Veronika Rút Fullerová, terapeutka českého veřejného prostoru

Tereza Procházková
DESIGN KISK
Published in
6 min readFeb 11, 2023

--

Grafická designérka na volné noze, zabývající se vizuálním smogem, kterému se věnuje od své diplomové práce. Stojí také za tvorbou Manuálu pro kultivovaná nádraží, který ji přinesl třetí nominaci na Czech Grand Design.

Foto: Karolína Kadlčáková

Pamatujete si impulz, po kterém jste začala řešit vizuální smog, kterému se dlouhodobě věnujete?

Bylo to naštvání po návratu ze zahraničí. Tak to mám vlastně se vším. Musí mě něco strašně naštvat, abych to začala řešit. Je to vztek, který je za rámec čehokoliv, co člověk může strávit. První přichází vztek, pak řeším co s tím a pak přijde nějaké efektivní zužitkování. Takže ta aktivita je odpověď na to, jak přežít a jak s tím dál pracovat.

Nedávno mě vedl vztek i k tomu začít řešit zeleň ve městech, respektive modrozelenou infrastrukturu. Člověk tři dny nespí a potom ho uklidní až to, když začne vyvíjet nějakou aktivitu. Vizuální smog je téma komplexní a tohle je ještě horší, ale podle mě je to správný směr, kam to rozšířit a měli bychom to řešit uživatelsky z pohledu obyvatel. Je to pro mě živé téma, mám nachozených pár set kilometrů ve městech různě po Evropě a těch rozdílů si nejde nevšimnout.

A člověka to štve. Vždycky jsem si ale říkala, že je to téma ekologů a není to můj rajón. Až pak přišla příprava rekonstrukce náměstí Republiky v Husovicích, a to byl impulz. A chci to řešit jako občan a obyvatel, nejsem profík ekolog. Nejsem ani krajinář, ani architekt, ale nějaké parametry kvality veřejného prostoru znám a když vidím, že je to blbě připravené, cítím nutnost se ozvat. Politici, úředníci nebo městské organizace musí trošku narážet na naše kvalitativní zhodnocení jejich práce. Není možné, že se dělá participace s veřejností úplně špatně a my poděkujeme a budeme zticha. Je to dané i tím, že bydlím poblíž a vím, jak to přímo ovlivní můj život. Přece jsem nevěnovala tolik let kultivaci veřejného prostoru, abych si pak nechala zničit náměstí, co mám za domem. Vlastně jsem ráda, že mě to donutilo přidat další téma, až mi bude šedesát, pravděpodobně nebudu chtít načínat nové téma. Máme tady nějaký omezený čas a je dobré ho využít.

Považujete se za aktivistku?

Rozhodně ne, mě to přijde normální. Dělá to spousta lidí, kteří mají nějakou profesní odpovědnost a bazírují na pečlivosti a kvalitě. Mí přátelé to akorát nedělají tolik veřejně. Podle mě kritika přichází s poctivostí a s tím, jak vážně svůj obor berete. A tím třeba narážím na krajináře nebo na architekty, urbanisty, to jsou tak naštvaní lidi (smích) a je to přirozený.

Mě štve spousta věcí a není to nic osobního. Je to kritika toho, co tady vzniká nekvalitně. Je důležité tlačit na kvalitu a v tom není nic aktivistického, nabubřelého nebo že by člověk chtěl vyvolávat konflikty. Kvalita tady musí být a je přirozené se ozvat, když něco smrdí. To, že se třeba architekt naštve a napíše nějakou kritickou reakci je standard v každé rozvinuté společnosti. Potom má student na co reagovat, pobouzí to nějakou odbornou diskuzi a věci se posouvají. Bez toho to nejde.

Na jakou změnu v Brně jste nejvíc pyšná, co se týče vizuálního smogu?

Já jsem spíš pyšná na podnikatele, kteří tu posouvají gastro zážitky za hranici všeho možného a nemožného. Nastavení pravidel může pomoct připravit přívětivé prostředí, aby v něm lidé chtěli trávit čas, ale samo o sobě to nestačí. Třeba úspěšná kultivace restauračních zahrádek tomu pomůže, ale je to jen nastavení pravidel, aby nestály v cestě ulepené plastové ploty. Prostředí musí být přátelské vůči lidem a ti pak můžou docenit skvělé podniky. Ale ty podniky musí vznikat samy. Takže jsem pyšná na Brno ne z pohledu toho, co se tady podařilo zregulovat, ale co tady samo vzniklo velice tvůrčím způsobem. Bary, kavárny, gastro scéna, interiérový design, to je chlouba na mezinárodním poli. Dohromady nás to obojí vede k tomu, abychom byli náročnější a bez toho se nic neposune.

Chtěla bych se chvíli bavit o brandování. Zajímalo by mě, jak vznikal váš brand?

Nad tím jsem přemýšlela už na výšce. Měla jsem v podstatě anonymní jméno, studovalo nás tam tou dobou sedm Veronik Novákových naráz a musela jsem se podepisovat jako číslo. Začala jsem přemýšlet nad tím, že když někomu dám vizitku, tak by mě měl být schopen i najít. Jenže s takovým jménem to bylo nemožné. Tak jsem si dala třetí jméno, takhle pragmaticky, brandově.

Já to řeším tak, že se potřebuju prezentovat, potřebuju představit svou práci. Stále mě živí primárně práce na značkách a komerční sektor. Publikovat práci je zásadní. A pak k tomu dělám co mě baví, co mě láká a tak nějak to nechávám jít samospádem. Jak se říká: ‚You don’t own your brand narrative.‘ Člověk nemůže zcela moderovat, jak příběh okolo brandu skutečně vzniká. Neexistuje jeden kanál, který by všichni zkonzumovali a nekoukali jinam. Kanálů je milion a člověk to ovlivní jen do jisté míry. Zvlášť u osobního brandu mi dává smysl dělat to, co mě baví a dál to moc neřešit. Tak jsem si po svatbě změnila jméno na Fullerová a neřešila to. Nemůžu otročit té mediální stopě nebo tomu co už vzniklo, nejsem limonáda, kterou jde namíchat vždycky stejně a taky se měním, prezentace by tomu měla odpovídat.

Jaké byly začátky na volné noze? Jak dlouho vám trvalo než jste se v tom cítila jistá?

To ještě přijde, ne (smích). Řešila jsem to nedávno s kolegou, kdy vlastně začnu dělat něco, co už jsem dělala. Kdy přijde ten moment, kdy to začnu sekat jak Baťa cvičky. Ale vzhledem k tomu, jak jsem se tomu vždycky vyhýbala, tak si myslím, že se to asi nestane.

Je to samozřejmě problematické, například co se týče cashflow, ale na druhou stranu je to pro mě osobně hrozně cenné. Je to i o nějaké mentální kondici, ve které chce člověk zůstat. Lidi, které mám kolem sebe a kteří pracují na tom, co je baví taky neustále zkouší něco nového. Chtějí objevit něco dalšího a vždycky to dělají trošku jinak. Jsme takové přerostlé děti. A myslím, že to je normální, když nechcete vyhořet. Není zdravé sekat pořád to stejné, aby člověk zapomněl, proč to vlastně dělá. A možná je to v dnešní době i nezbytné, protože člověk se musí adaptovat na změny. Kdyby dnes Baťa ty cvičky sekal, taky by musel přemýšlet nad jinými materiály. Můj obor je extrémně dynamický a možnost dělat totéž dokola je dost omezená. Objeví se nějaká inovace, někam se posune AI a konec. Takže asi není jiná možnost.

Jak se průběžně vzděláváte? Kromě toho, že si vybíráte rozmanité projekty.

Ráda vysávám lidi (smích). Neustále potkávám lidi, kteří mají vědomosti, co mě dalece přesahují a když si lidsky sedneme, pak je to jednoduché. Knížek je trilion, ale kdo se v tom má vyznat. Učit se posloucháním zkušených a vzdělaných je strašně zábavné, lidsky obohacující a příjemné.

A potom relaxačně se vzdělávám ve formě videí. Dívám se na různé krátké dokumenty nebo na videa urbanistických influencerů, kteří jsou z anglosaského světa a jsou schopní vysvětlovat a popisovat určitý problém, například fenomén dopravní indukce a financování infrastruktury. Je to velice pohodlné a zábavné a dají se tam snadno ověřit zdroje z různých studií. Nejde o to si pak připadat jako odborník, ale vzdělávat se v souvisejících oborech. Pokud se mi to protne se zakázkou, tak pak vím koho oslovit a svěřím to profíkovi. Tyhle večerníčky pro profesionály jsou příjemné pro přehled.

Pak jsou tu studie. Nějak se v tom nevyžívám, ale je to nutné a samozřejmě strašně zajímavé. Často je peklo se v tom vyznat, proto když něco dělám, tak chci, aby to bylo dobře srozumitelné a pochopitelné. A potom samozřejmě když je nějaký projekt, co mě donutí se vzdělávat intenzivněji tak je to super.

Otázka na závěr — designujete služby?

To je těžké říct, co se tím myslí. Podle toho, co se o designu služeb píše to sedí na to, co dělám. Ale to se týká i UX obecně. Nechci se tak naplno profilovat, protože nedělám věci, které nemají vazbu na něco fyzického nebo vizuálního. Nechci navrhovat bankovní produkty nebo procesy uvnitř pojišťovny. Není to pro mě tak atraktivní jako procesy, které ovlivňují něco, co má vizuální výsledek. I co se týče brandů — přenastavit ve firmě určité fungování, aby se zdokonalila a pak to bylo vidět ve vizuálních výstupech, které firma produkuje. A odráží se to třeba na tržbách nebo na spokojenosti zaměstnanců.

--

--