Sociální inovace: top-down a bottom-up přístupy
Sociální inovace se stávají stále větším tématem knihoven. Knihovny se pomocí sociálních inovací snaží splňovat sociální potřeby uživatelů, vytvářejí sociální vztahy a nové spolupráce. Tyto inovace mohou být produkty, služby nebo modely, které účinněji řeší neuspokojené potřeby lépe než stávající řešení, která vyplývají například z pracovních podmínek, vzdělávání, rozvoje komunity nebo zdraví. Tyto myšlenky jsou vytvářeny s cílem rozšířit a posílit občanskou společnost. Z globálního hlediska se sociální inovace snaží integrovat různá inovativní řešení k řešení nejnaléhavějších problémů, kterým společnost čelí, jako jsou chudoba, nezaměstnanost nebo životní prostředí. Cílem sociálních inovací je dosáhnout společenského cíle novým způsobem. Existuje mnoho přístupů v sociálních inovacích, jak dosáhnout změny, kterou chceme vidět v našem světě. Inovace byla vždy a bude běžnou součástí každé možné společnosti.[1]
Definice sociálních inovací je velmi široká a zahrnuje širokou škálu událostí. Můžeme si ji představit pomocí dvou polarit: Incremental vs. radical. a také top-down vs. bottom-up. Dále jsou obě rozdělení více popsány.
Radical vs. incremental se týká změn, které leží v rozsahu stávajících způsobů myšlení a jednání (inkrementální inovace), nebo mimo ně (radikální inovace).[2]
Radical: jsou nové produkty, služby nebo procesy, zahrnují významné změny a inovace. Tento přístup mění způsob, jak myslíme, a v důsledku to může vést k vytvoření nových trhů a průmyslových odvětví. Hlavními výhodami je šance vytvořit zcela novou značku a trh se zcela inovativním nápadem. Trh je pro novou značku nevyužitý a proto si jediný design může získat monopol. To souvisí také s druhou výhodou. Pro nové hráče je tento způsob lepší. Nemají žádnou minulost, která by mohla omezovat jejich inovativní nápady. Díky tomu, např. Kickstarter umožňuje novým a vzrušujícím vynálezcům, aby se dostali na trh. Tito ‘radikálové’ budou i nadále ohromovat svět pomocí produktů, o nichž ani nevíme, že je ještě potřebujeme.[3]
Incremental: optimalizace a další vývoj stávajících produktů služeb nebo procesů. Účelem a výhodami jsou optimalizace přínosů pro zákazníka, snížení nákladů, přemístění, přizpůsobení pro uvedení na nové trhy nebo přizpůsobení novým okolnostem, jako jsou nové zákony a normy.[4] Výhody inkrementálního inovačního procesu jsou konkurenceschopnost, nápady se snáze prodávají, cenová dostupnost. Skutečnou příležitostí v tomto inovačním procesu je, aby design začal potřebou, nikoli řešením. Pokud stavíte své velké myšlenky z potřeby, budou následovat přírůstkové inovace.[5]
Tři hlavní typologie inovačních procesů:
Proces designu, který se objevuje, je docela dynamický a nepředvídatelný proces, ve kterém různé skupiny občanů, podporované či nikoli návrháři, mohou vést koncepci a implementaci nových řešení. Různé druhy problémů vyžadují různé strategie sociálních změn a většina z nich potřebuje všechny. Sociální inovace top-down je schopná vyvolat velkou sociální transformaci. Naopak bottom-up vede k velkém množství místních změn.[6]
Top-down: silní aktéři se ujímají vedení a propagují, zlepšují sociální změnu. Politická změna pro výzvy související se sociální a ekonomickou strukturou.
Bottom-up: ze společenských aktivit se vynoří sociální změny. Sociální změna pro výzvy týkající se hmotných a specifických otázek občanské, občanské nebo ekologické povahy.
Hybrid: oba způsoby inovací probíhají společně.
TOP-DOWN
Co znamená strategie Top-down můžeme lépe pochopit na dvou příkladech italských inovátorů Franco Basaglia a Carlo Petrini, kteří pracovali s velmi odlišnými problémy a osvojili si podobný přístup a radikálně mění tehdejší dominantní způsoby vidění a dělání věcí.
Franco Basaglia byl výjimečný psychiatr, který v sedmdesátých letech založil hnutí Demokratická psychiatrie. Basagliovým tématem bylo duševní onemocnění a jeho revoluční přístup spočíval v tom, že člověk s mentálním postižením není jen pacient, ale také jedinec se schopností. Je-li vnímán pouze jako pacient, ustupuje do své nemoci, ale pokud ho vidíme jako osobu, můžeme ho podpořit, aby překonal své problémy a naplnil se v nějaké pozitivní činnosti. Dříve byli psychiatrické nemocnice závislé na finanční podpoře státu. Basaglia otevřel psychiatrickou léčebnu v Trieste, kde byl ředitelem. Vytvořil nové skupiny sester, lékařů, bývalých pacientů, kteří vedli podniky, které byli finančně nezávislé a ekonomicky efektivní. Tato praxe se v Itálii stala běžnou a od té doby vznikli restaurace, prázdninové vesnice, hotely a truhlářské dílny, všechny vedené pacienty z léčeben. Mnoho z nich funguje dobře a některé se stali hodně úspěšnými.
V roce 1989 založil Carlo Petrini mezinárodní hnutí Slow Food. Ve Slow Food navrhli nový způsob pohledu na spotřebu potravin. Snažil se vytvořit nový moderní, udržitelný potravinový systém. Pomocí strategického designu vytvořil struktury, které by dříve slabým farmářům umožnily vyrábět vysoce kvalitní produkty a najít poptávku pro jejich prodej za přiměřenou cenu. Pokud jde o nabídku, oslovila zemědělce, chovatele, rybáře a firmy, které zpracovávají své produkty. Oba projekty se stali hnací silou velmi smysluplných radikálních sociálních změn. Podařilo se jim propojit konkrétní místní aktivity, do nichž byli zapojeni a byli schopni spojit lidi a probudit v nich to nejlepší. V rámci designové strategie oba aktéři správně rozpoznali skutečný problém a hlavně našli řešení v lidech, komunitách a jejich schopnostech. Pomáhali organizovat, vytrvat a replikovat struktury v různých kontextech. Budovali celkové vize schopné propojit nesčetné množství místních aktivit.[7]
BOTTOM-UP
Dva příběhy o radikální změně z USA a Číny mohou vysvětlit, jak funguje další strategie bottom-up a jaká má specifika.
NYC Community Gardens (USA) jsou skupina dobrovolných zahradníků, kteří udržují veřejné zahrady v New Yorku s podporou GreenThumb, programu v rámci oddělení parky a rekreace, která poskytuje materiální, technickou a finanční podporu zahradníkům. Práce zahradníků vznikla po krizi v 70. letech, která měla za následek opuštění veřejné a soukromé půdy. V roce 1973 místní obyvatelé a skupina zahradnických aktivistů začali vysazovat rostliny a kultivovat volné pozemky. O rok později místní správa schválila pronajmutí za 1 dolar měsíčně. Dnes jsou v New Yorku stovky komunitních zahrad. Dobrovolní zahrádkáři, kteří jsou páteří tohoto systému, jsou velmi různorodí. Provádějí různé činnosti: pěstují a udržují stromy, keře a květiny, pořádají akce a vzdělávací workshopy, vyrábějí místní městské jídlo a otevírají zahradu veřejnosti každý den. Vzhledem k těmto činnostem jako celku vyvolávají zapojení komunity a občanů.
V roce 2005 v čínském Liuzhou, Guangxi skupina občanů zjistila, že na běžných trzích se jim nedostává kvalitních a zdravých potravin. Ve vesnicích, dvě hodiny od města, žijí farmáři, kteří stále hospodaří tradičně, ale jsou velmi chudí. Za účelem pomoci chudým zemědělcům a zpřístupnění kvalitních potravin ve městě založili sociální podnik: zemědělskou asociaci Ainonghui. Dnes tato asociace zemědělců spravuje čtyři bio restaurace a komunitní obchod s biopotravinami. Tím, že občanům prodává tradičně získané potraviny, také je vzdělávají o tom, co je tradiční / ekologické zemědělství, a zavádějí do města udržitelný životní styl. Díky Ainonghui a přímým vazbám, které vytvořilo mezi občany a zemědělci, jsou nyní příjmy zemědělců schopny udržet tradiční zemědělství a zároveň jim umožnit vést lepší a respektovaný život.
Tyto dva příklady poukazují na rostoucí počet iniciativ na celém světě. Služby spolupráce, aby si lidé navzájem pomohli. Některé spolupráce s cílem snížit ekonomické a environmentální náklady, systémy sdílení, které představují alternativy k používání jednotlivých automobilů (carsharing) a další příklady by se mohli najít v každé oblasti každodenního života. V obou případech je skupina lidí, kteří byli schopni si představit, vyvinout a spravovat něco nového. Jak novým způsobem přemýšlet a řešit stávající problémy. Znovuobjevili sílu spolupráce, kreativním způsobem přeměnili již existující služby, produkty z vlastních zdrojů, aniž by čekali nějakou změnu v politice, v ekonomice.[8]
HYBRID
Sociální inovace, jak ve svém počátečním kroku, tak v dlouhodobé existenci, často závisí na složitějších interakcích mezi velmi rozmanitými iniciativami, kdy jsou účastnící se osoby přímo podporovány různými druhy intervencí ze strany institucí. Hybridní povaha těchto procesů sociální inovace se stává stále více patrnou, když rozsah změn, kterých má být dosaženo, se stále zvyšuje. Hybridní sociální inovace mají za cíl udržitelné změny v regionálním měřítku za aktivní účasti občanů, a také spolupracují s designéry nebo výzkumnými skupinami. Všechny rozsáhlé inovační procesy vyplývají z malých iniciativ, místní projekty jsou koordinovány a podporovány většími. Také mají za cíl podporovat místní projekty a udržitelné změny ve větším měřítku.[9]
Zdroje:
[1, 2, 3, 5] FULLAGAR, Peter. Incremental vs. radical: What’s the future of product innovation? In: Design Council [online]. [cit. 2019–12–09]. Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/incremental-vs-radical-what-s-future-product-innovation.
[4] ZAPFL, Daniel. What types of innovation are there? In: LEAD [online]. 04.10.2018 [cit. 2019–12–09]. Dostupné z: https://www.lead-innovation.com/english-blog/types-of-innovation.
[6] ROWSON, Jonathan. Top down, bottom up, side to side, inside out: 4 types of social change and why we need them all. In: RSA [online]. 09.04.2014 [cit. 2019–12–09]. Dostupné z: https://www.thersa.org/discover/publications-and-articles/rsa-blogs/2014/04/top-down-bottom-up-side-to-side-inside-out-4-types-of-social-change-and-why-we-need-them-all.
[7, 8, 9] MANZINI, Ezio. Making Things Happen: Social Innovation and Design. Design Issues [online]. 2014, 30(1), 57–66 [cit. 2019–12–10]. DOI: 10.1162/DESI_a_00248. ISSN 0747–9360. Dostupné z: http://www.mitpressjournals.org/doi/10.1162/DESI_a_00248
Obrázky:
