Udržitelný design (v) makerspace

Šárka Matoušková
DESIGN KISK
Published in
6 min readFeb 14, 2021

Design, udržitelnost, makerspace. Tři z mnoha slov, která dotvářejí realitu našeho současného světa a hledají si tu své místo. Makerspaces, které je v české prostředí možné chápat jako otevřené dílny, jsou místa, jež mají velký potenciál šířit kreativitu, vzdělávat a podporovat vznik inovací. Poskytují lidem přístup k zařízením, která doma nemají a zároveň slouží jako místa pro setkávání, sdílení nápadů, znalostí a dovedností a pomáhají tak na svět přivádět zajímavé produkty a řešení. V České republice jsou zatím makerspaces spíše na začátku své cesty, nicméně v zahraničí jsou na spoustě míst již zažitou součástí knihoven, škol a veřejného života. A stejně jako do většiny oblastí našeho života, i do těchto otevřených dílen, kreativních laboratoří a fablabů čím dál více pronikají úvahy o udržitelnosti.

Photo by Robin Glauser on Unsplash

Makerspaces a design

Tak jako mnoho jiných nápadů, které mají potenciál nadchnout velké množství lidí, makerspaces čelí riziku vzniku pouze za účelem působit moderně, inovativně a trendy bez ohledu na to, zda je daná služba žádaná a zda jsou nastavené procesy tak, aby mohla dlouhodobě fungovat. Je ovšem rozdíl mezi makerspaces, jež vznikaly organicky z nějaké komunity a makerspaces, které existují jako služba poskytovaná nějakým zřizovatelem. V prvním případě se nedá příliš mluvit o propracovaném designu služby, nicméně v momentě, kdy se začíná takovýto nápad šířit, vyžaduje budování otevřených dílen větší přípravu, více uvažování a konkrétnější postupy.

Makerspaces vyrostly z komunity kutilů, IT fandů, tvořilů a DIY entuziastů, není proto příliš překvapivé, že většina publikací i webových příspěvků a článků se k budování makerspaces staví spíše prakticky, čerpá z konkrétních zkušeností a zaměřuje se na funkční výsledek. Ve strukturovanějších popisech a návodech se obvykle setkáváme s procesem zahrnujícím hlavně body jako nastavení spolupráce s organizací, kde makerspace vzniká, nastavení spolupráce s vnějšími subjekty, hodnocení a výzkum potřeb uživatelů, rozpracování rozpočtu, design konkrétního prostoru a vytvoření strategických dokumentů a pravidel.[1] Největší důraz je obvykle kladen na práci s potřebami uživatelů a komunity, která je stavěna do popředí. Současné smýšlení o zakládání makerspaces se tak orientuje povětšinou v rovinách Human Centered Designu.

V makerspaces se ale můžeme setkat s designem ještě v jedné rovině — uživatelské. Otevřené dílny ze své podstaty slouží k tomu, aby zde docházelo k tvoření a vzniku nových věcí, produktů, artefaktů. K určitému procesu produktového designu tedy přistupuje každý uživatel, který se rozhodně něco vyrobit či přetvořit a nejčastějším přístupem v tomto případě se zdá být časté opakování krátkých iteračních cyklů („pokus-omyl“).[2] Tato rovina týkající se uživatelské tvorby existuje do jisté míry sama o sobě, nicméně vždy bude vycházet z toho, jak je nastavené zázemí, jaké hodnoty jsou jádrem samotného makerspace a z míry volnosti, která je uživatelům při tvorbě dána.

Makerspaces a udržitelnost

Právě zde ovšem ale do hry vstupuje udržitelnost. Jak vůbec můžeme udržitelnost v kontextu makerspaces chápat? Udržitelnost si mnoho lidí pravděpodobně spojuje s ekologií a snahou tak udržet naživu planetu a všechny bytosti na ní. Toto chápání rozhodně v makerspaces má své místo, v jejich kontextu lze ale o udržitelnosti přemýšlet také jako o snaze zachovat fungující službu pro budoucnost, tak aby v dlouhodobém kontextu byla přínosem pro danou komunitu, dané město, dané životní prostředí a inherentně také pro naši planetu, jelikož bez ní se neobejdeme.

Photo by Markus Spiske on Unsplash

Z tohoto pohledu jsou makerspaces prostory, kde je přirozené udržitelnost řešit: jsou to místa, kde může vznikat mnoho nových věcí, které se přidávají ke všem dalším produktům, jež zaplavují zeměkouli a naše životy. Také se v nich často pracuje s plastem nebo elektronikou, což jsou z hlediska ekologie problematické suroviny. Zároveň jsou to ale i místa, kde existuje velký potenciál pro to, aby zde byly pomocí technologií a nástrojů přetvářeny věci, jež ztratily funkci či význam v současnosti, ve věci, které jsou potřeba a které mohou být potřebovány v budoucnosti. Technologie a nástroje v makerspace se také dají využít k nalézání zcela nových způsobů, jež mohou udržitelnosti pomoci. Otázkou ovšem zůstává, zda a jak mohou makerspaces reflektovat udržitelnost přímo v jejich designu a jak mohou podporovat uživatele při zakomponování udržitelnosti do jejich tvorby.

Přizpůsobivost jako odrazový můstek

Z dříve zmíněného příkladu procesu zakládání makerspaces má k udržitelnosti a navrhování služby pro budoucnost nejblíže část, která se věnuje vytváření strategických dokumentů, formování cílů a účelu dané dílny. Z těchto dokumentů je patrná snaha o pohled do budoucnosti a zároveň o stanovení hodnot, na kterých makerspace stojí. Dlouhodobé cíle a vize postavená do širšího kontextu jsou pak rámcem, dle kterého lze nastavit procesy a vytvářet akce, zároveň však pomáhají propojení s dalšími institucemi a vnějšími aktéry, kteří tuto vizi sdílí.[3] Udržitelnost nemusí být explicitně zmíněná, nicméně součástí dlouhodobějších cílů a často bývá důraz na přizpůsobivost, multifunkčnost a schopnost reagovat na změny, což může být prvním krokem k udržitelnosti jako takové.

Další, praktičtější části procesu budování makerspaces, jež nějakým způsobem vedou k udržitelnosti, k ní směřují spíše mimoděk. Tipy týkající se designu samotného prostoru dílny obvykle předkládají jako jednu ze základních podstat úspěchu přizpůsobivost a flexibilitu, a to spíše z praktických důvodů. V mnoha dílnách je běžné recyklovat materiál, přetvářet staré věci v nové, opravovat rozbité produkty a využívat nástroje z druhé ruky. Pokud tyto aktivity nevycházejí přímo z osobních zájmů personálu, často jsou motivovány omezeným financováním nebo snahou postavit rozpočet tak, aby bylo možné využít větší část na moderní technologie.

Photo by Bernard Hermant on Unsplash

Udržitelnost v tvorbě

Makerspace tvoří v konečném důsledku hlavně uživatelé a jejich tvorba, ze které sestává produkce dílny jako takové. Není proto divu, že větší pozornost i v kontextu udržitelnosti začíná být věnována právě jim. Ačkoli uživatelé mají obvykle základní povědomí o udržitelnosti a ekologii, tyto znalosti se nemusí nutně z různých důvodů projevit v jejich tvorbě. I mezi uživateli makerspaces je možné narazit na tzv. attitude-behaviour gap, kdy postoj uživatele neodpovídá jeho chování — uživatel považuje udržitelnost za důležitou a prospěšnou, nicméně do jeho tvorby se tento postoj nijak nepromítá.[4]

Je pravděpodobné, že pokud jsou hodnoty založené na udržitelnosti pro daný makerspace klíčové a figurují v jeho vizi, měly by se projevit i v produktech, které tvoří uživatelé.[5] Je ovšem důležité tyto vize a ideály prosazovat lokálně a s důrazem na flexibilitu, tak aby nebyly narušeny principy otevřené tvorby, spolupráce a volné představivosti.[6] S těmito principy se snaží pracovat například metoda ecoMaker Design Sprint, která umožňuje poukazovat na ekologičtější varianty tvorby produktu a zároveň reagovat na potřeby a přání tvůrců a kterou lze využít momentě, kdy již uživatelé makerspace mají vybraný nápad, který chtějí realizovat.[7]

Makerspace jako součást změny

Podívejme se nakonec na makerspaces v kontextu udržitelnosti z mnohem širšího pohledu. Fab Laby, makerspaces či otevřené dílny jsou mimo jiné také zmíněny jako důležitý prvek v iniciativě Fab City, která je vyústěním snahy přistoupit k urbanizaci světa jako k výzvě a vytvářet udržitelná a soběstačná města. Makerspaces jsou v tomto kontextu součástí cirkulární ekonomiky a cirkulárního designu[8] a skrze škálování výroby, důraz na opětovné využívání věcí a sdílení zdrojů mohou přispět k udržitelnému rozvoji společnosti.

Není tedy pochyb, že makerspaces, otevřené dílny, fab laby, kreativní laboratoře a další místa, kde se dá svobodně tvořit, mají potenciál odspodu a po kouskách měnit svět. Pro některé makerspaces je možnost zapojit se do větších iniciativ správným a aktuálním rozhodnutím, pro většinu z nich ale hlavní výzvou zůstává zahrnutí udržitelnosti do designu a procesů samotné dílny a skrze formulování vize a nastavení služeb přenášet udržitelnost do designu produktů vytvořených uživateli.

Zdroje

[1] WILLINGHAM, Theresa, Chuck STEPHENS, Steve WILLINGHAM a Jeroen DE BOER. Library Makerspaces: The Complete Guide. London: Rowman & Littlefield, 2017. ISBN 978–1–4422–7740–3.

[2] KLEMICHEN, Antje, Ina ROEDER, Julian RINGHOF a Rainer STARK. Needs and Requirements for Environmental-friendly Product Development in Makerspaces-A Survey of German Makerspaces [online]. Vienna, 2018 [cit. 2021–02–07]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/329390433_Needs_and_Requirements_for_Environmental-friendly_Product_Development_in_Makerspaces-A_Survey_of_German_Makerspaces

[3] FONTICHIARO, Kristin. Sustaining a Makerspace. Teacher Librarian [online]. 2016, 43(3), 39–41 [cit. 2021–02–07]. ISSN 14811782. Dostupné z: http://fontichiaro.com/uploads/2016/tl-sustaining-makerspace.pdf

[4] KOHTALA, Cindy. Making Sustainability: How Fab Labs Address Environmental Sustainability: How Fab Labs Address Environmental Sustainability. Helsinki, 2016. Disertace. Aalto University, School of Arts, Design and Architecture.

[5] Tamtéž, s. 44.

[6] SMITH, Adrian a Ann LIGHT. Cultivating sustainable developments with makerspaces | Cultivando desenvolvimento sustentável com espaços maker. Liinc em Revista. 2017, 13(1), 162–174. ISSN 1808–3536. Dostupné z: doi:10.18617/liinc.v13i1.3900

[7] ROEDER, Ina, Antje KLEMICHEN a Rainer STARK. Be(com)ing an Eco-Maker -a Pre-Structured Self-Learning Concept for Environmentally-Friendly Product Creation in Makerspaces 4th International Symposium on Academic Makerspaces [online]. 2019 [cit. 2021–02–08]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/344296852_Becoming_an_Eco-Maker_-a_Pre-Structured_Self-Learning_Concept_for_Environmentally-Friendly_Product_Creation_in_Makerspaces_4th_International_Symposium_on_Academic_Makerspaces

[8] MILLARD, Jeremy, Sarah DELJANIN, Elisabeth UNTERFRAUNER a Christian VOIGT. Is the Maker Movement Contributing to Sustainability?. Sustainability [online]. 2018, 10(7) [cit. 2021–02–07]. ISSN 20711050. Dostupné z: doi:10.3390/su10072212

--

--