Srovnání procesních modelů pro design thinking
Slovy výkonného předsedy IDEO Tima Browna je „design thinking přístupem k inovacím, který se zaměřuje na člověka (human-centered) a který pomocí designerských nástrojů spojuje potřeby lidí, možnosti technologií a požadavky na úspěšný byznys [1]“.
V současnosti existuje několik druhů procesních modelů pro design thinking, některé společnosti mají dokonce své vlastní. Například Google zakládá svůj „The Design Sprint“ na šesti fázích — pochop, definuj, načrtni, rozhodni, prototypuj a ověř. Není však nutné postupovat přesně takto, konečný výběr fází se má vždy přizpůsobit našemu cíli designového procesu. Google tedy vyzývá k tomu, aby každý využíval metodologii a přístup, který nejvíce vyhovuje problémům, co obvykle řešíme [2]. Tímto se vlastně přiklání k tomu, na čem design thinking vlastně stojí — je zaměřený na člověka, respektive na uživatele.
Nejlepším procesní modelem pro design thinking je tedy právě ten, který nejvíce vyhovuje vaší společnosti, vašim produktům, a hlavně vašim uživatelům. A tak má svůj vlastní procesní model IBM, Microsoft jich využívá hned několik a najdete stránky, které se snaží o jejich celkový přehled [3]. Tento článek se pokusí o jejich srovnání.
Double Diamond podle Design Council
Tato metoda je založena na čtyřech fázích — objevuj (discover), definuj (define), tvoř (develop), uskutečni/dodej (deliver). Fáze 1 discover a 3 develop slouží k co nejširšímu uchopení problému, zatímco 2 define a 4 deliver vzniklé nápady konkretizují a řeší v závislosti na limitech řešení. Jinými slovy aplikujeme 2 typy myšlení — divergentní, kdy vytváříme možnosti, a konvergentní, kdy možnosti volíme. Nejedná se o lineární proces, je tedy možné určité fáze opakovat nebo různě měnit jejich pořadí v závislosti na situaci a výstupech [4].
Designový proces podle IDEO
Také IDEO zakládá svůj proces na střídání divergentního a konvergentního myšlení. Oproti metodě Double Diamond však rozlišují pouze tři fáze — inspirace (inspiration), ideace (ideation), implementace (implementation). Nevýhodou této procesní metody může být fakt, že během druhé fáze — ideace — je zapotřebí jak konvergentního, tak divergentního způsobu přemýšlení nad problémem. Zatímco v předchozí fázi — inspirace — jsou sbírány podklady pro samotné designování produktu nebo služby, druhá fáze se věnuje jak vymýšlení nápadů, tak tvorbě prvních prototypů. V poslední fázi se už řeší partnerství, byznys model a další způsoby, jak rozšířit výsledné řešení mezi veřejnost. Velký důraz je také kladen na iteraci, tedy neustálé sbírání zpětné vazby a opakování celého nebo některých částí procesu za účelem zlepšování řešení [5].
Designing For Growth
Stejně jako Double Diamond, i tato metoda se skládá ze čtyř fází. První fáze „What is?“ má mapovat současnou situaci, následující „What if?“ řeší možnou budoucnost a vymýšlí se různá řešení. Jak je znázorněno i na obrázku, je to právě v průběhu této fáze, kdy by se mělo přepnout na divergentní myšlení a nechat kreativitu pracovat na 1000 %. Během „What wows?“ se vybírají nejvhodnější možnosti vyplývající z přechozích fází. Ty by měly splňovat určitá kritéria, teď se totiž může řešit finanční stránka projektu, názor stakeholderů apod. Závěrečná fáze „What works?“ zjišťuje, jestli byl dosavadní postup správný a jestli lze projekt spustit [6].
Designing for Growth může být dobrou cestou pro ty, kteří potřebují trošku více připomínat zapojení stakeholderů a nebo jim předchozí metoda přijde příliš abstraktní.
Desing Thinking Bootleg rozděluje první fázi procesů od Desing Council a IDEO na fáze dvě, čímž tak ještě více akcentuje důležitost vcítění se do požadavků a potřeb budoucích uživatelů služby/produktu. Z nákresu ale nemusí být tak jasné, kdy je vhodné se k jaké fázi vracet či kdy kterou opakovat, a Bootleg tak působí jako lineární proces.
Jedná se o sadu nástrojů a metod design thinking o pěti fázích. První fáze je určena empatii. V druhé fázi se pak ze získaných potřeb budoucích uživatelů definuje problém, tzv. úhel pohledu, který představuje „jedinečnou designovou vizi“ orámovanou potřebami uživatelů. Následuje fáze procesu — ideace — sloužící ke generování co nejvíce nápadů na možná řešení, z nichž ta nejvhodnější jsou pak v další fázi prototypována. V závěrečné fázi procesu je nejlepší prototyp testován uživateli a upravován na základě jejich zpětné vazby. Testovací fáze tedy fází iterativní a měla by se opakovat [7].
Design Thinking 101 podle Nielsen Norman Group
Tento model rozděluje design thinking proces na tři etapy — porozuměj (understand), objevuj (explore) a vytvoř (materialize), z nichž každá se skládá ze dvou fází. Rozdíl oproti Bootleg je v tom, že explicitně přidává fázi implementace, kdy otestovaná řešení implementujeme. Zároveň (stejně jako Double Diamond) ukazuje, že proces je cyklický, a tedy že žádný výsledek není konečný. Také znázorňuje, že ke každé fázi se dá vrátit a opakovat ji [8]. Desing Thinking 101 tak může pomoci s komplikovanějšími projekty a jejich vedením.
Zatímco předchozí metody si jsou vcelku podobné, Stage-Gate nabízí trošku odlišný pohled na procesní modely pro design thinking. Je založen na pěti fázích (stages), přičemž každou z nich předchází brána (gate), kterou musí projekt „projít“. Každá brána je strukturována podobným způsobem, kdy je průběh projektu evaluován na základě poznatků z předchozí fáze. Určuje se, zda splňuje kritéria úspěchu (ta si společnost volí sama, nebo může využít kritérií přímo od Stage-Gate, mezi které patří například ziskovost, konkurenční výhoda, apod.). Závěrem každé brány je rozhodnutí, jestli se v projektu bude nebo nebude pokračovat.
Během první fáze — rozsah (scope) — se dělá rychlý průzkum a načrtávají nápady za účelem ukotvení konceptu projektu. Této fázi předchází tzv. nultá fáze, do které spadají různé aktivity stvořené k identifikování nových příležitostí v rámci produktů, služeb a technologií [9]. Brána následuje před i po první fázi, a pokud získá projekt souhlas stakeholderů, přechází se do fáze druhé — obchodní případ. Úkolem této fáze je podrobný průzkum trhu s návrhem plánu vývoje. Pokud je i ten odsouhlasen, v třetí fázi se začíná řešit podrobný design a vývoj nového produktu/služby, včetně prototypování a designu výrobního procesu. Po dalším souhlasu stakeholderů je možné pokračovat do čtvrté fáze — testování a ověřování prototypu. Jak ve třetí, tak ve čtvrté části se počítá s tím, že dojde k několika iteracím prototypu. Jakmile je fáze testování a ověřování dokončena, prochází produkt posledním schvalovacím procesem (bránou/gate) a do poslední fáze — spuštění. Jejím cílem je komercializace produktu.
Stage-Gate tedy počítá s větším zapojením stakeholderů, kteří mohou projekt kdykoli zastavit. Může být proto využíván jako ucelenější návod k řízení projektu, jehož součástí (nebo cílem) je design produktů či služeb. Zároveň může být vhodný při velkých, nákladných nebo riskantních projektech.
Pentathlon
Dalším rozdílným procesním modelem je Pentathlon. Je lineární, takže má přesně daný postup, a je postaven na principu „naplánuj a zdokonal“ [10]. Oproti tomu lean modely, jako je Double Diamond nebo NN Group, jsou založeny na opakování, učení a neustálém upravování. Na druhou stranu, Pentathlon akcentuje důležitost prostředí a inovační strukturu (nejen) společnosti při designu.
„Příliš mnoho společností se soustředí pouze na jeden aspekt řízení inovací — většinou generování nápadů, a přitom ostatní aspekty [společnosti] jsou stejně důležité.“ [11]
Pentathlon upozorňuje, že společnosti musí dosahovat dobrých výsledků v pěti oblastech: generování nápadů, selekce, implementace, inovační strategie a také v oblasti lidí, firemní kultury a organizace. Je tedy nástrojem, který má společnostem pomoci identifikovat silné a slabé stránky jejich řízení inovací, skrze které pak společnost dosáhne růstu.
Waterfall je lineární procesní metoda založená na tom, že všechny náležitosti projektu jsou známy a zanalyzovány předem. Nenaviguje tedy celým designerským procesem, ale slouží spíše jako postup pro projektové manažery, který jednotlivé fáze a týmy koordinuje. Waterfall se využívá až ve chvíli, kdy je jasné, čeho má projekt dosáhnout. Nedokáže totiž dostatečně dobře reagovat na změny parametrů v průběhu procesu [12]. Ve srovnání s modely NN Group a Bootleg přeskakuje fáze vcítění se, definování a ideace. Ty nahrazuje fází požadavky, které jsou zaměřeny na výkon projektu (náklady, předpoklady, risky, časový harmonogram,…), z níž přechází do fáze design (nebo prototypování, jak je známo z jiných modelů). Během následující fáze jsou prototypy implementovány do cílového prostředí. Pokud se objeví chyba nebo jsou potřeba změny, vrací se tým zpět do designové fáze. Teprve po úspěšné implementaci začíná testování, po kterém nastává finální fáze — údržba.
Výhodou tohoto modelu je zaměření na byznysovou stránku projektu — umožňuje stanovit termíny a sledovat postup, plus projekt jasně ohraničuje v rámci in-scope a out-of-scope požadavků. Toto však může být ve výsledku někdy nevýhodou, protože klienti musí už na začátku přesně vědět, co potřebují. Navíc nejsou ani zahrnuti v designové a implementační fázi. Výsledek projektu tak nemusí být v souladu s jejich představami a požadavky.
Jaký procesní model pro design thinking využít? Záleží na tom, kdo jste, jak vaše organizace funguje, pro koho vyvíjíte i jaké jsou cíle projektu. Pro srovnání a rozhodování by vám mohla pomoci následující tabulka, ve které jsou u každého z výše uvedených modelů popsány výhody, nevýhody i kdy je daný model vhodný. Modely jsou ještě rozděleny do kategorií lineární a nelineární, přičemž nelineární modely jsou často i iterativní. U dvou modelů není příliš jasné, do jaké kategorie spadají, proto jsou označeny „?“.
Zdroje:
[1] IDEO Design Thinking [online]. Design Thinking Defined. Dostupné z: https://designthinking.ideo.com/. Citováno 2021–12–12.
[2] Google Design Sprints [online]. Design Sprint Methodology. Dostupné z: https://designsprintkit.withgoogle.com/methodology/overview. Citováno 2021–12–12.
[3] StrengthScape [online]. Dostupné z: https://strengthscape.com/16-types-of-methodologies-in-design-thinking-and-innovation/. Citováno 2021–12–12.
[4] Design Council [online]. What is the framework for innovation? Design Council’s evolved Double Diamond. Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond. Citováno 2021–12–12.
[5] Design Kit by IDEO.org [online]. Dostupné z: https://www.designkit.org/. Citováno 2021–12–12.
[6] LIEDTKA, Jeanne, OGILVIE, Tim. The Designing for Growth Field Book: A Step-by-Step Project Guide. Columbia University Press, 2014. ISBN: 978–0231164672.
[7] d.school [online]. Design Thinking Bootleg. Dostupné z: https://dschool.stanford.edu/resources/design-thinking-bootleg. Citováno 2021–12–12.
[8] Nielsen Norman Group [online]. Design Thinking 101. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/design-thinking/. Citováno 2021–12–12.
[9] Stage-Gate [online]. Overview of the Stage-Gate® Innovation Performance Framework. Dostupné z: https://www.stage-gate.com/discovery-to-launch-process/. Citováno 2021–12–12.
[10] MASON, Hugh. Guilds for Geeks: Describing Business Acceleration Using Grounded Theory Methods. 2014. PhD Thesis. Thesis. St. John University, York, UK. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/340601016_Guilds_for_Geeks_Describing_Business_Acceleration_using_Grounded_Theory_Methods. Citováno 2021–12–12.
[11] GOFFIN, K.; MITCHELL, R. Understanding innovation and innovation Management. K. Goffin, & R. Mitchell, Innovation Management, Effective strategy and implementation, 2017, 440. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/316335397_Understanding_Innovation_and_Innovation_Management. Citováno 2021–12–12.
[12] Adobe Experience Cloud [online]. Dostupné z: https://www.workfront.com/resources/solve-the-pain-of-mixing-agile-and-waterfall. Citováno 2021–12–12.
