Rozhovor s Tomášem Štefkem
Tomáš Štefek je muž mnoha rolí — působil jako lektor, faciliátor workshopů, knihovník, projekťák a jistě by se našly další příklady. V současné době vykonává funkci ředitele v Mestské knižnici v Bratislave. Povídali jsme si o jeho pracovních zkušenostech, předchozím i současném studiu.
Aktuálně pracuješ jako ředitel v Mestské knižnici v Bratislave. Mohl bys mi pro začátek říct, jak jsi se k práci dostal?
My jsme s KISKem naťukli spolupráci s Mestskou knižnicou v Bratislave, když jsem pracoval na KISKu na projektu Sociální inovace v knihovnách. Později jsem se dozvěděl, že bude vypsáno výběrové řízení na ředitele v této knihovně, což se bude dít periodicky každých pět let. Každá městská organizace vypisuje výběrové řízení, současný ředitel má možnost obhájit svůj post. Že bych se o post mohl ucházet, mě napadlo až před koncem sběru přihlášek, kdy jsem se pustil do čtení zadání a požadavků. Když jsem si to pročítal, tak jsem si říkal, že bych si asi rozuměl s lidmi, kteří zadání psali a měl jsem pocit, že hledají někoho, jako jsem já.
Knihovnu by v budoucích letech mohla čekat řada změn (rozvoj některých služeb, prostorové úpravy, snad i rekonstrukce), tak jsem si říkal, že já, jako někdo se zkušeností s designem služeb, inovacemi a redesignem prostoru, bych se na tu pozici hodil. I když v jiné roli — ne vždy jako designér, ale jako někdo, kdo by měl ty procesy hlídat, zastřešit je vizí, provazovat s městem a prostředím, motivovat lidi a snažit se, aby se nám na tom pracovalo co nejlépe. Po tomto uvědomění jsem si řekl, že to zkusím.
Informace o novém řediteli knihovny přitáhly pozornost slovenských médií. Jak si tuto změnu vnímal Ty? Považuješ tento krok za významný?
Zrovna v letošním roce došlo k výměně nejspíše tří ředitelek, ředitelů kulturních organizací města — nebyla to jediná významná změna. Možná, že v období, kdy jsem nastoupil se nic zvláštního v této oblasti nedělo a média hledala něco zajímavého, ale tím to nechci shazovat. Je to věc, se kterou jsou spojená velká očekávání, je přirozené, že se zajímají o to, co mám v plánu. Rozhovorů byla spousta, až jsem se tomu divil. Ještě před dvěma týdny jsem byl v jedné regionální televizi a nedávno v rádiu v relaci Živé mesto FM, je to zajímavé povídání o veřejném prostoru, kterého je veřejná knihovna logicky součástí, dále pár rozhovorů textových. Pozornosti je opravdu hodně a já jsem se v této situaci, kdy jsem byl čerstvě ve funkci, necítil úplně dobře. Dotazy jsou typicky mířeny tak, aby novinář dostal co nejkonkrétnější odpovědi. Ještě jsem se pořádně nestihl seznámit se všemi zaměstnanci, natož novinářům prezentovat vizi, kterou v týmu teprve vytvoříme. Některé moje odpovědi v úvodních rozhovorech jsou příliš abstraktní, a to čistě za tím účelem, že chci budoucí směřování knihovny nastavovat interně, participativně, aby na tom mohl mít podíl v podstatě každý zaměstnanec a mohl zanechat nějakou stopu. Cokoliv bych řekl do médií, by bylo nežádoucí předbíhání toho, co jsem zamýšlel.
Co tě na novém postu baví?
Baví mě poznávat lidi, se kterými nově spolupracuji — kolegyně a kolegy.. Dále přemýšlet nad nejlepším nastavením, aby nás práce naplňovala, bavila, odhalovat to, že se někdo podílí na práci, co ho úplně nebaví a raději by pokukoval po něčem jiném, třeba po tom, co se děje na jiném oddělení. Práce s lidmi byla zatím mou hlavní pracovní náplní. Abychom spolu mohli pracovat a tvořit, musíme se dobře poznat. A co mě taky hodně bavilo bylo poznávání dosavadních partnerů knihovny i potenciálních partnerů. Vznikají obrovské databáze kontaktů a poznámkové aparáty, ale baví mě to. Ještě mě bavilo výběrové řízení na pozici, která se uvolnila na vedoucí jednoho z úseků. Byl jsem překvapený, kolik lidí z veřejnosti ta pozice zajímala. Bylo to velmi pestré složení a bylo těžké vybírat.
Dostávám se k další věci, co mě velmi baví, a to je vznik nových možností — co dělat, s kým spolupracovat. Od začátku jsem měl silný pocit, že je potřeba tyto možnosti zarámovat a uchopit, abychom se příliš nerozstřelili, měli vizi a hodnoty, o které tu spolupráci můžeme opírat. První měsíce intenzivně pracujeme na participativním způsobu nastavování identity organizace, abychom byli jasně rozpoznatelní a uchopitelní veřejností, partnery nebo magistrátem, abychom na webu nebo jinde dokázali říct, o co nám jde, jaká jsou pro nás důležitá témata, jak chceme lidem pomáhat atd. Bude to částečně o prioritizaci témat, protože knihovny jsou v situaci, kdy by mohly dělat cokoliv, co identifikují jako důležité. Vstupuje do toho spousta pohledů a proměnných, ať už je to koncepce rozvoje kultury města, interní potřeby a motivace zaměstnanců, moje vlastní vize, či ostatní hráči v okolí knihovny a ve městě.
Co je pro tebe nejtěžší? Jakým výzvám musíš čelit?
Těžké je pro mě končit v práci v nějaký rozumný čas. Ze začátku toho chci dělat opravdu hodně, protože toho potřebuju hodně poznat, tak je to přirozené. Do budoucna přemýšlím, co budu moct někomu přenechat. To je zatím to jediné, s čím bojuji. Bratislava je krásné město a představoval jsem si, že ho budu intenzivně poznávat. Zatím mi na to zbývají opravdu jenom víkendy a noční hodiny, ale je to čím dál lepší.
Zajímalo by mě, jaká byla tvoje cesta od studia po Tvou současnou pracovní pozici. Vím, že jsi studoval na Slezské univerzitě v Opavě a na Masarykově univerzitě v Brně. V čem pro Tebe bylo vzdělání přínosné?
V Opavě jsem ke studiu přistupoval velmi pragmaticky kvůli titulu. Opravdu bavit mě studium začalo až na KISKu, i když tehdy vypadal jinak než dnes. Byly to první roky, kdy KISK začal vést Petr Škyřík, a teprve se objevovaly první možnosti jak se zapojovat do praktických projektových úkolů, o čemž se předtím nejspíš nikomu nezdálo. KISK byl hlavně o komunitě, která okolo oboru a pracoviště vznikala. Na KISK jsem vstupoval jako student, ale taky jsem se jako knihovník zapojoval do projektů, které kolem KISKu začínaly působit. To mě motivovalo k tomu, abych se v knihovnické práci posouval. Díky tomu, že jsem poznával lidi z republiky, které zajímaly stejné věci a díky kterým jsem čerpal inspiraci a motivaci něco dělat a zkoušet.
Posléze si pracoval v Městské knihovně Prostějov. Podílel si se i na spolupráci s Národní knihovnou České republiky, Vědeckou knihovnou Olomouc. Jaká byla Tvoje náplň práce v těchto knihovnách?
Od roku 2002 jsem byl zaměstnaný v Městské knihovně Prostějov postupně jako metodik, vedoucí oodělení pro děti, mládež a vzdělávání, přitom projekťák nebo PR člověk, a pro ostatní zmíněné jsem dělal spíš na objednávku. Ve Vědecké knihovně v Olomouci jsem odučil hodně hodin a ročníků rekvalifikačních knihovnických kurzů, tam jsem vedl tři, čtyři předměty, které se týkaly automatizace služeb, marketingu, vzdělávání a dalšího. V posledních letech spolupráce se mi tam podařilo propašovat i téma designu služeb. Podařilo se mi naroubovat na kurikulum rekvalifikačního kurzu tak, že půlden z jedné celé vyučovací lekce jsme mohli věnovat designu služeb, a ostatní lekce třeba tvorbě webu, sociálním sítím, vzdělávání dětí a mládeže v informační gramotnosti a bezpečnosti na internetu. To bylo něco, v čem jsem se pohyboval ve své praxi a zkoušel jsem posouvat moje zkušenosti dál. Pro Národní knihovnu to bylo jenom nárazově, byl jsem členem komise pro soutěž Knihovna roku.
Jsou pro Tebe získané zkušenosti v těchto knihovnách hodnotné v aktuální pracovní pozici? Jak?
Když se vrátím k Olomouci, práce tam vyžadovala hodně přednášení. Tam jsem získal velké množství zkušeností při prezentaci svých myšlenek a dále didaktické zkušenosti, i když jsem se zlepšoval převážně metodou pokus omyl. Těžím z toho doteď. Když si na sebe vzpomenu před deseti lety, nebyl jsem téměř schopen veřejně mluvit, třásl se mi hlas, byl jsem nervózní, zda bude výklad zajímavý. V tomhle mi pomáhala i veškerá praxe v té prostějovské knihovně. Měl jsem obrovské štěstí na kolegyně, kolegy a svého šéfa, který nám nabízel prostor pro seberealizaci, měli jsme možnost zaměřovat se na oblasti a aktivity, které nás naplňovaly nebo ty, ve kterých jsme se chtěli zlepšovat.
Na KISKu jsi měl tu čest studovat a posléze i vyučovat. Mnozí studenti Tě určitě znají, nicméně jsou mezi námi také nováčci — mohl bys jim říct, kde se s Tebou mohou setkat, např. v rámci jakých předmětů?
Mezi mým studiem a vyučováním na KISKu byla spousta let praxe. Začal jsem se podílet v malé částí na výuce v souvislosti s tím, že jsem na KISKu pracoval jako projekťák, a to na projektu Sociální inovace v knihovnách. Domluvili jsme se, že část mojí práce na projektu půjde směrem ke studentům.To znamenalo, že se ujmu organizace designové profilace a výuky některých jejích předmětů. Toho, kvůli kterému se tady spolu bavíme — Design informačních služeb, rozhraní a interakcí. Na něm jsem nikdy nedělal sám, vždy se na něm podílel tým lidí — interních z KISKu, lidí v rámci projektu či externích odborníků, které rádi zapojujeme, abychom vám v oblasti designu a designového procesu, dodali co nejlepší know-how. Dále předmět, který jsem si nastavil ze zvědavosti a pro radost. Původně byl záměr koncipovat jej jako intenzivní design sprint, tzn. blokovku, pět dní po sobě, zaměřenou na rozvoj sociálních inovací v knihovnách. Předmět se neinovativně jmenuje Sociální inovace v knihovnách. Ukázalo se, že formát design sprintu není vhodný. Aby se člověk něco naučil, vyzkoušel něco z výzkumu, uživatelského testování, je na to potřeba více času. Současně je předmět nastaven tak, že zůstalo pět celodenních setkání, čistě workshopových společně s teorií. Je to hodně o týmové intenzivní práci, která je rozprostřena i mezi jednotlivá setkání. Nikdy se předmětu nezúčastnila spousta studentů. Od těch, co předmětem prošli, mám hezkou zpětnou vazbu a z toho důvodu pokračuju. To jsou základní dvě místa, kde se můžeme potkat. Je otázka jestli to tak bude budoucna. Na KISKu už sice budu jen jako externista, jsem tomu ale rád, protože si myslím, že to co budeme s kolegyněmi a kolegy v Bratislavě zažívat, by mohlo být zajímavé jako pohled z praxe pro studenty.
Dokážeš si představit v současné době nějakou formu spolupráce mezi Mestskou knižnicí v Bratislave a KISKem? (př. praxe pro studenty, exkurze, projekty, …)
Určitě, zrovna když jsme zmiňovali předmět Sociální inovace v knihovnách. Nabízí se zrealizovat jej a řešit přímo v Bratislavě. To je první oblast, která stojí za zvážení. Praxe určitě taky, vždy jsem ji vnímal jako něco, co se v knihovnách nedoceňuje. To byla oblast, které jsem se v Prostějově hodně věnoval a vždy se snažil praxi nastavit tak, aby pro studenta byla přínosná a zajímavá. V tom pokračuji i tady, aktuálně máme na praxi devět středoškolských studentů, kteří mají předepsanou praxi v knihovně. Šli jsme do toho i v online režimu. Řešíme spolu úkoly v online prostředí, jeden tým vyvíjí, redesignuje dětské oddělení zatím virtuálně nebo na papíře a jiný tým navrhuje mobilní aplikaci. V tom pokračuju a budeme moc rádi, když to zaujme i KISK a studenty. Na druhou stranu studenty knihovnictví máme i tady v Bratislavě a chci, aby v téhle oblasti byli naši primární partneři, ale určitě vymyslíme něco i s KISKem.
Co se týče oblasti sebevzdělávání — jak se dále zlepšuješ ve svém oboru? V jednom z nedávných rozhovorů odkazuješ na četbu oborové literatury v rámci pracovních příprav, konkrétně na Radikální otevřenost: Jak být silným lídrem a přitom neztrácet lidskost od Kim Scottové — můžeš mi doporučit další knihu?
Nebylo to v rámci příprav na tu pozici, i když principy otevřenosti jsou mi vlastní. Knížka mi ležela na stole už předtím, jen mi přišlo vhod se k ní teď vrátit. Teď jsem v situaci, kdy mám handicap v neznalosti slovenské literatury. Nebrání mi vyloženě v lídrovské funkci, protože máme v knihovně spoustu odborníků, i tak mě v některých chvílích mrzí, že se do toho s nimi nemůžu hlouběji ponořit. Aktuálně se budu snažit objevovat slovenskou literaturu, hlavně současnou beletrii, protože to je svět, ve kterém se knihovna pohybuje přirozeně. V naší knihovně je běžně nastavená spolupráce se současnými a mladými začínajícími autory.
Nadneseně je pro mě základní četbou knížka Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. I název je myšlený s nadsázkou autora, tím je profesor francouzské literatury na Sorbonně. O spoustě knížek, o kterých mluví a vyučuje, přiznává, že jich četl jenom část, vědomosti si doplnil různě orientovanými recenzemi. Nepředstírám tím, že se v něčem vyznám — beru to jako možnost, jak mít přehled, aniž by mě to stálo celý život. Konzumuju hodně článků, nechávám si posílat výběry z Media nebo z Akademia.edu ohledně designu a leadershipu, … Tím, že učím designové předměty, potřebuji a chci si zachovat přehled o tom, co se děje ve světě designu, protože mi přijde jako oblast, ve které můžu být přínosný.
Často si také prezentoval na různých konferencích. Považuješ i tuto aktivitu za posun? Která tě nejvíce bavila?
Posun je to vždycky. Obzvlášť když si potom člověk pustí záznam a vidí se, jak hrozně to vypadá a jak je projev pořád nedokonalý. To zjištění je vždycky velký posun. Bohužel ke zlepšování v mém případě dochází jenom přirozenou cestou — organicky. Vždy si zreflektuju to, co se mi nepovedlo a snažím se tomu příště vyhnout. Já jako původní a rozený introvert, se každým takovým zážitkem nutně otrkám a zlepším. Důležité je zajímat se a hlídat si zpětnou vazbu. V tom se posouvám a když se zastavím a ohlídnu, je neuvěřitelné jak moc se člověku život změnil, třeba za těch posledních deset patnáct let. A jestli mě to baví? Víc se ve svých botách cítím jako facilitátor workshopu než jako řečník. Ale je to i z toho důvodu, že mám jednak pocit a jednak to mám i potvrzené z praxe, že lidi si mnohem více odnesou z jakéhokoli intenzivního zážitku než jenom z poslechu jakkoli dobře míněných a promyšlených slov.
Zdroje
- BAYARD, Pierre. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Překlad Petra JAMES. První vydání. Brno: Host, 2010. 203 stran.
- Komunitní knihovna | Katedra informačních studií a knihovnictví. Katedra informačních studií a knihovnictví [online]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/komunitni-knihovna
- Mestská knižnica je ďalšou z mestských inštitúcií, ktorá má nového riaditeľa. Youtube [online]. 24. 6. 2020 [cit. 2020–11–26]Dostupné z: https://youtu.be/73Ky2Gra1Zo
- Přehrávač podcastu Živé mesto_FM — Audioknihy ke stažení. Největší výběr audioknih v ČR — přes 6000 titulů okamžitě k dispozici — Audioknihy ke stažení [online]. 26.10.2020 [cit. 2020–11–26]Dostupné z: https://www.audiolibrix.com/cs/Podcast/Listen/270253/zive-mesto-fm-26-10-2020-20-00
- SCOTT, Kim Malone. Radikální otevřenost: jak být silným lídrem a přitom neztrácet lidskost. Překlad Simona JAVŮRKOVÁ. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2018. 336 stran. Žádna velká věda.
- Tom Štefek - Sociální inovace v knihovnách. Sociální inovace v knihovnách -Podporujeme knihovníky ve vytváření a rozvoji služeb, které zlepšují životy a svět [online]. Dostupné z: http://komunitni.knihovna.cz/inkubator/tom_h/
