Základy etiky pro designery služeb

Ačkoliv je plnění etických zásad nezávazné, jsou předmětem cti designerů služeb a je tedy zřejmé, že etika má i v této oblasti své právoplatné místo. Na jedné straně máme designové myšlení, zatímco na druhé etické uvažování. Jak uvádí d’Anjou (2010, s. 95), etika je v rámci designu záležitostí ctnosti a povinnosti, což úzce koresponduje s pohledy Kanta či Aristotela.

Lloyd (2009, s. 166) dále pohlíží na definici etiky v této oblasti ve třech směrech — jednání ve světě za účelem změny chování, představivost alternativních jednání a jejich důsledků a hodnocení těchto důsledků z hlediska dobra a zla. Nejzásadnější etická otázka týkající se designu je tato: Do jaké míry je tento nový způsob bytí ve světě žádoucí nebo dobrý?[5]

Etika designu podle etických kodexů

Jak uvádí Steen (2015, s. 410), design může napomáhat spolupráci nejrůznějších společenských výzev, od zdraví a vzdělávání po bezpečnost a udržitelnost. Cílem je navrhovat a vyvíjet praktická řešení, a vytvářet produkty a služby, které napomáhají smysluplnému a naplněnému životu lidí. Klíčové tedy je uvědomit si, že práce designera a její výsledky ovlivní celou řadu lidí, ať už pozitivně nebo negativně. Kromě právních zájmů neexistuje mnoho konkrétních správných či nesprávných odpovědí, pokud jde o etiku.[1] Existuje ovšem celá řada příruček a doporučení, která jsou založena na individuálním přístupu jednotlivých organizací.

Problémy s designem nejsou jen technické nebo estetické, ale také etické.[5] Mnoho profesí má své vlastní etické kodexy, které pomáhají ve správném rozhodování. Podle Cousins (2014) by se designeři měli řídit mnohdy i několika etickými kodexy zároveň. Jedná se o takové kodexy, které jim uloží zaměstnavatel, dále kodexy stanovené profesními organizacemi, a v neposlední řadě sem samozřejmě spadá osobní sestava pravidel, postojů a příruček každého designera.

Jak říká d’Anjou (2010, s. 105), pro řešení morálních dilemat v etice designu není podstatné poskytování technického či jednoznačného vedení, ale zkoumání podstaty lidského charakteru a svobody. Etické kodexy jsou velice často zaměřeny na odpovědnost designera vůči klientům, chování designerů ke svým kolegům a jejich odpovědnost vůči veřejnosti a zdravé konkurenci.

Jak už bylo zmíněno, designeři by se měli řídit i zásadami týkajícími se vzájemné interakce se svými kolegy. Důležité je ctít práci druhých, včetně dodržování zásad copyrightu. Pokud je designer součástí týmu, ovlivňuje jeho jednání i ostatní členy. Etické kodexy zahrnují i problematiku ceny a platby či aplikaci zákonů a praktik byznysu. Sem spadá například přijímání takových zakázek, které nejsou v souladu se zákonem či přijímání darů za práci. Autentické řešení dilemat v designu znamená, že designer konfrontuje otevřenost a neurčitost designové situace.[2] Podle Monteira (2017) je součástí dovedností designera umění říct ne, stejně jako dopátrávání se po důvodech pro plnění dané zakázky.

Designéři by také měli myslet na to, jak jimi vyprodukovaná práce ovlivní lidi, kteří ji uvidí. (…) Mezi věci, které je třeba zvážit, patří přijímání projektů, které by mohly mít za následek určitý stupeň poškození veřejnosti, komunikované sdělení a jeho pravdivost, vzájemný respekt k publiku, diskriminační akce a povinnost sloužit komunitě.[1]

Podle Cousins (2014) existuje etických kodexů pro oblast designu celá řada. Jako příklady uvádí etické kodexy vyvinuté společnostmi, jako je AIGA, tedy profesionální asociace pro design, dále The Academy of Design Professionals, Society of Grapthic Designers of Canada, Graphic Artists Guild nebo AGDA (Australian Graphic Design Association).

Designer a jeho vlastní etické zásady

Podle d’Anjoua (2010, s. 102) je v etice designu důležitá svobodná vůle designéra. To, co designer dělá, jak jedná, určuje jeho zdánlivý charakter. …designer se vyznačuje tím, že volí a jedná určitým způsobem, ale v každém okamžiku se může svobodně rozhodnout jednat jinak, a to bez ohledu na minulost. Nikdo, kdo praktikuje design, nemá být chápán jako objekt.[2] V etice designu by tedy měla být nejdůležitější autenticita designera.

Podobně na problematiku nahlíží i Monteiro (2017), který říká, že designer je lidská bytost, která svou prací ovlivňuje řadu jiných lidí, kterým jeho činy mohou pomoci stejně jako uškodit. Často je to právě intuice designera týkající se správného a špatného jednání, která rozhoduje o výsledku jeho práce. Žádné etické kodexy by neměly vaši práci chránit před kritikou, ať už od klientů, veřejnosti či jiných designérů. Namísto toho byste měli podporovat kritiku v zájmu zlepšení své vlastní práce v budoucnu.[6]

Vedle dodržování etických kodexů daných zaměstnavatelem či profesní organizací je tedy důležité dodržování vlastních pravidel, která si stanoví sám designer. Kromě jeho stanovení je samozřejmě třeba takový osobní etický kodex dodržovat, což může být ovšem v určitých situacích obtížné. Cousins (2014) radí, že je třeba etický kodex čas od času aktualizovat, podobně jako jsou neustále revidovány a upracovány „oficiální“ etické kodexy profesních organizací. Důležitou součástí práce designera je tedy i pravidelná sebereflexe.

Etické otázky v oblasti designu

Navzdory dodržování etických kodexů se však i v oblasti designu lze setkat s rozporuplnými situacemi, kdy je rozhodování velmi složité a zdlouhavé. Lloyd (2009, s. 157) hovoří o takovém etickém dilematu, kdy je třeba zvážit, zda by nový design měl spíše podpořit existující způsoby chování a být tedy založený na praxi lidí. Na druhé straně stojí takový design, který mění lidské chování za účelem jeho zlepšení v nějakém ohledu.

Etické otázky se v rámci designu služeb mohou zaměřovat na jeho použitelnost versus životní prostředí. Příkladem takového designu může být veřejné parkoviště. To, jak design ovlivňuje životní prostředí, se stává stále větším problémem a často se výslovně řeší v návrhových zprávách.[4] Estetická stránka designu může také často vést k morálním důsledkům, které si designer zprvu nemusí vůbec uvědomit. Na takové etické otázky, kdy na jedné straně stojí technologie a na druhé morálka, upozorňuje Findeli (1994, s. 66). Etika se tedy v oblasti designu může nacházet například v problematice sociálního rozvratu, nebezpečných strojů či produktů, které poškozují životní prostředí.

Etika designu ve spolupráci a rozdělení moci

Etické přístupy také mohou klást důraz na kooperaci mezi různými lidmi, kteří se podílí na daném projektu. Potenciál designu spočívá v podílení se na inovaci. Podle Steena (2015, s. 396) se v rámci participativního designu se můžeme řídit etikou ctností, která se mimo jiné vyznačuje hledáním zlaté střední cesty mezi dvěma krajními přístupy. Za klíčové ctnosti jsou pak považovány kolaborativní zvědavost a kreativita. Ty podporují především otevřenost vůči nápadům ostatních a jejich kombinování nebo vůli přijímat od spolupracovníků nové zkušenosti.

V participativním designu je také potřebnou ctností posílení: schopnost sdílet moc a agendu s jinými, včetně lidí vně projektu, kteří, například, budou profitovat z jeho výsledků.[7] Posílením je možné proměnit pasivní recipienty v aktivně se podílející členy týmu, kteří mohou naplno využívat svoji kreativitu.

Naopak v rámci etiky codesignu Steen (2015, s. 406) poukazuje především na dialog, vizualizaci a imaginaci, které napomáhají zkoumání dané problematiky a hledání možných řešení. Pro codesign je také důležité, aby participanti sdíleli své zkušenosti a cítili empatii k druhým. Během procesu je klíčové umět si představit nejrůznější situace a jejich alternativy, kterých se snažíme dosáhnout.

Etika codesignu nastává, když jsou zúčastnění lidé schopni společně dosáhnout výsledků a kriticky je vyhodnotit a jsou schopni produktivně vyjednávat a kombinovat své různé zájmy.[7] Podobně i Findeli (1994, s. 60) hovoří o postupu, kdy nejprve stanovíme problém, následně proběhne analýza, dále navrhneme řešení, a nakonec provedeme evaluaci. Výsledné rozhodnutí by pak mělo být veřejně zdůvodněné.

Závěr

Můžeme tedy vidět, že problematika etiky bezpochyby spadá do oblasti designu. Výsledky práce designera služeb mohou zasáhnout obrovské množství lidí, a mnohdy i způsobit značné škody, nehledě na původní úmysl designera. Je tedy třeba při práci dodržovat stanovené zásady, ať už vychází z etických kodexů sestavených odborníky pro danou oblast, nebo z vlastní intuice a cítění pro dobro a zlo. Etika v oblasti designu služeb se může týkat nejrůznějších oblastí, od vlivu na životní prostředí, širokou veřejnost, dále sem spadají oblasti technologií, estetická stránka designu či vzájemné vztahy mezi jednotlivými designery. Je to bezpochyby rozsáhlý dopad, který může výsledek designu služeb mít, co určuje potřebu etiky v této oblasti.

Zdroje:

1. COUSINS, Carrie, 2014. Why Every Designer Needs a Code of Ethics. Design Shack [online]. [cit. 2021–10–4]. Dostupné z: https://designshack.net/articles/business-articles/why-every-designer-needs-a-code-of-ethics/

2. D’ANJOU, Philippe, 2010. Beyond Duty and Virtue in Design Ethics. Design Issues [online]. 26(1), 95–105 [cit. 2021–10–4]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/20627845

3. FINDELI, Alain, 1994. Ethics, Aesthetics, and Design. Design Issues [online]. 10(2) [cit. 2021–10–7]. ISSN 07479360. Dostupné z: doi:10.2307/1511628

4. LLOYD, Peter, 2009. Ethical imagination and design. Design Studies [online]. 30(2), 154–168 [cit. 2021–10–4]. ISSN 0142694X. Dostupné z: doi:10.1016/j.destud.2008.12.004

5. MITCHAM, Carl, 1995. Ethics into Design. BUCHANAN, Richard a Victor MARGOLIN, ed. Discovering Design: Explorations in Design Studies [online]. Chicago: The University of Chicago Press, s. 173–189 [cit. 2021–10–7]. ISBN 0–226–07815–9. Dostupné z: https://nissenbaum.tech.cornell.edu/papers/EthicsDesign.pdf

6. MONTEIRO, Mike, 2017. A Designer’s Code of Ethics. Mule [online]. San Francisco [cit. 2021–10–4]. Dostupné z: https://muledesign.com/2017/07/a-designers-code-of-ethics

7. STEEN, Marc, 2015. Upon Opening the Black Box and Finding It Full. Science, Technology & Human Values [online]. 40(3), 389–420 [cit. 2021–10–4]. ISSN 0162–2439. Dostupné z: doi:10.1177/0162243914547645