Rozhovor s UX researcherkou - Jana Matyášová
V rozhovoru s Janou Matyášovou, UX nadšenkyní, se dozvíte, jak začínala pracovní kariéru v oblasti architektury, studovala v Brně a pracovala na projektech v Rakousku. A jak se později během doktorátu věnovala socio-urbanistickému výzkumu.
Během mateřské dovolené studovala Informační vědy na Katedře informačních studií Masarykovy univerzity se zaměřením na design služeb a kde spolupracovala například na projektech pro Magistrát města Jihlavy. Po absolvování stáže v designové agentuře House of Řezáč se přidala k SAP jako User Experience Researcher.
Jana zdůrazňuje důležitost spojení výzkumu a designu v oblasti UX a radí studentům, aby nezapomínali na vášeň pro učení, sledování trendů a udržování kontaktů se svou komunitou. Její přechod z architektury na UX byl motivován touhou kombinovat výzkum a design pro tvorbu uživatelsky příznivých řešení.
Mohla bys v krátkosti popsat svůj příběh, jak ses k UX research dostala? Například co jsi studovala, čemu se věnuješ nebo jaké byly tvoje začátky?
Myslím, že je to docela zajímavý příběh. Studovala jsem v Brně architekturu a po studiích jsem nastoupila na doktorát, kde jsem se zabývala socio-urbanistickým tématem. Mezitím jsem ale pracovala jako architekt například ve Vídni v kanceláři Pumar Architekten, kde jsme navrhovali obytné soubory. Také jsme navrhovali jeden obytný soubor v Aspern ze SeeStadt, což je docela zajímavá nová čtvrť, která vznikla v rámci konceptu Smart Cities — to znamená, že má být i udržitelná, což bych řekla bylo ve své době (v rámci Evropy) celkem ojedinělé. Teď už se to dělá asi častěji.
Při studiu doktorátu to šlo ruku v ruce, protože jsem zkoumala (když to hodně zjednoduším), jak jsou obyvatelé spojeni v různých urbanistických strukturách — ve kterých strukturách jsou například lidé šťastnější a ve kterých naopak ne. Část toho výzkumu probíhala právě i ve Vídni, což bylo dost zajímavé.
Doktorát jsem potom dokončovala částečně na mateřské dovolené, během které jsem zároveň nastoupila na KISK a studovala Informační vědy. Hodně jsem se ale zajímala o design služeb, v rámci kterého jsem spolupracovala na skvělých projektech. Například s Laďkou Zbiejczuk Suchou jsem se podílela na projektu pro Magistrát města Jihlavy. Dělali jsme výzkum i s eye-trackingem, na kterém bylo hezky vidět, že se design služeb dá dobře propisovat i do architektury. Sestavovali jsme i taková mini doporučení, mini architektonický návrh řešení, jak danou službu v daném prostoru zlepšit. Také jsem se během studií zúčastnila i půlroční stáže v designové agentuře House of Řezáč, která mě myslím hodně naučila.
Po studiu KISKu jsem nastoupila do SAPu jako User Experience Researcher, což vlastně znamená, že pracuji jako výzkumník. Věřím ale, že výzkum s designem úzce souvisí a pořád jej do hodně věcí promítám. Ve všech těch designových rolích jsem se vždycky cítila víc jako výzkumník a vlastně je to i to, co mě na mé práci baví.
Čili můžu vycházet z toho, že ses na škole nezaměřovala pouze na samotné studium, ale vydala ses spíš tím praktickým směrem.
V podstatě ano. Je zajímavé, že na KISKu nebyli jen studenti, kteří přišli po maturitě nebo z bakalářského studia, ale i ti jako já, po doktorátu a s dětma. Byli jsme taková zajímavá skupina.
Dokonce jsem si tam našla dvě kamarádky. Na léta na KISKu, ačkoliv jsem měla už úplně jiné starosti, hrozně ráda vzpomínám. A taky si myslím, že mi to dalo hodně rozhledů. Povinné předměty v rámci designové profilace byly super zajímavé, a myslím, že takhle zajímavé předměty jsem nikde jinde na žádné škole neměla. A možná už ani mít nebudu.
Ve svých začátcích ses tedy věnovala architektuře. Co tě motivovala přejít právě na UX, respektive na design?
Tohle bylo hodně těžké rozhodnutí. Architektura je krásná, jde o úžasný obor, který jsem si přála studovat asi od svých pěti let a fakt jsem si za tím šla. Je to dost těžká škola. Musíš tomu hodně obětovat. Ze všech stran posloucháš, že jde o poslání, že je to skvělý obor — částečně jsem si to myslela, částečně jsem se o tom sama přesvědčila i ve zmíněné Vídni nebo ze svých pracovních zkušeností v Brně, například v kanceláři KOGAA a jiných super zajímavých studiích.
Nebo teda ne ve všech, ale vlastně jsem pořád s těmi urbanisty v kontaktu a někdy mě to vnitřně oslovuje. Má to ale jednu Achillovu patu — pracovní podmínky mladých architektů jsou velmi špatné, i během mých studiích to bylo velmi obtížné.
Nějaký přerod jsem měla ve chvíli, kdy se mi narodilo první dítě a já si řekla, že odteď kdykoliv budu v práci, tak půjde o čas, který s ním nestrávím. Během nějakého mého rozhoupávání, vznikla na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity o špatných pracovních podmínkách mladých architektů i studie od Terezie Lokšové, která jako by mi mluvila z duše. I v mém okruhu architekti bojovali. Převážně tedy ženy, což mě utvrdilo v tom najít si něco, co mě bude bavit, ale kde zároveň neztratím to, co mě bavilo na architektuře. A tak jsem si uvědomila, že mě vlastně baví interakce s lidmi.
Vysvětlím to na příkladu. Vezmi si, že jsem dostala od nějaké rodinky zadání navrhnout jim kuchyň. A mě místo navrhování samotné kuchyně bavilo s tou rodinou vést rozhovor, ne přímo jakou by chtěli barvu, ale spíš jak vlastně ráno vstávají, co řeší nebo jak se po ránu cítí.
Zpětně se na to dívám tak, že mě na celém architektonickém navrhování nejvíc bavil výzkum. Z designérského pohledu šlo vlastně o první část Double Diamondu. Z architektského pohledu jsem to ale nevěděla, toto označení nepoužíváme, což je vlastně taky zajímavé.
Ačkoliv by se ten proces navrhování mohl ozrcadlit, použít a myslím si, že by stále byl funkční. Přesto se to tak nedělá (alespoň u nás většinou ne), architektonické navrhování je komplexnější. A za druhé tu možná funguje nějaká bariéra mezi obory. Architekti to prostě neznají.
Když jsi zmínila Double Diamond, nepřemýšlela jsi někdy, že by ses věnovala i jeho druhé části? Nebo jsi rozhodnutá, že právě první část tě naplňuje, baví a je ta, kterou chceš i nadále rozvíjet?
Ano, například v House of Řezáč jsem dělala více projektů, kde jsem Double Diamond využila, ať už jeho první, nebo druhou část.
Nemůžu říct, že mě nejvíc baví jenom rozbíhání dat. Samozřejmě ten výzkum obsahuje jejich analýzu. Cítím v tom takovou trochu detektivní práci. Zároveň jako výzkumník se od těch dat musíš umět odosobnit, což je někdy hrozně těžké, ale je to ta cesta, která mě baví. I v té architektuře mě to bavilo, ale tam je ten výsledek celkem hmotný — třeba navrhuješ obytný prostor a musíš naplnit nějaké stanovené normy, vstupuje do toho celá řada dalších věcí, a možná proto ti architekti úplně neví, že něco jako Double Diamond existuje.
Řekla bych, že čím lepší je architektonické studio, tím větší má nějakou vizuální stopu. Samozřejmě se ti může stát i to, že tě ten investor donutí aplikovat svoje řešení, které ty jen “naklikáš“. To se ti ale asi může stát i v UX designu, je to trochu diskutabilní.
Ten můj přechod z architektury do UX designu byl v tom, že jsem (úplnou náhodou) šla studovat KISK — byl to spíš takový omyl, kdy jsem chtěla studovat dálkově a bylo mi celkem jedno, co za obor to bude. Tím, že šlo zrovna o informační vědu, kde se vyučoval i design služeb, který mě potom dost chytl a s tou architekturou dával smysl, byla jenom náhoda. V druháku na KISKu jsem pak začala zjišťovat, že jako architekt můžu dělat designéra a že to tak odlišné vlastně není. V SAPu jsem pak došla do bodu, že mě baví role výzkumníka.
Vraťme se zpátky k designu. Co by měl takový design zahrnovat, nebo kde dělají nejčastěji juniornější kandidáti či zaměstnanci chyby, které kolega „senior“ vidí na první dobrou?
Rozumím. Toto je zajímavá otázka. Třeba v rámci SAPu asi nejsem dost „seniorní“, abych to sama dokázala rozpoznat, když si to ale vezmu jako paralelu s navrhováním architektury, tak se mi například moc nelíbí, že se hodně často opíráme o svoje vlastní zkušenosti, a ne o data.
U juniorského designera sice často absentují nějaké zkušenosti, ale většinou je open-minded, zkrátka má otevřenou mysl, kterou se ale buď bojí projevit, nebo ji projevuje naopak až moc. Oba případy nejsou ideální. Designer by měl být schopen dobře odvést výzkum a dobře si analyzovat data. Musíš mít prostě nějaké projekty za sebou, abys sám dokázal data implementovat do návrhu nebo najít řešení, které uživatele opravdu chtějí nebo mohou potřebovat.
A nemyslíš si, že všichni studenti vysokých škol by mohli být teoreticky připraveni na roli UX designéra/výzkumníka? Vycházím teď z toho, že musí udělat nějakou závěrečnou práci, kde pracují s daty nebo dělají kvantitativní či kvalitativní výzkum, takže vlastně už mohou mít dostatek zkušeností pro práci v tomto konkrétním odvětví.
To zní jako super věc, ale myslím si, že UX designer musí mít (a to si asi trošku protiřečím s tím, co jsem před chvílí řekla) nějakou empatii, aby pochopil nejen data, ale i lidi. Musí mít nějakou formu social skills, aby dokázal pochopit motivace a potřeby těch finálních uživatelů, a to nemusí být jenom lidé, ale třeba i ptáci nebo stromy.
Poslední dobou kolem sebe vidíme obrovský boom s umělou inteligencí (AI). Jaký je tvůj názor na propojení UX a AI? Je to nástroj, který nám práci ulehčí, nebo nám ji bude brát?
Vyloženě z toho pohledu UX designera, což vlastně mluvím teď aktuálně třeba spíš za své kolegy a ze svých předchozích zkušeností, mám pořád (možná naivní) pocit, že nějaký social skill, o kterém jsme se bavili, AI nemá a možná mít ani nebude. Časem možná bude schopná ti, když jí dáš dobrá data, dát i dobré řešení. Stále si ale myslím, že bude potřeba nějaký člověk, který je ověří. Chytrá, inovativní řešení nebo nějaký future návrh, ale AI, pokud ji to nenaučíme, umět spíš nebude.
Z pohledu výzkumníka bych řekla, že ti AI může usnadnit práci. Například ti může pomoct přepsat rozhovor, nebo ti pomoct s nějakou jinou manuální prací. Na druhou stranu, když dělám nějaký výzkum, tak si potom často ty věci pouštím znovu, abych je navnímala. To AI neumí, takže ji například můžu nechat vygenerovat mi z rozhovoru poznámky, ale musím si pak i nějak sama moderovat, číst mezi řádky. Samozřejmě jsou tu profese, třeba překladatel, u kterých si dokážu představit, že tu lidskou sílu brzy AI nahradit dokáže.
Vyjmenovala jsi mnoho věcí, které jsi dělala, studovala nebo na kterých jsi pracovala. Máš ale nějaký projekt, který je takzvaně tvá „srdeční záležitost“? Projekt, na který jsi opravdu hrdá a jde podle tebe o dobrý kus odvedené práce?
Tento pocit jsem měla v životě vícekrát. Například když jsem na architektuře odevzdala diplomovou práci, byl to ohromně silný pocit, ale vlastně největší radost mám z věcí, které jsou hmatatelné a které jsou vidět, což se teď bohužel v SAPu moc neděje.
Určitě bych ještě jednou zmínila obytný prostor v Aspern ze SeeStadt, který jsem pomáhala navrhovat ve Vídni. Zajímavý byl i projekt, který jsem navrhovala v agentuře KOGAA, kde jsem ještě s jedním kolegou z NEXT INSTITUTE řešila malý dřevěný pavilonek, který měl lidem přiblížit téma adaptace na změnu klimatu. Zároveň je to něco, čím se teď trochu zabývám i na druhém doktorském studiu. Například jsme řešili, jak do pavilonku zabudovat stromeček, tak aby na něj stékala ze střechy voda, když prší. Jak technicky vyřešit přirozené zavlažování. Potom jsme ho v tom největším vedru umístili na Malinovského náměstí. Vzpomínám, že se na něj chodili dívat lidé a my jim rozdávali informační letáčky o adaptaci na změnu klimatu. Ten pavilonek je mobilní, takže se po Brně různě přesouvá. Teď delší dobu sídlí u výstaviště.
A já kolem toho dennodenně chodím do práce a nikdy mě nenapadlo, že jej navrhovala moje kolegyně z IT korporátu.
No a tam, pokud jedeš šalinou z Bystrce směrem na Mendlovo náměstí, tak na zastávce Výstaviště hlavních vstup je po pravé straně malý dřevěný pavilonek. Pak už jsem tam vlastně nepracovala, to už jsem šla na mateřskou. Nevím, kde přesně ten pavilonek všude byl — jednou jsem ho myslím viděla na Mendlově náměstí, ale teď je už delší dobu u výstaviště a vůbec netuším, jestli ještě funguje. Stále je to ale srdcovka, která má nějaký smysl a která má potenciál něco ovlivnit.
Můžeš dát na závěr nějaká doporučení pro studenty, kteří tento rozhovor budou číst? Například na co se během vysoké školy zaměřit, odkud čerpat inspiraci, zkrátka jak se stát lepším designérem. Kam bychom měli nasměrovat energii, abychom mohli být alespoň zčásti úspěšní jako ty.
S tímto tvrzením bych byla opatrná. Neřekla bych, že jsem tak úspěšná…
Minimálně kariéru máš určitě bohatou a zajímavou.
To určitě nezapřu. Na základě toho, co jsem zažila a čím jsem si prošla, by moje doporučení bylo (a vysokoškolákům se asi nebude úplně líbit), abyste nikdy neztratili chuť se učit a studovat. Nemusí to nutně znamenat studium na vysoké škole, ale třeba že se zajímám o svět kolem sebe. Když mě něco trápí a štve, tak o tom mluvím — diskutuji, načítám si ty vědomosti a snažím se tak té společnosti trošku přispívat. A pokud mě to něco trápí hodně, tak se do té společnosti snažím přispívat i nějak víc. U mě to například hodně rezonovalo v rámci mých studií — měla jsem pocit, že můžu udělat nějaký výzkum a něco tím třeba změnit.
Takže určitě neztratit chuť se učit. A pokud máte nějaký sen — například chcete změnit povolání — a ačkoliv se to ze začátku může zdát úplně šílený, tak si za ním jděte.
V rámci designu (a teď hodně čerpám i z architektury) si myslím, že dost pomáhá si ty věci propojovat. Já se například vždycky dívám, jestli se někdo podobným tématem v minulosti již nezabýval — zajímám se o to téma, nacházím si nějaké referenční příklady, čtu různé články a dobré knihy. Zároveň si myslím, že je dobré si umět odpustit — například když na nějaký projekt už nemám energii a cítím, že mě to vůbec nebaví, tak si dát pauzu. Nechat to chvíli uležet, než jste opět schopni v projektu pokračovat.
Na závěr bych určitě dodala, že pokud se jedná o studenta KISKu, určitě se nebojte udržovat dobré vztahy a kontakty se svými spolužáky a vyučujícími. Katedra nabízí skvělý základ pro kvalitní komunitu designérů. Učíte se hrozně zajímavé věci a můžete se na ni vracet i v rámci nějakých dalších kurzů.
Zdroje:
CITY CELL PROTOTYPE. (2018, 8). KOGAA. https://www.kogaa.eu
Matyášová, J. (2021, november 18). O mém doktorátu: Jana Matyasova. https://jana-matyasova.webnode.cz/l/doktorat-a-kisk-forum/
Pesendorfer a Machalek Architects. (n.d.). Living Garden. Pumar. Cit 12. január 2024, z https://www.pumar.at/portfolio/j3b-seestadt-aspern/
