Sociální nerovnosti v informačním chování

Pod pojmem sociální nerovnost si většina z nás představí zejména majetkové rozdíly mezi chudými a bohatými — mrakodrap vedle chudinské čtvrti ve Vilniusu, olympijské hry v Riu nebo bezdomovce žebrající v nákupních promenádách. Existují v podstatě od nepaměti — vždyť už v primitivních civilizacích vznikaly sociální nerovnosti — například kvůli věku nebo pohlaví. Nerovnosti se ale netýkají pouze hmotných věcí. Můžeme je najít i v oblasti vzdělání, informační gramotnosti a s tím spojeným informačním chováním. Než se však zaměříme na prolínání nerovností a informačního chování, je důležité si oba pojmy vysvětlit.

Sociální nerovnosti nám obvykle evokují hmotné rozdíly, ale mohou být i duševní (Foto: Pixabay)

Informační chování

Všechny způsoby chování, kterými se člověk při vyhledávání informací projevuje, se nazývají informační chování. To probíhá nejen při vyhledávání, ale i při následném zpracovávání nebo vyhodnocování informací (Kvapilová, 2010). Podle Forda (2015) je informační chování nepřetržitým procesem, protože informace zpracováváme a používáme stále. Pokládá otázku, proč máme tedy informační chování zkoumat, když je to něco, co děláme pořád? Informační chování můžeme přirovnat k péči o výživu a lidské tělo — čím více totiž podle Forda budeme vědět o jeho fungování, potřebách a různých dopadech různých potravin, tím spíše budeme moci ostatním radit o dietách, trénovat sportovce a předcházet chorobám.

Informace se dnes dají získat i šířit různě (Foto: feedly.com)

Stejně jako potraviny jsou výživou pro tělo, informace jsou výživou pro mysl — je to pohon k učení se a rozšiřování znalostí. Pokud mysl nedostává výživu formou informací, můžeme u jedinců hovořit o informační chudobě či informační propasti (knowledge gap).

Informační chudoba

O informační chudobě hovoříme v souvislosti s lidmi, kteří jsou určitým způsobem znevýhodněni v šíření informací — ať už vlastní nebo cizí vinou. Podle Černého (2020) zasahuje toto znevýhodnění všechny společenské dimenze, ve kterých se jedinec pohybuje. Příčin vzniku informační chudoby je několik. Tou první je bezesporu vzdělání, tedy činnost, která by nás měla provázet celý život. Druhou příčinou je podle Černého technologická gramotnost — tedy jak člověk umí zacházet s prostředky, díky kterým může nacházet nové informace a pracovat s daty. Z výzkumů vyplývá, že nejhorší kompetence mají v této oblasti staří lidé, protože nové technologie rostly v posledních letech raketovým tempem a nebylo pro ně snadné a někdy i reálné udržet s nimi tempo.

Jediným způsobem jak překonat informační propast je učením se (Foto: iStock)

Sociální nerovnosti

Podle sociologické encyklopedie (Keller, 2020) jsou sociální nerovnosti principem uspořádání společnosti, kdy jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na hmotném bohatství a rozhodování. I vlivem socioekonomických událostí se pomyslné nůžky mezi jednotlivými vrstvami společnosti rozevírají a nerovnosti se prohlubují. Můžeme ale sociální realitu stavět do přímé úměrnosti s edukační realitou?

Nerovnosti ve vzdělání

Vztah mezi sociální a edukační realitou je nazýván sociální determinant vzdělávání. Právě vzdělání ve velké míře ovlivňuje naší informační gramotnost, jejíž míra je signifikantní pro informační chování.

I v dnešní době je bohužel často vzdělání otázkou financí (Foto: psu.edu)

Nerovnostmi ve vzdělávacích příležitostech se zabývají sociologové napříč celým světem. Jan Průcha (2003) ale komentuje tuto problematiku v českém prostředí jako opomíjenou. V zahraničí se podle Průchy (tamtéž) odborníci shodují, že úroveň vzdělání působí na zařazení do určité sociální vrstvy — vzdělání se tak stává samo o sobě faktorem společenské nerovnosti. To, v jaké sociální vrstvě se poté pohybujeme, totiž také ovlivňuje naše informační chování.

Laicky řečeno, pokud se budu jako jedinec pohybovat mezi lidmi doktorského studia, budu se při práci a vyhledávání informací chovat jinak, pravděpodobně více kritičtěji, než kdybych se pohybovala mezi lidmi stejného věku, ale pouze s absolvovanou základní školou.

Nerovnosti způsobené technologiemi a internetem

Když se staly počítače dostupnějšími a již nezabíraly polovinu místnosti, objevovaly se přesto rozdíly v jejich pořizování si. Mnoho lidí si je jednoduše nemohlo dovolit. I přesto si například první počítač od IBM pořídily během jednoho roku dva miliony uživatelů (Kůst, 2003). Ačkoliv byly počítače prvnotně určené jako prostředek do výzkumných laboratoří, oblíbily si je i domácnosti, a to zejména po spuštění internetu.

Technologie dnes vládnou světu a mají vliv na zisk aktuálních informací (Foto: scmp.com)

Internet měly původně používat jen místní počítače na výměnu programů a databází, uživatelé si ale oblíbili posílání si emailových zpráv. I díky nim se stalo jednodušším vyměňovat si informace, multimédia nebo se prostě jen bavit s lidmi na dálku.

Došlo však k zajímavé paralele. Stejně jako si první noviny, rádia nebo telefony mohla dovolit na počátku jejich fungování pouze vyšší třída a aristokraté, opakovala se tato situace i v případě internetu. Mnoho jeho oblastí navíc v prvních letech fungování nebylo přeloženo do češtiny, takže se ještě více zúžila skupina jeho uživatelů.

Jak už bylo zmíněno u informační chudoby, velký vliv na tvorbu a rozšiřování nerovností mají také technologie a udržování tempa s jejich rozvojem. Právě internet je jednou z technologií, kterou lidé na jeho počátku odmítali. Jako typický příklad můžeme použít anketní hlášku z konce minulého tisíciletí, kdy důchodkyně uvedla, že by „všechny ty internety a počítače zakázala.“ Ačkoliv se mezi dnešními důchodci (paní z ankety by dnes bylo 93 let) najdou tací, kteří používají internet, počítač nebo chytrý telefon, stále jsou spíše světlou výjimkou.

Při pátrání po informacích tak lidé odmítající technologie sahají po „bezpečných“ zdrojích — tedy po těch, které znají a jsou na ně zvyklí. Jsou to zejména knihy, odborné časopisy nebo zkušenosti jejich známých.

Dalo by se tedy říci, že hlavní příčinou sociálních nerovností promítnutých do informačního chování jsou lidé sami. Ať už vlastním odporem k technologiím nebo nedostatečným vzděláním či leností. Z těchto faktorů se dá vyčíst, že pokud nedojde k větší aktivitě a zapojení se od lidí samotných, budou informační nerovnosti mezi lidmi znatelnější a rozšíří se tzv. knowledge gap. Je tedy otázkou pro nás všechny, jak přimět ostatní k tomu, aby se více vzdělávali, informovali a ověřovali si získané informace.

1. Ford, N. (2015). Introduction to Information Behaviour. Facet Publishing.
2. Kvapilová, L. (2010). Informační chování seniorů [Bakalářská diplomová práce, Masarykova Univerzita]. https://is.muni.cz/th/ovhn8/Bakalarska_prace.pdf
3. KELLER, Jan, 2020. Sociální nerovnost. In: Sociologická encyklopedie [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Nerovnost_sociáln%C3%AD
4. PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80–7178–772–8.
5. MICHAL ČERNÝ. Život onlife. 2020. ISBN 9788021095861.
6. KŮST, František, 2003. Digitalizace. Revue pro média [online]. 3(5) [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://rpm.fss.muni.cz/Revue/Revue05/profil_kust_digitalizace_rpm5.pdf