Service Design Workshop 2021 — Univerzity budoucnosti

V podzimním semestru 2021 jsme absolvovali předmět Service design workshop, který se letos uskutečnil pod vedením Ladislavy Zbiejczuk Suché a zabýval se Transition designem. Transition design se zaměřuje na “wicked” problémy, tedy problémy kterým společnost v 21. století čelí, jako jsou například klimatické změny a globální pandemie. Nesnaží se přitom o řešení aktuálních problémů, ale o návrh změn, které v rámci desítek let povedou k naplnění vize, kterou má být udržitelnější a rovnocennější budoucnost.

Než jsme vůbec začali pracovat, tak bylo nutné si vybrat téma, kterému se budeme chtít v rámci Service designu workshopu věnovat. Na výběr jsme měli z celkem pěti témat, nám se však nejvíce zamlouvalo téma “Univerzity Budoucnosti”, které se zabývalo podobou univerzit v budoucnosti.

Začali jsme krátkým brainstormingem, abychom přišli na to, co koho zaujalo na tématu Univerzit Budoucnosti a snažili jsme se najít problém, kterému bychom se chtěli všichni věnovat. Společně jsme dospěli k tomu, že bychom se rádi věnovali celoživotnímu vzdělávání, jelikož se jedná o koncept, který není v Česku příliš populární a přišla nám lákavá představa lépe zprostředkovat vzdělání lidem všech věkových kategorií. Navázali jsme tedy PEST analýzou, abychom byli schopni plně porozumět všem faktorům, které celoživotní vzdělávání ovlivňují a ujasnili si, jakou roli v něm má univerzita. Brzy jsme však zjistili, že téma celoživotního vzdělávání není dostatečně konkrétní a tak jsme se rovnou vrhli na další brainstorming.

V rámci brainstormingu jsme potřebovali naformulovat jaký problém bychom přesně chtěli řešit a tak jsme sáhli po Concerns & Fears a Hopes & Aspirations frameworcích, abychom zmapovali veškeré obavy a přání všech zapojených stran. Jako designovou výzvu, které bychom se chtěli věnovat jsme nakonec vybrali pomoc univerzitám držet krok s rychle se vyvíjejícími obory, aby lépe připravovaly studenty na praxi. Naší prvotní vizí bylo vytvoření online platformy, které by propojovala univerzity na globální úrovni a umožňovala studentům studovat mikrokurzy z univerzit po celém světě a uzpůsobovat si studium svým potřebám. Abychom zjistili, zda již existují řešení, která by řešila problém, který jsme si vytyčili.

Během mapování projektů jsme našli funkční alternativy, které již dnes více či méně řeší problémy, které jsme chtěli vyřešit. Mezi takové alternativy patří některé online programy na univerzitách (Unicorn University, International Open University,…), online platformy (Edx, Coursera for Campus,…). Uvědomili jsme si, že v tomto prostředí není zapotřebí vytvořit novou globální platformu pro on-line vzdělávání. Stále jsme ale vnímali, že plnohodnotné online univerzitní vzdělávání v Česku a na Slovensku zaostává za zahraničím. Pokud má obyvatel Česka zájem studovat na vysoké škole online, je poměrně jednoduché najít si obor na zahraničních univerzitách, ale v československém prostoru možností moc není. Zároveň je české prostředí specifické tím, že je veřejné vzdělávání hrazeno ze sociálního systému, který zde existuje. Globální platforma, která nebude zohledňovat český sociální systém a kde bude vzdělání placeno, není pro české prostředí atraktivní.

V této chvíli jsme spolu vypracovali Lean Canvas, pomocí něhož jsme si dokázali vykrystalizovat, což je vlastně problém, který chceme řešit. Načrtli jsme si také cesty, kterými se může projekt v budoucnu rozjet.

Rozhodli jsme se, že chceme pomáhat lokálním univerzitám při přípravě a údržbě svých vlastních online programů. Naši vizi jsme změnili v to, že chceme přenést univerzitní vzdělávání do podoby plnohodnotných programů v českém prostředí. Chceme, aby bylo vzdělání v budoucnosti dostupné pro všechny těžko dostupné skupiny obyvatelstva, které mají s docházkou na univerzitu problém dnes. Jde například o rodiče s malými dětmi, lidi z vyloučených lokalit, lidi kteří nemají možnosti žít ve větším městě (kde se typicky univerzity nacházejí), lidi s určitými handicapy a podobně.

Při zavádění online programů mohou české (a slovenské) univerzity mít problém vyznat se v legislativě, případně může být problém to, že legislativa na určité aspekty online vzdělávání ještě neexistuje. Další věci, které mohou řešit při přípravě programů je například to, jak to zajistit technicky nebo finančně. Univerzit, které s myšlenkou vlastních online programů „koketují“ už déle může být více, ale nemusí mít ten správný prostor a možnost sdílet mezi sebou zkušenosti a good practice.

Naším artefaktem se tedy stala online komunitní platforma (resp. landing page této platformy), která bude vzdělávat univerzity o přípravě, správě a vylepšování online programů a zároveň vytvářet prostor pro spolupráci různých univerzit a odborníků v této tématice.

Naše platforma by mohla začít v lokálním, česko-slovenském kontextu. Pokud bychom zjistili, že platforma opravdu plní svůj účel a pomáhá univerzitám zprostředkovávat vzdělávání ve virtuálním světě, chtěli bychom, aby se v budoucnu expandovala i do jiných zemí, kde to bude dávat smysl.