Self-efficacy
Pojem self-efficacy zavedl poprvé v roce 1997 do psychologie Albert Bandura během práce na své studii o teorii sociálního chování (social learning theory). Self-efficacy bychom mohli definovat jako pojem “moc mít efekt”, kdy jsme si vědomi vlastní působnosti, věříme vlastním schopnostem, dovednostem a jejich efektu.
Podle Bandury bude u dvou lidí, stejně vzdělaných a se stejnými schopnostmi, rozhodujícím faktorem vymezujícím rozdílné výsledky provedení úkolů, jejich osobní přesvědčení o vlastních schopnostech vytvořit požadované výsledky. Při pohledu z tohoto úhlu by se dalo říci, že je osobní výkon člověka založený spíše na tom, čemu sám věří, než na tom, co je pravdivé. [1]
Badura dále zmiňuje, že existují dva faktory ovlivňující zapojení jedince do určité činnosti, nebo úkolu: očekávání výsledků a self-efficacy. Jinak řečeno, naše schopnost dosáhnout cíle nebo dokončit úkol závisí na tom, zda si myslíme, že to dokážeme (self-efficacy) a zda si myslíme, že to bude mít dobré výsledky (očekávaná délka výsledku). Důležitým faktorem při pohlížení na self-efficacy je to, v jaké oblasti ji uplatňujeme. Například budeme mít vysoký dopad self-efficacy v orientaci v místě našeho bydliště, než v místě, kde jsme nikdy nebyli a neumíme místní jazyk. Dalo by se tedy konstatovat, že úroveň self-efficacy v jedné oblasti nelze aplikovat a předvídat výsledky v oblasti jiné.
Self-efficacy formuje několik hlavních faktorů — osobní zkušenost, pozorování, přesvědčování a emoce.
- Osobní zkušenost
Faktor osobní zkušenosti vysvětluje, proč může být obtížné zvýšit vlastní self-efficacy. Když má jedinec její nízkou úroveň pro určitý úkol, obvykle se vyhýbá plnění tohoto úkolu, což mu brání v hromadění pozitivních zkušeností, které by nakonec mohly vybudovat pozitivní self-efficacy. Když se daný jedinec pokusí o nový úkol a uspěje, tato zkušenost může vybudovat jeho sebedůvěru, čímž vytvoří větší úroveň self-efficacy spojenou s podobnými úkoly.
- Pozorování
Své vlastní schopnosti posuzujeme podle úspěchů druhých. Představme si, že pozorujeme u našeho spolužáka, že napsal velmi zdařilý úkol do předmětu Informační chování. Jelikož studujeme stejný obor a předmět, můžeme nabýt dojmu, že napíšeme také velmi zdařilý úkol. Jestliže uvidíme, že někdo uspěje na základě vlastní tvrdé práce spíše než na základě vrozených dovedností a schopností, pravděpodobně to zvýší také naší vlastní self-efficacy, tím více, pokud si myslíme, že dosahujeme stejné úrovně. Efekt pozorování má nižší dopad na růst vlastní self-efficacy, než zkušenosti spojené s naší vlastní osobou.
Pajares a Schunk poukazují ve své studii (Self and self-belief in psychology and education: A historical perspective) na to, že již malé děti se od útlého věku intuitivně zaměřují na své vlastní schopnosti v dosahování cílů. To, jak se děti vnímají sami, věří ve své vlastní schopnosti, velmi ovlivňuje jejich schopnost dosahovat úspěchů nebo neúspěchů. Předpokládá se tedy, že dětská sebedůvěra (sebehodnocení) je neoddělitelně spjata s jejich myšlením a fungováním. Vědci předpokládají, že dětské sebevnímání je z velké části založeno také na tom, co odpozorují u svých vrstevníků a ve svém okolí. [4]
- Přesvědčování
Zvýšit někomu self-efficacy lze také tím, že se mu nabídne podpora a povzbuzení. Například motivování studentů základní školy k plnění složitých úkolů a povzbuzování je s tím, že jistě řešení zvládnou, povzbuzuje jejich sebedůvěru a roste tím jejich self-efficacy a následně se zvyšuje pravděpodobnost, že v daném úkolu uspějí, i přesto, že se mohlo zdát, že daný úkol nebudou schopni splnit. Čím dříve začneme děti povzbuzovat a zdravě budovat jejich sebevědomí a vlastní přesvědčení, že každý úkol má své řešení, tím více je pravděpodobné, že dokáží zvyšovat svou self-efficacy a dosahovat svých cílů v pozdějším věku. Tento faktor však nemá takový dopad jako vlastní zkušenosti.[6]
- Emoce
Badura také upozorňuje na faktor dopadu emocí na self-efficacy. Jestliže budeme mít strach, nebo pociťovat úzkost s daným úkolem, může to snížit naši sebedůvěru. V opačném případě můžou kladné emoce generovat větší míru self-efficacy.[3]
Uplatnění self-efficacy
Badurova teorie self-efficacy má mnoho uplatnění, například v oblasti léčby fobií, pro dosahování akademických úspěchů, nebo při uplatňování zdravého životního stylu.
- Léčba fobií
Ve studii z roku 1977 Badura vysvětluje předvídání psychologických změn dosažených různými způsoby léčby. Tato teorie uvádí, že: “…psychologické postupy, bez ohledu na jejich formu, mění úroveň a sílu self-efficacy. Předpokládá se, že očekávání osobní účinnosti určují, zda bude dosaženo zvládání chování, kolik úsilí bude vynaloženo a jak bude stálé tváří v tvář překážkám a negativním zkušenostem. Vytrvalost v činnostech, které jsou subjektivně ohrožující, ale ve skutečnosti relativně bezpečné, produkuje prostřednictvím zkušeností další zvýšení self-efficacy a odpovídající snížení obranného chování. Faktory ovlivňující kognitivní zpracování informací o účinnosti vznikají z uzákoněných, zástupných, exhortativních a emotivních zdrojích . Diferenciální síla různých terapeutických postupů je analyzována z hlediska postulovaného kognitivního mechanismu operace. Nálezy jsou hlášeny z mikroanalýz uzákonění, zástupných a emotivních léčebných režimů, které podporují hypotetický vztah mezi vnímanou self-efficacy a změnami chování.” [2]
V jednom svém pokusu Badura pracoval se skupinou lidí, kteří dříve uvedli svou fobii z hadů. Zjistil, že když jedna část pacientů pozorovala ostatní, kteří překonali stejný strach z manipulace s hady, tito pacienti s větší pravděpodobností překonali také svůj strach. Ve srovnání s přesvědčováním a pozorováním psychologa, který se staral o hady, byla vlastní zkušenost nejúčinnější.[6]
- Dosahování akademických úspěchů
Studenti s vysokou mírou self-efficacy jsou připraveni se zapojit do samoregulace učení (např. stanovit si cíle, používat efektivní strategie učení, sledovat porozumění, vyhodnocovat pokroky při dosahování cílů) a vytvářet efektivní prostředí pro učení (např. eliminovat nebo minimalizovat rozptýlení, najít efektivní studijní partnery, apod.). Na druhé straně může být self-efficacy ovlivněno výsledky chování (např. pokrok v cíli, dosažené úspěchy, apod.) a vstupy z vnějšího prostředí (např. zpětná vazba od učitelů, sociální srovnání s vrstevníky). Výkony studentů poskytují nejspolehlivější informace pro posouzení vlastní účinnosti, protože jsou hmatatelnými ukazateli schopností. Úspěšné výkony zvyšují self-efficacy, zatímco selhání ji mohou snížit, i když občasné selhání (úspěch) po mnoha úspěších (selháních) nemusí mít velký dopad.[7]
Dosahovat lepších výsledků při uplatňování zdravého životního stylu se nám bude lépe v případech, kdy budeme přesvědčení o vlastní schopnosti dosáhnout stanovených cílů. Bude pro nás méně obtížné dodržovat zdravý jídelníček, pravidelně cvičit, nebo přestat kouřit tehdy, pokud budeme přesvědčeni o tom, že danou činnost dokážeme vykonávat.[8]
Další studie self-efficacy
Jedním z psychologů, kteří se také zaměřují na budování Self-efficacy je James Maddux, který navrhl pátý faktor self-efficacy — vizualizaci, jež popisuje schopnost jedince umět si představit efektivní a úspěšné chování v dané situaci. Jinak řečeno, umět si představit své cíle jako dosažitelné. Tím, že si představíme sebe, nebo někoho jiného, jak je úspěšný v řešení problémů a úkolů, vzroste self-efficacy a zvýší se pravděpodobnost skutečného úspěchu. [9]
Měření self-efficacy
Všeobecnou stupnici sebehodnocení (GSE) vyvinuli Matthias Jeruzalem a Ralf Schwarzer — stupnice se skládá pouze z 10 položek, hodnocených na stupnici od 1 (silně nesouhlasí) do 4 (silně souhlasím).
1. Vždy se mi podaří vyřešit obtížné problémy, pokud se dostatečně snažím.
2. Pokud se mi někdo postaví, mohu najít prostředky a způsoby, jak získat to, co chci.
3. Je pro mě snadné držet se svých cílů a dosáhnout svých cílů.
4. Jsem přesvědčen, že bych se mohl efektivně vypořádat s neočekávanými událostmi.
5. Díky své vynalézavosti vím, jak zvládnout nepředvídané situace.
6. Většinu problémů mohu vyřešit, pokud investuji potřebné úsilí.
7. Mohu zůstat klidný, když čelím obtížím, protože se mohu spolehnout na své schopnosti zvládání.
8. Když jsem konfrontován s problémem, obvykle najdu několik řešení.
9 . Když mám potíže, obvykle vymyslím řešení.
10. Obvykle zvládnu vše, co mi přijde do cesty.
Negativní dopad vysoké self-efficacy
Existují studie, které poukazují na negativní vliv vysoké self-efficacy. Například W.T Powers také uvádí ve své studii (Perceptual control theory), jíž se účastnilo 87 vysokoškoláku, jev, při němž bylo u 43 ze zkoumaných subjektů prokázáno, že důvěra ve vlastní self-efficacy ovlivnila jejich následující výsledky negativně. V jiném experimentu, kterého se účastnilo 104 vysokoškoláků, jež plnili analytické úkoly, bylo prokázáno, že jejich self-efficacy, kterou vyslovili před každým úkolem, v návaznosti na zpětnou vazbu, vedla k přílišné sebedůvěře a tím se zvyšovala pravděpodobnost, že při plnění úkolů udělají nějakou logickou chybu. [5]
Významné studie ukázaly, že pozitivní vzdělávací prostředí může hrát klíčovou roli při budování self-efficacy mezi studenty všech věkových kategorií. Výzkum výukových metod a self-efficacy zjistil, že když učitelé postupovali interaktivnějším a nápomocnějším přístupem ke vzdělávání, studenti měli vyšší skóre self-efficacy, než když se učili v přísných nebo uzavřených podmínkách ve třídě. Přestože studie byla provedena na skupině studentů zabývajících se určitým předmětem, výsledky byly ověřeny a konzistentně potvrzeny při pozdějším přezkoumání na různých věkových skupinách.[10]
Self-efficacy a informační chování
Během online průzkumu (Information Seeking Self-Perception Scale (IRSPS)), kterého se anonymně účastnilo 250 studentů, bylo prokázáno, že jejich informační chování mělo vliv na úroveň jejich self-efficacy. Zjištění prokázala vysoký stupeň self-efficacy u zapojených respondentů a také to, že tři ze čtyř zdrojů informací o self-efficacy byly pro studenty významné při budování jejich přesvědčení o vlastní účinnosti. Korelace mezi znaky vlastní self-efficacy a několika sociodemografických proměnnými neodhalily žádné rozdíly na základě pohlaví. Byla zjištěna významná korelace mezi věkem a stupněm vzdělání a zdroji s větším vlivem. Starší postgraduální studenti uvedli, že jsou více ovlivněni svými vlastními zkušenostmi, jejich emocemi a sociální zpětnou vazbou. Výsledky této studie jsou důležitou součástí implementace postupů pro akademické programy zaměřené na informační služby a knihovnictví.[11]
Kristin Page Hocevar a kolektiv ve své studii zavádí koncept self-efficacy do prostředí sociálních médiií neboli vnímanou schopnost člověka dosáhnout požadovaných výsledků v prostředí sociálních médií a zkoumá vztah mezi self-efficacy sociálních médií a tím, jak lidé hodnotí informace nalezené online. Výsledky výzkumu na reprezentativním počtu zkoumaných jedinců (3568) poukazují na fakt, že uživatelé s vyšší self-efficacy vyhledávají prostřednictvím sociálních médií sdílené informace z důvěryhodnějších online zdrojů, než osoby s nižší úrovní social media self-efficacy. Tito uživatelé sociálních médií více spoléhají na názory ostatních uživatelů, konkrétně při hodnocení a ověřování informací, které najdou online.[12]
Lidé věřící ve své schopnosti, vycházející ze zkušeností, uplatňující nabyté vědomosti při řešení úkolů, budou pravděpodobně úspěšnější v rozličných oblastech života, než ti, kteří nebudují svou self-efficacy, složitým úkolům se vyhýbají a nesnaží se nastavovat a plnit žádné cíle. Uplatnění je tedy obsaženo od běžných denních úkolů až po dosahování pracovních a studijních úspěchů ve vysokých pozicích. Dosahovaní cílů je jistě snadnější, jestliže věříme sami sobě - tomu, že uspějeme.
„Úspěch nemá konce, neúspěch není osudem: na prvním místě je odvaha.“ Winston Churchill
Zdroje:
[1] BANDURA, Albert.; Self-efficacy: The exercise of control.; Stanford University; W. H. Freeman and company; New York (1995).
[2]BANDURA, Albert; Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change. Psychological Review; [online]; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1037/0033-295X.84.2.191
[3] HOOPER, Elizabeth; Understanding Self-Efficacy; ThoughtCo [online] 2019; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://www.thoughtco.com/self-efficacy-4177970
[4] PAJARES, E., & SCHUNK, D. H. (2002). Self and self-belief in psychology and education: A historical perspective. In J. Aronson (Ed.), Improving academic achievement impact of psychological factors on education; Amsterdam: Academic Press. [online] 2009; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: http://dx.doi.org/10.1016/B978-012064455-1/50004-X
[5] VANCOUVER, J.B., THOMPSON, Ch.,M., TICHNER, E.C., PUTKA, D.J., Two studies examining the negative effect of self-efficacy on performance, [online] 2021, [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12090608/#affiliation-1
[6] FRITSCHER, Lisa; Behavior Modeling for the Treatment of Phobias; Verywellmind; [online] 2020; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: Using Behavior Modeling Theory for Phobic Patients (verywellmind.com)
[7]SCHUNK, D. H., DIBENEDETTO, M. K.; Self-Efficacy: Education Aspects; Science Direct; [online] 2015; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/B978-0-08-097086-8.92019-1
[8] CONNER, Mark.; Health Behaviors; Science Direct; [online] 2015; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/B978-0-08-097086-8.14154-6
[9]LOPEZ GARRIDO, G.; Self-efficacy. Simply Psychology.; [online] 2015; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://www.simplypsychology.org/self-efficacy.html
[10] FENCL, H., SCHEEL, K.; Engaging Students: An Examination of the Effects of Teaching Strategies on Self-Efficacy and Course Climate in a Nonmajors Physics Course; Journal of College Science Teaching v. 35, issue 1, p. 20–24.
[11] BRONSTEIN, Jenny; The Role of Perceived Self-Efficacy in the Information Seeking Behavior of Library and Information Science Students; Science Direct; [online] 2014; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.acalib.2014.01.010
[12] HOCEVAR, Kristin Page, FLANAGYN, Andrew J., METZGER, Miriam J., Science Direct; Social media self-efficacy and information evaluation online; [online] 2014; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.chb.2014.07.020
