Vždy se hodí vyjít ze své komfortní zóny, to i v případě designu; riskovat a posouvat hranice vždy, když to jde.
Petra Kašparová aktuálně pracuje na pozici art directorky v úspěšné brněnské digitální agentuře Cognito, kde řídí vizuální stránku veškerých projektů.
Na začátek mi prozraď, jak vypadá takový běžný pracovní den art directorky?
No, jako první si dám kafe a snídani (smích). Každý den je jiný a obnáší jiné úkoly. Někdy mám opravdový luxus a můžu pracovat celý den na jednom projektu, to pak sedím za počítačem a jen občasně vykouknu a jdu si dát oběd, nebo další kafe. Většina dní se ale skládá z práce na menších a rychlejších projektech, schůzkách a administrativních záležitostech. To chce pak velké úsilí dokázat se soustředit plně na důležitá zadání. Skvělé dny jsou pak takové, když například děláme photoshoot, připravují se tiskoviny nebo se děje cokoli, co se může odehrát mimo obrazovku počítače.
Takže tvoje práce není žádný stereotyp. Jak tedy vypadala tvá cesta k designu? Proč jsi se pro tuto oblast rozhodla?
Bylo to rozhodnutí v rámci asi jednoho týdne mého života ve třeťáku na gymplu. Podobně jako mnoho spolužáků jsem ani já jsem vůbec netušila, co chci dělat se svým životem. Jelikož jsem v té době ráda kreslila, vygooglila jsem si “praktické” umělecké obory a vypadl na mě grafický design.
Co ti tedy dalo studium vysoké školy a kam vedly tvé kroky dál?
Bakalářské studium probíhalo 4 roky, což mi umožnilo vyzkoušet si všechno možné a u tvorby se skvěle bavit. Největší zkušeností byly podle mého názoru určitě studijní Erasmus v Miláně a pracovní stáž v Londýně. Kromě nezapomenutelných životních zkušeností mi to pomohlo posunout se v tvorbě mnohem dál. Po škole jsem nějakou dobu dělala freelance design a pak jsem dva roky pracovala jako projekťák pro brněnské studio Motionhouse. Následně jsem se na nějakou dobu odstěhovala do Bruselu, kde jsem pracovala jako grafický designer ve studiu Purebrand. Odtud mé kroky vedly zpátky do Brna, kde jsem opět chvíli pracovala jako freelancer a pak jsem se ocitla v Cognito.
Máš tedy za sebou opravdu mnoho zkušeností. Povíš mi více o tvé zahraniční pracovní zkušenosti?
Dalo mi to hodně. Nemyslím jen kariérně, ale když sbalíš celý svůj život a přestěhuješ se do cizího státu (v případě Belgie ani neumíš jazyk, který všude požadují), vyžaduje to hodně trpělivosti a rozhodnosti. Rozhodně to stojí za to. Vyjít ze své komfortní zóny se hodí i v případě designu; riskovat a posouvat hranice vždy, když to jde.
V Londýně jsem byla na stáži, to jsem ještě pořádně nic neuměla, takže jsem se u každého projektu pěkně stresovala. Zkusila jsem si tam toho hodně, od vizuální identity pro architektonickou firmu po úpravu webů.
V Bruselu bylo studio zaměřené primárně na vizuální identity a tiskoviny. Tam jsem si zkusila i obalový design či fotografování.
Můžeš srovnat, jak jsou hlavní rozdíly mezi designerskou prací v zahraničí a v České republice?
Peníze! (smích). No, především tedy s ohledem na to, jak si klienti váží práce designerů. V České republice se to už za posledních několik let určitě zlepšilo, pořád je ale tendence klientů nedoceňovat velké úsilí a práci, která je u každého projektu potřeba. Je tedy naším úkolem, abychom rozšiřovali vhled do našeho oboru a ukázali jeho důležitou roli.
Teď bych se ráda zaměřila na tvou aktuální práci ve firmě Cognito. Co všechno obnáší práce art directorky?
Především se musím postarat o to, aby si veškeré výstupy udržovaly vizuální standard, který nastavíme. Také je důležitá dobrá komunikace s klienty při představování vizuálů.
Co na designerské práci tedy považuješ za nejtěžší?
Za mě je to rozhodně sebereflexe. Pracovat a předělávat design tak dlouho, dokud s ním člověk není maximálně spokojený. Důležitá je také odpovědnost, aby vše vedlo ke spokojenosti naší a klientovy.
Jaké jsou tvé tipy pro osobní rozvoj a co bys doporučila všem začínajícím designérům?
Tvořit znovu a znovu, s designem je to stejné jako s každým řemeslem, chce to trénovat a trénovat. Tím to nechci hnát do extrémů typu — je třeba minimálně 10 000 hodin práce, pokud se člověk má stát expertem. Na druhou stranu je pravda, že čím více na sobě člověk pracuje, tím víc se zlepšuje — pojí se to samozřejmě se sebevzděláváním a posouváním hranic. Důležité je být v kontaktu s dalšími kreativními osobami a sledovat pro inspiraci oblíbené umělce. Rozhodně ale není dobré spadnout do pasti porovnávání s dalšími designery, kteří jsou v oboru dál; každý má svou cestu a jiný příběh. Jediné, co je dobré porovnávat, jsou vlastní tvorba, nápady a naše já dříve a nyní.
