbiejczuk Suchá a Gábina Šimková. Z nabízených témat mi výzkumy přišly nejzajímavější a až později se projekt vyvinul směrem k designu služeb v knihovnách. Právě díky tomu jsem se začala zajímat o designové myšlení.
O projektu Libdesign pojednává i vaše diplomová práce. Mohla byste nám projekt přestavit? Čemu jste se v něm věnovala?
Navazovali jsme na předchozí projekt, který učil knihovníky základy kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Postupným zjišťováním potřeb knihovníků jsme se od výzkumných metod dostali k designovému myšlení. Projekty v APLSu totiž samy sledovaly designový proces. Nakonec jsme se pustili do navrhování kartiček, které představovaly vybrané designové metody a také jsme uspořádali konferenci. Věnovali jsme se tak nějak všichni všemu, hodně jsme brainstormovali a hlavně nám hodně pomáhaly naše mentorky, Gábi s Laďkou.
Projekt má řadu výstupů, na kterých jste se podílela. Byla vydána kniha Knihovníci jako designéři: Případové studie o zlepšování služeb v knihovnách, vznikl také web Libdesign.cz a sada karet „35 metod pro lepší služby.“ Karty s metodami lze využít jako inspiraci a rychlou pomoc kdykoliv v průběhu designového procesu. Dostala jste zpětnou vazbu z řad knihoven? Byl o karty zájem?
Tady bych to ráda ještě upřesnila. My jsme začínali jako APLS projekt a výstupem projektu byly jen kartičky a konference. Na to potom navazoval ještě projekt financovaný z Norských fondů, kde už jsme byli jenom já s Laďkou a Romanem Novotným. Díky tomu jsme připravili aktualizovanou verzi karet a navázali spolupráci s univerzitou v Oslu. Na zpětnou vazbu jsme se ptali knihoven průběžně. Bylo to součástí procesu, kterým musely projít všechny APLS týmy. My použili dotazník a udělali pár rozhovorů — ptali jsme se, s čím mají knihovny problémy. Ukázalo se, že nejde o neznalost výzkumných metod, ale spíše o to, jak je zapojit do praxe. Právě to nás vedlo směrem od výzkumů k Libdesignu. Po dokončení první verze karet bylo hlavním problémem to, že si v knihovnách nebyli úplně jistí, jak je používat. Proto jsme se v další verzi snažili víc pracovat s návodem, šablonou a případovkama.
Karty bohužel nelze v současnosti přes MUNI Obchodní centrum zakoupit. Znamená to, že byly existující kusy vyprodány? Je v plánu další dotisk?
Ano, kolegové ho chystají a měl by být na začátku příštího roku dostupný. Bude to upravená edice s jiným procesem a obměněnými metodami.
Proč jsou podle vás právě knihovny místem, kde by mělo k designu služeb docházet?
Myslím, že design služeb se hodí všude tam, kde se střetává poskytování jakýchkoliv služeb a uživatelé. Knihovny v tomto nejsou výjimkou. Každý produkt a každá služba může jen získat tím, že se její tvůrci budou zamýšlet nad jejím používáním. Navíc knihovny jsou veřejná služba, takže existuje široké spektrum lidí, na které má jejich činnost dopady.
V rámci projektu Libdesign jste měla možnost zjistit, jak na designový proces nahlíží knihovny v Norsku. Domníváte se, že existuje něco, v čem by se měly knihovny u nás Norskem inspirovat? Pokud ano, o co jedná?
To už je pěkně dávno… obecně, severské knihovny jsou samozřejmě hodně inspirativní, hodně píší o tom, co se u nich děje. Myslím ale, že příklady dobré praxe se dají najít úplně kdekoliv. Co tam třeba tehdy měli a začíná se hodně rozvíjet také v českých knihovnách je makerspace.
Makerspace, nebo také otevřená dílna, je místem, kde se schází jednotlivci i skupinky, aby spolu kreativně tvořili, sdíleli znalosti a zkušenosti — člověk si zde může třeba vyzkoušet práci s 3D tiskem, spolupráci na projektech, ale také opravit jízdní kolo.[1]
A naopak — je něco, co by se od nás mohly učit knihovny v Norsku?
Určitě. Myslím, že máme občas neprávem pocit, že české knihovnictví je nějak extrémně pozadu, i když tomu tak není. Jak jsem říkala, dobrou praxi lze najít všude. My jako knihovníci bychom ale mohli víc psát o tom, co děláme, a to nejen v češtině, ale také v angličtině. Aby se od nás vůbec mohl někdo inspirovat . Doufám, že když jsem to takhle řekla, tak to bude fungovat jako závazek a s kolegyní Zuzkou Kunovou napíšeme plánovaný článek o tom, jak jsme redesignovali web.
Jaký podle Vás zaujímají knihovny u nás postoj k designu služeb? Ujímají se knihovníci role designerů, nebo se této výzvy spíše bojí?
To bych nerada generalizovala. Myslím, že část knihovníků se toho ujímá velmi zdatně. Občas se říká, že knihovníci dělají svou profesi především srdcem a s láskou — což je taky téma, o kterém by se dalo mluvit. Jestli je to dobře, nebo ne, jestli má být knihovnictví poslání, nebo je to profese jako každá jiná. Pak mohou existovat lidé, kteří mají pocit, že design služeb dlouhodobě dělají, aniž by tomu tak říkali, protože v knihovnách jsme přece vždycky navrhovali a poskytovali služby. Nemyslím, že by se toho někdo vyloženě bál. Ale může být těžké, hlavně v menších knihovnách, zařadit design služeb do běžného provozu, vyžaduje to energii a čas.
V současnosti pracujete jako knihovnice v Ústřední knihovně Filozofické fakulty MU. Jaká je náplň vaší práce? Věnujete se designu služeb pod záštitou knihovny i nadále?
Moje pracovní náplň se postupně hodně vyvíjela. Začínala jsem v oddělení referenčních služeb a službami na patrových pultech, k tomu jsem se podílela na výuce a koordinaci tzv. informačního vzdělávání. Postupně jsem se dostávala k víc designové pozici. Nejvíc pracuji s kolegyní Zuzkou, se kterou jsme poslední skoro rok velmi intenzivně řešily redesign webu.
Zároveň se už od roku 2019 podílíte na projektu LINDAT/CLARIAH-CZ, kde oficiálně působíte jako správkyně metadat. To může znít pro některé (ne)KISKaře poněkud tajemně… Odtajnila byste, v čem tato funkce spočívá?
Projekt je celonárodní, podílí se na něm několik institucí z celé České republiky a Masarykova univerzita, potažmo Filozofická fakulta, je jednou z nich. Cílem projektu je shromáždit do jedné velké výzkumné infrastruktury dílčí zdroje, repozitáře, digitální knihovny, které v zapojených institucích existují. Aby toto zapojení fungovalo a mohl existovat společný vyhledavač, sbírají se metadata o jednotlivých objektech v daných institucích. Já bych měla být člověk, který se stará o to, aby tato metadata byla čistá, bez chyb, zkrátka v pořádku. Samozřejmě to není to jediné, co na projektu dělám, máme i dílčí cíle tady na fakultě. Snažíme se nabízet podporu výzkumníkům při budování různých digitálních kolekcí. Některé z existujících digitálních kolekcí, třeba Digitální knihovnu Arna Nováka, jsme převáděli do nového systému. Jde o týmovou práci, navrhovali jsme rozhraní, testovali s uživateli — zase designový proces.
Je zřejmé, že jste pracovně dosti vytížená, zbývá vám čas na další sebevzdělávání? Setkala jste se v poslední době s publikací, kterou považujete za inspirativní a obohacující?
Mám štěstí, že sebevzdělávání může být součástí mé pracovní náplně. Třeba teď jsem zapojená do Open Science aktivity a pravidelných seminářů, které mají proškolit fakultní metodiky, aby dokázali poskytovat podporu výzkumníkům. Musela jsem si toho hodně dostudovat — a pořád musím. Navíc, pokud bychom hledali nějaké výhody na současné situaci, tak je to skutečnost, že hodně akcí probíhá online a je mnohem jednoduší se jich účastnit.
Co se týče publikace, doporučila bych knihu Managing and Sharing Research Data: guide to good practice. Je to takový velice přehledně napsaný úvod do managementu výzkumných dat.
Také jsem po dlouhé době četla něco estetického, knihu Co je nového v estetice, z edice Co je nového.
Na závěr bych se ráda zeptala, co byste doporučila knihovnám a jejím zaměstnancům, kteří se chtějí pustit do vylepšování svých služeb a designového procesu, zároveň si ale nejsou jistí, jak na to? Čeho se nebát a na co si dát naopak pozor?
Myslím, že je zásadní mít to s kým probrat. Mít někoho, s kým se vám dobře pracuje a s kým si můžete házet nápady, korigovat se a řešit věci společně. Taky nezapomenout proces sdílet s kolegy, aby neměli pocit, že jim vnucujete něco zvenčí. Co nejvíc sdílet, co vám uživatelé říkají. Dále pak nebát se lidí zeptat, což je něco, s čím občas taky ještě sama bojuju. Ať už vám lidé řeknou cokoliv, tak vás to může někam posunout. Tohle jsou takové obecné věci, ale myslím, že hodně důležité.
Zdroje:
[1] Ostatní prostory v knihovně. Metodické centrum pro výstavbu a rekonstrukci knihoven [online]. Moravská zemská knihovna, 2018 [cit. 2020–12–08]. Dostupné z: https://mcvrk.mzk.cz/mc-vrk-radi/ostatni-prostory
[2]CULÉN, Alma Leora, Jan DELONG, Andrea Alessandro GASPARINI, Roman NOVOTNÝ, Pavla MINAŘÍKOVÁ a Ladislava ZBIEJCZUK SUCHÁ. Knihovníci jako designéři: případové studie o zlepšování služeb v knihovnách. Brno: Masarykova univerzita, 2016. ISBN 978–80–210–8358–5.
[3]Objednejte si karty s metodami. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2020–12–08]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/objednavka
[4]CORTI, Louise. Managing and sharing research data: a guide to good practice / Louise Corti … [et al.]. 2014. ISBN 9781446267257.
[5]HADRAVOVÁ, Tereza. Co je nového v estetice. Praha: Nová beseda, 2016. CJN. ISBN 978–80–906089–7–9.
